iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
17. 8. 2011
15:05 na ČT2

1 2 3 4 5

6 hlasů
14111
zhlédnutí

Šestnáct hadů na hlavu

Dokument o neobyčejném výtvarném světě nevidomých

56 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Šestnáct hadů na hlavu

  • 00:00:00 .
  • 00:00:36 Ta tma dává daleko větší
    možnosti než dívání se.
  • 00:00:41 Daleko víc se vám otevře všechno,
    když zavřete oči
  • 00:00:46 a je to tam všechno úplně otevřené,
    až moc,
  • 00:00:50 než když se budu dívat někam
    a budu něco vymýšlet.
  • 00:00:55 Pro mě slepota nebyla handicap,
    ale bylo to pro mě něco,
  • 00:01:05 co má svůj úžasný svět,
    co jsem chtěl poznat.
  • 00:02:00 Můj 1. úspěch?
    V chodbě jsem měl reliéf
  • 00:02:05 a někdo ho ukradl.
    To mi přišlo takové dobré.
  • 00:02:10 Těžko říct, jestli to bylo,
    že se to tomu člověku líbilo
  • 00:02:14 a proto to ukradl nebo...
    ...jak to tak bývá.
  • 00:02:18 Rozhodně jsem dostal dobrý pocit.
    Já nevím,
  • 00:02:23 proč jsme nastaveni tak blbě,
    že neumíme přijímat věci tak,
  • 00:02:27 jak jsou a chceme je
    nějakým způsobem nějak vidět.
  • 00:02:33 Já vám samozřejmě
    o každé plastice můžu něco říct,
  • 00:02:37 ale může to být i tak,
    že vy můžete přijít
  • 00:02:39 a brát to tak, že to tak prostě je.
    A buď to na vás funguje
  • 00:02:44 nějakým způsobem
    nebo vůbec ne, takže jdete pryč.
  • 00:02:48 A nemusíte hledat, co je to.
    Proč to nemůže být jenom to,
  • 00:02:53 že to je?
    Je to třeba nějaký objekt,
  • 00:02:58 který vás může uklidnit,
    můžete si ho pohladit,
  • 00:03:04 můžete se na něho jen dívat.
  • 00:03:08 Mému tatínkovi trvalo
    strašně dlouho,
  • 00:03:12 než tu práci zkousnul, několik let.
    Pořád chodil a říkal:
  • 00:03:17 "Dělej to kulatší. Co to je?
    Kde to je??
  • 00:03:23 Pořád v tom hledal to,
    co vidí kolem sebe.
  • 00:03:34 Moje cesta k nevidícím nikdy nebyla
    s tím úmyslem, že jim chci pomoct.
  • 00:03:43 Já jsem do toho šel s tím,
    že je chci poznat,
  • 00:03:49 že chci poznat, jak funguje tma.
    Když takhle dokáže nahradit oči,
  • 00:03:53 jak je to možné,
    kde sbírá ty informace,
  • 00:03:56 odkud to jde do té hlavy.
    Nějaký pan Smýkal mi říkal,
  • 00:04:00 že slepí můžou napodobovat,
    můžou dělat podle předlohy,
  • 00:04:07 ale aby člověk od narození slepý
    modeloval samostatně,
  • 00:04:14 vytvářel něco výtvarného,
    že to není možné.
  • 00:04:19 A jak tohle zaznělo,
    tak jsem se toho chytil
  • 00:04:23 a říkal jsem si, že to není možné,
    když ty ruce takhle vidí,
  • 00:04:28 tak musí umět daleko víc,
    než si lidi myslí.
  • 00:04:32 Teď jde jen o to, jak je to naučit.
  • 00:04:40 HRAJE MÍSTNÍ ROZHLAS
  • 00:04:44 Sally, pojď.
  • 00:04:54 Sally!
  • 00:05:00 Psisko, pojď sem.
  • 00:05:02 Já sem jezdím ráda,
    protože jsou tady lidi,
  • 00:05:05 které jsem třeba dlouho neviděla,
    známe se a můžeme se víc poznat,
  • 00:05:10 víc si toho říct,
    vyměňovat si různé názory...
  • 00:05:15 Přišli jsme sem
    a já jsem si lámala hlavu,
  • 00:05:18 jak najdu tady tu branku.
    Tady jsou ty nájezdy rozbité,
  • 00:05:28 tak jsem byla zvědavá.
    Navíc tam plete ta boční cesta,
  • 00:05:31 kde jsou ty auta. Zorientovat se,
    jak jsou nasměrovaná...
  • 00:05:40 Ona mě dovedla k té brance,
    ale ani mě nestrčila
  • 00:05:44 do té otevřené půlky.
    Nevím, jestli jí mám říct...
  • 00:05:47 Řekla jsi jí dveře?
    Jestli jí mám říct dveře nebo...
  • 00:05:50 Asi dveře, ne?
    Kdybys jí řekla vpřed,
  • 00:05:53 tak by tě vtáhla dovnitř.
    No, jasně.
  • 00:06:03 To je Ezach, nebo Ezau.
  • 00:06:06 Kdyby sem přijeli lidi
    ze zahraničí, tak aby...
  • 00:06:10 To je tak obecné téma,
    pochopitelné pro každého.
  • 00:06:14 Jo, jo. Vlastně lidi znají
    aspoň část z Bible.
  • 00:06:27 Je nahatý.
    Jak nahatý. Šaty bude mít.
  • 00:06:30 Teď je nahatý.
    Ale no... To není tak vidět.
  • 00:06:35 Jak to, že to není vidět?
    Já to vidím.
  • 00:06:37 Já ne. Nic tam nemá.
  • 00:06:46 Já když jsem nakoukl
    do tohoto světa,
  • 00:06:50 tak jsem ze zdravotních důvodů
    odešel ze soukromé slévárny,
  • 00:06:58 kterou jsem sám založil.
    Nějakou dobu jsem se živil
  • 00:07:03 jako galerista, takže jsem dělal
    výstavu zdravým výtvarníkům.
  • 00:07:07 A z tohoto prostředí
    jsem si vymyslel 1 typ výstavy -
  • 00:07:12 výstavu pro nevidící.
