1. máj v Praze proběhl v mimořádně uvolněné atmosféře

První máj jako nejmohutnější ideologická oslava probíhal v Praze dlouhé roky podle zaběhaného scénáře – průvod s alegorickými vozy, mávátky, transparenty s ideologickými hesly, velkými portréty „spřátelených“ politiků a velká červená tribuna, z níž nejvyšší představitelé „strany a státu“ blahosklonně kynuly defilujícímu davu. Nejvýznamnější osoba na tribuně pak přednesla oficiální projev plný frází a nejrůznějších klišé. A v televizi záběry ukazovaly, že velmi podobně to probíhá i v Moskvě a v metropolích států sovětského bloku. Po průvodu pak následovaly májové veselice, například v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka (nyní Výstaviště). V roce 1968 však prvomájový průvod probíhal výrazně odlišně. Přestože byl výslovně deklarován jako nepovinný, účastnilo se ho na 400 000 lidí. Prezentovaly se na něm i nově vzniklé organizace jako Junák nebo Klub angažovaných nestraníků. Oslava probíhala v atmosféře velké důvěry obyvatelstva v reformy a oblíbení členové nového komunistického vedení zde navazovali četné neformální kontakty s občany. Průvod většina pozorovatelů hodnotila jako velmi živelný a nadšený. Objevovala se v něm i recesistická hesla (např. „Musel Jan Žižka zemřít u Přibyslavi?“). Dříve nepředstavitelně vypadala hesla nesená přívrženci KANu – například „Žádáme svobodné volby“. Oslavy 1. máje v Praze v roce 1968, které se moc líbily Josefovi a Janě a uspokojily i tak kritickou babičku, velmi znepokojily konzervativní křídlo v komunistické straně i ve Státní bezpečnosti, kterým se lidová spontánní podpora reforem a odklonění od dosavadní ideologické linie nijak nezamlouvalo.1. máj Praha, 1968; Československá televize