iVysílání

Retro

• 00:00:20 Milá mami,
  tak je tu nový rok 1972.
• 00:00:24 Máme se pořád tak nějak stejně.
• 00:00:28 Ráno trolejbusem do práce,
  večer z práce.
• 00:00:31 -Občas nějaká ta zábava.
  -Letos je porazíme, rozdrtíme.
• 00:00:38 Tomáš se těší
  na hokejový šampionát
• 00:00:42 a já zase,
  až se rozhoupe k založení rodiny.
• 00:00:46 A že moc zdravím maminku
  a ať se zase brzy ukáže.
• 00:00:50 Budu tomu muset trochu pomoci.
• 00:00:54 Jsem zvědavá,
  co nám rok 1972 vlastně přinese.
• 00:01:03 Začaly se rodit Husákovy děti.
• 00:01:06 Ono v té době vlastně
  skoro nešlo zažít
• 00:01:09 nějak moc jiné dobrodružství
  než se vdát, oženit a mít děti.
• 00:01:14 V Praze dojezdily trolejbusy.
• 00:01:17 Je to poslední trolejbus,
  který projel Prahou.
• 00:01:19 Měl jsem tu čest ho řídit.
• 00:01:21 A osiřelo vlakové nádraží Těšnov.
• 00:01:24 Do poslední chvíle
  do 2. července 1972
• 00:01:27 nádraží žilo plným životem.
• 00:01:30 Ve strhujícím finále
  hokejového šampionátu
• 00:01:33 Československo porazilo
  Sovětský svaz.
• 00:01:36 My jsme se radovali
  všichni potichu.
• 00:01:37 To vám všichni potvrdí.
  To bylo nádherné.
• 00:01:40 A Naďa Urbánková v roce 1972
  slavila úspěch s písní Závidím.
• 00:01:45 Když jsem tu písničku začala
  zpívat, do dneška,
• 00:01:48 teď jenom když o tom mluvím,
  tak mně jde mráz po zádech.
• 00:01:51 Tenkrát jsme nevěděli proč.
• 00:01:57 Víš, kolik mých kamarádek
  je teď to...
• 00:02:00 -Co?
  -No v tom.
• 00:02:03 Do tohohle státu přivést dítě?
• 00:02:05 Do tohoto státu... A kam jinam?
  Ale to by ses musel zajímat.
• 00:02:08 -Já se právě zajímám, víš?
  -O sebe, ale ne o mě.
• 00:02:11 Tak já ti povím,
  kam spěje tahle země.
• 00:02:14 A já ti povím,
  kam spěje tohle manželství.
• 00:02:17 Když nechceš dítě,
  tak nechceš ani mě.
• 00:02:20 Prosím tě.
• 00:02:24 No i když...
• 00:02:31 Naše republika je zase bohatší
  o své příští občany.
• 00:02:36 Ještě nevědí, že se narodili.
  My však už pro ně děláme místo.
• 00:02:42 Vyšlapáváme cestičky,
  těšíme se na ně.
• 00:02:47 Ať je, čí je,
  každý z nich bude náš.
• 00:02:54 Shodou okolností jsem se narodil
  v roce 1972 ve východních Čechách
• 00:02:57 v takovém malém městečku
  Jablonné nad Orlicí.
• 00:03:01 Tam jsem prožil své dětství.
  V podstatě idylické dětství s tím,
• 00:03:06 že 70. léta pro mě jsou spojena
  právě s rodinným zázemím.
• 00:03:14 Proč se najednou začalo rodit
  víc dětí v 70. letech?
• 00:03:22 Někdo to vykládá tím,
  že přidali za Husáka,
• 00:03:26 tedy ÚV KSČ že přidalo stovku,
  myslím si,
• 00:03:30 že na druhé nebo třetí dítě,
  ale víte, to je malý podnět.
• 00:03:35 Dnes projednávaný návrh zákona
  o zvýšení přídavků na děti
• 00:03:39 a výchovného je další etapou
  při plnění úkolů
• 00:03:43 vyplývajících ze XIV. sjezdu strany
  a jak z hlediska společenského
• 00:03:47 rozsahu, tak i z hlediska
  nákladů nejrozsáhlejší
• 00:03:52 ze sociálně-politických opatření
  přijatých po XIV. sjezdu.
