iVysílání

Vyprávěj

1. máj v Praze proběhl v mimořádně uvolněné atmosféře

První máj jako nejmohutnější ideologická oslava probíhal v Praze dlouhé roky podle zaběhaného scénáře – průvod s alegorickými vozy, mávátky, transparenty s ideologickými hesly, velkými portréty „spřátelených“ politiků a velká červená tribuna, z níž nejvyšší představitelé „strany a státu“ blahosklonně kynuly defilujícímu davu. Nejvýznamnější osoba na tribuně pak přednesla oficiální projev plný frází a nejrůznějších klišé. A v televizi záběry ukazovaly, že velmi podobně to probíhá i v Moskvě a v metropolích států sovětského bloku. Po průvodu pak následovaly májové veselice, například v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka (nyní Výstaviště). V roce 1968 však prvomájový průvod probíhal výrazně odlišně. Přestože byl výslovně deklarován jako nepovinný, účastnilo se ho na 400 000 lidí. Prezentovaly se na něm i nově vzniklé organizace jako Junák nebo Klub angažovaných nestraníků. Oslava probíhala v atmosféře velké důvěry obyvatelstva v reformy a oblíbení členové nového komunistického vedení zde navazovali četné neformální kontakty s občany. Průvod většina pozorovatelů hodnotila jako velmi živelný a nadšený. Objevovala se v něm i recesistická hesla (např. „Musel Jan Žižka zemřít u Přibyslavi?“). Dříve nepředstavitelně vypadala hesla nesená přívrženci KANu – například „Žádáme svobodné volby“. Oslavy 1. máje v Praze v roce 1968, které se moc líbily Josefovi a Janě a uspokojily i tak kritickou babičku, velmi znepokojily konzervativní křídlo v komunistické straně i ve Státní bezpečnosti, kterým se lidová spontánní podpora reforem a odklonění od dosavadní ideologické linie nijak nezamlouvalo.1. máj Praha, 1968; Československá televize

další Seriály »

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
  • Na ZOH v Grenoblu získal zlatou medaili Jiří Raška

    do playlistu

    Na ZOH v Grenoblu získal zlatou medaili Jiří Raška

    Zimní olympijské hry se poprvé pořádaly v roce 1924, ale Československu se dlouho nedařilo získat na nich zlatou medaili přes vysoké kvality třeba jeho hokejistů nebo krasobruslařů. Když se zástupcům těchto odvětví stále nedařilo zvítězit v olympijském turnaji, museli je nahradit čeští skokani na lyžích, kteří se v šedesátých letech dokázali prosadit mezi světovou elitu. V roce 1964 na zimních olympijských hrách v rakouském Innsbrucku po prvním kole vedl v soutěži skoků na lyžích na středním můstku Josef Matouš a měl tak velkou naději, že se stane prvním čs. reprezentantem, který na ZOH vystoupá na nejvyšší stupeň. Druhé kolo se mu však nevydařilo a nakonec skončil bez medaile, na čtvrtém místě. Zlatý úspěch se tak podařil až o čtyři roky později v Grenoblu Jiřímu Raškovi ve stejné disciplíně. Raška byl v Innsbrucku náhradníkem, ale v Grenoblu si vše vynahradil. Kromě zlaté na středním můstku, kterou získal především díky nádhernému skoku z prvního kola, získal také stříbro na velkém můstku. Zde ho dokázal překonat pouze Rus Bělousov. Českoslovenští hokejisté na olympijském turnaji sice dokázali v nádherném zápase porazit 5 : 4 své největší rivaly ze SSSR, ale přesto vybojovali „jenom“ stříbrné medaile. Kolekci úspěchů doplnila bronzem krasobruslařka Hana Mašková. Československo obsadilo v soutěži národů celkově 12. místo, což představovalo velký úspěch.Kronika našeho života 1968; Československá televize

  • Televize vysílala cyklus Sondy s Jiřím Kantůrkem

    do playlistu

    Televize vysílala cyklus Sondy s Jiřím Kantůrkem

    Kritické publicistické pořady se v Československé televizi objevovaly již od první poloviny šedesátých let. Často musely tvrdě zápasit s cenzurou a některé z nich v tomto boji podlehly. V roce 1968 se ovšem situace výrazně měnila a prostor pro svobodnou publicistiku se významně rozšířil. Přibývaly i nové, ostře kritické pořady, například Sondy, které připravoval Jiří Kantůrek (1932-1998). Poprvé byly Sondy uvedeny 21. března 1968 s provokativním tématem Co se vlastně změnilo? Důležitou devízou nového pořadu byl zájem nahlédnout, jak věci skutečně vypadají. Jeho tvůrci proto nesázeli jenom na poklidné diskuse odborníků ve studiu, ale vyráželi se svými otázkami za běžnými občany nebo za zahraničními korespondenty. Zajímali se především o jejich názory na fungování slibované ekonomické reformy. Proto se v pořadu objevovaly i četné reportáže přímo ze závodů. Samozřejmě poměry po okupaci Československa v srpnu 1968 podobně kritickým pořadům nepřál. Jiří Kantůrek byl za svůj proreformní postoj z Československé televize propuštěn. Pořad Sondy s trochu odlišným pojetím se objevil znovu na obrazovkách až koncem osmdesátých letech v rámci nesmělých pokusů o „perestrojku“. Jiří Kantůrek se do Československé televize vrátil až po listopadu 1989 a v letech 1990-92 vykonával funkci jejího generálního ředitele.Sondy: Co se vlastně změnilo, 1968; Československá televize

