iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
14. 9. 2013
19:26 na ČT24

1 2 3 4 5

7 hlasů
18929
zhlédnutí

Retro

Rok 1972

28 min | další Publicistika »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Retro

  • 00:00:20 Milá mami,
    tak je tu nový rok 1972.
  • 00:00:24 Máme se pořád tak nějak stejně.
  • 00:00:28 Ráno trolejbusem do práce,
    večer z práce.
  • 00:00:31 -Občas nějaká ta zábava.
    -Letos je porazíme, rozdrtíme.
  • 00:00:38 Tomáš se těší
    na hokejový šampionát
  • 00:00:42 a já zase,
    až se rozhoupe k založení rodiny.
  • 00:00:46 A že moc zdravím maminku
    a ať se zase brzy ukáže.
  • 00:00:50 Budu tomu muset trochu pomoci.
  • 00:00:54 Jsem zvědavá,
    co nám rok 1972 vlastně přinese.
  • 00:01:03 Začaly se rodit Husákovy děti.
  • 00:01:06 Ono v té době vlastně
    skoro nešlo zažít
  • 00:01:09 nějak moc jiné dobrodružství
    než se vdát, oženit a mít děti.
  • 00:01:14 V Praze dojezdily trolejbusy.
  • 00:01:17 Je to poslední trolejbus,
    který projel Prahou.
  • 00:01:19 Měl jsem tu čest ho řídit.
  • 00:01:21 A osiřelo vlakové nádraží Těšnov.
  • 00:01:24 Do poslední chvíle
    do 2. července 1972
  • 00:01:27 nádraží žilo plným životem.
  • 00:01:30 Ve strhujícím finále
    hokejového šampionátu
  • 00:01:33 Československo porazilo
    Sovětský svaz.
  • 00:01:36 My jsme se radovali
    všichni potichu.
  • 00:01:37 To vám všichni potvrdí.
    To bylo nádherné.
  • 00:01:40 A Naďa Urbánková v roce 1972
    slavila úspěch s písní Závidím.
  • 00:01:45 Když jsem tu písničku začala
    zpívat, do dneška,
  • 00:01:48 teď jenom když o tom mluvím,
    tak mně jde mráz po zádech.
  • 00:01:51 Tenkrát jsme nevěděli proč.
  • 00:01:57 Víš, kolik mých kamarádek
    je teď to...
  • 00:02:00 -Co?
    -No v tom.
  • 00:02:03 Do tohohle státu přivést dítě?
  • 00:02:05 Do tohoto státu... A kam jinam?
    Ale to by ses musel zajímat.
  • 00:02:08 -Já se právě zajímám, víš?
    -O sebe, ale ne o mě.
  • 00:02:11 Tak já ti povím,
    kam spěje tahle země.
  • 00:02:14 A já ti povím,
    kam spěje tohle manželství.
  • 00:02:17 Když nechceš dítě,
    tak nechceš ani mě.
  • 00:02:20 Prosím tě.
  • 00:02:24 No i když...
  • 00:02:31 Naše republika je zase bohatší
    o své příští občany.
  • 00:02:36 Ještě nevědí, že se narodili.
    My však už pro ně děláme místo.
  • 00:02:42 Vyšlapáváme cestičky,
    těšíme se na ně.
  • 00:02:47 Ať je, čí je,
    každý z nich bude náš.
  • 00:02:54 Shodou okolností jsem se narodil
    v roce 1972 ve východních Čechách
  • 00:02:57 v takovém malém městečku
    Jablonné nad Orlicí.
  • 00:03:01 Tam jsem prožil své dětství.
    V podstatě idylické dětství s tím,
  • 00:03:06 že 70. léta pro mě jsou spojena
    právě s rodinným zázemím.
  • 00:03:14 Proč se najednou začalo rodit
    víc dětí v 70. letech?
  • 00:03:22 Někdo to vykládá tím,
    že přidali za Husáka,
  • 00:03:26 tedy ÚV KSČ že přidalo stovku,
    myslím si,
  • 00:03:30 že na druhé nebo třetí dítě,
    ale víte, to je malý podnět.