• 00:03:56 Myslím si,
  že to bylo určitě tím,
• 00:04:02 že i poválce se narodilo
  hodně dětí,
• 00:04:04 a ty přišly do toho věku,
  kdy samy měly děti,
• 00:04:07 ale určitě to bylo dáno i tím,
  že ono v té době vlastně
• 00:04:10 skoro nešlo zažít
  moc nějak jiné dobrodružství
• 00:04:15 než se vdát, oženit a mít děti.
  Nešlo cestovat, nešlo podnikat.
• 00:04:20 Vlastně ten život byl strašně
  omezen na to soukromí a na rodinu.
• 00:04:27 ZPĚV
• 00:04:29 Protože děti patří mámám,
  mámy zase dětem.
• 00:04:34 Tahle pravda známá,
  ať letí celým světem.
• 00:04:38 Děti patří mámám.
  Komupak to vadí?
• 00:04:43 A mámy zase dětem.
• 00:04:46 No tak ať je hladí,
  ať své děti mámy hladí.
• 00:04:53 Říká se,
  že stát podporoval rodiny v tom,
• 00:04:56 aby plodily děti a vytvářely jim
  další vojáčky v jejich armádě.
• 00:05:00 A necpaly se do politiky.
  Takže lidi se uzavřeli do sebe.
• 00:05:04 Přestali se zajímat o okolí,
  o společnost, dostali podporu,
• 00:05:09 rodinné půjčky,
  novomanželské půjčky.
• 00:05:20 Propopulační opatření Husákovy éry
• 00:05:23 se dají brát také
  jako úplata režimu
• 00:05:26 vůči svému obyvatelstvu, zejména
  pokud jde o mladou generaci,
• 00:05:30 o generaci, která zakládá rodiny,
  která vstupuje do života.
• 00:05:35 Spočívala v celé řadě
  různých ukazatelů,
• 00:05:39 ale především v tom motivovat
  mladé lidi ve smyslu
• 00:05:43 novomanželských půjček,
  různých sociálních jistot.
• 00:05:47 To znamená školky,
  jesle pro mladší děti.
• 00:05:58 Já sama jsem měla první dítě
  v roce 1978,
• 00:06:03 takže to už byl takový konec
  té populační exploze.
• 00:06:08 Já na tu dobu vzpomínám
  se sentimentalitou.
• 00:06:13 Byla jsem mladá a ty děti,
  to byly i hezké chvíle,
• 00:06:17 ale jinak ta doba
  byla strašně šedivá.
• 00:06:22 Byla vlastně plná takového
  zoufalství a takové beznaděje,
• 00:06:27 že by se ten život
  někdy mohl změnit.
• 00:06:31 A jenom to si pamatuji,
  že tehdy spousta lidí emigrovala.
• 00:06:36 A já jsem si říkala:
  Ježíš, co ty moje děti?
• 00:06:40 Co když jednou taky budou
  chtít emigrovat?
• 00:06:43 Vždyť třeba se jim tady
  vůbec nebude líbit a opustí nás.
• 00:06:46 Taková ta dvojkolejnost,
• 00:06:49 že člověk se bál s nimi
  jednat úplně přímo,
• 00:06:53 ale zase nechtěl úplně lhát,
  takže to bylo těžké.
• 00:06:57 Takže se říkala nějaká polopravda?
• 00:07:00 Ne, říkalo se jim,
  co nesmí říkat.
• 00:07:04 Takže nic moc.
• 00:07:07 Když dítě dostává lásku
  a dostává dobré zázemí a to,
• 00:07:14 co potřebuje, ve své rodině,
  tak paradoxně je šťastné,
• 00:07:17 ať vyrůstá v jakémkoliv zřízení,
  systému,
• 00:07:20 takže jak by si mohl kdokoliv
  ze světa myslet, ježíš,
• 00:07:23 vy jste chudáci,
  vy jste museli mít
• 00:07:26 strašné dětství
  v tom strašlivém socialismu.