    Bronzovou sochu když opískujete,
  • 00:07:17 což je druh čištění,
    tak je natolik čistá,
  • 00:07:22 že když se jí dotkne lidská ruka,
    tak tam zanechá otisk.
  • 00:07:26 Cílem bylo potom tu sochu vystavit
    pro vidící,
  • 00:07:30 v té době ještě pro mě
    normální lidi,
  • 00:07:34 a ti budou obdivovat tu patinu,
    která je udělaná rukama.
  • 00:07:39 Prohlížení rukou
    je daleko pečlivější než okem,
  • 00:07:44 které obsahuje jen ten obsah,
    kdežto ruka je schopná jít
  • 00:07:48 do detailů, do záhybů té sochy.
  • 00:07:52 To jsem já?
    Hm.
  • 00:07:54 Ježíš!
  • 00:07:58 Tak to jo.
    To je ještě z roku raz dva.
  • 00:08:03 Tady ty uši... To je jak od...
    ...jak od těch starých.
  • 00:08:11 To jsme měli doma takovou,
    to vypadalo jako kus nábytku.
  • 00:08:14 Já jsem to viděla, asi!
  • 00:08:19 Ne, neviděla.
    Ten nos má jako co?
  • 00:08:22 To je dobré.
    To je anténa.
  • 00:08:28 Vytahovací.
  • 00:08:30 Když jsem se tam s těmi dětmi
    potkal
  • 00:08:34 a jen jsme se tam tak začali bavit,
    osměloval jsem se,
  • 00:08:38 až jsem se i zeptal
    na tu osudnou otázku,
  • 00:08:42 jestli už někdy něco modelovaly
    třeba z hlíny.
  • 00:08:46 A šel jsem se podívat do výtvarky,
    kde byl učitel výtvarné výchovy,
  • 00:08:51 který byl vynikající. Řekl jsem mu,
    co kdybychom zkusili
  • 00:08:55 nějakou tu sochu vzít
    a oni by si ji zkusili kopírovat.
  • 00:09:01 My jsme pro něho děcka.
  • 00:09:06 On nás zná už hodně dlouho.
    Když jsme se jakoby seznámili
  • 00:09:11 nebo potkali,
    tak jsem spíš oceňovala to,
  • 00:09:15 že mi někdo vůbec dává prostor
    nějaké seberealizace.
  • 00:09:19 Do člověka vkládal,
    aby se toho nebál, zkusil to.
  • 00:09:23 On v tom nikdy neviděl to,
    že by to nešlo.
  • 00:09:26 Jako kdyby to věděl dopředu.
  • 00:09:32 Nejdřív jsem je musel poznat,
    takže jsme spolu chodili
  • 00:09:37 po hospodách, chodil jsem s nimi
    do kina, na procházky.
  • 00:09:41 Zjišťoval jsem, co všechno dělají.
    V životě by mě nenapadlo,
  • 00:09:44 že slepoty chodí do kina,
    že se chodí někam na něco dívat.
  • 00:09:50 Já jsem měl
    takovou tu blbou představu,
  • 00:09:55 že jejich dívání je,
    na co dosáhnou.
  • 00:09:59 Mě vůbec nenapadlo,
    že slepý by se šel ven podívat,
  • 00:10:03 jak je... Podívat se do krajiny.
  • 00:10:19 To mě napadlo jako první,
    že bychom si mohli prohlížet
  • 00:10:25 ty sochy, co jim řeknou.
    Jezdili jsme po výstavách
  • 00:10:28 po celé republice,
    po Karlově mostě...
  • 00:10:32 To jsou nádherné věci,
    které bych možná neudělal
  • 00:10:36 nikdy sám, protože bych se bál.
    Když jsme přijeli na Karlův most,
  • 00:10:40 teď tam byli lidi
    a my jsme lezli po těch sochách.
  • 00:10:44 To není normální, to je na to,
    že přijde fízl a řekne: "Jdeme?.
  • 00:10:48 Kdežto takhle jsem řekl,
    že jsem tady s nevidícími
  • 00:10:52 a máme to jako studijní materiál.
    A každý nám dal pokoj.
  • 00:11:02 Když jsem se přistěhoval z Brna,
    kde jsem žil celý život,
  • 00:11:07 tak jsem byl úplně uchvácený
    touto krajinou a tím vším.
  • 00:11:11 Vyrážel jsem nejdřív tam,
    kde to bylo nejblíže mého baráku,
  • 00:11:15 což je tenhle směr. Tady
    jsem vysedával a přemýšlel,
  • 00:11:19 co vůbec budu v Tasově dělat.
    Pak mně to začalo být posíláno,
  • 00:11:26 začala vznikat technika,
    začal jsem to už převádět
  • 00:11:33 do takové podoby, aby z toho
    vznikla budoucí metodika,
  • 00:11:37 vznikla hmatová matematika,
    aby se to dalo počítat.
  • 00:11:41 Pilovali jsme to
    až do finální podoby,
  • 00:11:45 kdy jsme metodiku doložili
    jako materiál pro uznání patentu.
  • 00:12:38 Dobré bylo, když mi metro
    zavřelo hůlku do dveří.
  • 00:12:42 Jak se na Holešovicích
    dřív točilo metro,
  • 00:12:46 tak tam jede přes výhybky
    a já už jsem přes to neslyšel,
  • 00:12:52 jak metro hlásí
    ukončení výstupu a nástupu.
  • 00:12:58 Tak už jsem jen slyšel,
    jak se všecky dveře zavřely,
  • 00:13:03 najednou se metro
    začalo rozjíždět
  • 00:13:15 a něco mi vzalo hůlku z ruky.
    A hůlka odjela vesele na Vltavskou.
  • 00:13:25 A Pavel už bere zbraň.
    Jo.
  • 00:13:37 ZVONÍ KOSTELNÍ ZVONY
  • 00:13:46 Líbí se mi, že je tu ticho.
  • 00:13:49 V Brně, v Praze,
    ani v Ostravě ticho není.
  • 00:14:02 To už dojdeš sám.
    Bacha, jsi tady.
