iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
4. 9. 2008
20:00 na ČT2

1 2 3 4 5

6 hlasů
11538
zhlédnutí

Do země (ne)zaslíbené

Dokument sleduje osudy několika rodin, které přišly po válce do vysídlených Sudet z různých končin střední a východní Evropy

56 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Do země (ne)zaslíbené

  • 00:00:41 Tohle je moje rodná ves, Lesná.
  • 00:00:45 Žije tady okolo pěti set lidí,
  • 00:00:47 kde většina osídlenců přišla
    z Rumunska.
  • 00:00:49 Mnozí lidé si můžou myslet,
    že z Rumunska jsou Rumuni,
  • 00:00:53 ale jsou to Rusíni.
    Jsou to Slované.
  • 00:00:59 Do Lesné z Mariánek jezdím
    každý pátek.
  • 00:01:02 Studuju tady na gymplu
    a jsem tady na intru.
  • 00:01:05 V pátek se vždycky těším, až pojedu
    domů za mamkou, za taťkou,
  • 00:01:09 za babičkou, za dědou.
  • 00:01:18 Těším se, až pojedeme začátkem
    července do Rumunska s mamkou,
  • 00:01:23 abychom se podívaly, odkud
    pochází babička s dědou.
  • 00:01:32 Než se sem přestěhovali Rusíni
    z Rumunska,
  • 00:01:35 tak tady bydleli Němci.
    Ti byli vysídleni.
  • 00:01:41 Teď mě napadá, že v tomhle domě
    bydlí jeden z nejstarších občanů,
  • 00:01:45 který se sem přestěhoval po válce,
    pan Sulima.
  • 00:01:48 Patří mezi oblíbené občany vesnice.
  • 00:01:52 HUDBA
  • 00:02:02 Tady je Vagaš a tady jsou
    ukrajinské hranice.
  • 00:02:08 Tady jsem se narodil.
    Ve Vagaši ve 41. roce.
  • 00:02:14 Ve Vagaši bydleli samí Rusíni.
  • 00:02:17 Pak přišla komise z Československé
    republiky
  • 00:02:21 a do Československa jsme jeli
    transportem.
  • 00:02:24 Dobytčí vagony nás vezly přes
    Maďarsko, přes Slovensko
  • 00:02:28 normálně až do Chebu.
  • 00:02:30 Nás tam soustředili do jednoho
    lágru
  • 00:02:34 a potom odtamtud nás rozváželi,
  • 00:02:38 komu přidělili nějaký barák
    v tom 47. roce.
  • 00:02:44 Můj táta dostal tento barák
  • 00:02:46 a je stejný jako byl
    ve 47. roce.
  • 00:02:50 Němci už odešli a někteří
    tady zůstali
  • 00:02:53 a rodilí je pak odsunuli pryč.
  • 00:03:02 VLAK HOUKÁ
  • 00:03:03 Když mě minule kamarádka
    doprovázela na vlak,
  • 00:03:06 tak jsem jí říkala, že jedu domů
    na pravoslavné Velikonoce.
  • 00:03:10 Ona se trochu divila,
    že Velikonoce už byly.
  • 00:03:12 Tak jsem jí vysvětlila, že my
    máme Velikonoce jindy.
  • 00:03:18 Taťka připravuje oheň v peci
    na pásku,
  • 00:03:20 babička ho komanduje,
    aby všechno bylo v pořádku.
  • 00:03:23 A mamka na všechno dohlíží,
  • 00:03:25 aby to klaplo.
  • 00:03:27 Chceš být ohraný od toho ohňa?
  • 00:03:34 V kolik půjdeme zítra do kostela?
    Přijedete nejdříve k nám?
  • 00:03:38 Přijedu já s Mončou a se Zdendou.
  • 00:03:41 My tátu vezmeme autem,
    mámu asi taky vezmeme autem.
  • 00:03:44 -Dobrý den.
    -Ahoj.
  • 00:03:46 Slyšel jsem, že pojedete
    do Rumunska.
  • 00:03:48 Jo, s mamkou se tam pojedeme
    podívat.
  • 00:03:51 -Těšíš se?
    -Moc.
  • 00:03:52 Uvidíš, odkud rodičové a dědové
    pocházeli.
  • 00:03:56 To bude hezký.
  • 00:03:58 PES ŠTĚKÁ
  • 00:04:01 Dám to na pekáč.
  • 00:04:05 Tohle je maminka, 82letá žena.
  • 00:04:10 V úterý zrovna má narozeniny
    a tak budeme slavit.
  • 00:04:17 Tatínek 79 let, on je už
    trošku nemocen.
  • 00:04:22 Maminka s tatínkem se dostali
    do druhé vlny přistěhovalců
  • 00:04:25 do českého pohraničí.
  • 00:04:27 Otec navštěvoval rodinu tady,
    kterou už měl.
  • 00:04:31 A zjistilo se, že se můžou spojovat
    rodiny.
  • 00:04:37 Tento křížek je jako pravoslavný.
  • 00:04:39 Když sem přišli, tak získali
    tenhleten dům.
  • 00:04:42 To je náš rodný dům.
  • 00:04:43 Táta s mámou dělali v lese
  • 00:04:45 jako dřevorubci.
  • 00:04:46 Mamka dělala s pilou.
  • 00:04:48 Jako žena v lese s pilou.
  • 00:04:50 Já jsem ještě nebyla na světě,
    ale mí čtyři sourozenci
  • 00:04:54 už přišli z Rumunska.
    Oni byli narozeni v Rumunsku.
  • 00:04:58 Mami, už by to mělo být.
  • 00:05:00 Růžena se narodila v Rumunsku.
    Narodila jsi se v Rumunsku.
  • 00:05:04 Přímo ve Vagaši a žila jsem
    tam 10 let.
  • 00:05:07 Chodila jsem tam 2,5 roku
    do školy.
  • 00:05:10 -Naučila jsem se psát.
    -Ona tam chodila do školy?
  • 00:05:13 No vidíš to. To ani nevím.
  • 00:05:15 Pásla jsem tam dobytek,
    ale bídu jsem tam zažila,
  • 00:05:18 že bych ji nepřála nikomu.
  • 00:05:23 Je to bílý chleba zdobený
    a nějakou dobu se to krásně peče
  • 00:05:28 a zítra se to posvětí v košíku.
  • 00:05:35 Rodiče nám pořád vyprávěli
    o Rumunsku.
  • 00:05:37 O tom, kde žili, o tom, jak se
    báli, o tom, jak sháněli jídlo.
  • 00:05:42 Babička udělala kříž na tom.
  • 00:05:44 Museli pracovat po nocích.
    Plést svetry, vyrábět boty,
  • 00:05:47 aby se vůbec uživili,
    aby nakrmili rodinu.
  • 00:05:51 Pekli jsme chleba.
  • 00:05:53 -Kukuřičný chleba
    -Kukuřičnej?
  • 00:05:56 -To víš.
    -Tam jedině kukuřice.
  • 00:05:58 Kukuřičný chléb se pekl.
  • 00:06:00 Pekli jste chleba častěji
    nebo jenom takhle?