• 00:07:29 Já přece teď jako studovaná vím,
  v čem to bylo tragické,
• 00:07:32 v čem ta doba byla strašná,
  v čem lidi utlačovala,
• 00:07:35 v myšlení i morálně,
  jaký má dopad.
• 00:07:37 Můžeme o tom filozofovat hodiny,
  ale já jako člověk
• 00:07:40 jsem byla šťastné dítě,
  protože jsem dostávala lásku
• 00:07:42 a to, co jsem měla,
  a tu správnou výchovu.
• 00:07:45 Pokud jde o politický život,
  tak první můj velký
• 00:07:49 mediální zážitek byl pohřeb
  Ludvíka Svobody.
• 00:07:53 A vlastně ono to korespondovalo
  i s mým nástupem na základní školu.
• 00:07:58 Pak už to školské období
  mělo úplně jinou povahu,
• 00:08:01 protože samozřejmě to dítě
  už potom registruje to,
• 00:08:04 co se kolem něj děje,
  to znamená 80. léta,
• 00:08:08 to vypjaté soupeření
  mezi Spojenými státy
• 00:08:12 a Sovětským svazem
  i to nadějné nadechnutí
• 00:08:15 v souvislosti s perestrojkou
  a Gorbačovovou politikou
• 00:08:19 ve druhé půlce 80. let
  a samozřejmě obrovské naděje
• 00:08:23 na změnu povahy dění
  po listopadu 1989.
• 00:08:28 Právě zkraje 90. let měly mít
  Husákovy děti dle vzoru
• 00:08:32 svých rodičů první dítě.
  Jenže nový svět plný poznání
• 00:08:36 demografický cyklus narušil
  a oddálil jejich rozhodnutí
• 00:08:40 o dalších deset,
  ne-li dvacet let.
• 00:08:42 ZPĚV
• 00:08:45 Čas pádí, čas letí,
  těžko ta léta vrátíš zpět.
• 00:08:49 A taky Husákovy děti
  dospěly do Kristových let.
• 00:08:56 Ten termín Husákovy děti
  se mně nelíbí.
• 00:08:59 Taky na internetu
  mnoho lidí píše:
• 00:09:02 Vždyť my jsme ty děti chtěli mít,
  a vůbec nám k tomu Husák nepřispěl.
• 00:09:06 A to, že jsme dostali stovku navíc,
  není podstatné.
• 00:09:09 Ale mají plně pravdu.
• 00:09:11 Ale víte, jakmile se dá
  určitému období určité pojmenování,
• 00:09:16 tak najednou se s tím ti lidé
  ztotožní,
• 00:09:20 protože oni se snadněji dorozumí.
• 00:09:29 V roce 1974 bylo v Československu
  dosaženo nejvyššího přírůstku
• 00:09:33 obyvatelstva
  za posledních dvacet let.
• 00:09:36 Jsme jedinou zemí v Evropě,
• 00:09:38 kde se v uplynulém pětiletí
  rodilo každoročně stále více dětí.
• 00:09:44 Soubor našich sociálních,
  politických i zdravotních opatření
• 00:09:48 v péči o dítě patří
  k nejlepším na světě.
• 00:09:58 Já jsem na začátku pořadu říkal,
  že Slavík by si měl zachovat
• 00:10:02 určitou střídmost, prostotu,
  ale přesto my teď musíme předat
• 00:10:06 Nadě Urbánkové trofej,
  trofej nejvyšší,
• 00:10:09 která jí právem náleží,
  Zlatého slavíka.
• 00:10:12 Myslím,
  že na to ostatně všichni čekáte.
• 00:10:22 Naďo,
  jak jste prožívala rok 1972?
• 00:10:27 Patří, troufám si tvrdit,
  k mým nejkrásnějším,
• 00:10:33 protože to už jsem byla
  hodně zaběhnutá.
• 00:10:36 Už mě lidi znali nejen z divadla,
• 00:10:40 ale znali mě už z televize
  a z různých nahrávek a z rádia.
