iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
3. 9. 2009
20:00 na ČT2

1 2 3 4 5

74 hlasů
23839
zhlédnutí

Zajati v Angole

Drama šestašedesáti unesených československých občanů v Angole v letech 1983 a 1984 očima pamětníků

57 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Zajati v Angole

  • 00:00:31 Africe se podle barvy pleti jejích
    obyvatel říká černý kontinent.
  • 00:00:35 Ona je ale někdy černá
    i svou historií.
  • 00:00:39 V Angole dvě poslední generace
    neznaly nic jiného než válku.
  • 00:00:44 Nejdřív to byla válka
    národně osvobozovací
  • 00:00:47 proti portugalským kolonizátorům.
  • 00:00:51 A pak vleklá občanská válka,
    v níž soupeřili o moc
  • 00:00:54 vládní marxisté s Národním svazem
    za úplnou nezávislost Angoly,
  • 00:00:58 známým pod zkratkou UNITA,
    vedenou generálem Savimbim.
  • 00:01:03 Občanská válka postihla
    i 66 našich občanů,
  • 00:01:06 přestože nevzali do ruky zbraň.
  • 00:01:12 Jejich příběh začal tady -
    v Alto Catumbela -
  • 00:01:15 kam přišli na výzvu OSN
    a Organizace Africké jednoty
  • 00:01:19 uvést do provozu
    zdejší celulózku a papírnu.
  • 00:01:23 Původně ji postavili Portugalci,
    ale po jejich odchodu
  • 00:01:27 se fabrika zastavila.
  • 00:01:29 Chyběli odborníci,
    kteří by znovu rozjeli výrobu.
  • 00:01:33 Naše tehdejší vláda je bratrské
    angolské vládě ráda poskytla.
  • 00:01:39 Nejdřív jsme se vydali
    za tehdejším ředitelem,
  • 00:01:42 který spouštěl fabriku
    za pomoci našich specialistů.
  • 00:01:45 Cenný bude i jeho pohled
    na následující události.
  • 00:01:49 které sdílel s manželkou Fatimou
    a svými dětmi.
  • 00:01:53 A taky se všemi našimi lidmi,
    kteří tam tenkrát byli.
  • 00:01:56 Proto je setkání
    s jedním z nich tak srdečné.
  • 00:02:02 Nuno Borgéz da Silva
    je původem Portugalec,
  • 00:02:05 ale po vyhlášení
    nezávislosti Angoly řekl,
  • 00:02:08 že se považuje za Angolana,
    a zůstal.
  • 00:02:11 Příliš si zamiloval tuto zemi.
    Stal se ředitelem papírny,
  • 00:02:14 ale taky velitelem milicí, které
    ji měly bránit před útoky UNITA.
  • 00:02:19 Byl jsem v té době činný ve funkci
    generálního ředitele celulózky
  • 00:02:25 a papírny CCPA v Alto Catumbela,
    a to od roku 1977.
  • 00:02:30 Pověřili mě, abych zorganizoval
    její úplnou rekonstrukci,
  • 00:02:33 včetně uvedení do provozu.
    Nakonec zde v roce 1978
  • 00:02:38 začala působit skupina
    pracovníků z Československa,
  • 00:02:41 dnes tedy Čechů a Slováků.
    Ta první skupina se skládala
  • 00:02:45 ze zhruba třiceti expertů.
    Jednalo se o různé specializace.
  • 00:02:49 Od chemiků po technology
    z oblasti výroby celulózy a papíru.
  • 00:02:56 Toto je objekt továrny CCPA,
    Alto Catumbela,
  • 00:02:59 ve kterém jsme - celá
    československá skupina - pracovali.
  • 00:03:03 Ta vysoká budova šedá vzadu
    je mé konkrétní pracoviště.
  • 00:03:08 Je to středisko varny celulózky
    spolu s bělírnou.
  • 00:03:13 Toto bylo naše stanoviště
    na celulózce PPA,
  • 00:03:19 kde jsem měl já svůj pracovní stůl.
  • 00:03:21 V této kanceláři, kde jsme
    se scházeli na pracovní porady
  • 00:03:27 s vedením střediska
  • 00:03:30 a kde jsme vlastně trávili
    i takové chvíle klidu pracovního.
  • 00:03:38 A tady v tom prostoru třídění
  • 00:03:41 jediný, co je svědkem toho,
    co se tady dělo,
  • 00:03:44 jsou štěpky,
  • 00:03:46 které se tady v destruovaném stavu
    nachází na zemi.
  • 00:03:50 Jinak na mě celé to prostředí
    působí velice smutně,
  • 00:03:53 protože je to opuštěný,
    je to zdestruovaný
  • 00:03:56 a vlastně to ukazuje,
    kolik práce přišlo nazmar.
  • 00:04:01 Místní doufají,
    že fabriku zase někdo zprovozní.
  • 00:04:04 To se ale určitě nestane.
  • 00:04:06 Bylo by to dražší
    než postavit novou.
  • 00:04:12 K továrně patřil
    i obrovský eukalyptový les,
  • 00:04:15 který byl zásobárnou surovin
    na výrobu celulózy a papíru.
  • 00:04:18 Fabriku tu vlastně postavili
    díky němu.
  • 00:04:24 Zanedlouho přijely za svými muži
    do Alto Catumbely jejich manželky
  • 00:04:27 a děti. Podmínky pro ně
    tady byly znamenité.
  • 00:04:30 Teplé podnebí, svěží vzduch,
    přátelští domorodci
  • 00:04:34 a spousta volna na výlety do okolí.
  • 00:04:38 Přestože v Africe je - kromě
    velkých měst - život hodně náročný,
  • 00:04:41 tady tomu bylo jinak. České a
    slovenské rodiny měly k dispozici
  • 00:04:45 obchod zásobený zbožím z Evropy,
    bazén, kulturní středisko
  • 00:04:49 a mnoho dalších zařízení,
    která jim život tady -
  • 00:04:52 daleko od domova -
    ulehčovala a zpříjemňovala.
  • 00:04:56 Ne všichni naši lidé
    ale pracovali v papírně.
  • 00:04:59 Kromě dalších profesí se tu
    střídali lékaři a zdravotní sestry.
  • 00:05:03 Pracovali tady v posto médico -
    ve zdravotním středisku.
  • 00:05:07 Pro odbornost, pro kterou jsem byla
    kontrahovaná, tam nebyl? podmínky.
  • 00:05:14 Takže jsem se musela zapojit
    jako interní lékařka,
  • 00:05:17 pracovat s lidmi pouze v ambulanci,
    ordinovat,
  • 00:05:20 ošetřovat a dělat to,
    co bylo zapotřebí.
  • 00:05:26 Doktorka Hudečková
    měla původně pracovat v nemocnici
  • 00:05:29 v nedaleké Gandě, ale tam
    to nefungovalo, a tak zůstala
  • 00:05:32 v Alto Catumbela.
    A měla tu co dělat.
  • 00:05:35 Domorodci sem přicházeli
    i ze vzdálenosti sto kilometrů.
  • 00:05:39 Angola stále ještě nemá dost
    kvalifikovaných lidí,
  • 00:05:42 kteří by zastali
    aspoň ty nejdůležitější posty.
  • 00:05:45 Moc se toho
    tady za tu dobu nezměnilo,
  • 00:05:47 snad jedině k horšímu.
  • 00:05:50 Hodně na vás vzpomínáme,
    až se mi z toho dělají
  • 00:05:52 slzy v očích, protože mám ve svém
    srdci mnoho silných pocitů.
  • 00:05:56 Vzpomínají na české doktory a
    zdravotníky, kteří zde pracovali.
  • 00:06:01 Doktorka Hudečková - Marie.
  • 00:06:05 Moje manželka - sestřička Milada.
  • 00:06:13 Doktor Ochman - Jiří.
  • 00:06:19 Doktor Dobšák.
  • 00:06:24 Ten pořád říkal
    to sprosté slovo - píča.
  • 00:06:29 Dům číslo 25 byl určen
    pro užití zdravotníků.
  • 00:06:34 To znamená,
    že tady bydlela moje žena
  • 00:06:39 se svojí kolegyní.
  • 00:06:44 Dál nad nimi bydleli doktor
    Kunovský a doktorka Kunovská.
  • 00:06:50 Ty dva domy byly určené jenom
    pro československé zdravotníky.
  • 00:06:54 Tento muž pracoval ve fabrice.
  • 00:06:58 Na Čechy vzpomíná v dobrém,
    ale Luboše si nepamatuje.
  • 00:07:07 Pozval nás,
    abychom si prohlédli jeho dům.
