Proběhla tzv. Irácká válka

V tzv. první válce v Zálivu na počátku devadesátých let sice spojenecké síly vedené USA jednoznačně porazily irácké vojsko, ale v tažení nepokračovaly a irácký vládce Saddám Husajn zůstal u moci. Na jihu a severu země byly však vytvořeny bezletové zóny, které kontrolovaly americké a britské letecké síly. Dodržování bezletových zón bylo opakovaně Irákem porušováno, což vedlo k různým drobným konfliktům. Vztahy Iráku a USA se ovšem prudce zhoršily v roce 2002, kdy americký prezident Georgie W. Bush začal výrazně požadovat, aby Irák zastavil údajnou produkci zbraní hromadného ničení. Zajistit to mělo splnění rezolucí Rady bezpečnosti OSN, na základě kterých měli mít zbrojní inspektoři zajištěn volný pohyb po Iráku a vstup do všech míst, kde mohly být zbraně hromadného ničení vyráběny nebo skladovány. Za kampaní dost možná stály i zájmy ropných společností z USA a Velké Británie. K možné vojenské invazi do Iráku se velmi rezervovaně stavěla naprostá většina evropských vlád i evropská veřejnost. Nicméně tvrdý postup USA podpořil britský premiér Tony Blair, i když kvůli tomu musel čelit protestům i uvnitř vlastní labouristické strany. V únoru 2003 pronesl projev v OSN americký ministr zahraničí Colin Powell, který i za pomoci údajných satelitních snímků dokládal, že Irák vlastní rozsáhlý arzenál zbraní hromadného ničení. Také načrtl spojení Saddáma Husajna s teroristickou organizací Al Kájda, která stála za útoky v září 2001. To ovšem většina znalců islámského světa zpochybňovala poukazem na odlišná ideologická východiska iráckého vládce a teroristů z Al Kájdy. V každém případě se USA společně s Velkou Británií naplno odhodlaly k invazi do Iráku i bez mandátu Organizace spojených nástrojů. Operace Irácká svoboda nakonec začala 20. března 2003. Účastnilo se jí více než 300 tisíc vojáků z několika desítek zemí tzv. koalice ochotných. Jednoznačně však dominovaly síly americké a britské armády. Výrazněji zastoupena byla třeba i polská armáda. Česká republika vyslala do Basry svoji polní nemocnici až v dubnu. Invaze vyvolala v řadě zemí mohutné protesty obyvatelstva odmítajícího válku. V ČR však protesty byly jen velmi omezené, což asi souviselo i s určitým odstupem české vlády ke konfliktu. Hlavní boje probíhaly do května roku 2003, poté se Američané a Britové soustředili na hledání bývalých předních představitelů iráckého režimu. Navíc se museli vyrovnávat s rozsáhlou guerillovou válkou. V prosinci 2003 se v rámci operace Rudý úsvit americkým vojskům podařilo chytit i samotného Saddáma Husajna, který byl poté v roce 2006 popraven. Napětí v zemi však dále přetrvávalo, což souviselo i s nevhodným chováním některých amerických a britských jednotek – připomeňme alespoň proslulou kauzu věznice Abú Ghrajb, kde docházelo k mučení a ponižování iráckých vězňů. Události, U-2003-03-20; ČT