Retro
-
00:00:20
Milá mami,
tak je tu nový rok 1972. - 00:00:24 Máme se pořád tak nějak stejně.
-
00:00:28
Ráno trolejbusem do práce,
večer z práce. -
00:00:31
-Občas nějaká ta zábava.
-Letos je porazíme, rozdrtíme. -
00:00:38
Tomáš se těší
na hokejový šampionát -
00:00:42
a já zase,
až se rozhoupe k založení rodiny. -
00:00:46
A že moc zdravím maminku
a ať se zase brzy ukáže. - 00:00:50 Budu tomu muset trochu pomoci.
-
00:00:54
Jsem zvědavá,
co nám rok 1972 vlastně přinese. - 00:01:03 Začaly se rodit Husákovy děti.
-
00:01:06
Ono v té době vlastně
skoro nešlo zažít -
00:01:09
nějak moc jiné dobrodružství
než se vdát, oženit a mít děti. - 00:01:14 V Praze dojezdily trolejbusy.
-
00:01:17
Je to poslední trolejbus,
který projel Prahou. - 00:01:19 Měl jsem tu čest ho řídit.
- 00:01:21 A osiřelo vlakové nádraží Těšnov.
-
00:01:24
Do poslední chvíle
do 2. července 1972 - 00:01:27 nádraží žilo plným životem.
-
00:01:30
Ve strhujícím finále
hokejového šampionátu -
00:01:33
Československo porazilo
Sovětský svaz. -
00:01:36
My jsme se radovali
všichni potichu. -
00:01:37
To vám všichni potvrdí.
To bylo nádherné. -
00:01:40
A Naďa Urbánková v roce 1972
slavila úspěch s písní Závidím. -
00:01:45
Když jsem tu písničku začala
zpívat, do dneška, -
00:01:48
teď jenom když o tom mluvím,
tak mně jde mráz po zádech. - 00:01:51 Tenkrát jsme nevěděli proč.
-
00:01:57
Víš, kolik mých kamarádek
je teď to... -
00:02:00
-Co?
-No v tom. - 00:02:03 Do tohohle státu přivést dítě?
-
00:02:05
Do tohoto státu... A kam jinam?
Ale to by ses musel zajímat. -
00:02:08
-Já se právě zajímám, víš?
-O sebe, ale ne o mě. -
00:02:11
Tak já ti povím,
kam spěje tahle země. -
00:02:14
A já ti povím,
kam spěje tohle manželství. -
00:02:17
Když nechceš dítě,
tak nechceš ani mě. - 00:02:20 Prosím tě.
- 00:02:24 No i když...
-
00:02:31
Naše republika je zase bohatší
o své příští občany. -
00:02:36
Ještě nevědí, že se narodili.
My však už pro ně děláme místo. -
00:02:42
Vyšlapáváme cestičky,
těšíme se na ně. -
00:02:47
Ať je, čí je,
každý z nich bude náš. -
00:02:54
Shodou okolností jsem se narodil
v roce 1972 ve východních Čechách -
00:02:57
v takovém malém městečku
Jablonné nad Orlicí. -
00:03:01
Tam jsem prožil své dětství.
V podstatě idylické dětství s tím, -
00:03:06
že 70. léta pro mě jsou spojena
právě s rodinným zázemím. -
00:03:14
Proč se najednou začalo rodit
víc dětí v 70. letech? -
00:03:22
Někdo to vykládá tím,
že přidali za Husáka, -
00:03:26
tedy ÚV KSČ že přidalo stovku,
myslím si, -
00:03:30
že na druhé nebo třetí dítě,
ale víte, to je malý podnět. -
00:03:35
Dnes projednávaný návrh zákona
o zvýšení přídavků na děti -
00:03:39
a výchovného je další etapou
při plnění úkolů -
00:03:43
vyplývajících ze XIV. sjezdu strany
a jak z hlediska společenského -
00:03:47
rozsahu, tak i z hlediska
nákladů nejrozsáhlejší -
00:03:52
ze sociálně-politických opatření
přijatých po XIV. sjezdu. -
00:03:56
Myslím si,
že to bylo určitě tím, -
00:04:02
že i poválce se narodilo
hodně dětí, -
00:04:04
a ty přišly do toho věku,
kdy samy měly děti, -
00:04:07
ale určitě to bylo dáno i tím,
že ono v té době vlastně -
00:04:10
skoro nešlo zažít
moc nějak jiné dobrodružství -
00:04:15
než se vdát, oženit a mít děti.