  • 1. máj v Praze proběhl v mimořádně uvolněné atmosféře

    do playlistu

    1. máj v Praze proběhl v mimořádně uvolněné atmosféře

    První máj jako nejmohutnější ideologická oslava probíhal v Praze dlouhé roky podle zaběhaného scénáře – průvod s alegorickými vozy, mávátky, transparenty s ideologickými hesly, velkými portréty „spřátelených“ politiků a velká červená tribuna, z níž nejvyšší představitelé „strany a státu“ blahosklonně kynuly defilujícímu davu. Nejvýznamnější osoba na tribuně pak přednesla oficiální projev plný frází a nejrůznějších klišé. A v televizi záběry ukazovaly, že velmi podobně to probíhá i v Moskvě a v metropolích států sovětského bloku. Po průvodu pak následovaly májové veselice, například v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka (nyní Výstaviště). V roce 1968 však prvomájový průvod probíhal výrazně odlišně. Přestože byl výslovně deklarován jako nepovinný, účastnilo se ho na 400 000 lidí. Prezentovaly se na něm i nově vzniklé organizace jako Junák nebo Klub angažovaných nestraníků. Oslava probíhala v atmosféře velké důvěry obyvatelstva v reformy a oblíbení členové nového komunistického vedení zde navazovali četné neformální kontakty s občany. Průvod většina pozorovatelů hodnotila jako velmi živelný a nadšený. Objevovala se v něm i recesistická hesla (např. „Musel Jan Žižka zemřít u Přibyslavi?“). Dříve nepředstavitelně vypadala hesla nesená přívrženci KANu – například „Žádáme svobodné volby“. Oslavy 1. máje v Praze v roce 1968, které se moc líbily Josefovi a Janě a uspokojily i tak kritickou babičku, velmi znepokojily konzervativní křídlo v komunistické straně i ve Státní bezpečnosti, kterým se lidová spontánní podpora reforem a odklonění od dosavadní ideologické linie nijak nezamlouvalo.1. máj Praha, 1968; Československá televize

  • Jiří Menzel získal Oscara za Ostře sledované vlaky

    do playlistu

    Jiří Menzel získal Oscara za Ostře sledované vlaky

    O mimořádné pozici českého filmu v šedesátých letech již byla řeč u roku 1966, kdy jako první československý film získal Oscara československý snímek Jána Kádára a Elmara Klose Obchod na korze. Další Oscar putoval do Československa již dva roky nato. Tentokrát se jednalo o tragikomedii režiséra Jiřího Menzla Ostře sledované vlaky, která se svým tématem stejně jako Obchod na korze vracela do období 2. světové války. V hlavní roli se v roli železničáře představil mladý Václav Neckář, výborný výkon podal i třeba Josef Sommer nebo Vlastimil Brodský. Legendární se stala zejména scéna, kdy Josef Sommer coby výpravčí Hubička razítkuje zadeček Zdeničce Svaté, kterou hrála tehdejší partnerka Waldemara Matušky Jitka Zelenohorská.Československý filmový týdeník 1968; Krátký film

  • Ve Francii, v NSR, v USA a dalších zemích proběhly rozsáhlé studentské nepokoje. Nejbouřlivější byly asi ve Francii

    do playlistu

    Ve Francii, v NSR, v USA a dalších zemích proběhly rozsáhlé studentské nepokoje. Nejbouřlivější byly asi ve Francii

    Zatímco v Československu probíhal reformní proces, při kterém se obnovovaly některé principy známé z klasických parlamentních demokracií, v západní Evropě a v USA nezanedbatelná část mladé generace ostře vystoupila proti blahobytné konzumní společnosti svých otců. Veřejným prostorem se tehdy nesla jména radikálních levicových vůdců, kteří organizovali často značně násilné nepokoje na univerzitách i v různých evropských velkoměstech. Mezi jejich idoly patřil například Ernesto “Che” Guevara nebo Mao Ce-tung. Jeden z nejproslulejších předáků studentského hnutí, revoluční marxista Rudi Dutschke navštívil v březnu 1968 i Prahu, kde diskutoval s místními studenty. Pro československé reformy měl jako rodák z východního Německa pochopení. Jen měsíc po návratu z Československa ho našla kulka atentátníka, Dutschke však útok přežil a stejně jako jím vedený Socialistický německý svaz studentů aktivně vystupoval proti okupaci Československa v srpnu 1968. Nejbouřlivěji ovšem probíhaly protesty studentů ve Francii, kde v květnu 1968 přerostly až v pouliční válku. Zde byl jedním z nejvýznamnějších vůdců mladých demonstrantů Daniel Cohn-Bendit, v současnosti předseda frakce Zelených v Evropském parlamentu.Československý filmový týdeník 1968; Krátký film

Související