  • 00:03:35 Dnes projednávaný návrh zákona
    o zvýšení přídavků na děti
  • 00:03:39 a výchovného je další etapou
    při plnění úkolů
  • 00:03:43 vyplývajících ze XIV. sjezdu strany
    a jak z hlediska společenského
  • 00:03:47 rozsahu, tak i z hlediska
    nákladů nejrozsáhlejší
  • 00:03:52 ze sociálně-politických opatření
    přijatých po XIV. sjezdu.
  • 00:03:56 Myslím si,
    že to bylo určitě tím,
  • 00:04:02 že i poválce se narodilo
    hodně dětí,
  • 00:04:04 a ty přišly do toho věku,
    kdy samy měly děti,
  • 00:04:07 ale určitě to bylo dáno i tím,
    že ono v té době vlastně
  • 00:04:10 skoro nešlo zažít
    moc nějak jiné dobrodružství
  • 00:04:15 než se vdát, oženit a mít děti.
    Nešlo cestovat, nešlo podnikat.
  • 00:04:20 Vlastně ten život byl strašně
    omezen na to soukromí a na rodinu.
  • 00:04:27 ZPĚV
  • 00:04:29 Protože děti patří mámám,
    mámy zase dětem.
  • 00:04:34 Tahle pravda známá,
    ať letí celým světem.
  • 00:04:38 Děti patří mámám.
    Komupak to vadí?
  • 00:04:43 A mámy zase dětem.
  • 00:04:46 No tak ať je hladí,
    ať své děti mámy hladí.
  • 00:04:53 Říká se,
    že stát podporoval rodiny v tom,
  • 00:04:56 aby plodily děti a vytvářely jim
    další vojáčky v jejich armádě.
  • 00:05:00 A necpaly se do politiky.
    Takže lidi se uzavřeli do sebe.
  • 00:05:04 Přestali se zajímat o okolí,
    o společnost, dostali podporu,
  • 00:05:09 rodinné půjčky,
    novomanželské půjčky.
  • 00:05:20 Propopulační opatření Husákovy éry
  • 00:05:23 se dají brát také
    jako úplata režimu
  • 00:05:26 vůči svému obyvatelstvu, zejména
    pokud jde o mladou generaci,
  • 00:05:30 o generaci, která zakládá rodiny,
    která vstupuje do života.
  • 00:05:35 Spočívala v celé řadě
    různých ukazatelů,
  • 00:05:39 ale především v tom motivovat
    mladé lidi ve smyslu
  • 00:05:43 novomanželských půjček,
    různých sociálních jistot.
  • 00:05:47 To znamená školky,
    jesle pro mladší děti.
  • 00:05:58 Já sama jsem měla první dítě
    v roce 1978,
  • 00:06:03 takže to už byl takový konec
    té populační exploze.
  • 00:06:08 Já na tu dobu vzpomínám
    se sentimentalitou.
  • 00:06:13 Byla jsem mladá a ty děti,
    to byly i hezké chvíle,
  • 00:06:17 ale jinak ta doba
    byla strašně šedivá.
  • 00:06:22 Byla vlastně plná takového
    zoufalství a takové beznaděje,
  • 00:06:27 že by se ten život
    někdy mohl změnit.
  • 00:06:31 A jenom to si pamatuji,
    že tehdy spousta lidí emigrovala.
  • 00:06:36 A já jsem si říkala:
    Ježíš, co ty moje děti?
  • 00:06:40 Co když jednou taky budou
    chtít emigrovat?
  • 00:06:43 Vždyť třeba se jim tady
    vůbec nebude líbit a opustí nás.
  • 00:06:46 Taková ta dvojkolejnost,
  • 00:06:49 že člověk se bál s nimi
    jednat úplně přímo,
  • 00:06:53 ale zase nechtěl úplně lhát,
    takže to bylo těžké.
  • 00:06:57 Takže se říkala nějaká polopravda?
  • 00:07:00 Ne, říkalo se jim,
    co nesmí říkat.
  • 00:07:04 Takže nic moc.
  • 00:07:07 Když dítě dostává lásku
    a dostává dobré zázemí a to,
  • 00:07:14 co potřebuje, ve své rodině,
    tak paradoxně je šťastné,
  • 00:07:17 ať vyrůstá v jakémkoliv zřízení,
    systému,
  • 00:07:20 takže jak by si mohl kdokoliv
    ze světa myslet, ježíš,
  • 00:07:23 vy jste chudáci,
    vy jste museli mít
  • 00:07:26 strašné dětství
    v tom strašlivém socialismu.