Nešlo cestovat, nešlo podnikat. -
00:04:20
Vlastně ten život byl strašně
omezen na to soukromí a na rodinu. - 00:04:27 ZPĚV
-
00:04:29
Protože děti patří mámám,
mámy zase dětem. -
00:04:34
Tahle pravda známá,
ať letí celým světem. -
00:04:38
Děti patří mámám.
Komupak to vadí? - 00:04:43 A mámy zase dětem.
-
00:04:46
No tak ať je hladí,
ať své děti mámy hladí. -
00:04:53
Říká se,
že stát podporoval rodiny v tom, -
00:04:56
aby plodily děti a vytvářely jim
další vojáčky v jejich armádě. -
00:05:00
A necpaly se do politiky.
Takže lidi se uzavřeli do sebe. -
00:05:04
Přestali se zajímat o okolí,
o společnost, dostali podporu, -
00:05:09
rodinné půjčky,
novomanželské půjčky. - 00:05:20 Propopulační opatření Husákovy éry
-
00:05:23
se dají brát také
jako úplata režimu -
00:05:26
vůči svému obyvatelstvu, zejména
pokud jde o mladou generaci, -
00:05:30
o generaci, která zakládá rodiny,
která vstupuje do života. -
00:05:35
Spočívala v celé řadě
různých ukazatelů, -
00:05:39
ale především v tom motivovat
mladé lidi ve smyslu -
00:05:43
novomanželských půjček,
různých sociálních jistot. -
00:05:47
To znamená školky,
jesle pro mladší děti. -
00:05:58
Já sama jsem měla první dítě
v roce 1978, -
00:06:03
takže to už byl takový konec
té populační exploze. -
00:06:08
Já na tu dobu vzpomínám
se sentimentalitou. -
00:06:13
Byla jsem mladá a ty děti,
to byly i hezké chvíle, -
00:06:17
ale jinak ta doba
byla strašně šedivá. -
00:06:22
Byla vlastně plná takového
zoufalství a takové beznaděje, -
00:06:27
že by se ten život
někdy mohl změnit. -
00:06:31
A jenom to si pamatuji,
že tehdy spousta lidí emigrovala. -
00:06:36
A já jsem si říkala:
Ježíš, co ty moje děti? -
00:06:40
Co když jednou taky budou
chtít emigrovat? -
00:06:43
Vždyť třeba se jim tady
vůbec nebude líbit a opustí nás. - 00:06:46 Taková ta dvojkolejnost,
-
00:06:49
že člověk se bál s nimi
jednat úplně přímo, -
00:06:53
ale zase nechtěl úplně lhát,
takže to bylo těžké. - 00:06:57 Takže se říkala nějaká polopravda?
-
00:07:00
Ne, říkalo se jim,
co nesmí říkat. - 00:07:04 Takže nic moc.
-
00:07:07
Když dítě dostává lásku
a dostává dobré zázemí a to, -
00:07:14
co potřebuje, ve své rodině,
tak paradoxně je šťastné, -
00:07:17
ať vyrůstá v jakémkoliv zřízení,
systému, -
00:07:20
takže jak by si mohl kdokoliv
ze světa myslet, ježíš, -
00:07:23
vy jste chudáci,
vy jste museli mít -
00:07:26
strašné dětství
v tom strašlivém socialismu. -
00:07:29
Já přece teď jako studovaná vím,
v čem to bylo tragické, -
00:07:32
v čem ta doba byla strašná,
v čem lidi utlačovala, -
00:07:35
v myšlení i morálně,
jaký má dopad. -
00:07:37
Můžeme o tom filozofovat hodiny,
ale já jako člověk -
00:07:40
jsem byla šťastné dítě,
protože jsem dostávala lásku -
00:07:42
a to, co jsem měla,
a tu správnou výchovu. -
00:07:45
Pokud jde o politický život,
tak první můj velký -
00:07:49
mediální zážitek byl pohřeb
Ludvíka Svobody. -
00:07:53
A vlastně ono to korespondovalo
i s mým nástupem na základní školu. -
00:07:58
Pak už to školské období
mělo úplně jinou povahu, -
00:08:01
protože samozřejmě to dítě
už potom registruje to, -
00:08:04
co se kolem něj děje,
to znamená 80. léta, -
00:08:08
to vypjaté soupeření
mezi Spojenými státy -
00:08:12
a Sovětským svazem
i to nadějné nadechnutí -
00:08:15
v souvislosti s perestrojkou
a Gorbačovovou politikou -
00:08:19
ve druhé půlce 80. let
a samozřejmě obrovské naděje -
00:08:23
na změnu povahy dění
po listopadu 1989. -
00:08:28
Právě zkraje 90. let měly mít
Husákovy děti dle vzoru -
00:08:32
svých rodičů první dítě.