  • 00:14:14 HRAJÍ VARHANY
    ZPĚV
  • 00:14:44 Ve chvíli, kdy jsem vymýšlel název
    pro tu naši techniku,
  • 00:14:48 tak na jedné straně
    vítězila ta ješitnost,
  • 00:14:53 že jsem chtěl, abych byl
    nějakým způsobem oslavovaný,
  • 00:14:57 že se mi povedlo něco takového.
    Na 2. straně se v tom hádalo už to,
  • 00:15:02 že bych měl být skromný,
    pokorný, že jsem to dostal,
  • 00:15:06 tak abych si to nepřisvojoval.
    A jak jsem hledal ty názvy,
  • 00:15:11 tak jsem začal doma
    nenápadně s manželkou,
  • 00:15:15 po kamarádech,
    že tam musí být nějaké jméno,
  • 00:15:19 jestli je nenapadá,
    co by tam mohlo být.
  • 00:15:21 Samozřejmě každý řekl,
    že když už jsem to vymyslel,
  • 00:15:25 tak ať tam dám své jméno.
    Nakonec jsem se jakože nechal
  • 00:15:28 ukecat a jmenuje se to
    "Axmanova technika modelování?.
  • 00:15:33 HLAS Z PŘEHRÁČE:
    Vezmeme si krabici,
  • 00:15:36 kterou obmotáme 4 hady.
    Potom je překryjeme 12 hady.
  • 00:15:40 Poté si rozdělíme obličej
    na 2 části,
  • 00:15:44 a to nejlépe svislým hádkem.
    Obličej se skládá ze 3 částí.
  • 00:15:50 První, horní část se skládá
    ze 4 hadů, to je čelo,
  • 00:15:56 na 5. hadu vyznačíme obočí
    vodorovnou čarou.
  • 00:16:00 Ve středu na 5.-8. hadovi
    značíme nos hadem.
  • 00:16:04 Dělají se 2 vrstvy.
    Na 8. hadu vyznačíme chřípí,
  • 00:16:10 na 6. a 7. hadu jsou oči.
    3. část: 9. had je volný,
  • 00:16:16 na 10 a 11. je pusa,
    na 12. je brada.
  • 00:16:22 Vše ve stejné tloušťce hadů.
  • 00:16:27 Já jsem nikdy s Axmanovou
    technikou nepřišel do styku.
  • 00:16:36 Na školách se učila jen keramika,
    kde slepujete různé pláty hlíny.
  • 00:16:46 Mně se to vždycky rozmáčelo,
    spadlo mi to.
  • 00:16:51 Pomocí této techniky
    člověk může postavit cokoliv.
  • 00:17:07 Hadi jsou úplně ten
    nezákladovatější základ,
  • 00:17:10 který tady je.
    Hadi jsou od toho,
  • 00:17:13 aby se nic neodhadovalo,
    aby se neřeklo,
  • 00:17:17 že to ucho bude asi tady
    nebo asi támhle,
  • 00:17:20 tohle se dá třeba u nádoby.
    Tohle ucho začne na 3. hadu,
  • 00:17:24 skončí dejme tomu na osmém.
    Ten člověk si to prostě a jednoduše
  • 00:17:28 odpočítá.
    Je to jednoduchá matematika.
  • 00:17:30 Očima si to zkontrolujete,
    tam normálně víte,
  • 00:17:33 kde vám co chybí,
    ale tou rukou,
  • 00:17:37 pokud máte měřítko větší
    a neobsáhnete to dlaní,
  • 00:17:40 tak je pro vás naprosto
    pohodlné, když si to odpočítáte.
  • 00:17:48 V těch prvních letech,
    když jsme začínali, tak byl šok,
  • 00:17:52 když jsme řekli,
    že na to chceme peníze.
  • 00:17:55 To se všichni hroutili
    a měli pocit,
  • 00:17:59 jak si vůbec dovolím
    na to chtít peníze.
  • 00:18:02 Teď už si zvykli
    a hroutí se podle toho,
  • 00:18:06 jakou máme vysokou cenu.
    Když já to naučím toho nevidícího,
  • 00:18:10 tak on převezme ty vědomosti
    a může za to chtít ty peníze taky.
  • 00:18:14 Já držím vlastně jemu ty ceny.
    Když je něco levné,
  • 00:18:18 tak si toho nikdo neváží.
    Když je to zadarmo,
  • 00:18:21 tak už vůbec si toho nikdo neváží.
    To je jednoduché,
  • 00:18:24 jen tady je všechno spojené,
    že Axman na tom vydělává prachy,
  • 00:18:29 na těch chudácích, slepotách,
    a přehazuje je vidlemi ve stodole.
  • 00:18:41 Přelila jsem.
  • 00:18:48 Ten už nás bude vidět,
    i když tam není.
  • 00:18:54 Tohle je vůbec jedna z prvních soch
    od autorky Boženy Přikrylové.
  • 00:19:02 Ten ukřižovaný Ježíš komunikuje
    s tím divákem přes uši,
  • 00:19:07 což je na 1. pohled patrné,
    že ty uši jsou dominantní.
  • 00:19:12 Je to v podstatě jediný krucifix
    na světě, kde ten kontakt
  • 00:19:16 s divákem je tak,
    že Ježíš naslouchá.
  • 00:19:21 Tenhle výjev,
    když ho dělá vidící výtvarník,
  • 00:19:25 tak ten Ježíš,
    i když má oči zavřené utrpením,
  • 00:19:30 tak je ten důraz na výrazu očí.
  • 00:19:34 Pojď sem.
  • 00:19:51 Stejně se v tom vykoupala.
  • 00:19:54 Tam jsou kopřivy,
    ano, ty jsem okusila.
  • 00:19:58 Já jsem z nich měl strach.
  • 00:20:00 Já nemám strach z kopřiv.
    Mně to nevadí.
  • 00:20:04 Prý je to zdravé.
  • 00:20:06 Nazdar.
  • 00:20:08 Štěpán přišel nejpozději
    co nejdřív, možná.
  • 00:20:16 Co se tak válíš na té kostře?
    Co? Já mám pocit,
  • 00:20:19 že ty hady nemám stejné, no.
    Ale už to bude.
  • 00:20:29 To nevadí, to si dorovnáš.
    Já to vím, asi jo, no.
  • 00:20:36 Když se to učí vidící člověk,
    tak pořád má tendenci,
  • 00:20:42 i když má zavázané oči,
    si nějak vizualizovat tu věc.
