iVysílání

Vyprávěj

Byl zahájen provoz na pražské trase metra A mezi stanicemi Dejvická a Náměstí míru

Do osudů rodiny Dvořákových se kvůli Karlovu zaměstnání trvale prolíná pražské metro. To v roce 1978 dostalo svoji druhou trasu A, barevně odlišenou jako zelená. První vybudovaný úsek směřoval od Náměstí míru, přes Muzeum, kde se křižoval s již vybudovanou částí trasy C, Můstek, Staroměstskou, Malostranskou, Hradčanskou až na nynější stanici Dejvická, která ovšem tehdy nesla označení Leninova. Zahájení provozu 12. srpna byla opět veliká sláva nesená především v duchu propagace československo-sovětského přátelství a spolupráce. Dokonce samotný Leonid Iljič Brežněv poslal při této příležitosti pozdravný dopis. Samotný akt přestřižení rudé pásky na stanici Leninova provedl pochopitelně prezident a generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák. Nová trasa byla přitom oceňována nejenom pro své technické kvality, ale také pro estetické hodnoty výtvarného pojetí jednotlivých stanic. Vedle vestibulu zastávka Leninova s velkou stěnou s vlajícím praporem a hlavou zakladatele sovětského státu a mozaiky s motivem „únorového vítězství“ na stanici Malostranská zaujala dobové komentátory především úprava stanice Malostranská. Původně čtyřvozové soupravy vozily na trase metra A cestující v minimálně tříminutových intervalech. Později však byl ve špičce interval zkrácen a v noci naopak prodloužen. A Karel? Ten už asi v okamžiku otevření trasy A myslel na třetí linku – žlutou trasu B. Ta se totiž začala připravovat již od roku 1977 a byla zahájena výstavba stanice Smíchovské nádraží. Nespala ani červená trasa C – na ní započala výstavba traťových hloubených tunelů v Karlíně. Zkrátka práce měli stavitelé metra až nad hlavu.ČSSR 1978, r. 1978; ČST

další Seriály »

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
  • Byl zahájen provoz na pražské trase metra A mezi stanicemi Dejvická a Náměstí míru

    do playlistu

    Byl zahájen provoz na pražské trase metra A mezi stanicemi Dejvická a Náměstí míru

    Do osudů rodiny Dvořákových se kvůli Karlovu zaměstnání trvale prolíná pražské metro. To v roce 1978 dostalo svoji druhou trasu A, barevně odlišenou jako zelená. První vybudovaný úsek směřoval od Náměstí míru, přes Muzeum, kde se křižoval s již vybudovanou částí trasy C, Můstek, Staroměstskou, Malostranskou, Hradčanskou až na nynější stanici Dejvická, která ovšem tehdy nesla označení Leninova. Zahájení provozu 12. srpna byla opět veliká sláva nesená především v duchu propagace československo-sovětského přátelství a spolupráce. Dokonce samotný Leonid Iljič Brežněv poslal při této příležitosti pozdravný dopis. Samotný akt přestřižení rudé pásky na stanici Leninova provedl pochopitelně prezident a generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák. Nová trasa byla přitom oceňována nejenom pro své technické kvality, ale také pro estetické hodnoty výtvarného pojetí jednotlivých stanic. Vedle vestibulu zastávka Leninova s velkou stěnou s vlajícím praporem a hlavou zakladatele sovětského státu a mozaiky s motivem „únorového vítězství“ na stanici Malostranská zaujala dobové komentátory především úprava stanice Malostranská. Původně čtyřvozové soupravy vozily na trase metra A cestující v minimálně tříminutových intervalech. Později však byl ve špičce interval zkrácen a v noci naopak prodloužen. A Karel? Ten už asi v okamžiku otevření trasy A myslel na třetí linku – žlutou trasu B. Ta se totiž začala připravovat již od roku 1977 a byla zahájena výstavba stanice Smíchovské nádraží. Nespala ani červená trasa C – na ní započala výstavba traťových hloubených tunelů v Karlíně. Zkrátka práce měli stavitelé metra až nad hlavu.ČSSR 1978, r. 1978; ČST