• 00:10:49 Jak vlastně vznikla hodně úspěšná
  písnička Závidím z toho roku?
• 00:10:54 Bylo to v době,
  kdy jsme měli dva dny
• 00:10:57 před premiérou, myslím,
  že to byl Návštěvní den
• 00:11:00 nebo Besídka zvláštní školy,
  to už si přesně nepamatuji,
• 00:11:04 ale měli jsme generální zkoušky
  v Semaforu.
• 00:11:07 Tenkrát jako kapela tam hrál
  František Ringo Čech
• 00:11:10 a uprostřed byla nějaká pauza,
• 00:11:13 přiběhl Franta Ringo Čech
  a říkal mi:
• 00:11:16 Poslyš, Naďo, já mám
  takový bezvadný foxík italský.
• 00:11:21 Celentana ho napsal.
  To se ti bude určitě líbit.
• 00:11:25 Až přijde Grossmann,
  řekni mu, ať ti napíše text.
• 00:11:29 ZPĚV
• 00:11:31 Prosím vás, slečno z New Orleansu,
  věnujte mi přízeň svou.
• 00:11:36 Vtom přicházel Jirka Grossmann,
  nikdo z nás nevěděl, odkud jde.
• 00:11:41 Já jsem se k němu vrhla
  a říkám:
• 00:11:44 Jiříku, tohle je krásná písnička,
  napiš mi text do zítřka.
• 00:11:49 Jirka Grossmann ani nemrkl,
  protože už mě dobře znal,
• 00:11:53 že jsem vždycky přišla
  s nějakou naléhavou
• 00:11:57 a absolutně nutnou prosbou.
• 00:12:00 Vzal si tu nahrávku
  a druhý den přinesl text.
• 00:12:04 A mně spadla brada a všem.
• 00:12:19 Tak si představ, Martino, že jsem
  dneska naposledy jel trolejbusem.
• 00:12:23 Jo? Opravdu? Co se stalo?
• 00:12:25 Byla to moje poslední
  trolejbusová jízda.
• 00:12:28 Aha! No prosím tě.
  Ty jsi snad rezignoval
• 00:12:31 na veřejnou hromadnou dopravu
  a konečně nám koupíš to auto.
• 00:12:34 To ne.
  Spíš v Praze dojezdily trolejbusy.
• 00:12:37 Jo tak, aha. Já ti něco řeknu.
  Nádraží Těšnov prý ustoupilo
• 00:12:40 silnici tak, že auto má budoucnost.
  Rozumíš? Auto!
• 00:12:44 To si musíš vybrat.
  Buď dítě, nebo auto.
• 00:13:07 Nyní se nacházíme
  v muzeu dopravního podniku
• 00:13:12 ve vozovně ve Střešovicích
  a jsme v posledním trolejbusu,
• 00:13:17 který ukončil provoz v Praze.
• 00:13:20 Je to poslední trolejbus,
  který projel Prahou.
• 00:13:24 Měl jsem tu čest ho řídit.
• 00:13:31 15. října 1972 se dal
  na poslední pouť Prahou
• 00:13:36 trolejbus číslo 51.
• 00:13:39 Trolejbusy v podstatě
  ustoupily autobusové dopravě.
• 00:13:44 Od poloviny 60. let došlo
  k obrovskému rozvoji
• 00:13:48 autobusové dopravy také
  v souvislosti s výstavbou sídlišť
• 00:13:53 a začaly tam vypomáhat autobusy.
  Ty měly levnou sovětskou ropu.
• 00:14:02 Pak se upřednostnil ještě
  takový politický zájem,
• 00:14:05 a to je otázka,
  když byla studená válka,
• 00:14:08 tak se počítalo s tím,
  že v případě potřeby bude zapotřebí
• 00:14:11 i třeba město evakuovat,
  a v tom případě
• 00:14:14 trolejbus vám není nic platný
  a důležitý je autobus.
• 00:14:18 Dobrý den.
  Vy jste soudruh Kaplan?
• 00:14:20 Ano, prosím.
• 00:14:21 To je prima, na vás právě čekáme.