  • 00:06:03 My jsme pekli často.
    Tam se nedal koupit.
  • 00:06:06 Tam sis nemohla koupit bonbony.
    Já nevěděla, co jsou bonbony.
  • 00:06:10 Já jsem přišla, jenom když mně
    někdo přinesl bonbony,
  • 00:06:14 tak jsem měla.
  • 00:06:21 -Babi, dělali jste taky pálenku?
    -To víš, že jsme dělali.
  • 00:06:24 Kotel, voda.
  • 00:06:27 Zuzko, a babička to ti taky musí
    vyprávět, pašovala do Ruska.
  • 00:06:32 Přes hranici. Oni bydleli blízko
    na hranici,
  • 00:06:35 tak pašovala pálenku. Viď, mami?
    To jsi nebyla ještě ani vdaná.
  • 00:06:39 A chytli tě někdy?
  • 00:06:41 Chytli, už jsem tam seděla v base.
  • 00:06:45 Peníze mi vzali.
  • 00:06:51 Pálenku jsem prodala a když jsem
    šla podruhékrát, jak jsem utíkala.
  • 00:07:07 Oni byli šokovaní tím,
    že je tady všeho dost.
  • 00:07:10 Že byl tady chleba,
    že tady bylo mléko.
  • 00:07:12 Že si mohli koupit chleba kolik
    potřebovali a nemuseli ho péct.
  • 00:07:16 Ona se sem dostala v 62.
  • 00:07:18 Za 9 let jsem se narodila já
    a vypadala o 10 let mladší,
  • 00:07:22 než když se sem dostala.
  • 00:07:26 Dětství jsem prožívala jako
    každý jiný dítě.
  • 00:07:30 Hrála jsem si, ale rodiče nás
    vedli pořád k práci.
  • 00:07:36 De facto jsme museli pořád
    pracovat, museli jsme jim pomáhat,
  • 00:07:40 protože jsme měli dobytek.
  • 00:07:42 Měli jsme krávy. Léto pořád
    seno, seno, seno.
  • 00:07:44 Na plovárnu málokdy.
  • 00:07:48 Vedli nás k náboženství,
    což mě vůbec nebavilo.
  • 00:07:52 Určitě mi to zanechalo něco
    takovýho,
  • 00:07:55 že mám úctu k lidem,
    k rodičům.
  • 00:08:00 -Tady, babi, praskly.
    -2, 3, četyre prasknuly.
  • 00:08:05 -Tyhle budou pěkný do košíku.
    -Ty jsou dobrý do košíku.
  • 00:08:08 Jednou jsem byl pozvaný od Mileny,
    abych přijel na čaj.
  • 00:08:12 Mluvilo se tady nějakou cizí řečí.
    Vůbec jsem nechápal proč.
  • 00:08:16 Petr to vzal velice dobře.
    Zapojil se okamžitě do rodiny.
  • 00:08:21 Příbuzní sestry, brácha Mileny:
    Ahoj, já jsem ten a ten.
  • 00:08:27 Vítej u nás. Jdeš nám pomoct?
  • 00:08:30 Takový příjemný, že mě vzali,
    jako kdybych k nim patřil.
  • 00:08:36 Tenkrát můj křest byl kvůli
    Mileně,
  • 00:08:41 protože to byla jakoby
    pantáty podmínka,
  • 00:08:46 že pokud si chci Milenu vzít,
    tak se musím nechat pokřtít.
  • 00:08:51 Tenkrát mi to připadalo
    jako donucení,
  • 00:08:53 ale dneska to vidím jinak.
  • 00:08:55 Dneska by mi to problém nedělalo.
    Dneska to vidím od srdce.
  • 00:09:05 To jsem malovala já, dědo.
    Na, babi.
  • 00:09:09 Já ti dám oranžový ještě a žlutý.
  • 00:09:14 Já jsem se setkávala s tím, že
    říkali, že tu vlastně žijí Rumuni
  • 00:09:19 a že jsem Rumunka.
    S tím jsem se setkávala.
  • 00:09:22 Mně to vadilo do pubertálního věku.
  • 00:09:25 Pak, když jsem založila svoji
    vlastní rodinu,
  • 00:09:28 tak mi to úplně přestalo vadit,
    protože ať je člověk Rus,
  • 00:09:32 Němec, Čech, tak musí makat,
    aby přežíval.
  • 00:09:36 Aby zajistil svoji rodinu.
  • 00:09:38 To se snažím vysvětlit
    i našim dětem,
  • 00:09:40 protože jsou v pubertálním věku
    a sem tam jim to může vadit.
  • 00:09:44 Taky jsem se setkala s narážkami,
    že je Lesná Rumunsko.
  • 00:09:48 Že tady bydlí Rumuni. Určitě tady
    bydlí Rusíni,
  • 00:09:51 ale já se víc považuji za Češku,
    takže to prostě hodím za hlavu
  • 00:09:55 tyhle narážky a myslím si svoje.
  • 00:10:00 Já tedy nechápu, proč mi kamarádi
    říkali, že jdu mezi voly nějaký,
  • 00:10:08 když většinou každý z nás
    má nějaký předky ze Slovenska
  • 00:10:12 nebo z Maďarska. Můj děda je
    třeba Slovák.
  • 00:10:16 Moje babička byla Němka.
  • 00:10:19 De facto tady v pohraničí
    je to úplně normální.
  • 00:10:29 HUDBA
  • 00:10:37 Pracuji jako personalistka
    kousek od Tachova.
  • 00:10:39 Po otevření hranic po 90. roce
    jsem pracovala v Německu.
  • 00:10:43 Jezdila jsem každý den přes
    hranici jako pendlerka.
  • 00:10:48 Tady projíždíme místem,
  • 00:10:51 kde je zaniklá obec Pavlův
    Studenec,
  • 00:10:54 jako stovky dalších zaniklých obcí
  • 00:10:56 tady v pohraničních pásmech.
  • 00:11:00 Nejdříve byli vysídleni Němci,
    pak přišli Češi a spousta Rusínů.
  • 00:11:04 A potom, protože vznikla železná
    opona a kvůli hraničnímu pásmu
  • 00:11:09 byli zase vysídleni Rusíni a Češi
    a vesnice zanikly.
  • 00:11:13 Zrovna projíždíme Rozvadovem
    a tady v této bytovce
  • 00:11:17 bydlí pan Paskal, který se sem
    nastěhoval na stáří.
  • 00:11:20 Celý život bydlel v Lesný
  • 00:11:22 a byl jedním z prvních
    přistěhovalců
  • 00:11:25 z rumunského Vagaše do Lesný.
  • 00:11:27 A žil tam celý život.
  • 00:11:31 Národnost, to je takový
    všelijaký.
  • 00:11:37 Pokřižený nějaký.
  • 00:11:41 Brali nás jako Slovákov,
    protože Ukrajinců nebrali
  • 00:11:46 sem do Česka.
    Jenom slovanský národ.
  • 00:11:53 Hlásilo se více z Podkarpatska
    těch Ukrajinců.
  • 00:11:58 Nechtěli je brát ta komise
    emigrační.