  • 00:07:29 Já přece teď jako studovaná vím,
    v čem to bylo tragické,
  • 00:07:32 v čem ta doba byla strašná,
    v čem lidi utlačovala,
  • 00:07:35 v myšlení i morálně,
    jaký má dopad.
  • 00:07:37 Můžeme o tom filozofovat hodiny,
    ale já jako člověk
  • 00:07:40 jsem byla šťastné dítě,
    protože jsem dostávala lásku
  • 00:07:42 a to, co jsem měla,
    a tu správnou výchovu.
  • 00:07:45 Pokud jde o politický život,
    tak první můj velký
  • 00:07:49 mediální zážitek byl pohřeb
    Ludvíka Svobody.
  • 00:07:53 A vlastně ono to korespondovalo
    i s mým nástupem na základní školu.
  • 00:07:58 Pak už to školské období
    mělo úplně jinou povahu,
  • 00:08:01 protože samozřejmě to dítě
    už potom registruje to,
  • 00:08:04 co se kolem něj děje,
    to znamená 80. léta,
  • 00:08:08 to vypjaté soupeření
    mezi Spojenými státy
  • 00:08:12 a Sovětským svazem
    i to nadějné nadechnutí
  • 00:08:15 v souvislosti s perestrojkou
    a Gorbačovovou politikou
  • 00:08:19 ve druhé půlce 80. let
    a samozřejmě obrovské naděje
  • 00:08:23 na změnu povahy dění
    po listopadu 1989.
  • 00:08:28 Právě zkraje 90. let měly mít
    Husákovy děti dle vzoru
  • 00:08:32 svých rodičů první dítě.
    Jenže nový svět plný poznání
  • 00:08:36 demografický cyklus narušil
    a oddálil jejich rozhodnutí
  • 00:08:40 o dalších deset,
    ne-li dvacet let.
  • 00:08:42 ZPĚV
  • 00:08:45 Čas pádí, čas letí,
    těžko ta léta vrátíš zpět.
  • 00:08:49 A taky Husákovy děti
    dospěly do Kristových let.
  • 00:08:56 Ten termín Husákovy děti
    se mně nelíbí.
  • 00:08:59 Taky na internetu
    mnoho lidí píše:
  • 00:09:02 Vždyť my jsme ty děti chtěli mít,
    a vůbec nám k tomu Husák nepřispěl.
  • 00:09:06 A to, že jsme dostali stovku navíc,
    není podstatné.
  • 00:09:09 Ale mají plně pravdu.
  • 00:09:11 Ale víte, jakmile se dá
    určitému období určité pojmenování,
  • 00:09:16 tak najednou se s tím ti lidé
    ztotožní,
  • 00:09:20 protože oni se snadněji dorozumí.
  • 00:09:29 V roce 1974 bylo v Československu
    dosaženo nejvyššího přírůstku
  • 00:09:33 obyvatelstva
    za posledních dvacet let.
  • 00:09:36 Jsme jedinou zemí v Evropě,
  • 00:09:38 kde se v uplynulém pětiletí
    rodilo každoročně stále více dětí.
  • 00:09:44 Soubor našich sociálních,
    politických i zdravotních opatření
  • 00:09:48 v péči o dítě patří
    k nejlepším na světě.
  • 00:09:58 Já jsem na začátku pořadu říkal,
    že Slavík by si měl zachovat
  • 00:10:02 určitou střídmost, prostotu,
    ale přesto my teď musíme předat
  • 00:10:06 Nadě Urbánkové trofej,
    trofej nejvyšší,
  • 00:10:09 která jí právem náleží,
    Zlatého slavíka.
  • 00:10:12 Myslím,
    že na to ostatně všichni čekáte.
  • 00:10:22 Naďo,
    jak jste prožívala rok 1972?
  • 00:10:27 Patří, troufám si tvrdit,
    k mým nejkrásnějším,
  • 00:10:33 protože to už jsem byla
    hodně zaběhnutá.