  • 00:20:46 Což vlastně nevidomý nemůže,
    ten jede vyloženě jen podle hmatu.
  • 00:20:51 Chce to začít přemýšlet jen hmatem,
    nebo si ty věci představovat...
  • 00:20:57 Jde to, ale musí se člověk
    trochu kontrolovat.
  • 00:21:01 Já učím
    mentálně postižené tu techniku
  • 00:21:05 a jeden z nich
    je ještě navíc nevidomý,
  • 00:21:08 tak mu dělám vzory,
    aby si to mohl prohlédnout.
  • 00:21:25 Dobrý den.
  • 00:21:29 VŠICHNI SE ZDRAVÍ
  • 00:21:44 Nazdar Juříku.
    Ahoj.
  • 00:21:47 Chlape, ty tedy jedeš.
    Dělám ženskou.
  • 00:21:53 Ženskou děláš?
    No.
  • 00:22:07 Tohle je moje nejmilejší dítě
    z těch zaškolováků,
  • 00:22:11 protože tady jsme to dotáhli
    do toho maxima,
  • 00:22:14 které jsem si tak nějak tajně přál.
    To znamená, že se s tou dílnou
  • 00:22:18 odloučí od ústavu
    a budou někde mimo,
  • 00:22:22 budou do té práce dojíždět.
    Vznikne tam parta,
  • 00:22:26 která aspoň po tu pracovní dobu
    bude nezávislá
  • 00:22:31 na tom klasickém zařízení.
    A ti chlapi si samozřejmě budou
  • 00:22:35 i užívat té svobody. Samozřejmě,
    že tady musí dělat,
  • 00:22:39 to je jasné, ale zároveň je to
    najednou úplně jiný režim dne,
  • 00:22:44 je to úplně něco jiného.
    Prostě jedou do práce.
  • 00:22:48 Já rád, já rád, já rád modeluji.
    To je správné, to je dobře.
  • 00:22:54 To je vaše ruka.
  • 00:22:56 Mirek je šikovný, že?
    No, Mirek jo.
  • 00:22:59 Nezlobí vás, když tam je?
    Někdy.
  • 00:23:03 Ne?
    Někdy, víš.
  • 00:23:05 Jenom někdy, jo?
    Mirku...
  • 00:23:09 Opatrně, Matěji.
  • 00:23:24 Ač je to neuvěřitelné, tak nevidící
    člověk je schopný dělat portréty,
  • 00:23:31 aniž by toho člověka si osahal.
    Je to na základě toho,
  • 00:23:38 jak my říkáme, že zadání je
    naposlouchat si toho a toho.
  • 00:23:44 Z toho vznikají takové portréty.
    Takže to jsem já.
  • 00:23:52 Akorát je to trošku ochuzené,
    že nějaký vidící zaměstnanec
  • 00:23:57 prozradil, že mám vousy.
    Ideální by bylo,
  • 00:24:01 kdybyste si ty vousy odmysleli,
    ale jinak je to můj portrét.
  • 00:24:06 Nevidící autorka
    mě nikdy rukama neviděla.
  • 00:24:10 Známe se hodně let a na základě
    toho udělala ten portrét.
  • 00:24:15 Když jsem se jí ptal,
    co pro ni je ta moje podoba,
  • 00:24:21 tak paradoxně řekla,
    že pronikavý pohled
  • 00:24:28 a takové to, že se rád dívám,
    že jsem zvědavý člověk.
  • 00:24:33 Takže to jsem já.
  • 00:25:08 Jak tady chodíte,
    tak my máme vytvořit vaši hlavu,
  • 00:25:13 jak si vás představujeme.
    Ta pusa je velká proto,
  • 00:25:17 že si myslím, že jste ukecaný,
    tak na mně působíte.
  • 00:25:21 A potřebujete vlastně mluvit,
    protože když natáčíte,
  • 00:25:25 tak se těch lidí ptáte.
    A uši potřebujete,
  • 00:25:28 protože posloucháte,
    co vám ti lidi říkají.
  • 00:25:32 Já si ten obraz třeba dělám
    postupně,
  • 00:25:35 jak se ten člověk vyjadřuje, jak...
    Ono těch věcí je víc.
  • 00:25:39 Něco ani nejde pořádně říct.
  • 00:25:42 Kšiltovka, knírek,
    to je taková klasika.
  • 00:25:45 Ten není moc mužný,
    nic moc není.
  • 00:25:49 To je takový decentní doplněk.
  • 00:26:08 Vím, že slepci si dovolí i to,
    co člověk, který vidí, si nedovolí,
  • 00:26:15 protože ví, že se to nedělá,
    že se to nesmí. Nevím,
  • 00:26:19 jestli to dělají vidící, že třeba
    dokážou zalomit nohu naopak
  • 00:26:26 nebo něco...
    Nebo i tím, že nevidí,
  • 00:26:30 tím nechtěním,
    přijdou na něco jiného,
  • 00:26:35 že třeba ty figury nesedí.
    Nejsem schopný ani říct,
  • 00:26:40 že v té mojí práci je vidět
    můj handicap,
  • 00:26:46 protože já jsem ty věci
    nikdy neviděl.
  • 00:26:50 V mém vidění jsou skvělé.
  • 00:27:16 Zadání studentům bylo,
    že 2 od narození nevidící autoři
  • 00:27:22 si šli prohlédnout koně ve vsi
    a potom ho měli za úkol udělat.
  • 00:27:28 Každá studentka ho dělala po svém,
    jen s tím rozdílem,
  • 00:27:33 že tato studentka
    si nechala napovídat od vidících
  • 00:27:38 a tím pádem ten kůň vypadá,
    jako kdyby se na něj dívalo oko.
  • 00:27:42 Druhá studentka si do toho mluvit
    nenechala. A tenhle kůň,
  • 00:27:47 když vám zavážu oči
    a podíváte se na něho,
  • 00:27:52 tak ho poznáte jako koně.
    A když se zavázanýma očima
  • 00:27:56 půjdete na tuhle variantu,
    tak to spíš připomíná psa
  • 00:28:02 nebo nějaké jiné zvíře.