  • 00:12:04 Jenom přímo, tehdy jsme byli
    vedeni jako Slováci.
  • 00:12:08 Tam nám bylo líp než tady,
    tak si vzpomínáme,
  • 00:12:14 jak tam bylo.
  • 00:12:15 Tady je to pro nás pořád taková
    cizina.
  • 00:12:35 V 96. roce jsem se dostala
    do Posberku,
  • 00:12:38 pracovala jsem v hospodě,
    jako servírka, prodavačka.
  • 00:12:44 MLUVÍ NĚMECKY
  • 00:12:53 Juta nám právě říkala, že její
    dědeček byl sudetský Němec,
  • 00:12:58 její babička byla Češka,
    abych to všechno nezkomolila.
  • 00:13:01 MLUVÍ NĚMECKY
  • 00:13:05 Vlastně, je to krásný, neplánovaně
    jsme se my dneska setkaly.
  • 00:13:10 A jsme kamarádky.
  • 00:13:11 Strašně mně tady pomohla, protože
    to nebylo zrovna moc jednoduché,
  • 00:13:16 když Čech přijde do Německa
    pracovat.
  • 00:13:18 Rodiče vůbec nechápou, že jsou
    hranice otevřené,
  • 00:13:21 nechápou ty výhody, protože jsou
    tak staří,
  • 00:13:23 že už to ani nemůžou pochopit.
  • 00:13:25 I když jezdili do Rumunska,
    před 10, 15, 20 lety,
  • 00:13:28 museli mít spousty povolení
    a museli, bůh ví co, pro to udělat
  • 00:13:31 a dneska, my se sebereme, sedneme
    do auta a jedeme do Rumunska
  • 00:13:34 nebo do Německa, do Rakouska,
    kam chceme.
  • 00:13:36 Až pojedete do Vagaše všichni.
  • 00:13:38 Půjdeme, za 14 dní pojedeme do
    Vagaše.
  • 00:13:41 Já, Zuzanka.
  • 00:13:46 Babi, jak se tam dostaneme?
    Jsou tam ještě cesty nějaké?
  • 00:13:50 Pojedete na koňovi.
  • 00:13:57 Do rumunského Vagaše jsme se
    rozhodli jet se Zuzkou,
  • 00:14:01 protože chceme, aby Zuzka viděla,
    kde se narodili její předci,
  • 00:14:05 babička, děda, tety.
  • 00:14:08 Taky mi někdy vrtá hlavou,
    jaký by to bylo,
  • 00:14:11 kdyby tam babička s dědou zůstali.
    Jak by tam žili,
  • 00:14:14 jestli by se dožili takového
    pěkného věku, jako teď.
  • 00:14:16 A kdybych se tam třeba i narodila,
    tak by mě zajímalo,
  • 00:14:20 jestli bych tam vůbec mohla
    chodit do školy,
  • 00:14:22 jak bych tam žila, jestli bych
    někde pásla ovce,
  • 00:14:24 nebo pomáhala někde doma.
  • 00:14:26 Holčičko, to bys měla asi i jiného
    tatínka.
  • 00:14:29 To by ses měla asi špatně.
  • 00:14:31 To bych se měla špatně.
  • 00:14:33 Protože ten nejlepší tatínek
    na světě jsem já.
  • 00:14:36 Protože kdyby ses tam narodila
    ty,
  • 00:14:37 tak bych se tam musela narodit já,
  • 00:14:39 jsem ráda, že jsem se narodila
    tady teda.
  • 00:14:46 Jste to vy? Jste to vy?
  • 00:15:08 Máme slíbeno jet dneska koňmo
    nebo traktorem do Vagaše.
  • 00:15:11 Do toho Vagaše, odkud se
    přistěhovali všichni
  • 00:15:14 do Československa bývalého.
  • 00:15:16 Strejda tady v Tarna Mare bydlí
    37 let,
  • 00:15:19 teta ta je z Komarzany,
    ta je Rumunka.
  • 00:15:23 Tam u Lesny, tak jak bolo,
  • 00:15:27 jak jste u nás byl, tak je.
  • 00:15:30 Tak je.
  • 00:15:35 Mama posázela rýpu.
  • 00:15:39 Já chodím do gymnázia,
    u Mariánských Lázní.
  • 00:15:47 Na gymnáziu, to musím jít
    na vysokou školu.
  • 00:15:55 Kam to mám dát?
  • 00:16:03 Robíš to doma?
  • 00:16:05 S babičkou na zahradě, když sázíme
    cibuli.
  • 00:16:12 Brambory.
  • 00:16:14 A pole už není.
  • 00:16:20 Táta je starý a máma pracuje.
  • 00:16:35 Taky pravda.
  • 00:16:38 Na mě působí takovej klid úžasný,
    že je vidět, že jsou oni šťastni
  • 00:16:44 s tím, co mají.
  • 00:16:45 Když mají hlad, napijí se vody,
    nikdo do nich nehučí,
  • 00:16:48 nikomu se nemusí ukazovat,
    že mají víc nebo míň.
  • 00:16:51 Žijou tady úplně spokojeně.
  • 00:16:56 HUDBA
  • 00:17:04 Jedeme do Vagaše, je to úplně
    nemyslitelné,
  • 00:17:07 protože se sem dá dostat pouze
    koňmi, jenom koňmi nebo traktorem.
  • 00:17:12 Vůbec si neumím představit,
    že moji rodiče,
  • 00:17:15 když potřebovali koupit mouku
    na chleba, aby uživili děti,
  • 00:17:18 běželi 12 km zpátky touhle cestou,
    možná ani ta cesta neexistovala.
  • 00:17:26 To je Vagaš.
  • 00:17:39 Sestra? Moje teta?
  • 00:17:42 Naše teta tam bydlela, Zuzi.
    Irina
  • 00:18:00 Ve 45. roce přibližně 120 lidí
    obývalo Vagaš.
  • 00:18:03 A ve 47. roce, když tedy dostali
    možnost odcestovat,
  • 00:18:07 tak odešlo do Československa,
    na Tachovsko a okolí
  • 00:18:10 přibližně kolem 60 lidí,
    v tom 47. roce.
  • 00:18:15 ZPĚV
  • 00:18:59 Tam, jak jsou ty dvě krásný lípy,
    je zřícenina kostela.
  • 00:19:03 Strejda mi zrovna vypráví,
    že ho stavěl Ondrej Danku.
  • 00:19:07 To je můj děda, otec mého otce
    a můj táta se tam modlil.
  • 00:19:17 Podobný je to jako u nás,
    nic nevidíš,
  • 00:19:19 vidíš ovocné stromy, vypadá to jako
    u nás ty vesnice,
  • 00:19:22 které byly osídleny Němci.
  • 00:19:25 A teď jsou osídleny, jsou tam
    jenom ovocné stromy
  • 00:19:28 a hromady šutrů.
  • 00:19:30 HUDBA
  • 00:19:38 Strejda říká, že barák našich
    rodičů, který si postavili sami,
  • 00:19:42 byl metr za tím ořechem,
    pak pokračoval, asi 3 místnosti,
  • 00:19:48 neodhadnu kolik metrů pokračoval,
    kde je ta chatrč.