  • 00:07:10 I zde tenkrát bydleli naši lidé.
    Zjevně se tu od té doby nemalovalo.
  • 00:07:16 Není čím ani za co.
    Okna bylo potřeba zatlouct.
  • 00:07:20 Jenom tohle se dá otevřít.
    Jediným nábytkem jsou tu postele.
  • 00:07:28 Jinak dům slouží hlavně jako
    sklad jediné potraviny - kukuřice.
  • 00:07:40 Spolupráce s Čechy
    byla na jedničku.
  • 00:07:48 Děkujeme.
  • 00:07:52 V této oblasti Angoly
    žije kmen Ovinbundů.
  • 00:07:55 Jsou přátelští a naši lidé
    s nimi vycházeli velice dobře.
  • 00:07:58 Měli nás rádi, protože díky nám
    si mohli vydělat na živobytí.
  • 00:08:01 Když přestala fungovat fabrika,
    odešli do měst v naději,
  • 00:08:05 že se jim tam povede lépe.
    A sem se nastěhovali lidé z hor.
  • 00:08:09 Tihle už naše odborníky
    nepamatují a nevědí,
  • 00:08:12 jaké to tady tenkrát bylo.
  • 00:08:14 Bylo nám tady všem moc dobře,
    protože v tomto prostředí,
  • 00:08:18 ve kterém jsme se vyskytovali,
    kde jsme žili a pracovali,
  • 00:08:20 jsme měli
    nádherné podmínky k bydlení,
  • 00:08:23 výborné klimatické podmínky,
    navíc Československá ulice
  • 00:08:27 se stala centrem kulturním,
    společenským pro celou Catumbelu.
  • 00:08:34 Až to, co se stalo nakonec,
  • 00:08:36 bylo pro nás
    vlastně jakoby ranou pěstí.
  • 00:08:39 Nad ránem 12.března 1983 totiž
    Alto Catumbelu přepadla UNITA.
  • 00:08:46 Po chvilce
    následoval strašnej výbuch.
  • 00:08:50 Celá přední část našeho domu
    se zbořila.
  • 00:08:53 A nad námi na nás
    začaly padat cihly.
  • 00:08:57 To vojáci UNITA vystřelili
    dávku ze samopalu nad nás
  • 00:09:02 a to se všechno sypalo na nás.
  • 00:09:04 Chvilku byl klid a pak jsem
    pocítil, protože jsem byl blíž,
  • 00:09:07 jeden z těch vojáků mě nohou
    začal žďouchat do ruky.
  • 00:09:12 Když jsem se pohnul,
    tak mě ukázal samopalem,
  • 00:09:15 abych vstal, a vyvedl mě před dům.
    No a to bylo takový nejhorší.
  • 00:09:22 Žádal jsem ho ještě,
    abych si mohl obléct něco.
  • 00:09:25 Měl jsem na sobě jenom
    montérkový kalhoty a košili.
  • 00:09:28 Voják odmítl
    a vedl mě od domu pryč.
  • 00:09:32 Jsem opět v domě číslo osm,
    kde jsem žil před 25 lety.
  • 00:09:38 V domě, který se sestával ze tří
    bytů přibližně stejně velkých 2+1.
  • 00:09:42 Tady jsem měl svou obytnou halu,
    ve které jsem trávil volné chvíle.
  • 00:09:47 Naproti obytné hale přes ulici
    do východu byla ložnice.
  • 00:09:53 A tady jsem poprvé
    slyšel na posteli střelbu,
  • 00:09:59 která mě vyrušila po ránu
  • 00:10:03 a donutila mě
    nějakým způsobem reagovat.
  • 00:10:06 Takže jsem odešel do koupelny
    zkontrolovat situaci.
  • 00:10:14 Situaci jsem zkontroloval jednoduše
    pohledem z okna do ulice,
  • 00:10:18 kde jsem viděl velké překvapení.
    Vedli nějací vojáci
  • 00:10:23 netradičně oblečení
    rodinu ředitele Nuna -
  • 00:10:27 všechny tři děti a Fatimu -
    směrem od továrny k postu medicu.
  • 00:10:32 A tam jsem vlastně zkonstatoval,
  • 00:10:35 že se děje něco mimořádného,
    co tu ještě nebylo.
  • 00:10:38 My jsme bydleli na horní části
  • 00:10:41 a teď se nám tam shromáždil
    takový velký zástup žen s dětma.
  • 00:10:49 Teď tam byli vlastně
    před tím naším stavením.
  • 00:10:54 No a tak jsme prostě
    neudělali nic jiného,
  • 00:10:57 že jsme otevřeli dveře,
    když jsme viděli, že se střílí,
  • 00:11:00 a pustili jsme je dovnitř.
    A tam se nahrnulo tolik lidí,
  • 00:11:03 že my jsme tam stáli se ženou
    a s Martinem v koutku
  • 00:11:08 a jinak to bylo plné domorodců.
  • 00:11:11 Tento dům obýval Saša Ivan,
    náš oficiální tlumočník,
  • 00:11:15 takzvaný Dokumentarišta.
  • 00:11:17 A tento dům byl mimo jiného,
  • 00:11:19 kromě toho, že nás přepadli,
  • 00:11:22 prostřílen od dveří
    až do skříně naproti.
  • 00:11:27 Všechno prádlo,
    které měl Saša Ivan ve skříni,
  • 00:11:30 měl rozstřílené.
    A on sám se chránil
  • 00:11:33 tady v tom prostoru,
    který je krytý ze všech stran.
  • 00:11:37 Byl schovaný, popíjel pivo
    a říkal si při tom:
  • 00:11:41 Těm kurvám nic nedám.
  • 00:11:45 Věděli jsme, že Alto Catumbela
    je důležitý průmyslový region.
  • 00:11:51 Tak jsem dostal za úkol zlikvidovat
    tam veškerou infrastrukturu.
  • 00:11:54 Když jsme tam přišli, zjistili
    jsme, že jsou tam nějací cizinci.
  • 00:11:57 Zprvu jsme nevěděli,
  • 00:11:59 jestli jsou to
    Bulhaři, Rumuni nebo Čechoslováci.
  • 00:12:03 Tak nás se zvednutýma rukama vedli
    a vedli nás do takové rokle
  • 00:12:08 a my jsme si s Jožou mysleli,
    že to je poslední cesta,
  • 00:12:12 protože se kolem nás pořád
    střílelo, ozývala se střelba.
  • 00:12:16 A když jsme přišli na kraj lesa,
    tak jsme viděli,
  • 00:12:20 že se něco děje jinýho,
  • 00:12:22 protože přistoupil k nám
    nějaký důstojník
  • 00:12:26 a zeptal se na jméno a číslo domu,
    v kterém bydlíme.
  • 00:12:32 My jsme viděli,
    že měli přesný seznam.
  • 00:12:34 Jenom si nás odfajfkoval
    a tím bylo hotovo.
  • 00:12:37 Když jsme obsadili celou oblast,
    museli jsme za ni převzít
  • 00:12:41 odpovědnost. A taky za ty cizince,
    kteří se tam nacházeli.
  • 00:12:45 Kdybychom je tam nechali,
    mohly by přijít vládní síly
  • 00:12:48 i kdokoliv jiný.
    Bylo by to pro ně nebezpečné.
  • 00:12:51 Kdoví jak by s nimi naložili.
  • 00:12:53 Jistě by takovou situaci využili
    k tomu, aby nás zdiskreditovali.
  • 00:12:59 Až nakonec
    jsme se vlastně dozvěděli,
  • 00:13:03 ale zase jenom od těch vojáků,
    že kdyby k něčemu došlo,
  • 00:13:07 tak měli za úkol nás postřílet.
  • 00:13:11 Oběťmi přepadu
    se stali hlavně místní domorodci.
  • 00:13:15 Někteří při tom zemřeli.
    Mají zde pomník.
  • 00:13:20 Tak nějak jsme se utěšovali,
    že jsou s námi ženy a děti
  • 00:13:24 a že pokud by k něčemu došlo,
    tak by to ta UNITA
  • 00:13:29 na mezinárodním poli neustála.
  • 00:13:31 Okolo už stáli ti kinbáci,
    ti černí a křičeli.
  • 00:13:39 Pamatuji si
    na jednoho starého černocha.
  • 00:13:44 Měl v ruce takovou hůl
    a křičel: Mata! Mata!
  • 00:13:52 Jako nás ne zavraždit,
    ale jak to říkali? Zabít! Zabít!
  • 00:13:57 Něco takového asi znamenalo mata.
  • 00:14:00 Tehdy jsem se moc vylekala.
  • 00:14:03 Na silnici jsem viděl
    mrtvé, jak leží.