    Tenhle hmatový kůň je nejčitelnější
  • 00:28:06 v hmatovém dojmu v tom,
    když se sahá
  • 00:28:10 na nadočnicové oblouky u koně,
    kdy ta ruka z toho má
  • 00:28:14 jednoznačně hmatový dojem,
    který je tady udělaný.
  • 00:28:19 Nejsou nijak důležité ty nozdry
    a tvar hlavy dopředu,
  • 00:28:22 protože tam už se ta ruka bojí,
    ale zastaví se tomu koni
  • 00:28:26 na těch bulvách
    a tady ten zážitek je nejsilnější.
  • 00:28:30 Potom uši, ty se samozřejmě
    pod tou rukou skloní,
  • 00:28:33 to znamená, že je nesmysl,
    aby trčely takhle,
  • 00:28:37 jako když se na to dívá oko zdálky.
    Pokud si koni sáhnete na hlavu,
  • 00:28:40 tak uši se automaticky
    sklopí pod rukou.
  • 00:28:44 To samé se děje s hřívou.
    Když přejíždíte dál koně rukou,
  • 00:28:48 tak se hříva přilepí na tělo
    a nemůže nikdy tak trčet
  • 00:28:52 do prostoru, jako je tahle varianta
    dělaná podle očí.
  • 00:28:57 Když nevidící poprvé vidí koně,
    tak je to vysoké zvíře.
  • 00:29:03 Takže zase tenhle kůň
    splňuje tu myšlenku,
  • 00:29:07 protože je to všechno
    dělané na výšku,
  • 00:29:10 kdežto tady se nevidící snažil
    toho koně prostorově vyvážit,
  • 00:29:15 tak je takový víceméně spíš
    do čtverce
  • 00:29:18 a není tam tak podepřená
    výška toho zvířete.
  • 00:29:23 Já mám nejvíc strach z toho,
    že časem ty nevidící autory
  • 00:29:28 dostaneme do téhle polohy,
    a teď si budeme myslet,
  • 00:29:31 že jsme borci.
    A tohle všechno,
  • 00:29:35 to, co je nejcennější,
    o to přijdeme.
  • 00:30:20 Tady byla podmínka
    veškerých autorů,
  • 00:30:24 aby ty věci byly i k sahání.
    A tím, jak jsou dělány hmatem,
  • 00:30:28 tak samozřejmě autor počítá s tím,
    že lidi se hmatem s těmi věcmi
  • 00:30:34 budou seznamovat.
  • 00:30:36 Tady ta věc je,
    dá se říct, přelomová.
  • 00:30:39 My jsme ji chápali, že otevírá
    nevidícím dveře do výtvarného světa
  • 00:30:53 Chtěli jsme nějak simulovat to,
    co na některých výstavách
  • 00:30:57 se nám daří, na některých ne,
    že někde vznikne samostatný tmavý
  • 00:31:02 prostor, kde divák má možnost
    prohlížet si jen hmatem,
  • 00:31:06 že tam není světlo.
    Slepota s sebou nese to,
  • 00:31:10 že vy se na ty věci díváte vždycky
    z toho sociálního hlediska.
  • 00:31:15 Jak je to možné, že člověk,
    který nevidí, toto udělal,
  • 00:31:18 díváte se na ten proces,
    ale vlastně už vám nepřijde,
  • 00:31:22 že ta věc sama o sobě
    je velice hodnotná,
  • 00:31:25 výtvarně zajímavá
    a přesahující běžný rámec.
  • 00:31:30 Stálá sbírka má říct lidem,
    kteří se s tím nikdy nesetkali,
  • 00:31:34 aby se podívali na to, že je tady
    nějaká základní platforma věcí,
  • 00:31:39 které se sesbíraly
    a v čem vidíme tu kvalitu.
  • 00:31:43 Od toho se může odrazit
    práce každého člověka,
  • 00:31:46 který je tady zastoupený dál.
  • 00:31:52 Když jsem se ptal Petra Pavelky,
    dnes už sochaře,
  • 00:31:56 co je to vlastně to nevidění,
    tak mi říkal, že je to těžké,
  • 00:32:03 že on už to má ve fázi,
    jako kdybych já měl místo obličeje
  • 00:32:08 koleno. Když se to takhle řekne,
    tak to je mnohem větší síla,
  • 00:32:12 než když řekne, že nic nevidí.
  • 00:32:21 Mně nevadí slepota,
    stav sám o sobě,
  • 00:32:25 ale vadí mi to prostředí,
    lidi, jak reagují.
  • 00:32:29 Neumí se chovat, myslí si,
    že jsem nějaký kretén.
  • 00:32:36 To je hrozné.
  • 00:32:43 Já si fakt připadám jak exot.
    Máme známé a všichni si myslí,
  • 00:32:49 že jsme nějací...
    My chodíme do lesa, pijeme čaj,
  • 00:32:53 máme radost ze zahrady,
    děláme si oheň...
  • 00:32:58 A pro ně jsme prostě exotika.
    To je mazec.
  • 00:33:07 LEHKÉ PRASKNUTÍ
  • 00:33:13 Zlomil jsem nástroj.
  • 00:33:32 Štěpán za mnou přišel,
    jestli bychom neudělali ze dřeva
  • 00:33:37 podstavce pod velké
    Člověče nezlob se.
  • 00:33:40 Právě ta bota mi přišla
    jako ideální, protože může být
  • 00:33:44 všelijaká - hladká, hrubá,...
    ...může to být škrpál.
  • 00:33:47 Potom všichni,
    kdo s tím dřevem dělali,
  • 00:33:50 tak každý udělal 1 botu.
  • 00:33:52 Vtip byl taky v tom,
    že družstvo má 4 figury
  • 00:33:57 a každý tým měl jiný obličej.
  • 00:34:02 Takže byli nosáči, ušouni,
    brejlouni a tzv. normální,
  • 00:34:08 aby se to rozlišilo i hmatem.
    Původní idea,
  • 00:34:12 která je naštěstí dodržena, byla,
    že to budou hrát nejenom žáci,
  • 00:34:16 ale i kantoři
    a že by si při tom mohli
  • 00:34:19 navzájem vyřizovat účty.