  • 00:19:52 A potom vlastně ten náš dům spadl
  • 00:19:55 a někdo cizí tady postavil tuhle
    chatrč, aby se schoval před deštěm.
  • 00:20:16 To je ten kříž, co stavěl táta,
    když odcházel do Československa.
  • 00:20:20 Tak na rozloučenou pro vagašské
    lidi postavil kříž.
  • 00:20:24 Já se tedy omlouvám,
    ale to bylo hrozný,
  • 00:20:27 protože mu bylo 32 let v té době.
  • 00:20:29 A chtěl tady těm spolubydlícím,
    na památku něco nechat.
  • 00:20:34 ZPĚV
  • 00:21:14 HUDBA
  • 00:21:20 Tady jsme doma.
  • 00:21:23 To je naše Lesná, doma.
  • 00:21:25 Bydlíte tady, do rakve půjdete.
  • 00:21:31 Tady je mi dobře.
  • 00:21:35 Máme všeho dost, tam jsme neměli.
  • 00:21:41 Když si člověk vzpomene na Vagaš,
    opravdu,
  • 00:21:47 takže tam jsme se cítili skutečně
    jako doma.
  • 00:21:51 Ale tady se cítíme, je to takové,
    nějaké povahové,
  • 00:21:57 že jsme na cizím, že jsme jako
    na návštěvě.
  • 00:22:13 HUDBA
  • 00:22:37 Málokdo ví, že tady v severních
    Čechách, v pohraničí
  • 00:22:41 je maďarská menšina.
  • 00:22:43 My každý rok děláme měsíc
    maďarské kultury.
  • 00:22:48 Jsme rádi, že se takhle sejdeme
    i s těmi Maďary.
  • 00:22:52 Oživíme maďarštinu, že se sejdu
    s těmi lidmi, pokecáme,
  • 00:22:57 protože oni to taky neměli lehký,
    tak jako my.
  • 00:23:01 Tak nějak, jsme tak pospolu.
    Na tu chvíli, vždycky.
  • 00:23:17 Jeho matka měla 5 dětí a oni je
    vlastně deportovali
  • 00:23:22 i s vojáky až k tomu transportu,
    aby jim nikdo neutekl.
  • 00:23:36 Já jsem se narodil v roce 41
    a to na území Nových Zámků.
  • 00:23:43 A to patřilo k Maďarsku
    až po Košice.
  • 00:23:49 Po válce to zase ta území připadla
    Slovensku.
  • 00:23:54 Můj táta nebyl fašista, nebo něco
    takového, nikdy nebyl.
  • 00:23:58 Byl vyučený jako obchodní příručí.
  • 00:24:00 Taky se o politiku nikdy moc
    nezajímal.
  • 00:24:03 Nebo o nějaké ty strany
    nebo tohle.
  • 00:24:23 MLUVÍ MAĎARSKY
  • 00:24:30 A proč vás zajímají Nové Zámky
    na pohlednicích?
  • 00:24:35 Protože jsem se tady narodil.
  • 00:24:37 Tady v Novém Zámku?
  • 00:24:38 A že jsme byli vysídleni v roce 47
    odsud, jako naše rodina.
  • 00:24:43 Proto mluvíme česky?
  • 00:24:45 Ano, byli jsme do Čech vystěhovaní.
  • 00:24:47 Na tom dekretu, jak jsme byli
    vystěhovaní,
  • 00:24:50 byla ulice Boženy Němcové,
    že je tam prej už zbouraná.
  • 00:24:56 Paneláky jsou tam, ano.
  • 00:24:59 To se jmenovala Nesvadská ulice.
  • 00:25:14 MLUVÍ MAĎARSKY
  • 00:25:20 To musíte jít tu, druhou ulicí
    doleva.
  • 00:25:24 A jít na konci té ulice,
    tam je místo patníkového mlýnu,
  • 00:25:32 je tam Hypernova.
  • 00:25:34 Já jsem se tam narodil, totiž.
  • 00:25:36 -Jak se jmenujete?
    -Tarnoczi.
  • 00:25:40 Tady byli ti fotbalisti,
    které vy poznáte.
  • 00:25:43 Štefan Szás, Szás Michal,
    tady byli dobří fotbalisté.
  • 00:25:50 I v Dukle Praha hrál Pones Ladislav
    od nás.
  • 00:26:01 Co jako dítě si pamatuji,
    tak to byl velký dvůr,
  • 00:26:05 kde měli štáb sovětští vojáci.
  • 00:26:12 Jako malý kluk jsem tam bydlel
    s rodiči, samozřejmě.
  • 00:26:15 Že to byl velký dvůr, tak naproti
    byly, jestli to byly vejminky,
  • 00:26:20 to nevím, ale tam bydlela jako
    stará babička.
  • 00:26:24 V tom 47. roce přijely potom
    nákladní auta, byli u nás vojáci.
  • 00:26:30 Nás naložili a odvezli na nádraží.
  • 00:26:36 Nábytek a takový to, jsme si mohli
    všechno vzít.
  • 00:26:39 Ale dobytek jsme museli nechat
    jako na místě.
  • 00:26:46 Když mi bylo 6 let,
    tak to si pamatuji,
  • 00:26:49 bylo to tu vybombardované a že tu
    stály nákladní vlaky.
  • 00:26:54 A že nás do toho nalifrovali
    a jelo se.
  • 00:26:59 To nebyly žádné vagóny,
    které známe dneska.
  • 00:27:02 To byly normální dobytčáky,
    ve kterých se vozil dobytek.
  • 00:27:06 Byli tam staří lidé, mladí i děti,
    jako jsme byli my.
  • 00:27:11 Ženy brečely, byly tady u toho
    zmatky, hodně dost velký.
  • 00:27:15 Odjíždějí, kde to nikdo nezná.
  • 00:27:37 Ukážu vám dekret od táty,
    který mám schovaný.
  • 00:27:40 Který to všechno zavinil.
  • 00:27:52 Přiděluje se podle dekretu
    prezidenta republiky
  • 00:27:55 číslo 88, 1945 sbírky zákona.
    Je odůvodněné velkým nedostatkem
  • 00:28:00 pracovních sil v českých krajinách.
  • 00:28:03 Tenkrát bylo deportováno do českého
    pohraničí přes 40 tisíc lidí.
  • 00:28:10 To je 11 tisíc rodin.
    Převážně do zemědělství.
  • 00:28:14 Otec nikdy jako v zemědělství
    nedělal, tak jsme šli do průmyslu.
  • 00:28:19 Všechna konání a opomenutí
    priečlace se nadřazeným příkazem
  • 00:28:27 trestají podle §23 citovaného
    dekretu.
  • 00:28:32 Takže táta, kdyby neuposlechl,
    tak by dostal kriminál natvrdo.
  • 00:28:37 A tímhle dekretem z nás udělali
    vlastně otroky.
  • 00:28:51 Naše maďarská rodina byla
    přestěhovaná sem do Dubí.