  • 00:10:36 Už mě lidi znali nejen z divadla,
  • 00:10:40 ale znali mě už z televize
    a z různých nahrávek a z rádia.
  • 00:10:49 Jak vlastně vznikla hodně úspěšná
    písnička Závidím z toho roku?
  • 00:10:54 Bylo to v době,
    kdy jsme měli dva dny
  • 00:10:57 před premiérou, myslím,
    že to byl Návštěvní den
  • 00:11:00 nebo Besídka zvláštní školy,
    to už si přesně nepamatuji,
  • 00:11:04 ale měli jsme generální zkoušky
    v Semaforu.
  • 00:11:07 Tenkrát jako kapela tam hrál
    František Ringo Čech
  • 00:11:10 a uprostřed byla nějaká pauza,
  • 00:11:13 přiběhl Franta Ringo Čech
    a říkal mi:
  • 00:11:16 Poslyš, Naďo, já mám
    takový bezvadný foxík italský.
  • 00:11:21 Celentana ho napsal.
    To se ti bude určitě líbit.
  • 00:11:25 Až přijde Grossmann,
    řekni mu, ať ti napíše text.
  • 00:11:29 ZPĚV
  • 00:11:31 Prosím vás, slečno z New Orleansu,
    věnujte mi přízeň svou.
  • 00:11:36 Vtom přicházel Jirka Grossmann,
    nikdo z nás nevěděl, odkud jde.
  • 00:11:41 Já jsem se k němu vrhla
    a říkám:
  • 00:11:44 Jiříku, tohle je krásná písnička,
    napiš mi text do zítřka.
  • 00:11:49 Jirka Grossmann ani nemrkl,
    protože už mě dobře znal,
  • 00:11:53 že jsem vždycky přišla
    s nějakou naléhavou
  • 00:11:57 a absolutně nutnou prosbou.
  • 00:12:00 Vzal si tu nahrávku
    a druhý den přinesl text.
  • 00:12:04 A mně spadla brada a všem.
  • 00:12:19 Tak si představ, Martino, že jsem
    dneska naposledy jel trolejbusem.
  • 00:12:23 Jo? Opravdu? Co se stalo?
  • 00:12:25 Byla to moje poslední
    trolejbusová jízda.
  • 00:12:28 Aha! No prosím tě.
    Ty jsi snad rezignoval
  • 00:12:31 na veřejnou hromadnou dopravu
    a konečně nám koupíš to auto.
  • 00:12:34 To ne.
    Spíš v Praze dojezdily trolejbusy.
  • 00:12:37 Jo tak, aha. Já ti něco řeknu.
    Nádraží Těšnov prý ustoupilo
  • 00:12:40 silnici tak, že auto má budoucnost.
    Rozumíš? Auto!
  • 00:12:44 To si musíš vybrat.
    Buď dítě, nebo auto.
  • 00:13:07 Nyní se nacházíme
    v muzeu dopravního podniku
  • 00:13:12 ve vozovně ve Střešovicích
    a jsme v posledním trolejbusu,
  • 00:13:17 který ukončil provoz v Praze.
  • 00:13:20 Je to poslední trolejbus,
    který projel Prahou.
  • 00:13:24 Měl jsem tu čest ho řídit.
  • 00:13:31 15. října 1972 se dal
    na poslední pouť Prahou
  • 00:13:36 trolejbus číslo 51.
  • 00:13:39 Trolejbusy v podstatě
    ustoupily autobusové dopravě.
  • 00:13:44 Od poloviny 60. let došlo
    k obrovskému rozvoji
  • 00:13:48 autobusové dopravy také
    v souvislosti s výstavbou sídlišť
  • 00:13:53 a začaly tam vypomáhat autobusy.
    Ty měly levnou sovětskou ropu.
  • 00:14:02 Pak se upřednostnil ještě
    takový politický zájem,
  • 00:14:05 a to je otázka,
    když byla studená válka,
  • 00:14:08 tak se počítalo s tím,
    že v případě potřeby bude zapotřebí
  • 00:14:11 i třeba město evakuovat,
    a v tom případě
  • 00:14:14 trolejbus vám není nic platný
    a důležitý je autobus.
  • 00:14:18 Dobrý den.
    Vy jste soudruh Kaplan?