  • 00:34:22 Vzniknou věci, které jsou nové,
    které by člověk bez handicapu
  • 00:34:26 nikdy stejným způsobem neudělal.
    V tom jsou originální
  • 00:34:30 a nenapodobitelní.
    Já si myslím, že oba dva
  • 00:34:34 máme společné to, že to chápeme,
    jakože jsou opravdu partneři.
  • 00:34:38 Je to jako kdyby taková podivná
    velká rodina.
  • 00:34:50 Možná že z něčeho by se dalo
    poznat už i teď,
  • 00:34:55 který skladatel to potom bude.
    Já se tím chci držet,
  • 00:34:58 třeba jednou skladbou a chci,
    aby tak trochu i z té skladby
  • 00:35:04 v tom byly
    nějaké charakteristické znaky.
  • 00:35:08 I když neříkám,
    že ty uši nebudu ještě zvětšovat...
  • 00:35:12 Možná jo, asi jo.
  • 00:35:20 Já nevím,
    jestli by se to mistrovi líbilo,
  • 00:35:23 kdyby měl na hlavě takový hadr.
  • 00:35:25 To asi ne,
    ale když už stejně umřel...
  • 00:35:29 Dobře.
  • 00:35:33 Slepec v neznámém prostředí.
  • 00:35:41 Jak jsem měl na podzim u sebe
    reportérku z ostravského rádia,
  • 00:35:45 tak ta byla úplně v šoku,
    jak chodím po ulicích.
  • 00:35:51 Ona za mnou šla
    s vyplazeným jazykem.
  • 00:35:53 Říkala, že vůbec netušila,
    že je možné s bílou holí
  • 00:35:56 chodit takhle. Byla s ní sranda.
  • 00:36:16 HRAJE HUDBA V RÁDIU
  • 00:36:22 To zase souvisí,
    že to jde takhle, takhle,
  • 00:36:25 potom se to tady spojí,
    to je vidět.
  • 00:36:29 A pak to pokračuje dál,
    je to větší a větší.
  • 00:36:35 I tady to by k tomu mohlo
    trochu patřit.
  • 00:36:40 To asi jde poznat, ne?
  • 00:36:44 Už je hotový skladatel.
    Už jsem ho dokončil.
  • 00:36:46 Fakt? Tak já se jdu kouknout.
  • 00:36:50 Co to má za roh?
  • 00:36:53 SMĚJÍ SE
  • 00:36:55 K čemu je to dobré?
  • 00:37:00 Jediné, co mě napadlo,
    tak Smetana, jako Má vlast.
  • 00:37:05 Co?
    Taky tě to napadlo, jo?
  • 00:37:07 No.
    No, tak dobře.
  • 00:37:10 Je to dobře?
    Ono to má být, že ztečou
  • 00:37:14 ty 2 prameny Vltavy
    a pak je to větší a větší.
  • 00:37:18 Tady to teče Prahou.
    Mělo by to znázorňovat,
  • 00:37:24 že to teče Prahou.
    Jasně.
  • 00:37:35 Dobrý den.
    ZDRAVÍ SE
  • 00:37:40 Těší nás.
    To jsem ráda,
  • 00:37:42 že vás vidím
    zase po dlouhé době.
  • 00:37:44 Tak tady je ještě 1 anděl,
    co jsme přivezli.
  • 00:37:47 Doufám, že jsem to nespletl.
    Chtěla jste anděla?
  • 00:37:50 Určitě, ano. Ten je nádherný.
  • 00:37:53 A já vím, že tohle ještě máte.
    Dobře.
  • 00:37:57 Neděláme žádné velké kšefty.
    Jde spíš o to, že paní Šmídová
  • 00:38:03 je jediný galerista,
    se kterým stále spolupracujeme.
  • 00:38:08 Ta atmosféra tohoto
    židovského města je úplně úžasná.
  • 00:38:13 Paní Šmídová je takový ten typ
    galeristy, který nám sedí,
  • 00:38:17 je ještě normální. Neřešíme to,
    jestli za rok prodáme tolik a tolik
  • 00:38:22 nebo jestli to ukončíme.
    Ta spolupráce je o tom,
  • 00:38:26 že za tu dobu k sobě už máme
    nějaký vztah a že nás to baví.
  • 00:38:48 No, tak to je asi spíš nějaká věž.
    A ta vlna je nějaká řeka?
  • 00:38:59 Nebo ta brázda, co vede tou hlavou...
    Nebo to už je ta hudba, když plyne.
  • 00:39:04 To má být řeka.
    Věž, řeka...
  • 00:39:12 A ty uši.
    Uši... Bach?
  • 00:39:19 To ještě může znamenat, že ty uši...
    Že naslouchá.
  • 00:39:24 Slyší nebo neslyší.
    Slyší nebo neslyší. Hluchý.
  • 00:39:28 Aha, už to vím. Smetana.
    No, já jsem se to snažil...
  • 00:39:35 Bedřich, jasně,
    ty jsi to vzal takhle.
  • 00:39:39 To je dobré.
    Já jsem to zkusil takhle,
  • 00:39:42 je tam Vyšehrad, Vltava...
    Možná, že by nebylo špatné,
  • 00:39:44 kdyby ty uši byly
    jako kdyby zadělané.
  • 00:39:49 Zadělané?
    Jakože neslyší.
  • 00:39:56 V té hlíně
    je 1 obrovský handicap,
  • 00:39:59 což mi strašně moc chybí,
    že se nedá pracovat v prostoru
  • 00:40:03 nezávisle na podložce.
    Já jsem viděl a kreslil jsem.
  • 00:40:08 Chybí mi moc toho plátna,
    že si nakreslíte naspod trávu
  • 00:40:16 a nad ní sluníčko,
    nezávisle na té trávě.
  • 00:40:20 Což tady nejde. Kdybych chtěl
    nad tou sochou udělat brontosaura,
  • 00:40:26 tak ho musím postavit na tu sochu.
  • 00:40:30 To je 1 obrovské omezení z hlíny,
    které mě pořád trápí.
  • 00:40:44 Někdy mám pocit, že všechno,
    co bych chtěl stihnout
  • 00:40:48 za život udělat, tak to nedokážu.
    Je toho tolik, těch variant...
  • 00:41:01 Jak se poprat buď s tvarem
    nebo s myšlenkou... Je toho moc.