  • 00:28:55 Tady do toho baráku, bydleli jsme
    tady v přízemí,
  • 00:28:59 byly to napřed místnosti 1+1.
    Bylo nás pět dětí, celkem 7.
  • 00:29:05 V té době tu bylo ještě plno
    Němců.
  • 00:29:07 A moje maminka se kamarádila
    s Němkou,
  • 00:29:09 která neuměla taky česky,
    matka neuměla taky česky,
  • 00:29:14 jenom maďarsky, ale domluvily se.
  • 00:29:19 Tenkrát po Němcích to bylo čistý,
    ale teď v 90. letech,
  • 00:29:24 tu byl samý bordel.
  • 00:29:33 Já jsem nerozuměl, když nás začali
    učit abecedu.
  • 00:29:37 Člověk nerozuměl dalšímu výkladu,
    co učitel vykládal.
  • 00:29:43 Prostě jsem tomu vůbec nerozuměl.
  • 00:29:47 Nám šlo těžko do hlavy to tvrdé y
    a měkké i.
  • 00:29:50 Třeba čtvrtou třídu jsem já musel
    opakovat.
  • 00:29:57 Oba dva jsme s Gáborem dělali
    v Rudolfově huti.
  • 00:30:01 Tam jsme se prostě seznámili.
  • 00:30:04 Já jsem tedy o něj neměla zájem,
    protože mi připadal dost starý.
  • 00:30:08 Mně bylo 17 let a manžel zrovna
    přišel po vojně.
  • 00:30:12 Já když jsem s ním začala chodit,
  • 00:30:14 mamince to taky nebylo dvakrát
    po chuti,
  • 00:30:16 protože o Maďarech se vždycky
    říkalo, že Maďaři jsou cikáni.
  • 00:30:20 Říkám: "Mami, vždyť ho neznáš,
    počkej, až ho poznáš."
  • 00:30:26 Taky to trvalo nějakou dobu,
    než si na něj zvykla.
  • 00:30:30 Moje maminka se cítila do konce
    života jako Maďarka,
  • 00:30:34 ne jako Češka nebo Slovenka
    nebo něco takového.
  • 00:30:37 Pořád jako Maďarka.
  • 00:30:41 Maďaři jsou hrdí na ten svůj
    původ.
  • 00:30:44 To zase ti Češi nejsou,
    ti to tak neumějí.
  • 00:30:48 Táta vždycky říkal: "Já jsem Maďar
    a my jsme Grófové."
  • 00:30:54 Můj vzdor se projevil, že jsem
    nikdy nebyl ve straně komunistické,
  • 00:30:59 mládežnické ani u pionýrů,
    ani nikde, prostě.
  • 00:31:03 Manžel i Maďaři, kteří se sem
    přistěhovali
  • 00:31:06 a kdyby neměli ten problém s řečí,
  • 00:31:11 tak by daleko líp udělali nějakou
    kariéru nebo i školy.
  • 00:31:16 Manžel by mohl být docela chytrý,
    ale ty první roky,
  • 00:31:20 které neuměl vůbec mluvit,
    mu to utlumily.
  • 00:31:27 Rodiče se mohli vrátit koncem
    těch 50. let,
  • 00:31:31 ale už se neměli kam vrátit.
  • 00:31:33 Protože ten majetek tam
    už obsadili Slováci.
  • 00:31:39 Někteří se vrátili, bylo jich asi
    30 tisíc
  • 00:31:42 a 10 tisíc jich tu ještě zůstalo.
  • 00:31:45 Ti staří už také nežijí,
    akorát ti mladí
  • 00:31:47 a ti už se taky nechtějí vrátit,
    jako my.
  • 00:31:54 My jsme se sem přistěhovali
    v roce 1983.
  • 00:31:57 Barák se dával pomaličku dohromady,
  • 00:32:00 až jsme ho zrekonstruovali
    do nynější podoby.
  • 00:32:03 Bydlíme dole a syn nahoře se
    svojí rodinou.
  • 00:32:07 Bohužel, já už se jako Maďarem
    necítím být,
  • 00:32:10 narodil jsem se tady v Čechách,
    já už jsem jako Čech.
  • 00:32:13 Neustále nás to tam táhne dolů.
  • 00:32:17 Navštěvujeme tam ten kraj,
    jezdíme tam na dovolenou,
  • 00:32:20 na to jižní Slovensko,
    navštěvujeme i Maďarsko a okolí.
  • 00:32:24 Pořád k tomu kraji nějaký
    vztah máme.
  • 00:32:26 HUDBA
  • 00:32:38 MLUVÍ MAĎARSKY
  • 00:32:46 -Ale to není drahý.
    -Kolik za to chtějí?
  • 00:32:49 4 tisíce za tohle a 2 tisíce za to,
    6 tisíc dohromady.
  • 00:32:53 Konečně nám děda v Teplicích
    uvaří pořádný guláš.
  • 00:32:59 Rozdíl je takový, že ti lidé
    v tom jižním Slovensku
  • 00:33:03 nebo Maďarsku jsou přátelštější,
    kamarádštější.
  • 00:33:07 Žijou tam jako taková jedna
    rodina, navštěvují se.
  • 00:33:13 Kdybych náhodou získal nějaký
    výhodný zaměstnání,
  • 00:33:16 tak by asi nebyl problém se tam
    přestěhovat.
  • 00:33:19 Začít nový život.
  • 00:33:26 Já se cítím pořád jako Maďar,
    protože jsem se jako Maďar narodil.
  • 00:33:30 Tady ten kraj mi přirostl k srdci,
    to můžu říci.
  • 00:33:38 Sem chodíme dost často, na hřbitov,
    na hrob rodičů.
  • 00:33:42 Nikdy by mě v mládí, ani rodiče,
    nenapadlo,
  • 00:33:46 že tu budou odpočívat v cizí zemi.
  • 00:33:51 Neznali ani, kde ty Teplice leží
    nebo Dubí, to neznali.
  • 00:33:58 Najednou leželi tady.
  • 00:34:03 Se životem jsem celkem spokojený,
    protože mám hodnou manželku,
  • 00:34:07 děti i vnoučata.
  • 00:34:13 Ve mně to příkoří zůstává,
    dokonce života se toho nezbavím.
  • 00:34:41 Kuchařinu jsem po 10 letech
    pověsil na hřebík
  • 00:34:44 a stal jsem se profesionálním
    vojákem.
  • 00:34:46 Teď se vracím na víkend domů
    z kasáren.
  • 00:34:50 Jedu k nám do Tří Seker, kam jedu
    načerpat nové síly.
  • 00:34:55 Protože tady mi to ten domov
    prostě dává.
  • 00:34:59 Na mě čeká babi, její dvojče Ruth,
    máma, přítelkyně, celá rodina.
  • 00:35:05 Babi, jsi doma?
  • 00:35:08 Ahoj.
  • 00:35:11 Nemáš hlad?
  • 00:35:13 -Babička má něco dobrýho.
    -Zubku?
  • 00:35:15 Zubku taky má.
  • 00:35:16 Takhle je to tady vždycky,
    když sem přijdu, viď babi.
  • 00:35:21 To je moje babi Anie, a to je
    její sestra, dvojče, Ruth.