  A kam teď jedete?
• 00:14:24 Na Strahov.
• 00:14:25 -Můžeme se s vámi svézt?
  -To víte, že ano.
• 00:14:28 -Tak počkejte, neujeďte mi, ano?
  -Jistěže ano.
• 00:14:40 To, že jsem bojoval spolu s kolegy,
  aby se trolejbusový provoz nezrušil
• 00:14:47 nebo alespoň aby zůstal
  co možná nejdéle,
• 00:14:51 u mě to byla opravdu
  láska k trolejbusům.
• 00:14:56 Tehdy město a ani dopravní podnik
  neměly zájem propagovat,
• 00:15:01 že tady končí nějaký mezi Pražany
  oblíbený dopravní prostředek,
• 00:15:06 a vlastně nebýt zájmového sdružení
  Kroužku přátel městské dopravy,
• 00:15:12 tak by trolejbusy
  jednoho dne skončily
• 00:15:16 a druhý den by místo tehdejší
  poslední linky 51 vyjel autobus.
• 00:15:25 Členové kroužku vůz připravili,
  umyli, vyzdobili.
• 00:15:30 Já jsem byl také členem
  tohoto kroužku,
• 00:15:33 tudíž jsem přislíbil,
  že závěrečnou jízdu odjezdím.
• 00:15:37 Československo.
• 00:15:39 Naše pěkné a jinak pohodlné
  trolejbusy mají jednu
• 00:15:43 dost nepříjemnou vadu.
  Hladce nastoupit do nich
• 00:15:46 mohou jen sportovně
  vyspělí jedinci.
• 00:15:49 Normálním občanům to dá dost práce.
  Navrhujeme proto,
• 00:15:52 aby si tuto vstupní disciplínu
  jednou vyzkoušeli
• 00:15:56 její konstruktéři, a podumali pak,
  jak z ní udělat normální schody.
• 00:16:02 Tady se nacházíme nedalo Flory
  na místě, kterému se říká Orionka
• 00:16:05 podle bývalé továrny,
  která tu stávala.
• 00:16:10 Tady dneska máme takovou
  symbolickou trolejbusovou zastávku.
• 00:16:15 Je tady staniční tabulka, je
  tady pamětní tabule připomínající,
• 00:16:19 že tudy jezdily pražské trolejbusy.
• 00:16:22 Je tady i dlažba,
  kde trolejbusy obracely.
• 00:16:25 Dokonce je tady nainstalováno
  i pár metrů trolejbusového vedení
• 00:16:30 jako připomínka
  trolejbusové smyčky.
• 00:16:35 Když jsme potom jezdili, tak jsme
  samozřejmě vozili každého zadarmo.
• 00:16:40 A jezdili jsme téměř
  do půlnoci úplně plní.
• 00:16:45 A samozřejmě nejezdili jsme
  jenom jako linka,
• 00:16:50 ale zastavovali jsme všude,
  kde to bylo možné.
• 00:16:54 Já bych řekl,
  že jsme si to užívali tak,
• 00:16:59 že se na to nedá zapomenout.
• 00:17:08 Bylo to téměř před sto lety,
• 00:17:11 kdy na dnešní nádraží Praha-Těšnov
  přijel první vlak.
• 00:17:18 Letošního 1. července kolem půlnoci
  jsme přišli do nádražní haly.
• 00:17:23 Chtěli jsme si zapamatovat
  i tyhle běžné scénky
• 00:17:27 před odjezdem vlaku, protože nic
  z toho se už tady nemělo opakovat.
• 00:17:34 Nádraží bylo krásné
  i odjezd odtamtud byl krásný,
• 00:17:40 protože budova byla
  velice impozantní.
• 00:17:42 Neměla v podstatě v Praze obdoby
• 00:17:45 kromě dnešní Fantovy budovy
  na hlavním nádraží.
• 00:17:47 Byla vystavěná víceméně
  ne ve stylu nádraží,
• 00:17:51 ale ve stylu krásných oper
  nebo podobných divadelních budov.