  • 00:14:06 Jedna paní měla rozstřelenou hlavu.
  • 00:14:09 To byla hrůza. Té krve.
    To si nikdo nedovede představit.
  • 00:14:12 Člověk na to není zvyklý.
  • 00:14:15 Když začali vyhazovat
    kombinát do vzduchu,
  • 00:14:18 tak první výbuch,
    jak jsme slyšeli,
  • 00:14:22 tak Miško Sente vykřikl:
    Ferko, proboha, chlór!
  • 00:14:27 No a proto jsme utíkali
    za tím velitelem,
  • 00:14:31 aby přestali, aby nevyhazovali
    zásobníky do vzduchu.
  • 00:14:36 No a já jsem přesvědčen,
    že zachránil životy naše
  • 00:14:43 a zachránil životy
    i mnoha domorodých obyvatel
  • 00:14:47 v Catumbele i v širokém okolí.
  • 00:14:51 V čase mého zadržení
    jsem uslyšel několik detonací
  • 00:14:55 ve směru od továrny
    a po dotazu na vojáka,
  • 00:14:58 co se děje, mi odpověděl,
    že právě vyhazují do vzduchu ENE.
  • 00:15:03 Protože mi to přišlo divný, tak
    jsem se zeptal, proč to dělají.
  • 00:15:07 On mi řekl, že to nevadí,
    protože až vyhrajou válku,
  • 00:15:10 tak si postaví
    celou tu elektrorozvodnu novou.
  • 00:15:13 Předtím už zničili přehradu
    a elektrárnu v Lomaum.
  • 00:15:17 Továrna se tak zastavila.
    Dodnes není v Alto Catumbele
  • 00:15:20 a v širokém okolí elektřina.
    A asi ještě dlouho nebude.
  • 00:15:24 Jako Čechoslováci jsme asi
    neměli kompletní informace,
  • 00:15:28 co měla angolská strana,
    ale přímo v Alto Catumbele
  • 00:15:32 nebyly vůbec žádné vládní jednotky,
    nebylo tom vůbec žádné vojsko.
  • 00:15:37 Ani nevíme, že by bylo
    něco takového v okolí.
  • 00:15:41 Čili nepočítali jsme, že by
    k takovým věcem mohlo dojít.
  • 00:15:47 Báli jsme se. Věděli jsme,
    co se stalo v Lomaum.
  • 00:15:50 Pochopitelně jsme upozornili
    vojenské vládní síly,
  • 00:15:54 že je třeba počítat
    s útokem na Alto Catumbelu.
  • 00:15:57 Taky jsme začali
    přeorganizovávat systém obrany.
  • 00:16:00 Vše ale bylo kalkulováno
    tak na 200 až 250 útočníků.
  • 00:16:05 Přišlo jich ale kolem 1500.
    Ovšem už zanedlouho nato
  • 00:16:09 dorazilo vládní vojsko
    a povstalce vytlačilo do hor.
  • 00:16:12 UNITA si však sebou vzala
    československé občany jako rukojmí.
  • 00:16:16 Byla to kritická situace.
  • 00:16:21 Největším zájmem bylo
    zachránit unesené, jejich životy.
  • 00:16:26 Bylo naší povinností
    při tom zachovat životy lidí,
  • 00:16:29 mezi kterými bylo mnoho žen a dětí.
  • 00:16:31 Jako válečný zpravodaj
    jsem v té době byl svědkem toho,
  • 00:16:34 že vládní síly usilují
    o jejich záchranu za každou cenu.
  • 00:16:39 Jakmile hrozilo, že by se zajatci
    dostali do ohrožení života,
  • 00:16:42 řešilo se to rozkazem -
    ustoupením od silových řešení,
  • 00:16:46 aby k žádným ztrátám
    na životech unesených nedošlo.
  • 00:16:52 Později vyšlo najevo,
    že nejprve je chtěli postřílet,
  • 00:16:58 ale potom dostali rozkaz
    převézt je na základny UNITA
  • 00:17:02 na jihu Angoly. To ovšem pro
    nepřipravenost takového transportu
  • 00:17:09 znamenalo ohromné utrpení těch
    lidí, kteří museli jít pěšky
  • 00:17:14 skoro 1300 kilometrů
    přes pralesy, bažiny, řeky
  • 00:17:20 a museli čelit všemožným nemocem,
  • 00:17:25 protože kolona nebyla
    dostatečně vybavena ani léky,
  • 00:17:30 ani potravinami.
    Prostě totální improvizace.
  • 00:17:36 Léky, co jsme vzali ze skladu,
    tak jen malá část se dostala
  • 00:17:41 pro naše lidi,
    protože i ti, co nás doprovázeli,
  • 00:17:45 byli nemocní. Určitě
    to bylo použito pro jiné lidi.
  • 00:17:50 Podle zpráv, které došly z Angoly,
    je zdravotní stav zadržovaných
  • 00:17:54 československých občanů dobrý.
    Kolona UNITA, která provedla
  • 00:17:57 ozbrojený útok na Alto Catumbela
    a drží naše občany,
  • 00:18:00 se pohybuje pěšky
    ve vnitrozemí Angoly.
  • 00:18:03 Děti jsou neseny
    na provizorních nosítkách.
  • 00:18:06 O zdravotní stav všech
    je neustále pečováno,
  • 00:18:08 neboť mezi zadržovanými je i naše
    lékařka a dvě zdravotní sestry.
  • 00:18:11 Uvedené informace
    byly získány od očitého svědka -
  • 00:18:14 příslušníka
    angolských ozbrojených sil,
  • 00:18:17 kterému se podařilo
    uprchnout z transportu.
  • 00:18:20 Náš pochod
    začal v městě Alto Catumbela
  • 00:18:23 a pokračoval na sever
    kolem města Balombo
  • 00:18:27 dále potom na severovýchod -
    Vatu Congu
  • 00:18:31 až k řece Kwanza,
    kterou jsme překročili.
  • 00:18:34 A pochod se ohnul
    směrem na jihovýchod.
  • 00:18:38 Pokračovali jsme
    směrem k městu Munhangu,
  • 00:18:41 kde jsme překročili železnici.
  • 00:18:43 Dále potom devět dní na jih.
  • 00:18:46 Na místo, kde jsme nastoupili
    na nákladní auta.
  • 00:18:49 A těmi nákladními auty
    stále na jih.
  • 00:18:52 A až dole u namimbijské hranice
    na východ do cíle naší cesty -
  • 00:18:59 hlavní základy Jamba.
  • 00:19:02 Zdá se to neuvěřitelné,
    ale našich 66 občanů,
  • 00:19:06 mezi nimž bylo 28 mužů,
    17 žen a 21 dětí,
  • 00:19:10 urazilo za dva a půl měsíce
    1326 kilometrů pěšky
  • 00:19:14 a 1800 kilometrů
    na nákladních autech.
  • 00:19:17 Tak se dostali
    na hlavní základnu UNITA v Jambě.
  • 00:19:20 Jenom jeden z nich tam nedošel.
  • 00:19:23 Někteří muži z rychlé skupiny
    však šli většinu trasy pouze pěšky.
  • 00:19:26 Už první den únosu
    museli zajatci překonávat terén,
  • 00:19:29 jako je tento. Jak se později
    ukázalo, ne naposled.
  • 00:19:33 A mnohokrát
    za daleko horších okolností.
  • 00:19:35 Na konci denní etapy nás obvykle
    čekalo těžké stoupání do vrcholu,
  • 00:19:39 kam se uchylovali pravděpodobně
    z bezpečnostních důvodů.
  • 00:19:41 Bylo to hrozně těžké
    z několika pohledů,
  • 00:19:45 protože jsme byli
    většinou hodně unavení.
  • 00:19:47 Ty výstupy byly těžký,
    nebezpečný, skály mokrý.
  • 00:19:50 Klouzalo to a hrozilo
    velké nebezpečí pádu a zranění.
  • 00:19:55 Únosci vedli své zajatce
    nepřístupným terénem
  • 00:19:58 hlavně přes hory, aby se chránili
    před případným útokem.
  • 00:20:01 Vedli je
    mimo jakoukoliv civilizaci,
  • 00:20:04 po lesních a polních stezkách,
    aby je někdo nezahlédl,
  • 00:20:07 a tím se směr pochodu neprozradil.
  • 00:20:09 Navíc naprosto nelogickou
    trasou - nejdřív na sever.
  • 00:20:13 Proto zajatci netušili,
    kde se právě nacházejí,
  • 00:20:16 ani kam směřují.
    Bylo to pro ně velmi skličující.