  • 00:35:26 Celý dětství jsem strávil u nich
    v kuchyni.
  • 00:35:31 Od vařených jablek přes zubky,
    to jsou jejich slavnostní koláče.
  • 00:35:40 Makový závin to je staročeský.
  • 00:35:44 Německy Mohn, to je mák.
  • 00:35:51 U nás na hřbitově ve Tří Sekerách
    je zajímavé to,
  • 00:35:55 že polovina hrobů je označena
    kalichem a biblí,
  • 00:35:59 což je znak Českobratrské církve
    evangelické.
  • 00:36:03 Nikde jinde v pohraničí takovou
  • 00:36:05 koncentraci lidí s tímto vyznáním
    nenajdete.
  • 00:36:10 Zde leží můj děda, praděda,
    moji předci,
  • 00:36:13 kteří sem přišli po válce
    z bývalého Slezska.
  • 00:36:17 Když museli utéci před Rudou
    armádou, před Poláky.
  • 00:36:21 Nakonec skončili tady.
  • 00:36:27 My jsme dvojčata, narodily jsme
    se ve Slezsku,
  • 00:36:31 to bylo tenkrát Německo.
    Jmenovalo se to Husinec.
  • 00:36:38 Mluvily jsme česky i německy.
  • 00:36:40 No, ono se to říkalo: "Mluvte po
    česku, všechno po česku."
  • 00:36:45 Vyrůstaly jsme takhle
    jako šťastné děti.
  • 00:36:49 Mezi sebou ty rodiny český jsme
    se všechny znaly,
  • 00:36:53 chodily navštěvovat.
  • 00:36:55 Protože jsme přišly v šesti letech
    do školy a musely jsme německy.
  • 00:37:00 Jenže my jsme měly tolerantní
    učitele,
  • 00:37:02 oni věděli, jak naše vystěhovali
    z Čech kvůli víře.
  • 00:37:07 Nevím, 1749 nebo tak nějak to bylo.
  • 00:37:15 Támhle za námi na tom horizontu
    se už nachází Německo.
  • 00:37:20 Jsou tam vidět pastviny,
    nějaký barák, stavení.
  • 00:37:24 Tak tam do Německa byli odsunuti
    po válce němečtí obyvatelé
  • 00:37:29 Tří Seker, dříve se to jmenovalo
    Dreihacken.
  • 00:37:32 Tam jich skončilo nejvíc po válce.
    Jejich domy a osidlování Tří Seker.
  • 00:37:37 Sem se navrátili zpátky moje
    babička s pradědečkem.
  • 00:37:43 Celé rodiny z bývalého Slezska,
    nyní vlastně Polsko.
  • 00:37:50 Doma ještě máma mluví tím nářečím,
    tou staročeštinou.
  • 00:37:54 Občas taky něco žblebtne, plácne.
    Jako například.
  • 00:38:01 Včera jsem ufišovala celej barák
    a ti naši hunti, dvě lopy,
  • 00:38:07 ty mně to tam zase všecko
    zašramotili.
  • 00:38:13 V překladu: "Uklidila jsem celej
    barák, ti naši dva psi
  • 00:38:17 ti to tam zase celé zašpinili."
  • 00:38:19 Takže vás tam ani dnes nemůžeme
    pozvat.
  • 00:38:31 Byl jsem veden k tomu, abych
    chodil každou neděli do kostela.
  • 00:38:36 Jsem pokřtěný.
  • 00:38:38 Byl jsem starší a starší a začali
    dávat Studio kamarád,
  • 00:38:41 začalo se to ve mně třískat,
  • 00:38:43 takže dostat mě v neděli do
    kostela byl problém.
  • 00:38:48 Už jak člověk vyrůstá, tak jsem
    měl úplně jiné zájmy.
  • 00:38:52 Už jsem v sobě tu víru nějak
    nenašel.
  • 00:38:56 V Jeruzalémě je u Ovčí brány
    rybník.
  • 00:39:02 Paní Suchalová má dodneška
    zachované modlitební knihy
  • 00:39:06 a bible, které se dědí z pokolení
    na pokolení.
  • 00:39:10 Už tehdy, když utíkali, protože
    byli kvůli své víře perzekvováni,
  • 00:39:14 tak už tyhle svoje modlitební
    knížky si brali s sebou
  • 00:39:18 a zapékali je do chleba,
    aby jim je nikde nenašli.
  • 00:39:21 Teď vám ještě ukáži knížky,
    jsou pro mě velice vzácné.
  • 00:39:27 Ty nám dala babička s sebou,
    když jsme se stěhovali do Čech.
  • 00:39:32 Jsou velice staré.
  • 00:39:35 Tohle je kancionále od Komenského
    a Třenovského.
  • 00:39:43 Ten vázal ještě můj děda do kůže.
  • 00:39:48 Potom mám tady od Komenského
    Praxis pietatis.
  • 00:39:56 Tady je taková malá modlitební
    knížečka, ta je z nich nejstarší.
  • 00:40:02 Ty knížky možná jsou z Čech,
  • 00:40:07 jak ti naši předkové utíkali
    přes hranici do Slezska
  • 00:40:12 a zase se vrátili.
  • 00:40:20 My si takhle rády zavzpomínáme,
    jak to bylo, jak jsme byly děti.
  • 00:40:27 Vstal Kristus pán ráno v neděli,
  • 00:40:30 ráno v neděli...
  • 00:40:32 Nikdy jsem si neuvědomovala,
    jak to moji rodiče měli těžké.
  • 00:40:39 Nikdy mě to ani moc nezajímalo,
    to se musím přiznat.
  • 00:40:43 Narodila jsem se tady, nějaké
    Polsko a Slezsko mi nic neříkalo.
  • 00:40:50 ZPÍVAJÍ NĚMECKY
  • 00:40:55 Zhruba před třemi lety jsem já,
    bratr, moje maminka a teta Ruth
  • 00:41:00 tak jsme vyrazili do Polska.
  • 00:41:05 Když jsme dorazili do toho
    Husince,
  • 00:41:07 já jsem tam viděla ty naše
    dvě babči,
  • 00:41:10 jak znají každý barák, každý kámen,
    každou zeď
  • 00:41:16 a jak tam jsou najednou omládlé.
  • 00:41:20 Teta Ruth po operaci kolena
    tam běhala jako srna.
  • 00:41:23 Jak si vzpomínaly, tak mě to
    najednou chytlo.
  • 00:41:28 Uvědomila jsem si, že tam přece
    jenom kus mojí historie je.
  • 00:41:32 V tom Slezsku, v tom Husinci.
  • 00:41:38 Co jsem moc ráda nejedla,
    polévku s houbami.
  • 00:41:43 Ta je právě dobrá.
  • 00:41:45 Tu jsem ráda nejedla, ale musela
    se každou sobotu.
  • 00:41:49 To, že to teď zajímá mého syna
    Davida, to je jen zvědavost.
  • 00:41:56 Možná je tam něco víc,
    ale on mi to neřekne.
  • 00:42:05 Teď jsme konečně dorazili
    do domova mých předků,
  • 00:42:08 kde se babička narodila.