• 00:17:59 Můj otec tady pracoval
  jako výpravčí
• 00:18:02 a my jsme měli
  vlastně služební byt.
• 00:18:05 To, že pracoval jako výpravčí,
• 00:18:07 pro mě bylo
  něco naprosto unikátního,
• 00:18:10 protože na prvním nástupišti
  byla dopravní kancelář,
• 00:18:14 a dalo by se říci,
  že jsem tam byl jako doma.
• 00:18:18 Na tom nádraží na prvním nástupišti
  byla i lampárna.
• 00:18:24 To byla exotická věc.
• 00:18:26 Tam byly vůně, petrolej,
  karbid, oleje.
• 00:18:34 Přijíždějící vlaky,
  protože to bylo hlavové nádraží,
• 00:18:37 takzvané šturcové,
• 00:18:39 přibržďovaly a zastavovaly
  zhruba v těchto místech u návěsti.
• 00:18:45 Takže já jsem kolikrát
  od toho viaduktu s nimi závodil,
• 00:18:49 protože jak dobržďovaly, tak jsem
  byl v podstatě vždycky vítěz.
• 00:18:55 Těšnovské nádraží vzniklo
  jako nádraží
• 00:18:58 Rakouské severozápadní dráhy
  na trati z Lysé nad Labem do Prahy.
• 00:19:03 A zpětně se potom jezdilo
  z Prahy samozřejmě
• 00:19:06 do Lysé, Všetat, Nymburka.
• 00:19:08 Nejdelší vlaky jezdívaly
  přes Kolín do Jihlavy,
• 00:19:12 do Chocně, do Letohradu,
  do Liberce.
• 00:19:16 A teď přece jen přišel okamžik
  odjezdu vlaku číslo 814
• 00:19:20 do Lysé nad Labem,
  který byl vlakem posledním.
• 00:19:31 Odjížděl ve 23 hodin 40 minut.
• 00:19:40 Když se sem podívám,
  škoda toho, že tu nejezdí vlaky,
• 00:19:45 protože ta magistrála tady,
• 00:19:48 to je takový necitelný řez
  do toho města
• 00:19:52 Tenkrát zahnat vlastně
  všechna auta centrem, nevím.
• 00:19:57 To nádraží bylo
  takové tady přijatelnější.
• 00:20:05 A vám jako architektům není líto
• 00:20:07 téhle zajímavé
  a hodnotné architektury?
• 00:20:10 Město je živý organismus.
  Má své nové potřeby.
• 00:20:14 A to musí i některé staré věci
  ustupovat novým.
• 00:20:18 To by nešlo s tou silnicí
  na chvilku takhle uhnout?
• 00:20:22 -No těžko.
  -Jenom kousek.
• 00:20:25 Ukončení provozu nemuselo být,
  pokud by se vytvořila
• 00:20:28 tehdy jiná koncepce
  silniční dopravy ve městě tak,
• 00:20:32 jak se teď buduje okruhová,
  nikoliv radiální.
• 00:20:36 Nebo kdyby magistrála byla
  citlivěji trasovaná s tím,
• 00:20:40 že s nádražím by se počítalo.
• 00:20:48 Pro Naďu napsal
  mnoho hezkých textů
• 00:20:50 náš společný kamarád
  Jiří Grossmann.
• 00:20:53 Byl by jistě šťasten dnes
  více než kdokoliv jiný,
• 00:20:57 kdyby věděl, že Naďa získala
  ve Zlatém slavíku prvenství.
• 00:21:01 Naďa vám teď zazpívá písničku,
  kterou má od Jirky nejraději.
• 00:21:05 Když jsem tu písničku začala
  zpívat, do dneška,
• 00:21:09 teď jenom když o tom mluvím,
  tak mně jde mráz po zádech.
• 00:21:12 Tenkrát jsme nevěděli proč.
  Dneska už to víme,
• 00:21:15 že vlastně Jirka ten text napsal
  pod hrůzným dojmem té situace,
• 00:21:19 kterou se dozvěděl,
  když přišel z nemocnice,
• 00:21:23 že má tedy smrtelnou nemoc,
  že má leukemii.