  • 00:20:21 Já jsem v mládí měla operované
    oba dva kyčelní klouby
  • 00:20:27 pro vrozené vykloubení.
    A tak jsem si myslela,
  • 00:20:30 že když půjdu
    za manželem do Angoly,
  • 00:20:33 že vlastně si odpočinu.
  • 00:20:36 Bohužel všecko dopadlo jinak,
    než jsem očekávala.
  • 00:20:40 A když došlo
    k té nešťastné události,
  • 00:20:44 tak pro mě bylo velice těžké
    zvládat tu cestu.
  • 00:20:50 Já jsem nemohla dojít těch,
    možná to bylo deset kilometrů,
  • 00:20:57 kdy jsme museli utíkat.
    Manžel mi pomáhal.
  • 00:21:01 Střídavě mě nesl na zádech.
    Do kopců mě tlačil.
  • 00:21:05 Nebo mě táhl nahoru.
  • 00:21:09 Já jsem si totiž vzpomněla na to,
  • 00:21:12 když člověk se díval
    v televizi na filmy válečné,
  • 00:21:16 že lidi, kteří nestačili pochodu,
    byli bez milosti zastřeleni.
  • 00:21:21 Jenže první část pochodu
    nebylo žádné nosítko.
  • 00:21:26 A tak mě černí nosili na zádech.
  • 00:21:31 A protože ten stav po operacích
    nebyl takový,
  • 00:21:35 abych neměla problémy
    ani v tom nošení,
  • 00:21:38 měla jsem šílené bolesti.
  • 00:21:41 Vím, že jsem plakala.
  • 00:21:45 A také se stalo, že už jsem
    tu bolest nemohla vydržet
  • 00:21:50 a žádala jsem, aby mě zastřelili.
    Že prostě to už nejde.
  • 00:21:56 Za tohoto postupu
    jsme se dostali do vysokých hor,
  • 00:22:01 protože zde teploty klesaly
    pomalu až k bodu mrazu.
  • 00:22:05 Předtím v noci
    třeba strašně pršelo,
  • 00:22:08 byli jsme promočení,
    nic jsme na oblečení neměli.
  • 00:22:13 Nikdo neměl. Nejenom já.
    V tom, v čem jsme pochodovali,
  • 00:22:17 to jsme jenom měli.
    Takže se nanejvýš podařilo to,
  • 00:22:21 že nám UNITA
    udělala oheň i v tom dešti.
  • 00:22:24 Těžko se to vykládá,
    když na jedné straně vám hřeje
  • 00:22:29 a z druhé strany na vás prší
    a nemáte se kde schovat.
  • 00:22:33 Je to strašně nepříjemný.
  • 00:22:36 Celý ten pochod
    jsem šla v botaskách.
  • 00:22:40 Přecházeli jsme
    přes různé potoky a řeky,
  • 00:22:44 botasky se promočily
    a dostala jsem infekci.
  • 00:22:52 Zanítily se mi nehty na nohách.
  • 00:22:57 A postupně mi ty nehty slezly.
  • 00:23:02 Byly zhnisané.
  • 00:23:08 Potom jsem velmi dlouho neměla
    nehty na prstech nohou.
  • 00:23:12 Trvalo to asi půl roku,
    než mi zase narostly.
  • 00:23:17 Nejhorším zážitkem pro nás bylo
    překračovat močály,
  • 00:23:19 protože jsme měli obrovský
    strach z bilharzií -
  • 00:23:22 parazita, který napadá játra.
    Navíc ještě ke všemu
  • 00:23:25 jsme ty močály museli
    překračovat většinou v noci,
  • 00:23:28 to znamená, že jsme neměli
    orientaci, do čeho stoupáme,
  • 00:23:31 jak je voda hluboká,
    kam jdeme, nic.
  • 00:23:35 V té době,
    kdy mě nosili nosiči na zádech,
  • 00:23:40 jsem vlastně dostala hmyz.
    který oni také měli.
  • 00:23:47 Byly to vši vlasové
    a byly to také vši šatní,
  • 00:23:52 které se drží v prádle.
    A my jsme se snažili
  • 00:23:57 je likvidovat tak, že když jsme
    měli potom třeba jednou za pět dní
  • 00:24:03 jeden den na koupání a oddech,
    tak jsme pokládali kusy oděvů
  • 00:24:09 do mraveniště a mravenci
    nám je všechny vyčistili.
  • 00:24:15 Každý den dopoledne všude po celé
    zemi roztloukají ženy kukuřici
  • 00:24:19 na mouku, aby z ní pak uvařily
    kukuřičnou kaši zvanou pirao.
  • 00:24:23 Je to jejich hlavní
    a častokrát jediná strava.
  • 00:24:26 Kukuřičná kaše byla téměř
    jedinou stravou i pro rukojmí.
  • 00:24:30 Nebyla osolená, ani nijak ochucená,
    téměř se nedala jíst.
  • 00:24:34 Pytle s moukou
    měli nosiči na zádech.
  • 00:24:36 Někdy ji propotili,
    nebo jim po dešti ztuchla.
  • 00:24:39 Mnohým z našich se z ní zvedal
    žaludek, někdy ji vyzvraceli
  • 00:24:42 a zpočátku z ní měli
    intenzivní průjmy,
  • 00:24:45 než si tělo zvyklo.
  • 00:24:46 Když jsme měli ty průjmy,
    už člověk byl v takovém stavu,
  • 00:24:51 že už se nestyděl,
    to už bylo jedno,
  • 00:24:55 jestli se na mě někdo díval.
    Ať už to byl voják,
  • 00:24:59 velitel té skupiny
    nebo někdo z našich.
  • 00:25:10 Prostě se nedalo nic dělat,
    člověk musel vykonat tu potřebu.
  • 00:25:18 Jeden den
    nám příslušníci UNITA řekli,
  • 00:25:21 že budeme pochodovat 48 hodin
  • 00:25:24 a že na tuto dobu
    máme pouze tři litry vody,
  • 00:25:28 abychom s ní podle toho zacházeli.
  • 00:25:31 Proto bylo rozhodnuto,
    že poprvé po deseti hodinách
  • 00:25:34 se zastavíme
    a každý si dá hlt jenom.
  • 00:25:38 A to bylo přísně střežený.
  • 00:25:41 Bohužel když bylo to další
    asi po čtyřiadvaceti hodinách,
  • 00:25:48 tak se stalo,
    že jeden z naší osmičky
  • 00:25:51 šel poslední a nesl ty nádoby
    a tu vodu zbylou nám všechnu vypil.
  • 00:25:58 Můžu vám říct, že ten moment
    se na něho chlapi vrhli
  • 00:26:02 a bejvali by ho ukamenovali.
  • 00:26:04 Ale za dalších asi sedm hodin
    jsme došli k řece
  • 00:26:09 kde jsme prostě si nabrali vodu.
    Tam se každej napil do sytosti.
  • 00:26:16 Země je protkaná řekami,
    které jim často křížily trasu.
  • 00:26:21 Menší řeky se daly přebrodit.
  • 00:26:23 Přes větší
    se rukojmí museli plavit.
  • 00:26:26 Byla to pokaždé náročná operace,
    protože se nedostávalo člunů.
  • 00:26:31 Řeka měla ale i své výhody.
  • 00:26:33 Člověk se v ní mohl vykoupat
    nebo aspoň trochu umýt.
  • 00:26:37 Někdy po celém týdnu trmácení.
  • 00:26:42 Zajatci si v ní
    taky mohli vyprat oblečení.
  • 00:26:45 Jediné co měli.
  • 00:26:51 Řeka Kwanza měla - jako jedna
    z mála - vodu relativně čistou.
  • 00:26:57 Na podívanou, jako je tato,
    ovšem obvykle nebyla nálada.
  • 00:27:04 Asi šestý den pochodu jsme
    přecházeli v noci přes řeku.
  • 00:27:10 Nařídili nám,
    že se máme všichni svléknout,
  • 00:27:13 tak jsme se svlékli.
    Oblečení jsme nesli nad hlavou.
  • 00:27:16 A já jsem šel
    v sandálech a v ponožkách.
  • 00:27:19 A když jsem vycházel
    na druhý břeh té řeky,
  • 00:27:22 kterou jsme přecházeli,
    tak mi sandál zůstal v řece.
  • 00:27:26 Pokoušel jsem se několikrát
    ponořit, ale sandál jsem nenašel.
  • 00:27:30 A když jsem vyšel na břeh, tak jsem
    viděl, že se tam svítí baterkou.
  • 00:27:35 A byl tam důstojník,
    tak jsem ho požádal,
  • 00:27:39 vysvětloval jsem mu, o co jde,
    a on mně řekl,
  • 00:27:42 že jejich lidi chodí bosi,
    tak já klidně taky můžu být.