  • 00:14:20 Ano, prosím.
  • 00:14:21 To je prima, na vás právě čekáme.
    A kam teď jedete?
  • 00:14:24 Na Strahov.
  • 00:14:25 -Můžeme se s vámi svézt?
    -To víte, že ano.
  • 00:14:28 -Tak počkejte, neujeďte mi, ano?
    -Jistěže ano.
  • 00:14:40 To, že jsem bojoval spolu s kolegy,
    aby se trolejbusový provoz nezrušil
  • 00:14:47 nebo alespoň aby zůstal
    co možná nejdéle,
  • 00:14:51 u mě to byla opravdu
    láska k trolejbusům.
  • 00:14:56 Tehdy město a ani dopravní podnik
    neměly zájem propagovat,
  • 00:15:01 že tady končí nějaký mezi Pražany
    oblíbený dopravní prostředek,
  • 00:15:06 a vlastně nebýt zájmového sdružení
    Kroužku přátel městské dopravy,
  • 00:15:12 tak by trolejbusy
    jednoho dne skončily
  • 00:15:16 a druhý den by místo tehdejší
    poslední linky 51 vyjel autobus.
  • 00:15:25 Členové kroužku vůz připravili,
    umyli, vyzdobili.
  • 00:15:30 Já jsem byl také členem
    tohoto kroužku,
  • 00:15:33 tudíž jsem přislíbil,
    že závěrečnou jízdu odjezdím.
  • 00:15:37 Československo.
  • 00:15:39 Naše pěkné a jinak pohodlné
    trolejbusy mají jednu
  • 00:15:43 dost nepříjemnou vadu.
    Hladce nastoupit do nich
  • 00:15:46 mohou jen sportovně
    vyspělí jedinci.
  • 00:15:49 Normálním občanům to dá dost práce.
    Navrhujeme proto,
  • 00:15:52 aby si tuto vstupní disciplínu
    jednou vyzkoušeli
  • 00:15:56 její konstruktéři, a podumali pak,
    jak z ní udělat normální schody.
  • 00:16:02 Tady se nacházíme nedalo Flory
    na místě, kterému se říká Orionka
  • 00:16:05 podle bývalé továrny,
    která tu stávala.
  • 00:16:10 Tady dneska máme takovou
    symbolickou trolejbusovou zastávku.
  • 00:16:15 Je tady staniční tabulka, je
    tady pamětní tabule připomínající,
  • 00:16:19 že tudy jezdily pražské trolejbusy.
  • 00:16:22 Je tady i dlažba,
    kde trolejbusy obracely.
  • 00:16:25 Dokonce je tady nainstalováno
    i pár metrů trolejbusového vedení
  • 00:16:30 jako připomínka
    trolejbusové smyčky.
  • 00:16:35 Když jsme potom jezdili, tak jsme
    samozřejmě vozili každého zadarmo.
  • 00:16:40 A jezdili jsme téměř
    do půlnoci úplně plní.
  • 00:16:45 A samozřejmě nejezdili jsme
    jenom jako linka,
  • 00:16:50 ale zastavovali jsme všude,
    kde to bylo možné.
  • 00:16:54 Já bych řekl,
    že jsme si to užívali tak,
  • 00:16:59 že se na to nedá zapomenout.
  • 00:17:08 Bylo to téměř před sto lety,
  • 00:17:11 kdy na dnešní nádraží Praha-Těšnov
    přijel první vlak.
  • 00:17:18 Letošního 1. července kolem půlnoci
    jsme přišli do nádražní haly.
  • 00:17:23 Chtěli jsme si zapamatovat
    i tyhle běžné scénky
  • 00:17:27 před odjezdem vlaku, protože nic
    z toho se už tady nemělo opakovat.
  • 00:17:34 Nádraží bylo krásné
    i odjezd odtamtud byl krásný,
  • 00:17:40 protože budova byla
    velice impozantní.
  • 00:17:42 Neměla v podstatě v Praze obdoby
  • 00:17:45 kromě dnešní Fantovy budovy
    na hlavním nádraží.
  • 00:17:47 Byla vystavěná víceméně
    ne ve stylu nádraží,
  • 00:17:51 ale ve stylu krásných oper
    nebo podobných divadelních budov.
