iVysílání

Vyprávěj

Z postu šéfa komunistické strany byl sesazen Alexander Dubček – jeho nástupcem se stal Gustáv Husák

Alexander Dubček vnímaný jako jeden z nejvýraznějších symbolů reformního roku 1968 se dostal do těžko řešitelné pozice. Poslušně plnil závazky vyplývající z tzv. Moskevských protokolů uzavřených po srpnové okupaci Československa, ale bylo stále jasnější, že svůj post šéfa KSČ nedokáže udržet. Na jeho místo se dral Gustáv Husák (1913-1991). Tento slovenský komunistický funkcionář, který byl v padesátých letech vězněn jako stoupenec tzv. buržoazního nacionalismu, se v době tzv. Pražského jara v roce 1968 prezentoval jako stoupenec Alexandra Dubčeka a reforem vůbec. V dubnu 1968 se stal místopředsedou vlády, kde prosazoval zákony o vzniku federace. V srpnu 1968 na moskevských jednání, kam odjel s pověřením ÚV KSS a Slovenské národní rady, však provedl velký obrat a rychle se zařadil mezi tzv. realisty, kteří viděli východisko ze situace ve spolupráci se SSSR a podřízením se požadavkům sovětského centra. Hned po návratu z Moskvy se mu podařilo přesvědčit sjezd Komunistické strany Slovenska k odmítnutí tzv. Vysočanského sjezdu v roce 1968 (který ho přitom zvolil za člena předsednictva ÚV KSČ) a sám se stal místo Vasila Biľaka prvním tajemníkem ÚV KSS. Našlápl k velké kariéře a již v dubnu 1969 se mu podařilo díky nátlaku sovětské strany po tzv. hokejových demonstracích vytlačit z postu prvního tajemníka ÚV KSČ Alexandra Dubčeka. Na XIV. sjezdu KSČ se pak stal generálním tajemníkem ÚV KSČ a tuto pozici si udržel až do roku 1987. Navíc se v roce 1976 nechal zvolit novým československým prezidentem. V tomto postu ho nahradil až Václav Havel, který byl zvolen na samém sklonku roku 1989. Mnozí lidé doufali, že Husák, který bezpochyby vynikal značnou inteligencí, bude alespoň v omezeném rozsahu pokračovat v reformách a dokáže se v tomto úsilí prosadit proti skupině prosovětských radikálů. I když snad Gustáv Husák zabránil některým represivním excesům, stal se jednoznačně reprezentantem tzv. normalizace a jeho jméno je neoddělitelně spjato mj. s mohutnými čistkami a represemi na přelomu šedesátých a sedmdesátých let i následujícím obdobím společenského úpadku.Kronika našeho života 1969; Československá televize

další Seriály »

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
  • Došlo ke srážkám mezi sovětskými a čínskými jednotkami na břehu řeky Ussuri

    do playlistu

    Došlo ke srážkám mezi sovětskými a čínskými jednotkami na břehu řeky Ussuri

    Vztahy mezi SSSR a Čínou byly napjaté již dlouhé roky. Mao Ce-tung si pro sebe nárokoval post nejvýznamnějšího ideologa komunistického hnutí, ale hlavně se obě velmoci srážely v řadě zájmů. Na dlouhé hranici mezi oběma státy docházelo k četným drobným přestřelkám, které do určité míry souvisely s nejasným vytyčením hranic ve smlouvách z 19. století. Incidenty vyvrcholily na začátku března, když čínské vojsko násilím obsadilo ostrůvek Ďamanskij ležící v řece Ussuri. Rozzuření Rusové odpověděli protiútokem, při kterém nasadili i těžké zbraně. Obě strany se nakonec ze sporného ostrůvku stáhli, ozbrojené srážky však ještě nějakou dobu pokračovaly. Obě země se dokonce začaly připravovat na možný vzájemný jaderný konflikt. Naštěstí v září 1969 se situace i díky jednání Nikolaje Kosygina v Pekingu uklidnila. Obě strany se dohodly sporné ostrůvky, ze kterých jim stejně nekoukal žádný užitek, nechat nadále neobsazené ani jednou ze stran.Československý filmový týdeník 1969; Krátký film