  • 00:41:15 Jé, to ses zbláznila, ne? Počkejte.
    Rozmlátí všecko.
  • 00:41:22 Počkej, Sally. Nech toho.
    Zavřeš se?
  • 00:41:26 Já tam nedosáhnu.
  • 00:41:29 V tom našem oboru to,
    že jsme schopni naučit modelovat
  • 00:41:33 člověka,
    který od narození nevidí,
  • 00:41:37 je opravdu šok. Dodnes nám většina
    lidí vůbec nevěří,
  • 00:41:41 že to ti lidi opravdu dělají sami.
    Já osobně jsem přesvědčený,
  • 00:41:45 že to,
    že jsem přišel na tu techniku,
  • 00:41:48 mi bylo dáno
    a že mi to bylo dáno k tomu,
  • 00:41:52 abych to užíval.
    A já se snažím to užívat dobře.
  • 00:41:58 Nechci to zkazit,
    nechci se vrátit do toho svého,
  • 00:42:04 což samozřejmě občas mám,
    že člověk začne myslet
  • 00:42:07 jen sám na sebe. Tak to doufám,
    že už se do toho nevrátím.
  • 00:42:13 Nechtěl bych to pokazit.
  • 00:42:24 Všichni jsme tady v kumbále.
  • 00:42:30 Á, už je tady zase kamera.
    Já se z toho zblázním.
  • 00:42:37 Jo, jo, ahoj, Vlasto.
    Tak jste nás zastihli in flagranti.
  • 00:42:50 To bude aktualizovaný katalog
    pro Hele lidi.
  • 00:42:56 Já do toho někdy kecám,
    ale musím si dávat pozor, co řeknu.
  • 00:43:00 Jinak se stane to, že se naštvu,
    prásknu dveřmi a odcházím.
  • 00:43:05 Ne, jinak se stane to,
    že jsem ráda,
  • 00:43:08 když můžu představit nějakou
    ucelenou práci
  • 00:43:10 a k té se pak může vyjádřit.
    Ale nemám ráda,
  • 00:43:13 když mně někdo v průběhu říká,
    co mám dělat.
  • 00:43:16 Ono se to bohužel promítá
    do soukromého života,
  • 00:43:19 že nedostanu večeři, musím třeba
    2x zametat celou chalupu...
  • 00:43:26 Ty tresty dostane,
    ale nikdy je nesplní.
  • 00:43:30 Je to pravda?
    Bohudík ano.
  • 00:43:36 U nás je to tak, že manžel
    to vymyslí a já to udělám.
  • 00:43:42 Teď já nevím,
    jestli je to dobré nebo špatné.
  • 00:43:45 Je to dobré, nám to funguje.
    Já si myslím,
  • 00:43:48 že tak je to v pořádku
    a je to dobré.
  • 00:43:51 Sally, kde jsou schody.
  • 00:44:00 Tak...
  • 00:44:04 Já jsem vždycky toužila po klidu.
    Už jenom tím,
  • 00:44:07 jak je člověk pořád v tom městě,
    tak si říká, ať už je ticho,
  • 00:44:12 ať už je klid. Mně spíš vadí
    ta obrovská masa lidí,
  • 00:44:16 jak se v tom člověk pořád pohybuje
    a přes den musí třeba 3x tramvají
  • 00:44:21 tam a zpátky.
    A teď řeší tu blbost těch lidí,
  • 00:44:24 jestli vás někdo pustí sednout,
    jestli vyskočí z té židle nebo ne,
  • 00:44:29 nebo se s někým cpete,
    kdo vystoupí nebo nastoupí dřív,
  • 00:44:34 člověk musí dávat pozor.
    A když člověk přijede do města,
  • 00:44:40 tak to na něj tak nějak padne -
    ta spousta obchodů,
  • 00:44:44 těch věcí všude...
  • 00:44:55 Já jsem tady šťastný, já už bych
    v životě do města nešel.
  • 00:44:59 Nevím už, co bych tam dělal.
    Najednou jsem zjistil,
  • 00:45:03 že bych tam už ani neuměl žít,
    protože už mi vadí to tempo
  • 00:45:08 a taková ta neosobnost.
    I když ono samozřejmě
  • 00:45:14 někdy není příjemné,
    když někdo kouká, co děláte,
  • 00:45:18 jestli děláte to nebo to.
    Teď ty různé varianty,
  • 00:45:22 kdy se vymýšlí
    a pravda je někde úplně jinde.
  • 00:45:26 Ale to nevadí,
    pořád je to ale nějaký zájem.
  • 00:45:29 Já si myslím, že z 90% je ten zájem
    vedený zvědavostí
  • 00:45:33 než zlým úmyslem.
  • 00:45:52 Část tohohle pole bychom chtěli
    odkoupit a postavit tady
  • 00:45:57 něco jako další tasovskou stodolu,
    ale ne už klasickou.
  • 00:46:04 Lidi by se sem mohli přijít podívat
    na ty sochy Bible,
  • 00:46:08 které jsou teď uskladněné
    ve sklepě ve škole.
  • 00:46:12 Bible už teď čítá přes 30 soch,
    volných plastik a reliéfů,
  • 00:46:19 a my jsme si říkali, že když bude
    někde stát ta obyčejná stodola,
  • 00:46:23 tak to bude to dobré spojení.
  • 00:46:27 Chtěli bychom, aby k těm sochám
    mohl člověk kdykoliv,
  • 00:46:30 aby si třeba sám určil,
    jestli se na ně půjde podívat ráno,
  • 00:46:34 když vychází slunce,
    nebo jestli si bude chtít zkusit
  • 00:46:39 tu atmosféru navečer,
    když se bude smrákat
  • 00:46:43 a budou vidět víceméně jen obrysy.
    Záleží na fantazii každého,
  • 00:46:48 jak si s tím pohraje,
    jak si tu galerii jakoby sám otevře
  • 00:46:52 Chtěli bychom,
    aby to tady nějak zapadlo,
  • 00:46:55 aby si lidi zvykli na to,
    že i když my už tu třeba nebudeme
  • 00:47:00 nebo z nějakého důvodu
    se o to nebudeme moct
  • 00:47:03 pravidelně starat, tak aby to mohlo
    žít tím svým životem pořád dál.