• 00:21:27 ZPĚV
• 00:21:29 Vždyť já chci jen žít,
• 00:21:33 jak žít se má.
• 00:21:39 Jak na tu písničku reagovali
  lidé později?
• 00:21:42 Dodnes budí určité vášně?
• 00:21:44 Třeba teď nedávno,
  kde jsme to byli, jo, v Ratajích.
• 00:21:48 V Ratajích na Sázavě.
  Tam bylo zase takové publikum
• 00:21:52 a po představení
  za mnou přišly dvě holčičky,
• 00:21:56 tak patnáct bych jim řekla,
  že jim bylo,
• 00:21:59 a měly slzy v očích a říkaly:
  Víte, paní Urbánková,
• 00:22:02 my jsme vůbec nevěděly,
  že tahle písnička existuje.
• 00:22:05 To je tak něco krásného.
• 00:22:07 Moc vám děkujeme za to,
  že jste nám dneska otevřela oči.
• 00:22:12 Modrému mráčku volnost závidím.
• 00:22:17 A to věc je zlá.
• 00:22:21 Nikdy mně ta písnička nezešedivěla.
• 00:22:24 Nikdy jsem ji neodzpívala
  takzvaně jen tak.
• 00:22:28 Vždycky myslím na Jirku Grossmanna,
  protože dneska už vím co a jak.
• 00:22:33 A navíc ta písnička je
  pro mě tím osudovější,
• 00:22:37 že já jsem prožila ošklivou nemoc
  a uvědomila jsem si,
• 00:22:42 že i já vlastně
  závidím člověku život.
• 00:22:47 A jinak je závist hnusná vlastnost,
  ale v tomhle případě je na místě.
• 00:23:01 To byla paráda, lahoda.
  Martino, tohle byl zázrak.
• 00:23:05 -Nebylo to špatné.
  -Nebylo to špatné.
• 00:23:08 Vždyť jsme vyhráli nad Rusy!
  Rozumíš? Nad Rusy!
• 00:23:10 Prosím tě, nekřič!
  Pamatuješ nedávno ty provokace!
• 00:23:13 Ale stejně jsem rád,
  že jsi tam byla se mnou, ženo.
• 00:23:16 A představ si,
  že by tam s námi byl i náš syn.
• 00:23:19 No, tak už zase začínáš.
• 00:23:33 V dramatických bojích
  světového šampionátu
• 00:23:36 v ledním hokeji se ukázali
  nejlepší naši a sovětští borci.
• 00:23:40 Mají výraznější pruhy
  na rukávech.
• 00:23:43 Mezi nimi se rozhodovalo o držiteli
  nejvyššího titulu.
• 00:23:48 Mistrovství bylo výjimečné tím,
  že jsme poprvé dělali
• 00:23:53 barevný přenos tady v Praze,
  ne v Československu,
• 00:23:55 protože v té době už se dělaly
  i na Slovensku barevné přenosy.
• 00:23:58 Tohle byl první barevný přenos.
  To bylo tenkrát,
• 00:24:01 já si pamatuji, když byl úplně
  první přenos tehdy ze Štvanice,
• 00:24:06 jak byly plné krámy lidí,
  kteří chtěli koupit televizi.
• 00:24:10 Tentokrát opět.
  Chtěli koupit barevnou televizi.
• 00:24:16 To mělo všechno konsekvence,
• 00:24:17 které byly důležité
  i pro společnost.
• 00:24:20 A atmosféra - politická cenzura.
• 00:24:23 Hokej každý den hlídala
  tajemnice nebo předsedkyně KSČ.
• 00:24:27 My jsme jí říkali rudá Twiggy.
• 00:24:29 Ona měla 180 kilo,
  tak jsme jí říkali rudá Twiggy.
• 00:24:32 A tato soudružka nás instruovala,
• 00:24:34 jakým způsobem máme snímat
  tenhle zápas.
• 00:24:37 Především instruovala režiséra.
• 00:24:40 Tak přátelé,
  jednička jako vždycky Renda, jo?