  • 00:42:10 Byla to do roku 1945 součást
    Německa.
  • 00:42:15 Po válce musela babička odejít,
    protože byli jako Němci.
  • 00:42:20 A sem se přemístili zase Poláci
    z ukrajinské hranice,
  • 00:42:25 kteří zabrali místo po nich.
  • 00:42:33 Davide, tak tady bylo centrum,
    hlavní střed naší vesnice.
  • 00:42:37 Tady byla velká škola.
  • 00:42:44 Byla velká.
  • 00:42:46 Myslím, že šla až sem,
    jak je ta tráva vysoká.
  • 00:42:49 Tady bylo hřiště a vzadu byly
    všude baráčky.
  • 00:43:04 Knorrkovi, to jsou moji sousedé.
  • 00:43:09 Jedeme. Fleger ten je od tebe.
  • 00:43:13 Úplně mi vyrazila dech ta jména
    na tom památníku
  • 00:43:16 těm obětem z první světové války.
    Jsou to všechno Češi.
  • 00:43:19 Jsou to jména, která se běžně
    vyskytují u nás ve Třech Sekerách.
  • 00:43:24 Jsou tam jména i mých spolužáků
    ze základky.
  • 00:43:26 S kluky, se kterými jsem si
    běžně hrál u nás na vesnici.
  • 00:43:30 Vidím, že ta provázanost rodů
    a ty kořeny jsou tady.
  • 00:43:34 Oni tady umírali za německého
    císaře za první světové války.
  • 00:43:39 To jsem vůbec nečekal,
    že sem přijedu
  • 00:43:41 a že tady něco takového uvidím.
  • 00:43:48 Pojď sem, tady je nějaká Marie
    Knorrek,
  • 00:43:51 to je naše sousedka Knorrková,
  • 00:43:54 rozená Zuchalová.
  • 00:44:01 Zuchalovi jsou taky u nás
    ve vesnici.
  • 00:44:03 To musí být nějaký známý
    od Knorrků.
  • 00:44:06 Děda Zuchal chodil do továrny,
    ten ročník, to by pasovalo.
  • 00:44:11 Že by to byla jeho sestra?
  • 00:44:16 Tady, podle mě, by měl ležet
    můj bratr. Zemřel.
  • 00:44:21 Kolik mu bylo let?
  • 00:44:22 Měl akorát chodit do školy,
    šest let.
  • 00:44:26 Měl ošklivou nemoc,
    zápal mozkových blan.
  • 00:44:30 On si tak rád zpíval:
  • 00:44:32 "Má pan Ježíš, má mě rád,
  • 00:44:34 i to písmo na stokrát,
  • 00:44:36 všechny děti, jak jen jsou,
  • 00:44:38 v jeho srdci jeho zálibou,
  • 00:44:40 má pan Ježíš, má mě rád,
  • 00:44:42 i to písmo na stokrát."
  • 00:44:51 My jsme chodili každou neděli
    do dvanácti přes ten kopec.
  • 00:44:55 Jak jsme na tom kopci, tak vidíme,
    to ještě dnes vidím,
  • 00:45:01 táta říkal, to nic dobrého nebude,
  • 00:45:09 takové červené štráfy.
  • 00:45:13 Říkal, že je to polární záře.
    A to není dobré, bude válka.
  • 00:45:22 Válka přišla a všechno zničila.
  • 00:45:29 Celkem jsme žili dobře, v klidu,
    rozuměli jsme si i s pár Němci,
  • 00:45:34 co mezi námi byli.
  • 00:45:36 Všechno bylo v pohodě, až když
    v roce 1939 začala válka,
  • 00:45:41 pak už to bylo všechno horší,
    už se na nás dívali jinak.
  • 00:45:46 Jedna paní nám řekla: "Až Hitler
    vyhraje válku,
  • 00:45:49 tak půjdete všichni na Sibiř,
    protože my máme vaše papíry,
  • 00:45:54 že jste Češi."
  • 00:45:59 Našemu tátovi už bylo 42 nebo 43,
    takže musel tady narukovat.
  • 00:46:04 Pamatuji si, jak se s námi loučil
    s brečením.
  • 00:46:07 Občanství jsme měli německé,
    to je jasné.
  • 00:46:11 Takže ti naši bratři a tátové
    museli do války.
  • 00:46:20 Tamhle bylo seno, tam jsme spali
    a schovávali se před Rusy.
  • 00:46:25 Báli jsme se. Měli jsme tu koně
    a on začal v noci dupat
  • 00:46:31 a my jsme se báli.
  • 00:46:34 Děda šel před námi chodbičkou,
    jestli nikde není nějaký voják.
  • 00:46:43 A když to bylo dobrý, byl čistý
    vzduch, tak zakašlal.
  • 00:46:48 A mohlo se jít.
  • 00:46:56 Po té válce se začalo s Prahou
    vyjednávat.
  • 00:46:59 Praha o nás věděla,
    o nás, českých vesnicích.
  • 00:47:02 Začalo se jednat, že se můžeme
    vrátit domů.
  • 00:47:06 Pořád se říkalo, že se pátý
    pokolení vrátí domů, do Čech.
  • 00:47:13 Ono se to potom začalo vyjednávat.
  • 00:47:16 Věděli, že Sudety budou prázdný
    a že budeme tady ubytovaní.
  • 00:47:23 Tady je to místo, co jsem se já
    osobně loučila,
  • 00:47:26 když jsme jeli z našeho Husince
    do Čech.
  • 00:47:31 Když jsme odjížděli, tak jsem
    říkala: "Auf Wiedersehen."
  • 00:47:34 Ta paní, co přijela se mnou tím
    autobusem, Češka, to slyšela,
  • 00:47:39 říkala: "Žádné Auf Wiedersehen,
    ale na shledanou, jedeme do Čech."
  • 00:47:49 My jsme sem přišli a ještě tam
    u nás bydleli Němci.
  • 00:47:53 Ta paní pořád nosila bílý šátek
    a měla holčičku,
  • 00:47:57 jestli jí pořád hlava bolela.
  • 00:47:59 S tou jsme neměli nic,
    ale ten pán nebyl dobrý.
  • 00:48:05 Neubližoval nám. To nemohli.
  • 00:48:07 Kdoví, jestli nám nedávala
    mléko od krávy.
  • 00:48:10 Ona měla za povinnost nám dávat
    mléko.
  • 00:48:13 Ten Němec, když šel ven z našeho
    baráku,
  • 00:48:15 tak říkal: "Až se vrátíme,
    tak vás všechny zabijeme."
  • 00:48:19 Oni pevně věřili, že se vrátí.
  • 00:48:21 HUDBA
  • 00:48:26 Co se z vnitrozemí nastěhovali
    Češi, Němci nám nevěřili,
  • 00:48:32 že jsme Češi.
  • 00:48:34 Oni na nás koukali jako že jsme
    na půl Němci
  • 00:48:37 a Němci na nás zase koukali,
    že jsme Češi, to se jim nelíbilo.
  • 00:48:42 Mluvili jsme po staročesku.