  • 00:17:59 Můj otec tady pracoval
    jako výpravčí
  • 00:18:02 a my jsme měli
    vlastně služební byt.
  • 00:18:05 To, že pracoval jako výpravčí,
  • 00:18:07 pro mě bylo
    něco naprosto unikátního,
  • 00:18:10 protože na prvním nástupišti
    byla dopravní kancelář,
  • 00:18:14 a dalo by se říci,
    že jsem tam byl jako doma.
  • 00:18:18 Na tom nádraží na prvním nástupišti
    byla i lampárna.
  • 00:18:24 To byla exotická věc.
  • 00:18:26 Tam byly vůně, petrolej,
    karbid, oleje.
  • 00:18:34 Přijíždějící vlaky,
    protože to bylo hlavové nádraží,
  • 00:18:37 takzvané šturcové,
  • 00:18:39 přibržďovaly a zastavovaly
    zhruba v těchto místech u návěsti.
  • 00:18:45 Takže já jsem kolikrát
    od toho viaduktu s nimi závodil,
  • 00:18:49 protože jak dobržďovaly, tak jsem
    byl v podstatě vždycky vítěz.
  • 00:18:55 Těšnovské nádraží vzniklo
    jako nádraží
  • 00:18:58 Rakouské severozápadní dráhy
    na trati z Lysé nad Labem do Prahy.
  • 00:19:03 A zpětně se potom jezdilo
    z Prahy samozřejmě
  • 00:19:06 do Lysé, Všetat, Nymburka.
  • 00:19:08 Nejdelší vlaky jezdívaly
    přes Kolín do Jihlavy,
  • 00:19:12 do Chocně, do Letohradu,
    do Liberce.
  • 00:19:16 A teď přece jen přišel okamžik
    odjezdu vlaku číslo 814
  • 00:19:20 do Lysé nad Labem,
    který byl vlakem posledním.
  • 00:19:31 Odjížděl ve 23 hodin 40 minut.
  • 00:19:40 Když se sem podívám,
    škoda toho, že tu nejezdí vlaky,
  • 00:19:45 protože ta magistrála tady,
  • 00:19:48 to je takový necitelný řez
    do toho města
  • 00:19:52 Tenkrát zahnat vlastně
    všechna auta centrem, nevím.
  • 00:19:57 To nádraží bylo
    takové tady přijatelnější.
  • 00:20:05 A vám jako architektům není líto
  • 00:20:07 téhle zajímavé
    a hodnotné architektury?
  • 00:20:10 Město je živý organismus.
    Má své nové potřeby.
  • 00:20:14 A to musí i některé staré věci
    ustupovat novým.
  • 00:20:18 To by nešlo s tou silnicí
    na chvilku takhle uhnout?
  • 00:20:22 -No těžko.
    -Jenom kousek.
  • 00:20:25 Ukončení provozu nemuselo být,
    pokud by se vytvořila
  • 00:20:28 tehdy jiná koncepce
    silniční dopravy ve městě tak,
  • 00:20:32 jak se teď buduje okruhová,
    nikoliv radiální.
  • 00:20:36 Nebo kdyby magistrála byla
    citlivěji trasovaná s tím,
  • 00:20:40 že s nádražím by se počítalo.
  • 00:20:48 Pro Naďu napsal
    mnoho hezkých textů
  • 00:20:50 náš společný kamarád
    Jiří Grossmann.
  • 00:20:53 Byl by jistě šťasten dnes
    více než kdokoliv jiný,
  • 00:20:57 kdyby věděl, že Naďa získala
    ve Zlatém slavíku prvenství.
  • 00:21:01 Naďa vám teď zazpívá písničku,
    kterou má od Jirky nejraději.
  • 00:21:05 Když jsem tu písničku začala
    zpívat, do dneška,
  • 00:21:09 teď jenom když o tom mluvím,
    tak mně jde mráz po zádech.
  • 00:21:12 Tenkrát jsme nevěděli proč.
    Dneska už to víme,
  • 00:21:15 že vlastně Jirka ten text napsal
    pod hrůzným dojmem té situace,
  • 00:21:19 kterou se dozvěděl,
    když přišel z nemocnice,
  • 00:21:23 že má tedy smrtelnou nemoc,
    že má leukemii.