  • 00:27:48 Překračovali jsme mnohé řeky.
    Brodili jsme je až po prsa.
  • 00:27:52 Na druhou stranu
    bylo jít nebezpečný.
  • 00:27:55 Bylo to asi na této úrovni.
  • 00:27:58 A museli jsme i pít
    vodu z těchto řek.
  • 00:28:01 Pili jsme vodu z lagun, z jezer.
  • 00:28:04 Ze všech toků,
    které jsme potkali po cestě.
  • 00:28:07 Tam nebylo na výběr.
    Museli jsme pít, co bylo.
  • 00:28:10 Co zrovna okamžik dal.
    Někteří z nás, stejně jako já
  • 00:28:14 neuměli plavat a bylo pro nás dost
    velkým nebezpečím se ponořit
  • 00:28:18 nebo vejít do té řeky,
    protože nikdo z nás neznal,
  • 00:28:21 za jakých podmínek se to brodí.
    To znamená,
  • 00:28:24 že já jsem si počkal, až jsem
    viděl, jak jsou lidi ponoření,
  • 00:28:26 a teprve potom jsem vstoupil sám.
  • 00:28:29 Nebylo to v žádném případě
    nějak lehký rozhodnutí.
  • 00:28:33 S čistou vodou
    byla v Africe vždycky potíž.
  • 00:28:36 Je náročné se k ní dostat, proto
    se s ní musí dobře hospodařit.
  • 00:28:40 Potřebují ji hlavně děti.
    Ty byly i mezi rukojmími.
  • 00:28:45 Rodiče je zpočátku nosili
    těžkým terénem sami,
  • 00:28:48 časem jim ale začaly docházet síly,
    a tak je nahradily domorodé ženy,
  • 00:28:52 které doprovázely únosce.
  • 00:28:55 Ty plakaly systematicky,
    protože šly od matky,
  • 00:28:58 nesly je černý,
    matky se neuměly domluvit
  • 00:29:02 s těmi nosiči,
    takže tam pracovaly emoce
  • 00:29:07 z obou stran, protože jazyková
    bariéra je jazyková bariéra.
  • 00:29:12 Pochopitelně ti,
    co tam zase byli bez dětí,
  • 00:29:16 tak jim pláč dětí vadil.
    Jenže když má dítě plnou pusu aftů,
  • 00:29:19 nejí, tak prostě
    pláče systematicky.
  • 00:29:23 Mně jako dítěti to nepřipadalo
    až takové úděsné,
  • 00:29:30 jak to muselo připadnout dospělým.
    Určitě jsem to v tom věku vnímal
  • 00:29:34 jako dobrodružství,
    jako něco nového, co se děje,
  • 00:29:37 i když přece jenom tam ten pocit
    něčeho neznámého a hodně divného
  • 00:29:42 tam byl.
    Jak ten počet kilometrů vzrůstal,
  • 00:29:47 jak jsem viděl, jak se ostatní -
    děti i dospělí - trápí,
  • 00:29:51 tak mě samozřejmě přepadly
    špatné pocity a myšlenky
  • 00:29:55 a myslím si,
    že zhruba po týdnu až dvou
  • 00:29:59 se ten pochod
    převrátil pro všechny z nás
  • 00:30:03 do dost negativní polohy.
  • 00:30:06 Nejmladší dítě,
    které bylo s rodiči na pochodu,
  • 00:30:10 byla dvouletá Gregorovic holčička.
  • 00:30:14 Ta holčička přestala mluvit,
    přestala si hrát,
  • 00:30:20 přestala mít zájem o cokoliv,
    byla apatická,
  • 00:30:25 protože měla vysoké horečky,
    které se nedaly ničím srazit.
  • 00:30:29 Měla problémy s ušima.
    A přetrvávalo to hodně dlouho.
  • 00:30:36 Jeden pán snědl
    svýmu vlastnímu synovi večeři
  • 00:30:39 a když ho manželka
    začala bít a nadávat mu,
  • 00:30:42 tak prohlásil,
    že on děti může mít další,
  • 00:30:46 že on to musí přežít
    a na dětech že mu nezáleží.
  • 00:30:51 Dospělí měli osm až dvanáct nosičů.
    Oni se střídali.
  • 00:30:55 A my jsme měli
    aspoň kukuřičnou kaši,
  • 00:30:59 ale oni ze stromů
    žluté housenky sbírali,
  • 00:31:05 nějaké mravence, vajíčka
  • 00:31:09 a něco takového ze země vyhrabávali
    a to jedli.
  • 00:31:16 Podle nás to taky byli zajatci.
  • 00:31:19 Nosiči nesli
    nosítka s nemocnými na hlavě,
  • 00:31:22 a to bylo nebezpečné.
  • 00:31:23 Ta chůze pro toho černého
    byla taky velice těžká,
  • 00:31:27 protože oni byli bosí.
    Oni neměli boty.
  • 00:31:30 A když zakopnul,
    tak jsme se váleli na zemi oba dva.
  • 00:31:34 A tak se stalo i tenkrát
    to neštěstí Járovi Navrátilovi,
  • 00:31:43 který tam přišel o život.
    On už nemohl chodit,
  • 00:31:47 nesli ho na nosítkách,
    a protože to byl muž sportovec,
  • 00:31:52 urostlý, tak byl těžký.
  • 00:31:55 A stalo se, že také
    zakopli černí nosiči,
  • 00:32:01 on upadl na hlavu
    a začal krvácet.
  • 00:32:05 To jsme šli z kopce dolů
    a on odpočíval se svými nosiči -
  • 00:32:12 on měl šest nebo osm nosičů -
    pod stromem.
  • 00:32:17 A já jsem šla taky taková vysílená
    a on mi ještě říkal:
  • 00:32:22 Jožko, prosím tě, podívej se na mě.
    Mně je strašně špatně.
  • 00:32:28 Já jsem spadl z nosítka.
    Spadl jsem ale na hlavu.
  • 00:32:34 Když jsem viděl poprvé
    Jardu Navrátila po oznámení,
  • 00:32:37 že mu není dobře,
    tak seděl opřený o strom.
  • 00:32:40 Bylo evidentní, že je v polovědomí.
    Nereagoval na podněty
  • 00:32:43 hlasový od nás. Snažili jsme se
    mu nějakým způsobem pomoci.
  • 00:32:48 Vojáci nám žádnou
    zvláštní pomoc neposkytli,
  • 00:32:52 protože neměli. A to,
    co se všechno pro něj udělalo,
  • 00:32:56 se nakonec ukázalo jako marné,
  • 00:32:58 protože Jarda okolo
    tři čtvrtě na šest zemřel.
  • 00:33:00 Doktorka Hudečková,
    dokud to bylo ještě možné,
  • 00:33:04 tak žádala,
    aby ho dopravili do nemocnice.
  • 00:33:13 Ale oni tvrdě řekli,
    že to vůbec není možné.
  • 00:33:17 Že by nás prostě našli
    a že by zničili ten jejich zájem...
  • 00:33:22 Tedy záměr těch vojáků.
    Tak Jára musel zemřít.
  • 00:33:28 Nesli jsme to velice těžce.
  • 00:33:32 Možnosti zjištění
    zpětně neexistují.
  • 00:33:36 Ani tam neexistovaly,
    abychom na něco přišli.
  • 00:33:40 To rozloučení s Járou
    bylo velice smutné,
  • 00:33:45 protože jsme si všichni uvědomili,
    co vlastně se může stát.
  • 00:33:50 Že to není jen takový pochod
    za svobodou,
  • 00:33:54 ale že je to něco daleko víc.
  • 00:33:59 Járu uložili potom do mohyly
    prý na soutoku tří řek.
  • 00:34:07 My jsme se s ním rozloučili
    československou státní hymnou.
  • 00:34:13 Na samém severním vrcholu naší
    cesty - na soutoku řek -
  • 00:34:17 zemřel a je pohřben
    Jaroslav Navrátil.
  • 00:34:24 My ženy jsme
    několik dnů po tom,
  • 00:34:30 co začal pochod,
  • 00:34:34 jsme začaly
    mít všechny své problémy.
  • 00:34:42 Všechny jsme ztratily menstruaci.
  • 00:34:45 A to nám doktorka Hudečková řekla:
    Děvčata, tak teď jsme na tom
  • 00:34:49 zrovna tak, jako na tom byly
    ženy v koncentračním táboře.
  • 00:34:54 Tohle je lebka jednoho
    jihoafrického bojovníka,
  • 00:35:00 který zahynul u městečka Kaibambo
    během bojů
  • 00:35:06 v tom prvním roce
    nezávislosti Angoly.