  • Na protest proti nastupující tzv. normalizaci se upálil student Jan Palach

    do playlistu

    Na protest proti nastupující tzv. normalizaci se upálil student Jan Palach

    Již na sklonku roku 1968 bylo jasné, že představa o pokračování reforem v zemi obsazené sovětskými vojsky je pouhou fikcí. Nejsilněji si to uvědomovali mladí lidé, kteří byli hlavní hnací silou odporu proti okupaci již v srpnu 1968. Na podzim 1968 vstoupila do stávky nezanedbatelná část vysokoškoláků, ale vánoční prázdniny oslabily i tento druh odporu. S nezadržitelným sestupem společnosti do tzv. normalizace se ovšem nechtěl smířit student politické ekonomie a historie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Jan Palach (1948-1969). Snažil se prosadit nějaké výraznější studentské akce na obranu reforem, v dopise jednomu ze studentských předáků zvažoval třeba možnost obsazení budovy rozhlasu. Nakonec se však rozhodl pro individuální čin a na protest proti okupaci a vývoji společenské situaci spáchal v horní části Václavského náměstí v Praze sebevraždu sebeupálením. S následky popálenin bojoval ještě několik dní, 19. ledna jim však podlehl. Jeho zoufalý čin sice vyvolal velké vzepětí veřejnosti a jeho pohřeb 25. ledna se stal jedinou obrovskou demonstrací proti okupaci. Jeho čin inspiroval další sebevraždy několika lidí, například Jana Zajíce koncem února nebo Evžena Plocka 9. dubna v Jihlavě. Zároveň ovšem i řada přesvědčených stoupenců reforem se snažila mladé lidi od podobných činů odvrátit. Bohužel ani Palachův zoufalý krok nedokázal zvrátit vývoj společenské situace. Naopak stále více se prosazovali bezcharakterní kolaboranti, kteří díky sovětské okupaci dostali možnost udělat kariéru a nyní rychle likvidovali všechny stopy reforem z roku 1968. A společnost rychle upadla do letargie.Československý filmový týdeník 1969; Krátký film

  • Z postu šéfa komunistické strany byl sesazen Alexander Dubček – jeho nástupcem se stal Gustáv Husák

    do playlistu

    Z postu šéfa komunistické strany byl sesazen Alexander Dubček – jeho nástupcem se stal Gustáv Husák

    Alexander Dubček vnímaný jako jeden z nejvýraznějších symbolů reformního roku 1968 se dostal do těžko řešitelné pozice. Poslušně plnil závazky vyplývající z tzv. Moskevských protokolů uzavřených po srpnové okupaci Československa, ale bylo stále jasnější, že svůj post šéfa KSČ nedokáže udržet. Na jeho místo se dral Gustáv Husák (1913-1991). Tento slovenský komunistický funkcionář, který byl v padesátých letech vězněn jako stoupenec tzv. buržoazního nacionalismu, se v době tzv. Pražského jara v roce 1968 prezentoval jako stoupenec Alexandra Dubčeka a reforem vůbec. V dubnu 1968 se stal místopředsedou vlády, kde prosazoval zákony o vzniku federace. V srpnu 1968 na moskevských jednání, kam odjel s pověřením ÚV KSS a Slovenské národní rady, však provedl velký obrat a rychle se zařadil mezi tzv. realisty, kteří viděli východisko ze situace ve spolupráci se SSSR a podřízením se požadavkům sovětského centra. Hned po návratu z Moskvy se mu podařilo přesvědčit sjezd Komunistické strany Slovenska k odmítnutí tzv. Vysočanského sjezdu v roce 1968 (který ho přitom zvolil za člena předsednictva ÚV KSČ) a sám se stal místo Vasila Biľaka prvním tajemníkem ÚV KSS. Našlápl k velké kariéře a již v dubnu 1969 se mu podařilo díky nátlaku sovětské strany po tzv. hokejových demonstracích vytlačit z postu prvního tajemníka ÚV KSČ Alexandra Dubčeka. Na XIV. sjezdu KSČ se pak stal generálním tajemníkem ÚV KSČ a tuto pozici si udržel až do roku 1987. Navíc se v roce 1976 nechal zvolit novým československým prezidentem. V tomto postu ho nahradil až Václav Havel, který byl zvolen na samém sklonku roku 1989. Mnozí lidé doufali, že Husák, který bezpochyby vynikal značnou inteligencí, bude alespoň v omezeném rozsahu pokračovat v reformách a dokáže se v tomto úsilí prosadit proti skupině prosovětských radikálů. I když snad Gustáv Husák zabránil některým represivním excesům, stal se jednoznačně reprezentantem tzv. normalizace a jeho jméno je neoddělitelně spjato mj. s mohutnými čistkami a represemi na přelomu šedesátých a sedmdesátých let i následujícím obdobím společenského úpadku.Kronika našeho života 1969; Československá televize