  • 00:48:46 Bulvy, nikdo nevěděl, co to je,
    že to jsou brambory.
  • 00:48:50 Jednou nám Pašek dával pár hodin
    toho chy, ky, ry, dy, ty, ny.
  • 00:48:54 To vím všechno z češtiny.
  • 00:48:56 Tam neudělám chybu,
    chy, ky, ry, dy, ty, ny.
  • 00:48:59 tam vím, že tam přijde tvrdé y.
    Víc neumím.
  • 00:49:02 Máma a tetka naše ještě doma
    ve Slezsku focené.
  • 00:49:08 Potřebovali jsme koruny,
    nějaké marky jsme měli z domova,
  • 00:49:12 ale to nám nebylo nic platné.
  • 00:49:14 28. listopadu jsme přišli
  • 00:49:17 a 2. prosince jsem byla
    ve fabrice.
  • 00:49:21 Můj manžel se vyučil truhlářem
  • 00:49:23 a my nic, my pomocné dělnice.
  • 00:49:27 Taky jsem říkala dětem:
  • 00:49:29 "Učte se, ať nejste pomocní dělníci
    celý život."
  • 00:49:34 Doma, ještě jsme doma.
  • 00:49:36 Vždy říkáme: "Byla jsem doma
    se podívat."
  • 00:49:38 Když si takhle povídáme,
    tak prostě jsme doma ve Slezsku.
  • 00:49:44 Tam jsem žila 20 let a pořád
    jsem tam ještě doma.
  • 00:49:51 Tady jsem delší dobu,
    přes 60 let, ale nevím proč.
  • 00:49:59 Mě tam už nic netáhne.
  • 00:50:03 Byla jsem se tam podívat,
    asi třikrát.
  • 00:50:09 Ale nemůžu říci, že by mě tam
    něco táhlo.
  • 00:50:12 Já jsem v roce 1956 byla poprvé
    se podívat doma.
  • 00:50:21 Myslela jsem a šla jsem kolem
    lesa a viděla náš dům
  • 00:50:26 a myslela jsem, že mi to srdce
    utrhne. Jak to bolelo.
  • 00:50:41 To je můj rodný dům,
    tady jsem se narodila.
  • 00:50:45 Rodiče to postavili.
  • 00:50:48 Tady bydleli sympatičtí lidé
    a ti nás pozvali vždy nahoru.
  • 00:50:58 -Dobrý den.
    -Dobrý den.
  • 00:51:02 -Po vojně, co táta?
    -Z Kazachstánu.
  • 00:51:10 -V Kazachstánu taky byli Poláci?
    -Ano.
  • 00:51:15 Před vojnou.
  • 00:51:18 Doma tam Němci po vojně pryč
    v Čechách
  • 00:51:24 a moje babička, ona Češka
  • 00:51:28 zpátky do Čech, tam k nám
    místo těch Němců pryč.
  • 00:51:34 Babička z Polska do Čech
    a vy z Kazachstánu do Polska.
  • 00:51:50 -A paní Ruth?
    -Paní Ruth nejela.
  • 00:51:53 Ta zůstala doma.
  • 00:51:56 Ruth říkala, že vás máme
    pozdravovat.
  • 00:52:01 Já ji také pozdravuji.
  • 00:52:05 Je to tu furt stejné, jak jste
    tady bydleli?
  • 00:52:08 Ta okna, to je všechno takové,
    jako když jsme byly malé děti.
  • 00:52:13 -Podlaha dřevěná.
    -Všechno dobré.
  • 00:52:18 Pěkná světnička.
  • 00:52:20 Jako kdyby se tu zastavil čas,
  • 00:52:22 jako kdybyste nikdy neodešli.
  • 00:52:32 Člověku se honí hlavou,
    jak by to tady vypadalo,
  • 00:52:35 kdyby válka nebyla.
  • 00:52:38 Já bych byl Němec, mluvil bych
    polsky, česky nebo německy.
  • 00:52:44 Nevím, jak bych vyrůstal,
    jestli bych uměl mluvit česky.
  • 00:52:50 Na druhou stranu jsem rád,
    že jsem doma, že jsem Čech
  • 00:52:54 a že bydlím u nás ve Třech
    Sekerách.
  • 00:52:57 Davide, my bychom rády věděly,
    jak ti to jde.
  • 00:53:03 Zvědavé báby.
  • 00:53:04 Tak se pojďte podívat.
  • 00:53:06 14 dní po tom, co jsem se vrátil
    s babi ze Slezska,
  • 00:53:09 jsem se oženil, vzal jsem si
    svoji přítelkyni,
  • 00:53:12 se kterou jsem byl 6 let.
  • 00:53:14 Teď tu pro nás stavím rodinné
    hnízdečko.
  • 00:53:19 HUDBA
  • 00:53:42 Tady to je památka Němců,
    co tu posbírali.
  • 00:53:46 Jezdí sem jednou za rok a oni
    se sem rádi podívají.
  • 00:53:51 Je to jejich domov.
  • 00:53:52 My se taky rádi podíváme,
    kde jsme se narodily.
  • 00:53:56 Vůbec se na sebe nezlobíme.
  • 00:54:07 Dovedu už teď docela
    dobře pochopit,
  • 00:54:09 když sem ti rodáci jezdí jednou
    ročně na tu Svatou Annu.
  • 00:54:13 Chodí tady jako ta naše máma
    s tetou a vidí ty domy
  • 00:54:17 a vzpomínají, kam chodili sáňkovat,
    kde chodili do školy.
  • 00:54:27 Dovolte mi, abych vás i já,
    jako každoročně
  • 00:54:30 srdečně přivítala na této
    česko-německé mši.
  • 00:54:35 Jsem velice ráda, že jste přijeli
    v tak velikém počtu.
  • 00:54:39 Protože vím, že vás Tři Sekery,
  • 00:54:41 jako váš bývalý domov velice
    zajímají.
  • 00:54:47 Tři Sekery,
  • 00:54:48 tato dvě magická slova.
  • 00:54:52 Uvnitř mého těla bijí jako moje
    druhé srdce.
  • 00:54:57 Tři Sekery znamenají dětství,
    kdy nás za ruku vodili
  • 00:55:04 maminka, tatínek a jiní blízcí
    lidé.
  • 00:55:11 Po té válce se to všechno přesunulo
    v té Evropě.
  • 00:55:15 Jedni šli tam, druzí přišli sem,
    tak jako co.
  • 00:55:20 Zaplať pánbůh, že je to historie.
  • 00:55:23 A doufám, že se to už nikdy
    nebude opakovat.
  • 00:55:31 Tak přemýšlím, kdyby teď se mě
    někdo ptal, ať si vyberu,
  • 00:55:35 tam, jak bydlím ve Třech Sekerách
    nebo vyber si třeba Husinec,
  • 00:55:46 kdyby to bylo jako před válkou,
    co bych si měla vybrat.
  • 00:55:53 Já bych řekla, tady jsem prožila
    to dětství,
  • 00:55:57 zůstala bych v Husinci.
  • 00:56:33 Skryté titulky
    Miroslav Hanzlíček

Související