  • 00:21:27 ZPĚV
  • 00:21:29 Vždyť já chci jen žít,
  • 00:21:33 jak žít se má.
  • 00:21:39 Jak na tu písničku reagovali
    lidé později?
  • 00:21:42 Dodnes budí určité vášně?
  • 00:21:44 Třeba teď nedávno,
    kde jsme to byli, jo, v Ratajích.
  • 00:21:48 V Ratajích na Sázavě.
    Tam bylo zase takové publikum
  • 00:21:52 a po představení
    za mnou přišly dvě holčičky,
  • 00:21:56 tak patnáct bych jim řekla,
    že jim bylo,
  • 00:21:59 a měly slzy v očích a říkaly:
    Víte, paní Urbánková,
  • 00:22:02 my jsme vůbec nevěděly,
    že tahle písnička existuje.
  • 00:22:05 To je tak něco krásného.
  • 00:22:07 Moc vám děkujeme za to,
    že jste nám dneska otevřela oči.
  • 00:22:12 Modrému mráčku volnost závidím.
  • 00:22:17 A to věc je zlá.
  • 00:22:21 Nikdy mně ta písnička nezešedivěla.
  • 00:22:24 Nikdy jsem ji neodzpívala
    takzvaně jen tak.
  • 00:22:28 Vždycky myslím na Jirku Grossmanna,
    protože dneska už vím co a jak.
  • 00:22:33 A navíc ta písnička je
    pro mě tím osudovější,
  • 00:22:37 že já jsem prožila ošklivou nemoc
    a uvědomila jsem si,
  • 00:22:42 že i já vlastně
    závidím člověku život.
  • 00:22:47 A jinak je závist hnusná vlastnost,
    ale v tomhle případě je na místě.
  • 00:23:01 To byla paráda, lahoda.
    Martino, tohle byl zázrak.
  • 00:23:05 -Nebylo to špatné.
    -Nebylo to špatné.
  • 00:23:08 Vždyť jsme vyhráli nad Rusy!
    Rozumíš? Nad Rusy!
  • 00:23:10 Prosím tě, nekřič!
    Pamatuješ nedávno ty provokace!
  • 00:23:13 Ale stejně jsem rád,
    že jsi tam byla se mnou, ženo.
  • 00:23:16 A představ si,
    že by tam s námi byl i náš syn.
  • 00:23:19 No, tak už zase začínáš.
  • 00:23:33 V dramatických bojích
    světového šampionátu
  • 00:23:36 v ledním hokeji se ukázali
    nejlepší naši a sovětští borci.
  • 00:23:40 Mají výraznější pruhy
    na rukávech.
  • 00:23:43 Mezi nimi se rozhodovalo o držiteli
    nejvyššího titulu.
  • 00:23:48 Mistrovství bylo výjimečné tím,
    že jsme poprvé dělali
  • 00:23:53 barevný přenos tady v Praze,
    ne v Československu,
  • 00:23:55 protože v té době už se dělaly
    i na Slovensku barevné přenosy.
  • 00:23:58 Tohle byl první barevný přenos.
    To bylo tenkrát,
  • 00:24:01 já si pamatuji, když byl úplně
    první přenos tehdy ze Štvanice,
  • 00:24:06 jak byly plné krámy lidí,
    kteří chtěli koupit televizi.
  • 00:24:10 Tentokrát opět.
    Chtěli koupit barevnou televizi.
  • 00:24:16 To mělo všechno konsekvence,
  • 00:24:17 které byly důležité
    i pro společnost.
  • 00:24:20 A atmosféra - politická cenzura.
  • 00:24:23 Hokej každý den hlídala
    tajemnice nebo předsedkyně KSČ.
  • 00:24:27 My jsme jí říkali rudá Twiggy.
  • 00:24:29 Ona měla 180 kilo,
    tak jsme jí říkali rudá Twiggy.
  • 00:24:32 A tato soudružka nás instruovala,
  • 00:24:34 jakým způsobem máme snímat
    tenhle zápas.
  • 00:24:37 Především instruovala režiséra.
  • 00:24:40 Tak přátelé,
    jednička jako vždycky Renda, jo?