  • 00:35:13 Během toho pochodu,
    když jsme šli tou buší,
  • 00:35:17 tak jsme podél cest
    viděli pozůstatky lidských koster,
  • 00:35:23 které už byly
    úplně vybělené od slunce
  • 00:35:28 nebo ohlodané od zvířat.
  • 00:35:33 Benguelská železnice dělí zemi
    zhruba na dvě poloviny.
  • 00:35:36 Tu severní měly v čase únosu
    pod kontrolou spíš vládní jednotky,
  • 00:35:40 jižní zase UNITA. Rukojmí věděli,
    že mají-li dojít
  • 00:35:44 na hlavní základnu UNITA, musí
    jednoho dne překročit koleje.
  • 00:35:49 Zlomový okamžik našeho pochodu -
    benguelská železnice CFB,
  • 00:35:53 kterou jsme překročili
    na 855.kilometru
  • 00:35:57 po 67 dnech pochodu
    a 1260 kilometrech cesty.
  • 00:36:01 Měli jsme
    už tady na tom místě vědomí,
  • 00:36:05 že všechno velké utrpení
    je za námi, protože dole na jihu
  • 00:36:08 nás čekalo
    už jen několik krátkých etap
  • 00:36:11 do ukončení pěší cesty.
    Bylo to devět dní,
  • 00:36:15 60 kilometrů, kde jsme potom
    už nasedli na nákladní auta
  • 00:36:18 a pokračovali směrem na jih
    na dvou náklaďácích.
  • 00:36:22 Tam jsme dojeli do devíti dnech
    a přes 1500 kilometrech jízdy.
  • 00:36:30 Jednoho dne jsme došli do prostoru,
    kde jsem uviděl už nákladní auta.
  • 00:36:38 Všichni jsem se radovali
    a jásali jsme,
  • 00:36:42 ale jeden kolega řekl:
    A stejně všichni chcípneme.
  • 00:36:49 No a jedna naše kolegyně
    dostala takový šok z toho,
  • 00:36:55 že jsme nevěděli, jak ji zklidnit.
  • 00:37:01 Tak jsem chytil
    toho kolegu pod krkem,
  • 00:37:05 opřel jsem ho o strom
    a ošklivě jsem vynadal.
  • 00:37:10 A že jestli to uslyším ještě
    jednou, tak mu rozbiju ústa.
  • 00:37:16 Rychlé družstvo osmi mužů
    dorazilo na základnu UNITA
  • 00:37:19 o pět týdnů dřív než ostatní.
  • 00:37:22 Kolona se totiž pohybovala pomalu,
    a tak únosci ty muže vybrali,
  • 00:37:25 aby je co nejdřív ukázali
    zahraničním novinářům.
  • 00:37:29 Chtěli se světu
    rychle pochlubit pěkným úlovkem,
  • 00:37:32 a tak se zviditelnit.
  • 00:37:35 Do Československa přijel zpravodaj
    francouzské rozhlasové stanice
  • 00:37:39 France Inter, který navštívil
    jižní oblasti Angoly.
  • 00:37:43 Přivezl zvukový záznam výpovědi
    třiapadesátiletého Alexandra Ivana
  • 00:37:47 z Bratislavy, který je jedním z
    těch, jež protivládní skupina UNITA
  • 00:37:51 zadržuje. Získali jsme také záběry
    francouzské televize
  • 00:37:54 ze základny UNITA v Rivungo,
    kam Alexandr Ivan
  • 00:37:57 a dalších sedm
    našich občanů dorazilo.
  • 00:38:02 V podstatě pochopitelně
    byl to dost otřesný zážitek,
  • 00:38:05 který začal útokem UNITA
    na Alto Catumbelu,
  • 00:38:09 kdy nám prakticky rozstříleli
    baráky nad hlavou.
  • 00:38:14 Tedy domy, v kterých jsme bydleli
    a v ten okamžik se ukrývali.
  • 00:38:19 Potom když střelba utichla,
    přišli si pro nás vojáci UNITA,
  • 00:38:26 odvedli lidi
    a tedy i rodiny s dětmi.
  • 00:38:31 Pak dorazili na základnu ostatní.
  • 00:38:33 Bylo jich celkem 57.
    Jeden muž ale chyběl.
  • 00:38:37 Osm rukojmích z rychlého družstva
    se to dozvědělo až tady.
  • 00:38:41 Já jsem tam měl problémy
    a neměl jsem je sám.
  • 00:38:44 Ty problémy měla fůra lidí.
    Ale mě taková ta žloutenka
  • 00:38:49 nebo jak oni říkali biliosa
    mecanica, zastihla na těch autech.
  • 00:38:54 A to je doprovázeno
    velmi nepříjemnými bolestmi.
  • 00:38:59 I ti, kteří pak
    už tu žloutenku měli na té bázi,
  • 00:39:03 kde už mohli ležet na kavalci,
    tak je to teda taky bolelo,
  • 00:39:09 ale já jsem s těma bolestma
    jel na těch autech.
  • 00:39:13 A to teda byla cesta...
  • 00:39:16 Tank proti tomu
    je odpérovanej kočár.
  • 00:39:20 Takže to bylo velmi nepříjemný
  • 00:39:22 a ještě jsem držel
    takhle v náručí dceru,
  • 00:39:27 která měla tenkrát čtyři roky.
    To byly hrozný bolesti z toho.
  • 00:39:33 Záběry ukazují přípravy
    na plánované předání
  • 00:39:36 československých žen a dětí,
    zadržovaných protivládní organizací
  • 00:39:40 UNITA zástupcům
    Mezinárodního červeného kříže.
  • 00:39:47 V souvislosti s těmito záběry řada
    tiskových agentur připomněla
  • 00:39:50 útrapy, které českoslovenští občané
    museli vytrpět po svém zadržení
  • 00:39:55 dne 13.března a při svém
    1300 kilometrů dlouhém pochodu
  • 00:40:00 v mimořádně těžkých podmínkách.
  • 00:40:04 Rozhlasová stanice France Inter
    sdělila,
  • 00:40:07 že při pochodu tropickým pralesem
    neměla kolona více
  • 00:40:10 než dvacet nosítek. Podle
    svědectví francouzského novináře
  • 00:40:16 českoslovenští občané šli pralesem
    napůl nazí
  • 00:40:20 za neustálého deště.
    Pochodovali pět hodin denně,
  • 00:40:24 často v noci.
    Velice brzy došla sůl a cukr.
  • 00:40:29 Problémy s potravinami
    trvají v táboře UNITA i nyní,
  • 00:40:33 jak zdůrazňují agentury.
    A současně poznamenávají,
  • 00:40:37 že po příchodu na základnu
    byla snaha přivést rukojmí
  • 00:40:41 vnějškově do přijatelného stavu.
  • 00:40:45 Poslední část záběrů ukazuje
    rozloučení našich žen a dětí
  • 00:40:49 s muži, kteří jsou
    i nadále zadržování
  • 00:40:53 protivládní organizací UNITA.
  • 00:40:56 Agentury rovněž připomínají trvalé
    úsilí československých úřadů
  • 00:41:01 o osvobození československých
    rukojmí a informují,
  • 00:41:04 že všechna československá
    velvyslanectví v jižní Africe
  • 00:41:08 jsou v pohotovosti, aby se mohla
    o své státní příslušníky postarat.
  • 00:41:13 Zbývající část zajetí po pochodu
    jsme strávili ubytování v chýších
  • 00:41:18 podobných těm,
    které jsou v této vesnici.
  • 00:41:21 Zbylo nás tam dvacet mužů
    a ten celý čas
  • 00:41:25 byl vlastně od začátku června
    až do května dalšího roku,
  • 00:41:32 to znamená, že jsme byli
    jedenáct měsíců na tom místě.
  • 00:41:36 Žili jsme odděleně ve dvojicích,
  • 00:41:39 kdy jsme půl roku nesměli
    udržovat mezi sebou kontakty.
  • 00:41:43 Takže jak byly ty chýše
    naproti sobě,
  • 00:41:46 tak jsem ani jeden druhého nesměli
    pozdravit z té druhé dvojice.
  • 00:41:49 Prostředí naprosto stejné.
    Písčité podloží,
  • 00:41:53 krajina nehostinná, nepříjemná,
    velice suchá.
  • 00:41:56 Jenom v období dešťů,
    kdy zapršelo,
  • 00:42:00 tak ty střechy byly propustný.
    To nás trápilo,
  • 00:42:02 že jsme celou noc nespali.
    Uhýbali jsme kapkám na stranu.
  • 00:42:06 Příliš se to nedařilo, takže
    zážitky byly převážně negativní.