  • Československo navštívila sovětská delegace v čele Leonidem Iljičem Brežněvem

    do playlistu

    Československo navštívila sovětská delegace v čele Leonidem Iljičem Brežněvem

    Návštěva nejvyššího sovětského představitele byla pro zdejší mocné vždy mimořádně významnou událostí a plně to platilo i pro cestu Leonida Iljiče Brežněva do Československa na přelomu května a června 1978. Stranický deník Rudé právo spustil úplné orgie nadšení a po příjezdu sovětské hlavy hovořil jako o triumfální cestou Prahou. Neustále do své reportáže vplétal odkazy k výročí osvobození s používáním symbolů měsíce května včetně nezbytných šeříků. Je ostatně dost možné, že i Honzík rozšířil se svou třídou ony řady „nadšených Pražanů“, které L. I. Brežněva mohutně vítali. Sovětský nejvyšší představitel, který do Prahy přicestoval s rozsáhlým doprovodem, samozřejmě v Československu jednal s tamějšími politickými představiteli a to i o takových pro běžné občany odtažitých problémech jako byla politická situace v Zairu. Většinu občanů asi příliš nevzrušila ani skutečnost, že Brežněv položil věnec ke hrobu Klementa Gottwalda v památníku na Vítkově. Nejvyšší sovětský představitel se při své návštěvě projel i pražským metrem, ale Karel určitě nepatřil mezi vyvolené, kteří se podobné slávy účastnili. A lze i velmi vážně pochybovat, že by si do své knihovničky pořídil knihu Brežněvových vzpomínek, která k příležitosti návštěvy sovětské delegace vyšla v Praze. Z Prahy se L. I. Brežněv přepravil do Bratislavy, kde byl přivítán podobným způsobem jako v metropoli. Na závěr cesty obdržel Brežněv obdržel opět v Praze Řád Klementa Gottwalda a podepsal Společné prohlášení o dalším rozvoji bratrského přátelství a všestranné spolupráce mezi KSČ a KSSS, ČSSR a SSSR. I v ní se vyjadřovali představitelé obou stran a států k otázkám situace v Libanonu, Etiopii či Mosambiku. Běžní občané to už ani nevnímali.Československý filmový týdeník 1978/28, ČSSR 1978, r. 1978; Krátký film, ČST

  • Československo navštívil kreslíř Jean Effel a obdržel tu řád přátelství

    do playlistu

    Československo navštívil kreslíř Jean Effel a obdržel tu řád přátelství

    Francouzský karikaturista Jean Effel (vl. jménem François Lejeune, 1908-1982) byl významnou postavu v československo-francouzských stycích po 2. světové válce. Karikaturista komunistického listu l’Humanité se proslavil především svými kresbami věnovanými stvoření světa, z nichž v roce 1957 vznikl nádherný česko - francouzský kreslený film režiséra Eduarda Hoffmanna namluvený Janem Werichem. Jinak se ve své tvorbě zaměřoval především na kritiku nacismu a později také americké politiky, především pobytu amerických vojsk v Evropě. Jean Effel patřil mezi věrné členy francouzské komunistické strany a zároveň dlouhá léta předsedal organizaci přátel Francie-Československo. Jeho pozice ve východním bloku byla podtržena i skutečností, že byl nositelem i Mezinárodní Leninovy ceny míru. Jeho politické kresby z poválečného období v Československu měly jen malý ohlas, ale film Stvoření světa se líbil i po dvaceti letech od své premiéry.Kulturní přehled, r. 1978; ČST