  • V obrovské nepokoje vyústilo vítězství československého týmu nad sovětskými hokejisty

    do playlistu

    V obrovské nepokoje vyústilo vítězství československého týmu nad sovětskými hokejisty

    Československo-sovětské spory se často přelévaly do sportovního soutěžení, ve kterém Československo mělo větší šanci se prosadit než v přímém konfliktu s nesrovnatelně větším a mocnějším soupeřem. Nejvýrazněji se tento trend projevoval při vzájemných utkáních československých a sovětských hokejistů. Velkou příležitostí pro nové propuknutí rivality mezi československými a sovětskými hokejisty bylo mistrovství světa pořádané v druhé polovině března ve švédském Stockholmu. Zde se československým hokejistům nabízela jedinečná příležitost k pomstě za okupaci a hráči ji bezezbytku využili. Již v prvním utkání se SSSR dokázali zvítězit 2 : 0 a fanoušci včetně Josefa a Karla propukli v obrovské nadšení. Ještě větší výbuch lidové radosti nastal po druhém těsném vítězství nad SSSR 28. března 1969 v poměru 4 : 3. Centrum Prahy okamžitě zaplavily desetitisíce nadšených lidí oslavujících odplatu za srpnovou okupaci. Kolem půlnoci údajně dav vzrostl až na 150 000 lidí. Obrovské množství fanoušků slavilo vítězství i jinde. Za dosud ne zcela vyjasněných okolností (mluví se o možné provokaci Státní bezpečnosti) došlo v rámci bujarých oslav k zdemolování pražské kanceláře sovětské letecké společnosti Aeroflot, která byla zasypána dlažebními kostkami. Rozvášněný dav se vrhnul i na vnitřní zařízení kanceláře. Přivolaná policie jen obtížně dokázala zvládnout situaci. K dalším podobným incidentům došlo i na jiných místech, například v Ústí nad Labem byla poškozena budova místního sovětského velitelství. Sovětská reakce na sebe nenechala dlouho čekat – hokejový incident se stal záminkou pro další prohloubení tzv. normalizace a k urychlenému potlačení zbytků reforem. Již v dubnu byla například ikona změn v roce 1968 Alexander Dubček na postu prvního tajemníka ÚV KSČ nahrazen Gustávem Husákem (viz výše). Ani dvě vítězství nad SSSR, což byl v té době opravdu mimořádný výkon, bohužel nepomohla československému týmu ve vítězství v turnaji – především kvůli dvěma porážkám od Švédska bralo čs. mužstvo pouze bronz, když zlato udržel Sovětský svaz a stříbro získalo domácí Švédsko. To však pro fanoušky tehdy nebylo rozhodující.Československý filmový týdeník 1969; Krátký film

  • V Praze vystoupila slavná americká zpěvačka Ella Fitzgeraldová

    do playlistu

    V Praze vystoupila slavná americká zpěvačka Ella Fitzgeraldová

    V šedesátých letech v Praze koncertovala řada hvězd světového jazzu. Připomeňme alespoň proslulého „Satchma“ Louise Armstronga v roce 1965 (viz příslušný rok). V roce 1969, v červnu dorazila do metropole Československa také jeho dlouholetá umělecká artnerka, černošská zpěvačka Ella Fitzgeraldová označovaná někdy i jako „Lady jazz“. Stejně jako Armstrong sklízela obrovský úspěch v naplněné Lucerně. Také si ale na vltavském parníku zajamovala s českou zpěvačkou Evou Olmerovou. Ta ji svým výkonem nadchla natolik, že ji hned lákala na společné světové turné. K Elle Fitzgeraldové byla ovšem přirovnávána i další významná česká osobnost populární hudby, Eva Pilarová, o které se občas hovořilo jako o Evě Fitzpilarové. Jestli si Karel s Evou potrpěli na jazzovou hudbu, koncert Elly Fitzgeraldové si nemohli nechat ujít.Československý filmový týdeník 1969; Krátký film

Související