  • 00:42:11 S pitnou vodou
    tam byly problémy pořád,
  • 00:42:13 protože tam bylo jezero,
    které tam bylo i v období sucha.
  • 00:42:17 Bohužel do tohoto jezírka
    chodila jak zvířata pít vodu,
  • 00:42:22 tak my jsme si brali. A bohužel
    tam chodili i domorodí a vojáci,
  • 00:42:27 takže se stávalo,
    že jste přišli s nádobkou pro vodu,
  • 00:42:31 pár metrů od vás voják se myl
    a klidně se do té vody vymočil.
  • 00:42:37 Ale vám nic jiného nezbývalo,
    než tu vodu nabrat a pít ji.
  • 00:42:41 Nějakou dobu
    jsme se snažili to převařovat,
  • 00:42:45 ale pak už ty nádoby
    byly tak znehodnocené,
  • 00:42:48 že bylo lepší pít tu vodu
    přímo z toho jezírka.
  • 00:42:51 V období sucha
    nás trápila velká zima.
  • 00:42:54 Byl takový mráz, že v lavoru
    zamrzla i takto voda.
  • 00:42:59 Tam bylo všechno možné zvířectvo.
    Hmyz, cvrčci.
  • 00:43:03 Toho byly plné stěny.
    Nějaké ty blechy.
  • 00:43:07 Lezli tam škorpióni.
    Nejméně do poloviny chýší
  • 00:43:11 se dostali hadi v průběhu
    toho našeho pobytu.
  • 00:43:14 Viděli jsme tam zastřelenýho lva,
    slona, hyenu.
  • 00:43:20 Zvířata chodila pít
    do stejných vodních děr,
  • 00:43:23 ze kterých my jsme pili také vodu.
  • 00:43:26 Takže to byla taková
    společná komunita,
  • 00:43:31 díky těm uniťákům,
    do které jsme se dostali,
  • 00:43:34 že to bylo někdy až zajímavé.
  • 00:43:37 Jak jsme vás informovali
    v Televizních novinách,
  • 00:43:40 ve zvláštním letadle
    vyslaném československou vládou
  • 00:43:43 přiletělo dnes v podvečerních
    hodinách na ruzyňské letiště
  • 00:43:46 v Praze sedmnácti žen,
    dvacet jedna dětí a sedm mužů,
  • 00:43:49 první část šedesátišestičlenné
    skupiny československých občanů,
  • 00:43:53 kteří byli uneseni dne 12.března
    příslušníky protivládní organizace
  • 00:43:57 UNITA při přepadu průmyslového
    komplexu v Alto Catumbelo
  • 00:44:01 v Angolské lidové republice.
    Zdravotní stav
  • 00:44:04 všech čtyřiceti pěti
    propuštěných občanů
  • 00:44:07 je podle sdělení týmu pracovníků
    československého zdravotnictví,
  • 00:44:10 který je v cestě
    z Kinshasy do Prahy doprovázel
  • 00:44:13 a na palubě podrobil
    zevrubné prohlídce, uspokojivý.
  • 00:44:16 Měla jsem do jisté míry i obavy,
    jak to všecko dopadne
  • 00:44:21 s mým zdravím s dítětem a tak dále.
    S námi se všemi.
  • 00:44:26 A jak jsem se tak dívala na oblohu,
  • 00:44:29 tak na obloze
    byla úžasná seskupení mraků.
  • 00:44:33 A v těch mracích jsem viděla
    například v mé fantazii
  • 00:44:38 matku Boží s Ježíškem.
    To jsem si uvědomila,
  • 00:44:42 že to je veliká pomoc,
    veliká naděje.
  • 00:44:46 A že víra je to, co mi pomůže
    překonat všechny ty problémy
  • 00:44:53 fyzické a psychické,
    které člověk tam prožíval.
  • 00:44:57 To bylo hlavně taky o vůli,
    že tam prostě bylo určitě
  • 00:45:02 několik dobrých příkladů,
    který tou vůlí a hecováním
  • 00:45:07 těch ostatních
    je někdy dokázali vybudit
  • 00:45:10 v těch slabších chvilkách k tomu,
    aby pokračovali,
  • 00:45:13 aby se snažili o to finální řešení,
    kterým tam pro nás bylo -
  • 00:45:16 dokončit tu cestu,
    na kterou nás ta UNITA vzala.
  • 00:45:19 Ono to jiný řešení nemělo totiž.
  • 00:45:21 Když jsme se vrátili domů,
    setkala jsem se s tím,
  • 00:45:24 že mnoho mých přátel a známých
    se zachovalo ke mně
  • 00:45:30 velice pěkně,
    byli na mě milí, hodní.
  • 00:45:34 Ale stávalo se mi také,
    když jsem potom po operacích
  • 00:45:37 chodila o berlích,
    šli na druhý chodník,
  • 00:45:40 aby se mnou nemuseli hovořit.
  • 00:45:43 A slyšela jsem i takové řeči,
  • 00:45:48 že někteří známí
    se vyjadřovali tak:
  • 00:45:53 Dobře. Nemuseli tam lézt.
    Dobře jim tak.
  • 00:45:58 Protivládní organizace UNITA
    zadržuje na svých základnách
  • 00:46:01 v jihovýchodním cípu Angoly
    nedaleko města Rivungo
  • 00:46:05 ještě dvacet našich odborníků.
  • 00:46:07 Československá vláda
    pokračuje ve spolupráci
  • 00:46:10 s Mezinárodním výborem Červeného
    kříže v úsilí o osvobození
  • 00:46:13 československých občanů, kteří
    jsou protivládní organizací UNITA
  • 00:46:16 ještě zadržováni
    a trvá na jejich propuštění.
  • 00:46:21 Nejhorší bylo to,
    že jsme po odjezdu žen a dětí
  • 00:46:25 zůstala skupina dvaceti expertů.
  • 00:46:28 A zhruba po dvou, po třech měsících
    na nás dolehlo to,
  • 00:46:35 že jsme nevěděli, jestli
    se dostaneme domů, nebo ne.
  • 00:46:38 A ta nejistota byla to nejhorší,
    co mohlo existovat.
  • 00:46:43 Ten velitel, který to tam měl
    na starosti, mezi námi chodil
  • 00:46:46 a říkal: Vy se domů nedostanete,
    protože vůbec o vás
  • 00:46:51 vaše vláda nemá zájem.
    Zkrátka nikdo se o vás nestará.
  • 00:46:55 My jsme se nevyhýbali
    přímým jednáním s UNITOU.
  • 00:46:59 Byla to UNITA,
    která o ně neprojevila zájem.
  • 00:47:03 Hlavní roli při propuštění sehrál
    můj strýc Ruben Chitacumbi,
  • 00:47:12 který byl zástupcem UNITA v Belgii
  • 00:47:15 a měl svou rezidenci ve Švýcarsku.
  • 00:47:21 Měl přítele v Belgii
    a ten se jmenoval John Wolf.
  • 00:47:26 Nebo Jean Wolf.
  • 00:47:29 Ti dva postavili mosty
    mezi Československem a Jambou.
  • 00:47:48 To byla melodie,
    kterou často jsme v noci slyšeli,
  • 00:47:54 protože jejich život noční
    byly zpěvy, tance a bubnování.
  • 00:47:59 Byla to nějaká oslavná píseň,
    asi na generála Savimbiho,
  • 00:48:03 protože ta píseň byla zpívaná
    v jejich jazyce ungundu
  • 00:48:07 a stále se opakovala ta dvě slova:
    Savimbi a Angola.
  • 00:48:13 Savimbi. Velmi charizmatická
    osobnost to byla.
  • 00:48:16 Řekl bych - sympaťák Savimbi.
  • 00:48:20 Ale jenom z jistých hledisek.
  • 00:48:24 Samozřejmě to, co dělal v Angole,
    to byly hrozné věci.
  • 00:48:28 Ale když jste se s ním setkal
    jako takhle nablízko, lidsky,
  • 00:48:32 tak na vás určitě udělal dobrý
    dojem, protože jeho vystupování,
  • 00:48:37 ten spád řeči a ta slova,
    která on volil,
  • 00:48:42 to bylo... To byl prostě speaker.
  • 00:48:46 O Angole se mi zdá často.
  • 00:48:48 Zdálo se mi o ní celý rok,
    co tam zůstal manžel v táboře.
  • 00:48:52 I teď před třemi dny se mi zdálo,
  • 00:48:56 jak nás Savimbi
    odevzdal Červenému kříži.
  • 00:49:00 Podal nám ruku
    a popřál nám šťastný návrat.