• 00:24:44 Hlavní kamera, vedeš hru,
  nemusím ti nic říkat.
• 00:24:48 Je to sice mezistátní utkání,
  ale pro nás je to normální.
• 00:24:52 Pro nás je to, chlapci,
  normální přenos.
• 00:24:55 Dvojka, kdo? Rendo!
  Pavlík Křížek.
• 00:24:58 V případě,
  když došlo k nějakému konfliktu,
• 00:25:01 který třeba tam vyvolával
  třeba i hráč Holík často,
• 00:25:04 tak bylo nám řečeno,
  že nemáme dělat velké detaily.
• 00:25:08 A pokud by se to tam objevilo,
  tak okamžitě režisér musel
• 00:25:11 přestřihávat
  buď na neutrální prostředí,
• 00:25:14 to znamená na diváky,
  nebo na velké celky.
• 00:25:16 Potom přišla velká chvíle
  našeho Jaroslava Holíka.
• 00:25:20 Překvapující střelou překonal
  potřetí sovětskou obranu.
• 00:25:24 Také se v těch záběrech
  nesměly objevit rohy,
• 00:25:27 protože v rozích stály kordony
  policajtů v bílých přilbách.
• 00:25:30 Ty výrazně svítily
• 00:25:32 a to by nevypovídalo nic dobrého
  o té době do světa.
• 00:25:36 Těmto záběrům
  jsme se také museli vyhýbat.
• 00:25:40 Poslední utkání
  Československo - Sovětský svaz,
• 00:25:43 to byla obrovská sláva.
• 00:25:45 To já už jsem potom ani nevěděl,
  jaké tam dávám titulky,
• 00:25:47 jak jsem to celé prožíval.
  Jarda Holík, krásné góly.
• 00:25:50 Tam bylo úplně vidět,
  jak ti naši kluci šli za tím,
• 00:25:53 ty Rusáky porazit,
  za každou cenu porazit.
• 00:25:56 A ono se to povedlo.
• 00:25:57 Dobojováno.
• 00:25:59 Českoslovenští reprezentanti
  získali potřetí
• 00:26:03 titul světových šampionů
  v ledním hokeji.
• 00:26:07 Opět po 23 letech.
• 00:26:10 Ten Sovětský svaz
  byl k neporažení.
• 00:26:13 To byl dril
  a oni skutečně byli výborní.
• 00:26:16 I po sportovní stránce
  to byl úžasný úspěch.
• 00:26:20 Pak tam byla ta druhá stránka,
  kdy se nám podařila odveta za to,
• 00:26:25 co se tady stalo předtím.
• 00:26:31 A tím, že to gradovalo,
  že pořád jsme vyhrávali,
• 00:26:34 že jsme Rusy porazili,
  nebylo to jako v roce 1969,
• 00:26:38 že jsme jezdili auty
  po Kladně s vlajkami.
• 00:26:41 To jsme si nemohli dovolit,
  ale hospody tím žily.
• 00:26:44 A byla to taková tichá vzpoura.
• 00:26:47 Tichá vzpoura,
  tiché vítězství všech nad tím,
• 00:26:50 že i v takové bídě,
  jaká u nás bylo v roce 1972,
• 00:26:56 najednou můžeme něco slavit.
  Můžeme slavit to,
• 00:27:00 že jsme porazili Rusy,
  i když jenom na ledě.
• 00:27:09 -Už zase píšeš mamince?
  -To víš, vztah dcery a matky...
• 00:27:16 Rok 1972 byl vcelku úspěšný.
  Zatím jsme si pořídili auto.
• 00:27:21 Další přírůstky
  se holt zvažují.
• 00:27:26 Jak se do tohoto leze?
• 00:27:28 Uvidíme se napřesrok v roce 1973.
• 00:27:30 Projedeme se po nově otevřeném
  Nuselském mostě
• 00:27:34 a uděláme si výlet na Ještěd.
  Tak se měj hezky! Martina.
• 00:27:41 Tak co?
  Stihneme to do těch Písařů?
• 00:28:04 Skryté titulky: Věra Kotlínová
  Česká televize, 2013