Jenže nový svět plný poznání -
00:08:36
demografický cyklus narušil
a oddálil jejich rozhodnutí -
00:08:40
o dalších deset,
ne-li dvacet let. - 00:08:42 ZPĚV
-
00:08:45
Čas pádí, čas letí,
těžko ta léta vrátíš zpět. -
00:08:49
A taky Husákovy děti
dospěly do Kristových let. -
00:08:56
Ten termín Husákovy děti
se mně nelíbí. -
00:08:59
Taky na internetu
mnoho lidí píše: -
00:09:02
Vždyť my jsme ty děti chtěli mít,
a vůbec nám k tomu Husák nepřispěl. -
00:09:06
A to, že jsme dostali stovku navíc,
není podstatné. - 00:09:09 Ale mají plně pravdu.
-
00:09:11
Ale víte, jakmile se dá
určitému období určité pojmenování, -
00:09:16
tak najednou se s tím ti lidé
ztotožní, - 00:09:20 protože oni se snadněji dorozumí.
-
00:09:29
V roce 1974 bylo v Československu
dosaženo nejvyššího přírůstku -
00:09:33
obyvatelstva
za posledních dvacet let. - 00:09:36 Jsme jedinou zemí v Evropě,
-
00:09:38
kde se v uplynulém pětiletí
rodilo každoročně stále více dětí. -
00:09:44
Soubor našich sociálních,
politických i zdravotních opatření -
00:09:48
v péči o dítě patří
k nejlepším na světě. -
00:09:58
Já jsem na začátku pořadu říkal,
že Slavík by si měl zachovat -
00:10:02
určitou střídmost, prostotu,
ale přesto my teď musíme předat -
00:10:06
Nadě Urbánkové trofej,
trofej nejvyšší, -
00:10:09
která jí právem náleží,
Zlatého slavíka. -
00:10:12
Myslím,
že na to ostatně všichni čekáte. -
00:10:22
Naďo,
jak jste prožívala rok 1972? -
00:10:27
Patří, troufám si tvrdit,
k mým nejkrásnějším, -
00:10:33
protože to už jsem byla
hodně zaběhnutá. - 00:10:36 Už mě lidi znali nejen z divadla,
-
00:10:40
ale znali mě už z televize
a z různých nahrávek a z rádia. -
00:10:49
Jak vlastně vznikla hodně úspěšná
písnička Závidím z toho roku? -
00:10:54
Bylo to v době,
kdy jsme měli dva dny -
00:10:57
před premiérou, myslím,
že to byl Návštěvní den -
00:11:00
nebo Besídka zvláštní školy,
to už si přesně nepamatuji, -
00:11:04
ale měli jsme generální zkoušky
v Semaforu. -
00:11:07
Tenkrát jako kapela tam hrál
František Ringo Čech - 00:11:10 a uprostřed byla nějaká pauza,
-
00:11:13
přiběhl Franta Ringo Čech
a říkal mi: -
00:11:16
Poslyš, Naďo, já mám
takový bezvadný foxík italský. -
00:11:21
Celentana ho napsal.
To se ti bude určitě líbit. -
00:11:25
Až přijde Grossmann,
řekni mu, ať ti napíše text. - 00:11:29 ZPĚV
-
00:11:31
Prosím vás, slečno z New Orleansu,
věnujte mi přízeň svou. -
00:11:36
Vtom přicházel Jirka Grossmann,
nikdo z nás nevěděl, odkud jde. -
00:11:41
Já jsem se k němu vrhla
a říkám: -
00:11:44
Jiříku, tohle je krásná písnička,
napiš mi text do zítřka. -
00:11:49
Jirka Grossmann ani nemrkl,
protože už mě dobře znal, -
00:11:53
že jsem vždycky přišla
s nějakou naléhavou - 00:11:57 a absolutně nutnou prosbou.
-
00:12:00
Vzal si tu nahrávku
a druhý den přinesl text. - 00:12:04 A mně spadla brada a všem.