  • 00:49:05 A my jsme ucítili,
    že je příjemně navoněný.
  • 00:49:10 Zřejmě nějakou
    francouzskou voňavkou.
  • 00:49:14 A když jsem se probudila,
    ještě jsem svoje ruce zvedla
  • 00:49:21 k nosu a začal jsem čichat,
    jestli to je pravda,
  • 00:49:25 jestli se to opravdu stalo.
  • 00:49:29 A nakonec jsem zjistila,
    že to byl jenom sen.
  • 00:49:33 V Angole jsou ještě pořád vesnice,
    které se hlásí k UNITA.
  • 00:49:37 Tady jsme potkali ženu,
    která se pohybovala
  • 00:49:39 v blízkosti velitele UNITA
    Jonase Savimbiho.
  • 00:49:43 Nejdřív jsem tam
    pouze opatrovala starší lidi.
  • 00:49:47 Později jsem ale pracovala
    u nejvyššího velení
  • 00:49:50 a také v blízkosti
    některých cizinců.
  • 00:49:52 Pohybovala jsem i v jeho blízkosti,
    nešlo se s ním nepotkat.
  • 00:49:56 S cizinci se tam zacházelo dobře.
  • 00:49:59 Žili tam dobře, jedli dobře,
    jednalo se s nimi dobře.
  • 00:50:05 Všichni naši zajatci shodně tvrdí,
  • 00:50:08 že únosci se k nim chovali
    v rámci možností ohleduplně.
  • 00:50:11 Vojáci UNITA se k nám
    chovali dost korektně.
  • 00:50:15 Aby se uchýlili
    třeba k nějakému násilí,
  • 00:50:19 nebo k něčemu takovému, to ne.
    To nikdy nebylo.
  • 00:50:23 Savimbi prohlásil, že bude
    požadovat tři sta tisíc dolarů
  • 00:50:28 za ubytování, stravování a péči
    o naše muže,
  • 00:50:34 kteří zůstali přes rok
    v jejich zajetí.
  • 00:50:38 Já jsem sdělil,
    že můžeme o této otázce jednat,
  • 00:50:43 ale že ho upozorňuji,
    že v tomto případě sdělíme,
  • 00:50:48 že jsme museli za naše zajaté
    zaplatit výkupné.
  • 00:50:53 A v tom okamžiku
    před světovou veřejností
  • 00:50:57 UNITA z národně osvobozeneckého
    hnutí se může změnit
  • 00:51:03 v tlupu banditů,
    kteří unesli naše občany proto,
  • 00:51:08 aby mohli získat za ně výkupné.
  • 00:51:11 Savimbi se zamyslel a řekl:
  • 00:51:13 Tak dobře. Propustím je bez nároků
    na nějakou odměnu.
  • 00:51:19 Jenom požaduji, aby žádný z nich
    se do konce konfliktu v Angole
  • 00:51:26 nevrátil na naše území.
  • 00:51:29 Jediný, kdo se vrátil na místa
    oněch traumat byl Lubomír Sazeček.
  • 00:51:33 Když jsem se po pětadvaceti letech
    vrátil opět do Angoly,
  • 00:51:37 neměl jsem žádné zvláštní pocity,
    které by nasvědčovaly tomu,
  • 00:51:41 že jsem tady zažil
    nějakou mimořádnou událost.
  • 00:51:45 Ale v posledních několika dnech
    jsem měl nepříjemné sny,
  • 00:51:48 které se odstartovaly v Kuembě,
    kde se mi zdálo o tom,
  • 00:51:52 že druhý den jsme se chystali
    na železnici na 855.kilometr.
  • 00:51:58 V noci jsem se vzbudil
    z těžkého snu,
  • 00:52:04 kde jsem viděl, jak tam
    jedeme a už se nevrátíme,
  • 00:52:07 protože nás tam opět zadrží,
    ale že už nás nepustí domů.
  • 00:52:13 Od Savimbiho se už nedozvíme,
    jestli to utrpení
  • 00:52:16 bylo k něčemu dobré.
    Zabili ho vlastní lidé.
  • 00:52:19 V roce 2007 zemřel i velitel únosu
    generál Mario Vasco Vatuva
  • 00:52:24 na následky strádání ve válce.
  • 00:52:27 A co kdysi druhý nejdůležitější muž
    UNITA Lucamba Gato?
  • 00:52:32 Myslí si dnes, že rebelové dosáhli
  • 00:52:34 únosem československých občanů
    svých cílů?
  • 00:52:37 Tady se konfrontovaly
    dvě velké ideologie,
  • 00:52:41 konfrontovaly se po dobu
    dlouhých třiceti let
  • 00:52:44 a nyní převládá myšlenka
    zesnulého Jonase Savimbiho.
  • 00:52:48 Angola dnes kráčí jistými kroky
    k opravdové demokracii,
  • 00:52:52 má mnohostranné zastoupení
    v parlamentu, tržní ekonomiku
  • 00:52:56 a je právním státem.
    A proto si myslím,
  • 00:52:59 že naše mise,
    naše společná mise nebyla marná.
  • 00:53:05 Mise. Vznešené slovo pro únos,
    teroristický čin.
  • 00:53:10 Prý to byl tenkrát
    legitimní způsob boje.
  • 00:53:12 Dnes je Lucamba Gato poslancem.
  • 00:53:15 K posílení autority kdysi
    povstaleckého hnutí UNITA,
  • 00:53:18 i když nedobrovolně, přispělo
    i 66 československých občanů.
  • 00:53:22 Vždy jsem říkal,
    že jsem velký optimista.
  • 00:53:27 Využíval jsem těžkých okamžiků
    pro budoucí život stejnou měrou,
  • 00:53:31 jako jsem využíval
    těch pozitivních zkušeností.
  • 00:53:35 Ta situace,
    kterou jsem s vašimi lidmi prožil,
  • 00:53:38 mě rozhodně posílila, vyzrál jsem.
  • 00:53:41 A navíc znásobila
    můj vztah, patriotismus,
  • 00:53:45 lásku k této zemi.
  • 00:53:47 Lidé si myslí,
    že těžká období,
  • 00:53:52 těžký život lidi stmeluje,
    ale není to pravda.
  • 00:53:56 Těžký život naopak ukáže,
    co v nás všech je.
  • 00:54:02 Tady jsem si zapsal:
    Luboš se asi zamiloval do Milady.
  • 00:54:07 Není ve formě. Jde brzo spát.
  • 00:54:12 Mnoho manželství
    se po únosu v Angole rozpadlo,
  • 00:54:15 ale jeden pár se tam našel.
  • 00:54:18 Nás zejména ta situace v tom
    takzvaným vrcholovým družstvu,
  • 00:54:23 v té malé skupině, která měla
    pochodovat rychleji, sblížila.
  • 00:54:28 Ono je to krásný pořád,
    když nenastanou určitý okolnosti,
  • 00:54:35 který vás tak nějak
    třeba vyvedou z normálu.
  • 00:54:40 Tenkrát jsem byl velice -
    nechci říct naivní -
  • 00:54:44 ale víc jsem lidem věřím.
    Dneska věřím opravdu někomu,
  • 00:54:47 kdo tu důvěru si zaslouží,
    kdo prokáže, že je důvěryhodný.
  • 00:54:54 Nevím jak ti ostatní lidi,
    ale já si svého života vážím.
  • 00:55:00 A jen tak nechci a ani nemám rád,
  • 00:55:04 když někdo
    hazarduje se svým životem.
  • 00:55:07 Já dneska jezdím denně autem,
    vidím to na silnicích
  • 00:55:10 a nedokážu ty lidi pochopit.
    Kdyby zažili to,
  • 00:55:13 co jsme zažili my,
    tak by si svýho života vážili.
  • 00:55:18 Myslím si,
    že víc si vážím lidských hodnot.
  • 00:55:24 Lidskost, přátelství, láska.
    Takových věcí.
  • 00:55:32 A nyní nastala ta chvíle,
    kdy vám chci říct poslední slova.
  • 00:55:36 Tedy že já jsem jeden z těch,
    kteří absolvovali cestu na Jambu.
  • 00:55:41 A že jste
    během propouštění seděl vedle mě.
  • 00:55:44 -Vy jste byl v té skupině?
    -Ano, jeden z dvaceti.
  • 00:55:51 A při tom propuštění tam seděl
    jeden pán, který mi říkal:
  • 00:55:56 Já jsem byl v Praze
    vyjednat vaše propuštění.
  • 00:56:00 To jste byl vy?
  • 00:56:03 Ano, pane.
    Teď už můžeme být přátelé.
  • 00:56:50 Skryté titulky: Jaroslav Švagr
    Česká televize 2009

Související