  • 00:47:30 Zhasínám.
  • 00:48:09 A dopředu se bude přidávat?
  • 00:48:12 Víceméně stejné nejsou.
    Nejsou?
  • 00:48:14 Pojď si sáhnout tady dolů.
  • 00:48:18 Tak počkej, kdo...
    Tenhle to nedělá,
  • 00:48:22 dělá to ten druhý.
    To je škoda.
  • 00:48:24 Když to budeš mazat takhle,
    odshora dolů,
  • 00:48:27 tak ti vznikne
    úplně ten samý efekt,
  • 00:48:30 jako když jsi dělal ty chlapy.
    Když to budeš smazávat takhle,
  • 00:48:33 tak budeš nabalovat sem,
    do boku, a tady ti to naroste.
  • 00:48:41 Z čáry se tam dá sebrat.
    Ano, nemaž to dolů.
  • 00:48:49 Hele, ty furt děláš tady toto.
    Když si člověk přidá pod tu díru,
  • 00:48:54 tak to vytahá do té díry asi.
    No, však, pod tu díru
  • 00:48:58 si musíš přidávat.
    A pak to teprve vytaháš.
  • 00:49:01 Většinový názor na práci
    se zdravotně postiženými je,
  • 00:49:05 jako kdyby ten silný ochraňoval
    slabšího
  • 00:49:08 a že předpoklad pro kladné
    vykonávání téhle profese je,
  • 00:49:12 když někdo má sociální cítění.
    Tak to je zásadní rozpor,
  • 00:49:17 který by tam neměl být.
    Cílem toho,
  • 00:49:20 když chci někoho vzdělávat,
    by podle mě měl být,
  • 00:49:23 že ten člověk bude co nejlepší
    a přestane mě potřebovat.
  • 00:49:50 Lidi chodí do práce, pak chlastají
    a dívají se na seriály.
  • 00:49:55 Co to je za život?
    Jak se potom můžou zajímat o lidi,
  • 00:49:59 jako jsme třeba my,
    kteří jsou donuceni k tomu,
  • 00:50:03 aby uvažovali,
    protože jsou zavření sami v sobě.
  • 00:50:07 Taková je slepota.
    Je to uzavřenost.
  • 00:50:11 Člověk je strašně moc sám se sebou.
  • 00:50:21 Já jsem jinak strašně nesvobodný
    člověk, takže aspoň v té práci
  • 00:50:25 se musím vyřádit,
    že můžu volně pracovat.
  • 00:50:36 Kdo se dívá?
    Kdy to budete vysílat?
  • 00:50:38 Kdo se na to dívá v tu dobu?
    Kdo se dívá na ČT 2? Málo lidí.
  • 00:50:44 Ale možná aspoň pro to málo
    to bude obohacení.
  • 00:51:35 Jsem takový ten věřící,
    který víc věří,
  • 00:51:39 když je v nějakém průšvihu,
  • 00:51:42 než že by tu víru
    nějakým způsobem prožíval,
  • 00:51:46 když mu vlastně nic není.
    Já bych sice rád, ale je to tak.
  • 00:51:51 Ale věřím nějak v to dobro,
    věřím v lásku
  • 00:51:59 v tom nejlepším slova smyslu
    a v to, co jsme dostali.
  • 00:52:12 O těchto věcech
    se hrozně blbě mluví.
  • 00:52:46 To okolí, to, že tam nejsou
    ty domy, nebydlí tam lidi,
  • 00:52:54 tak vlastně otevírá ten prostor
    a dává možnost tomu nadhledu.
  • 00:53:00 Člověk, který pracuje s nevidícími,
    ví, že ten nadhled je potřeba.
  • 00:53:06 Pokud bych občas nevylezl
    na nějaký ten kopec nahoru
  • 00:53:14 a nepodíval se jen tak dolů,
    tak si myslím,
  • 00:53:17 že člověk daleko víc sklouzne
    k tomu, že to začne dělat blbě.
  • 00:53:23 My se střídáme.
    Když Štěpán nemá sílu,
  • 00:53:27 tak nastoupím já
    a na nějaký čas to přeberu.
  • 00:53:30 A až zase já budu u konce
    s dechem, tak doufám,
  • 00:53:33 že manžel se zvetí
    a přebere to zase on.
  • 00:53:37 Ono to nejde dělat dlouhodobě,
    to by vysálo každého člověka.
  • 00:53:53 Paradoxně mi před 2 lety zjistili,
    že mám zelený zákal,
  • 00:53:57 což je glaukom, vysoký oční tlak.
    A to byl všechno začátek
  • 00:54:02 těch slepot,
    které tady dneska máme.
  • 00:54:07 Takže nejprve byl šok.
    Já jsem si to vykoledoval
  • 00:54:11 jakoby tím,
    že vlastně dělám tuhle práci.
  • 00:54:15 To člověka napadne,
    že si to nějak přivolal
  • 00:54:18 nebo že sahal někam,
    kam neměl a tak to má.
  • 00:54:23 Nebo já nevím co.
    Dneska už to naštěstí neřeším.
  • 00:54:31 Já to mám v takové fázi,
    že si musím kapat 3x denně.
  • 00:54:36 Jsem z toho takový oblblý,
    protože to jsou tlumící kapky,
  • 00:54:41 aby ten tlak nebyl vysoký.
    Normálně vidím,
  • 00:54:44 můžu jezdit autem, je to dobré.
  • 00:55:09 To, co jsem si myslel,
    že hlavní problém je naučit
  • 00:55:15 nevidící modelovat,
    tak najednou vím,
  • 00:55:20 že to není problém.
    To je otázka času. Ale je druhý,
  • 00:55:24 daleko větší problém,
    aby se naučili,
  • 00:55:28 jako většinová společnost,
    tihle lidi respektovat
  • 00:55:32 ty jejich jedinečnosti
    a aby nebyl náš cíl,
  • 00:55:35 aby oni dokázali to, co my,
    ale naším cílem by bylo uznat,
  • 00:55:38 že můžou být i lepší než my
    a vzájemně se učit.
  • 00:55:49 Skryté titulky: Dušková
  • 00:55:52 .

Související