-
00:12:19
Tak si představ, Martino, že jsem
dneska naposledy jel trolejbusem. - 00:12:23 Jo? Opravdu? Co se stalo?
-
00:12:25
Byla to moje poslední
trolejbusová jízda. -
00:12:28
Aha! No prosím tě.
Ty jsi snad rezignoval -
00:12:31
na veřejnou hromadnou dopravu
a konečně nám koupíš to auto. -
00:12:34
To ne.
Spíš v Praze dojezdily trolejbusy. -
00:12:37
Jo tak, aha. Já ti něco řeknu.
Nádraží Těšnov prý ustoupilo -
00:12:40
silnici tak, že auto má budoucnost.
Rozumíš? Auto! -
00:12:44
To si musíš vybrat.
Buď dítě, nebo auto. -
00:13:07
Nyní se nacházíme
v muzeu dopravního podniku -
00:13:12
ve vozovně ve Střešovicích
a jsme v posledním trolejbusu, - 00:13:17 který ukončil provoz v Praze.
-
00:13:20
Je to poslední trolejbus,
který projel Prahou. - 00:13:24 Měl jsem tu čest ho řídit.
-
00:13:31
15. října 1972 se dal
na poslední pouť Prahou - 00:13:36 trolejbus číslo 51.
-
00:13:39
Trolejbusy v podstatě
ustoupily autobusové dopravě. -
00:13:44
Od poloviny 60. let došlo
k obrovskému rozvoji -
00:13:48
autobusové dopravy také
v souvislosti s výstavbou sídlišť -
00:13:53
a začaly tam vypomáhat autobusy.
Ty měly levnou sovětskou ropu. -
00:14:02
Pak se upřednostnil ještě
takový politický zájem, -
00:14:05
a to je otázka,
když byla studená válka, -
00:14:08
tak se počítalo s tím,
že v případě potřeby bude zapotřebí -
00:14:11
i třeba město evakuovat,
a v tom případě -
00:14:14
trolejbus vám není nic platný
a důležitý je autobus. -
00:14:18
Dobrý den.
Vy jste soudruh Kaplan? - 00:14:20 Ano, prosím.
-
00:14:21
To je prima, na vás právě čekáme.
A kam teď jedete? - 00:14:24 Na Strahov.
-
00:14:25
-Můžeme se s vámi svézt?
-To víte, že ano. -
00:14:28
-Tak počkejte, neujeďte mi, ano?
-Jistěže ano. -
00:14:40
To, že jsem bojoval spolu s kolegy,
aby se trolejbusový provoz nezrušil -
00:14:47
nebo alespoň aby zůstal
co možná nejdéle, -
00:14:51
u mě to byla opravdu
láska k trolejbusům. -
00:14:56
Tehdy město a ani dopravní podnik
neměly zájem propagovat, -
00:15:01
že tady končí nějaký mezi Pražany
oblíbený dopravní prostředek, -
00:15:06
a vlastně nebýt zájmového sdružení
Kroužku přátel městské dopravy, -
00:15:12
tak by trolejbusy
jednoho dne skončily -
00:15:16
a druhý den by místo tehdejší
poslední linky 51 vyjel autobus. -
00:15:25
Členové kroužku vůz připravili,
umyli, vyzdobili. -
00:15:30
Já jsem byl také členem
tohoto kroužku, -
00:15:33
tudíž jsem přislíbil,
že závěrečnou jízdu odjezdím. - 00:15:37 Československo.
-
00:15:39
Naše pěkné a jinak pohodlné
trolejbusy mají jednu -
00:15:43
dost nepříjemnou vadu.
Hladce nastoupit do nich -
00:15:46
mohou jen sportovně
vyspělí jedinci. -
00:15:49
Normálním občanům to dá dost práce.
Navrhujeme proto, -
00:15:52
aby si tuto vstupní disciplínu
jednou vyzkoušeli -
00:15:56
její konstruktéři, a podumali pak,
jak z ní udělat normální schody. -
00:16:02
Tady se nacházíme nedalo Flory
na místě, kterému se říká Orionka -
00:16:05
podle bývalé továrny,
která tu stávala. -
00:16:10
Tady dneska máme takovou
symbolickou trolejbusovou zastávku. -
00:16:15
Je tady staniční tabulka, je
tady pamětní tabule připomínající, - 00:16:19 že tudy jezdily pražské trolejbusy.