  • Po deseti letech se v Praze konala filatelistická výstava Praga 1978

    do playlistu

    Po deseti letech se v Praze konala filatelistická výstava Praga 1978

    Filatelie měla v Československu mnoho ctitelů. Snad nejvíce je asi přitahoval přídech exotiky, který jinak byl obtížně dostupný. Mezi školáky se největší popularitě těšily pestré známky z různých vzdálených zemiček, které kupovaly ve stáncích Poštovní novinové služby. I Honzík měl pravděpodobně album, na které byl právem hrdý. Ale existovala i filatelie jako institucionalizované sběratelství s pečlivým sledováním různých přetisků a tiskových chyb. Příslušný svaz byl také členem Národní fronty stejně jako třeba Revoluční odborové hnutí, zahrádkářský svaz nebo povolené politické strany. Jedním z hlavních svátků filatelistů v Československu byly velké mezinárodní výstavy Praga, které se konaly od roku 1955. Již první ročník znamenal velký přelom v československé filatelii a obnovení zpřetrhaných mezinárodních vztahů. I výstavy Praga v následujících letech přivedly do Československu světovou filatelistickou elitu a zároveň ukazovaly kvalitu domácích vystavovatelů. Od roku 1968 probíhaly v desetiletých intervalech. I sběratelství známek ale nebylo oázou zcela oddělenou od dění ve společnosti a nechyběly snahy celou akci ideologicky využít. Zahájení výstavy Praga 1978 se proto účastnili hned tři členové předsednictva ÚV KSČ včetně Vasila Biľaka, záštitu převzal Gustáv Husák a pásku přestřihoval český premiér Josef Korčák. Nemohla chybět ani česká celebrita roku 1978 – kosmonaut Vladimír Remek, tentokrát i se svým parťákem Alexandrem Gubarevem. Však také jedním z taháků expozice byly známky razítkované přímo v kosmu. Jako ideově vhodné bylo jistě hodnoceno i heslo celé výstavy: Poštovní známka a filatelie – zdroj poznání a míru. Mír a spolupráci připomínalo i 4000 poštovních holubů vypuštěných na konci výstavy. Vystavované rarity a unikáty diváky lákaly a asi i Karel s Honzíkem se zařadili mezi více než 300 000 návštěvníků. Možná i babi si sem našla cestu, protože tu jistě nechyběly známky připomínající svět jejího mládí.Československý filmový týdeník 1978/51, Kulturní přehled, r. 1978; Krátký film, ČST

  • Na letišti Hosín u Českých Budějovic se konalo Mistrovství světa v letecké akrobacii; absolutním mistrem světa se stal Ivan Tuček

    do playlistu

    Na letišti Hosín u Českých Budějovic se konalo Mistrovství světa v letecké akrobacii; absolutním mistrem světa se stal Ivan Tuček

    Deváté mistrovství světa v letecké akrobacii se konalo na letišti Hosín u Českých Budějovic a již výsledky předchozího šampionátu v Kyjevě naznačily, že domácí tým může bojovat i o nejvyšší příčky. V soutěži týmů totiž skončil druhý a Ivan Tuček tehdy vybojoval mezi jednotlivci bronzovou medaili. Na šampionát v Československu se slétlo celkem 61 (podle jiných pramenů 67) pilotů a pilotek z 11 zemí a československé barvy hájilo 5 mužů a 3 ženy. Šampionát sužovalo zejména zpočátku deštivé počasí a zároveň se dostal trochu do stínu ve stejné době probíhajícího mistrovství Evropy v lehké atletice v Praze. Ivan Tuček se držel na druhém místě a ve volných sestavách zaútočil dokonce na nejvyšší příčku, kterou dokázal udržet. Době se vedlo i dalším československým účastníkům, především Jiřímu Pospíšilovi, který si odvezl z Hosína bronz. Především díky výborným výkonům těchto dvou borců vybojoval zlato i tým mužů Československa. Ženy už tak úspěšné nebyly. V konkurenci 13 účastnic se nejlepší z našich, Olga Kovačičová probojovala pouze na 6. místo. Naprostými královnami vzduchu se staly reprezentantky SSSR, které obsadily všechny medailové stupínky. Přesto v menší konkurenci stačily výkony žen z Československa na celkové druhé místo v týmu. Na skvělé výkony Ivana Tučka dokázal až za šest let navázat další vynikající český letecký akrobat Petr Jirmus.Československý filmový týdeník 1978/48, r. 1978; Krátký film

Související