  • 00:24:44 Hlavní kamera, vedeš hru,
    nemusím ti nic říkat.
  • 00:24:48 Je to sice mezistátní utkání,
    ale pro nás je to normální.
  • 00:24:52 Pro nás je to, chlapci,
    normální přenos.
  • 00:24:55 Dvojka, kdo? Rendo!
    Pavlík Křížek.
  • 00:24:58 V případě,
    když došlo k nějakému konfliktu,
  • 00:25:01 který třeba tam vyvolával
    třeba i hráč Holík často,
  • 00:25:04 tak bylo nám řečeno,
    že nemáme dělat velké detaily.
  • 00:25:08 A pokud by se to tam objevilo,
    tak okamžitě režisér musel
  • 00:25:11 přestřihávat
    buď na neutrální prostředí,
  • 00:25:14 to znamená na diváky,
    nebo na velké celky.
  • 00:25:16 Potom přišla velká chvíle
    našeho Jaroslava Holíka.
  • 00:25:20 Překvapující střelou překonal
    potřetí sovětskou obranu.
  • 00:25:24 Také se v těch záběrech
    nesměly objevit rohy,
  • 00:25:27 protože v rozích stály kordony
    policajtů v bílých přilbách.
  • 00:25:30 Ty výrazně svítily
  • 00:25:32 a to by nevypovídalo nic dobrého
    o té době do světa.
  • 00:25:36 Těmto záběrům
    jsme se také museli vyhýbat.
  • 00:25:40 Poslední utkání
    Československo - Sovětský svaz,
  • 00:25:43 to byla obrovská sláva.
  • 00:25:45 To já už jsem potom ani nevěděl,
    jaké tam dávám titulky,
  • 00:25:47 jak jsem to celé prožíval.
    Jarda Holík, krásné góly.
  • 00:25:50 Tam bylo úplně vidět,
    jak ti naši kluci šli za tím,
  • 00:25:53 ty Rusáky porazit,
    za každou cenu porazit.
  • 00:25:56 A ono se to povedlo.
  • 00:25:57 Dobojováno.
  • 00:25:59 Českoslovenští reprezentanti
    získali potřetí
  • 00:26:03 titul světových šampionů
    v ledním hokeji.
  • 00:26:07 Opět po 23 letech.
  • 00:26:10 Ten Sovětský svaz
    byl k neporažení.
  • 00:26:13 To byl dril
    a oni skutečně byli výborní.
  • 00:26:16 I po sportovní stránce
    to byl úžasný úspěch.
  • 00:26:20 Pak tam byla ta druhá stránka,
    kdy se nám podařila odveta za to,
  • 00:26:25 co se tady stalo předtím.
  • 00:26:31 A tím, že to gradovalo,
    že pořád jsme vyhrávali,
  • 00:26:34 že jsme Rusy porazili,
    nebylo to jako v roce 1969,
  • 00:26:38 že jsme jezdili auty
    po Kladně s vlajkami.
  • 00:26:41 To jsme si nemohli dovolit,
    ale hospody tím žily.
  • 00:26:44 A byla to taková tichá vzpoura.
  • 00:26:47 Tichá vzpoura,
    tiché vítězství všech nad tím,
  • 00:26:50 že i v takové bídě,
    jaká u nás bylo v roce 1972,
  • 00:26:56 najednou můžeme něco slavit.
    Můžeme slavit to,
  • 00:27:00 že jsme porazili Rusy,
    i když jenom na ledě.
  • 00:27:09 -Už zase píšeš mamince?
    -To víš, vztah dcery a matky...
  • 00:27:16 Rok 1972 byl vcelku úspěšný.
    Zatím jsme si pořídili auto.
  • 00:27:21 Další přírůstky
    se holt zvažují.
  • 00:27:26 Jak se do tohoto leze?
  • 00:27:28 Uvidíme se napřesrok v roce 1973.
  • 00:27:30 Projedeme se po nově otevřeném
    Nuselském mostě
  • 00:27:34 a uděláme si výlet na Ještěd.
    Tak se měj hezky! Martina.
  • 00:27:41 Tak co?
    Stihneme to do těch Písařů?
  • 00:28:04 Skryté titulky: Věra Kotlínová
    Česká televize, 2013

Související