-
00:16:22
Je tady i dlažba,
kde trolejbusy obracely. -
00:16:25
Dokonce je tady nainstalováno
i pár metrů trolejbusového vedení -
00:16:30
jako připomínka
trolejbusové smyčky. -
00:16:35
Když jsme potom jezdili, tak jsme
samozřejmě vozili každého zadarmo. -
00:16:40
A jezdili jsme téměř
do půlnoci úplně plní. -
00:16:45
A samozřejmě nejezdili jsme
jenom jako linka, -
00:16:50
ale zastavovali jsme všude,
kde to bylo možné. -
00:16:54
Já bych řekl,
že jsme si to užívali tak, - 00:16:59 že se na to nedá zapomenout.
- 00:17:08 Bylo to téměř před sto lety,
-
00:17:11
kdy na dnešní nádraží Praha-Těšnov
přijel první vlak. -
00:17:18
Letošního 1. července kolem půlnoci
jsme přišli do nádražní haly. -
00:17:23
Chtěli jsme si zapamatovat
i tyhle běžné scénky -
00:17:27
před odjezdem vlaku, protože nic
z toho se už tady nemělo opakovat. -
00:17:34
Nádraží bylo krásné
i odjezd odtamtud byl krásný, -
00:17:40
protože budova byla
velice impozantní. - 00:17:42 Neměla v podstatě v Praze obdoby
-
00:17:45
kromě dnešní Fantovy budovy
na hlavním nádraží. -
00:17:47
Byla vystavěná víceméně
ne ve stylu nádraží, -
00:17:51
ale ve stylu krásných oper
nebo podobných divadelních budov. -
00:17:59
Můj otec tady pracoval
jako výpravčí -
00:18:02
a my jsme měli
vlastně služební byt. - 00:18:05 To, že pracoval jako výpravčí,
-
00:18:07
pro mě bylo
něco naprosto unikátního, -
00:18:10
protože na prvním nástupišti
byla dopravní kancelář, -
00:18:14
a dalo by se říci,
že jsem tam byl jako doma. -
00:18:18
Na tom nádraží na prvním nástupišti
byla i lampárna. - 00:18:24 To byla exotická věc.
-
00:18:26
Tam byly vůně, petrolej,
karbid, oleje. -
00:18:34
Přijíždějící vlaky,
protože to bylo hlavové nádraží, - 00:18:37 takzvané šturcové,
-
00:18:39
přibržďovaly a zastavovaly
zhruba v těchto místech u návěsti. -
00:18:45
Takže já jsem kolikrát
od toho viaduktu s nimi závodil, -
00:18:49
protože jak dobržďovaly, tak jsem
byl v podstatě vždycky vítěz. -
00:18:55
Těšnovské nádraží vzniklo
jako nádraží -
00:18:58
Rakouské severozápadní dráhy
na trati z Lysé nad Labem do Prahy. -
00:19:03
A zpětně se potom jezdilo
z Prahy samozřejmě - 00:19:06 do Lysé, Všetat, Nymburka.
-
00:19:08
Nejdelší vlaky jezdívaly
přes Kolín do Jihlavy, -
00:19:12
do Chocně, do Letohradu,
do Liberce. -
00:19:16
A teď přece jen přišel okamžik
odjezdu vlaku číslo 814 -
00:19:20
do Lysé nad Labem,
který byl vlakem posledním. - 00:19:31 Odjížděl ve 23 hodin 40 minut.
-
00:19:40
Když se sem podívám,
škoda toho, že tu nejezdí vlaky, - 00:19:45 protože ta magistrála tady,
-
00:19:48
to je takový necitelný řez
do toho města -
00:19:52
Tenkrát zahnat vlastně
všechna auta centrem, nevím. -
00:19:57
To nádraží bylo
takové tady přijatelnější. - 00:20:05 A vám jako architektům není líto
-
00:20:07
téhle zajímavé
a hodnotné architektury? -
00:20:10
Město je živý organismus.
Má své nové potřeby. -
00:20:14
A to musí i některé staré věci
ustupovat novým. -
00:20:18
To by nešlo s tou silnicí
na chvilku takhle uhnout? -
00:20:22
-No těžko.
-Jenom kousek. -
00:20:25
Ukončení provozu nemuselo být,
pokud by se vytvořila -
00:20:28
tehdy jiná koncepce
silniční dopravy ve městě tak, -
00:20:32
jak se teď buduje okruhová,
nikoliv radiální. -
00:20:36
Nebo kdyby magistrála byla
citlivěji trasovaná s tím, - 00:20:40 že s nádražím by se počítalo.
-
00:20:48
Pro Naďu napsal
mnoho hezkých textů -
00:20:50
náš společný kamarád
Jiří Grossmann. -
00:20:53
Byl by jistě šťasten dnes
více než kdokoliv jiný, -
00:20:57
kdyby věděl, že Naďa získala
ve Zlatém slavíku prvenství. -
00:21:01
Naďa vám teď zazpívá písničku,
kterou má od Jirky nejraději. -
00:21:05
Když jsem tu písničku začala
zpívat, do dneška, -
00:21:09
teď jenom když o tom mluvím,
tak mně jde mráz po zádech. -
00:21:12
Tenkrát jsme nevěděli proč.
Dneska už to víme, -
00:21:15
že vlastně Jirka ten text napsal
pod hrůzným dojmem té situace, -
00:21:19
kterou se dozvěděl,
když přišel z nemocnice, -
00:21:23
že má tedy smrtelnou nemoc,
že má leukemii. - 00:21:27 ZPĚV
- 00:21:29 Vždyť já chci jen žít,
- 00:21:33 jak žít se má.
-
00:21:39
Jak na tu písničku reagovali
lidé později? - 00:21:42 Dodnes budí určité vášně?
-
00:21:44
Třeba teď nedávno,
kde jsme to byli, jo, v Ratajích. -
00:21:48
V Ratajích na Sázavě.
Tam bylo zase takové publikum -
00:21:52
a po představení
za mnou přišly dvě holčičky, -
00:21:56
tak patnáct bych jim řekla,
že jim bylo, -
00:21:59
a měly slzy v očích a říkaly:
Víte, paní Urbánková, -
00:22:02
my jsme vůbec nevěděly,
že tahle písnička existuje. - 00:22:05 To je tak něco krásného.
-
00:22:07
Moc vám děkujeme za to,
že jste nám dneska otevřela oči. - 00:22:12 Modrému mráčku volnost závidím.
- 00:22:17 A to věc je zlá.
- 00:22:21 Nikdy mně ta písnička nezešedivěla.
-
00:22:24
Nikdy jsem ji neodzpívala
takzvaně jen tak. -
00:22:28
Vždycky myslím na Jirku Grossmanna,
protože dneska už vím co a jak. -
00:22:33
A navíc ta písnička je
pro mě tím osudovější, -
00:22:37
že já jsem prožila ošklivou nemoc
a uvědomila jsem si, -
00:22:42
že i já vlastně
závidím člověku život. -
00:22:47
A jinak je závist hnusná vlastnost,
ale v tomhle případě je na místě. -
00:23:01
To byla paráda, lahoda.
Martino, tohle byl zázrak. -
00:23:05
-Nebylo to špatné.
-Nebylo to špatné. -
00:23:08
Vždyť jsme vyhráli nad Rusy!
Rozumíš? Nad Rusy! -
00:23:10
Prosím tě, nekřič!
Pamatuješ nedávno ty provokace! -
00:23:13
Ale stejně jsem rád,
že jsi tam byla se mnou, ženo. -
00:23:16
A představ si,
že by tam s námi byl i náš syn. - 00:23:19 No, tak už zase začínáš.
-
00:23:33
V dramatických bojích
světového šampionátu -
00:23:36
v ledním hokeji se ukázali
nejlepší naši a sovětští borci. -
00:23:40
Mají výraznější pruhy
na rukávech. -
00:23:43
Mezi nimi se rozhodovalo o držiteli
nejvyššího titulu. -
00:23:48
Mistrovství bylo výjimečné tím,
že jsme poprvé dělali -
00:23:53
barevný přenos tady v Praze,
ne v Československu, -
00:23:55
protože v té době už se dělaly
i na Slovensku barevné přenosy. -
00:23:58
Tohle byl první barevný přenos.
To bylo tenkrát, -
00:24:01
já si pamatuji, když byl úplně
první přenos tehdy ze Štvanice, -
00:24:06
jak byly plné krámy lidí,
kteří chtěli koupit televizi. -
00:24:10
Tentokrát opět.
Chtěli koupit barevnou televizi. - 00:24:16 To mělo všechno konsekvence,
-
00:24:17
které byly důležité
i pro společnost. - 00:24:20 A atmosféra - politická cenzura.
-
00:24:23
Hokej každý den hlídala
tajemnice nebo předsedkyně KSČ. - 00:24:27 My jsme jí říkali rudá Twiggy.
-
00:24:29
Ona měla 180 kilo,
tak jsme jí říkali rudá Twiggy. - 00:24:32 A tato soudružka nás instruovala,
-
00:24:34
jakým způsobem máme snímat
tenhle zápas. - 00:24:37 Především instruovala režiséra.
-
00:24:40
Tak přátelé,
jednička jako vždycky Renda, jo? -
00:24:44
Hlavní kamera, vedeš hru,
nemusím ti nic říkat. -
00:24:48
Je to sice mezistátní utkání,
ale pro nás je to normální. -
00:24:52
Pro nás je to, chlapci,
normální přenos. -
00:24:55
Dvojka, kdo? Rendo!
Pavlík Křížek. -
00:24:58
V případě,
když došlo k nějakému konfliktu, -
00:25:01
který třeba tam vyvolával
třeba i hráč Holík často, -
00:25:04
tak bylo nám řečeno,
že nemáme dělat velké detaily. -
00:25:08
A pokud by se to tam objevilo,
tak okamžitě režisér musel -
00:25:11
přestřihávat
buď na neutrální prostředí, -
00:25:14
to znamená na diváky,
nebo na velké celky. -
00:25:16
Potom přišla velká chvíle
našeho Jaroslava Holíka. -
00:25:20
Překvapující střelou překonal
potřetí sovětskou obranu. -
00:25:24
Také se v těch záběrech
nesměly objevit rohy, -
00:25:27
protože v rozích stály kordony
policajtů v bílých přilbách. - 00:25:30 Ty výrazně svítily
-
00:25:32
a to by nevypovídalo nic dobrého
o té době do světa. -
00:25:36
Těmto záběrům
jsme se také museli vyhýbat. -
00:25:40
Poslední utkání
Československo - Sovětský svaz, - 00:25:43 to byla obrovská sláva.
-
00:25:45
To já už jsem potom ani nevěděl,
jaké tam dávám titulky, -
00:25:47
jak jsem to celé prožíval.
Jarda Holík, krásné góly. -
00:25:50
Tam bylo úplně vidět,
jak ti naši kluci šli za tím, -
00:25:53
ty Rusáky porazit,
za každou cenu porazit. - 00:25:56 A ono se to povedlo.
- 00:25:57 Dobojováno.
-
00:25:59
Českoslovenští reprezentanti
získali potřetí -
00:26:03
titul světových šampionů
v ledním hokeji. - 00:26:07 Opět po 23 letech.
-
00:26:10
Ten Sovětský svaz
byl k neporažení. -
00:26:13
To byl dril
a oni skutečně byli výborní. -
00:26:16
I po sportovní stránce
to byl úžasný úspěch. -
00:26:20
Pak tam byla ta druhá stránka,
kdy se nám podařila odveta za to, - 00:26:25 co se tady stalo předtím.
-
00:26:31
A tím, že to gradovalo,
že pořád jsme vyhrávali, -
00:26:34
že jsme Rusy porazili,
nebylo to jako v roce 1969, -
00:26:38
že jsme jezdili auty
po Kladně s vlajkami. -
00:26:41
To jsme si nemohli dovolit,
ale hospody tím žily. - 00:26:44 A byla to taková tichá vzpoura.
-
00:26:47
Tichá vzpoura,
tiché vítězství všech nad tím, -
00:26:50
že i v takové bídě,
jaká u nás bylo v roce 1972, -
00:26:56
najednou můžeme něco slavit.
Můžeme slavit to, -
00:27:00
že jsme porazili Rusy,
i když jenom na ledě. -
00:27:09
-Už zase píšeš mamince?
-To víš, vztah dcery a matky... -
00:27:16
Rok 1972 byl vcelku úspěšný.
Zatím jsme si pořídili auto. -
00:27:21
Další přírůstky
se holt zvažují. - 00:27:26 Jak se do tohoto leze?
- 00:27:28 Uvidíme se napřesrok v roce 1973.
-
00:27:30
Projedeme se po nově otevřeném
Nuselském mostě -
00:27:34
a uděláme si výlet na Ještěd.
Tak se měj hezky! Martina. -
00:27:41
Tak co?
Stihneme to do těch Písařů? -
00:28:04
Skryté titulky: Věra Kotlínová
Česká televize, 2013