iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
23. 11. 2008
19:00 na ČT2

1 2 3 4 5

168 hlasů
19335
zhlédnutí

Hrdinové před tabulí aneb Jak si sáhnout na ty, které nezlomili

Neprožili nacismus ani komunismus. Jak mladí Češi vnímají předky, kteří se postavili zvůli totalitního režimu?

41 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Hrdinové před tabulí aneb Jak si sáhnout na ty, které nezlomili

  • 00:00:32 V té době odsoudili a zabili lidi
    za věci, které jsou dnes normální.
  • 00:00:42 Dlouhou dobu mě trápilo,
    jak se to mohlo vůbec dít.
  • 00:00:46 Nepochopila jsem,
    proč tihle lidi ubližovali druhým.
  • 00:00:53 Neměli bychom dopustit,
    aby se tahle doba opakovala.
  • 00:01:05 Prapůvodem nápadu byla myšlenka
    V. Parkanové,
  • 00:01:10 abychom propagovali tábor Vojna.
  • 00:01:12 Cílovou skupinou byly pro nás děti.
  • 00:01:14 Hledali jsme tedy cestu,
    jak na ně zapůsobit.
  • 00:01:19 Posílání knížek a letáků do škol
    není to pravé ořechové.
  • 00:01:23 Jednou jsem seděl na kávě
    s J. Novákem, režisérem,
  • 00:01:27 který říkal, že zrovna jede hodnotit
    nějakou soutěž,
  • 00:01:31 kde točily děti nějaké příspěvky.
  • 00:01:33 A tak jsem si říkal,
    proč to nezkusit
  • 00:01:36 přes filmové zpracování.
  • 00:01:40 Napadlo nás rozdat vám,
    mladým lidem, kamery, mikrofony,
  • 00:01:47 abyste si zahráli na novináře,
    dokumentaristy
  • 00:01:51 a zachytili to, co v čase prchá.
  • 00:01:55 Osudy stárnoucích a starých lidí,
    kteří tady za pár let nebudou,
  • 00:02:02 ale zůstane po nich dokument.
  • 00:02:06 Režie.
  • 00:02:07 Zvuk.
  • 00:02:09 Produkce.
  • 00:02:11 -Scénář.
    -Scénář.
  • 00:02:13 Moderátorka.
  • 00:02:15 Redaktor.
  • 00:02:16 Střih.
  • 00:02:17 Světlo.
  • 00:02:20 Projekt mě zajímal,
    protože jsme ve škole zrovna
  • 00:02:23 řešili projekt s videy.
  • 00:02:26 Přišla s tím paní učitelka,
    že bychom se mohli přihlásit.
  • 00:02:30 Tak jsem to bral
    jako dobrou příležitost.
  • 00:02:33 Nejdříve jsme nevěděli,
    co od toho můžeme čekat,
  • 00:02:36 byli jsme zvědaví.
  • 00:02:38 Když se to rozběhlo,
    každý se do toho pustil
  • 00:02:42 ze všech sil.
  • 00:02:45 Řekl nám to pan učitel na dějepis.
  • 00:02:48 Že ministerstvo obrany vyhlásilo
    tento projekt.
  • 00:02:54 Věznici jsem navštívil
    o dnu otevřených dveří
  • 00:02:58 a celkem mě to zaujalo.
  • 00:03:02 Když se tahle příležitost naskytla,
    byli jsme moc rádi.
  • 00:03:07 Zapojili jsme se na poslední chvíli,
    takže práce byla hektická.
  • 00:03:11 Šli jsme do projektu s tím,
    že škol se může přihlásit kolem 50.
  • 00:03:16 Přihlásilo se jich 35
    a fakticky odevzdaných příspěvků
  • 00:03:19 bylo 20.
  • 00:03:21 Měli jsme obavy,
    protože to byl 1. ročník.
  • 00:03:25 Měli jsme strach,
    aby vůbec někdo něco odevzdal.
  • 00:03:27 Říkal jsem si, že když přijdou 3,
    budou obsazena 3 první místa
  • 00:03:30 a bude to super.
  • 00:03:31 Nakonec jich přišlo 20
    a kvalita byla neuvěřitelná.
  • 00:03:39 Když nám pan učitel řekl,
    že budeme natáčet film
  • 00:03:46 do téhle soutěže,
    tak jsem z toho moc nadšený nebyl,
  • 00:03:49 protože jsme měli vymyšlené
    zrovna něco jiného.
  • 00:03:52 Ale nakonec to bylo dobré,
    hodnotné.
  • 00:03:59 Docela se mi zalíbilo téma,
    viděl jsem v tom hlavně to,
  • 00:04:05 že bychom mohli něco zajímavého
    točit.
  • 00:04:08 Když jsme pak zjistili,
    že máme přímo v našem městě
  • 00:04:12 respondenta,
    jehož životní osud je zajímavý
  • 00:04:16 a i spolupráce s ním byla
    velmi dobrá,
  • 00:04:19 tak jsme z toho vytěžili to,
    že se nám podařilo něco dokončit.
  • 00:04:43 Mně poslal mail pan Beran
    a informoval mě o tomhle projektu,
  • 00:04:50 které vypsalo ministerstvo obrany.
  • 00:04:54 Přijeli do Prahy, stavili se u nás
    a já klukům ukázal kroniky z války,
  • 00:05:04 poválečné kroniky, dokumenty,
    dal jsem jim různé materiály.
  • 00:05:15 Říkal jsem si,
    že to bude poklidnější člověk,
  • 00:05:18 který si chce užívat svého důchodu.
  • 00:05:21 Ale pan Strauch mě překvapil
    svou aktivitou.
  • 00:05:25 -Máš mě tam? Jak to vypadá?
    -Jste tam od pasu nahoru.
  • 00:05:31 Můžeme jít na to.
  • 00:05:34 Překvapil mě tím,
    že se dokázal porvat s osudem.
  • 00:05:42 O 50. letech jsem toho moc nevěděl,
    k tomu jsme se v dějepisu
  • 00:05:46 teprve dostávali.
  • 00:05:49 A tenhle film mi o tom hodně řekl.
  • 00:05:52 Kamera jede!
  • 00:05:55 Tady jsem tenkrát, 28. října,
    skládal slib, pršelo,
  • 00:06:00 nad republikou brečelo,
    protože bylo po mnichovském diktátu.
  • 00:06:12 Respondenti nám byli nabídnuti
    ministerstvem obrany.
  • 00:06:15 S panem Perlem jsme se osobně
    setkali,
  • 00:06:19 měli jsme s ním besedu ve škole.
  • 00:06:22 Svým velkým charismatem
    a extrovertním jednáním děti
  • 00:06:32 velmi oslovil.
  • 00:06:38 Čekal jsem starého pána,
    který se chová přiměřeně svému věku,
  • 00:06:44 který je spíš unavený.
  • 00:06:48 Čekala jsem, že přijde o holi,
    a on přišel a mával rukama.
  • 00:06:56 Hned zpočátku jsme s ním chtěli
    udělat rozhovor.
  • 00:07:01 Když pan Perl přišel na 1. besedu,
    tak stál s napřaženými pažemi
  • 00:07:08 a volal: "Bylo mi 16,
    když jsem šel do války!
  • 00:07:13 Vzbudilo to velký ohlas,
    všichni si stoupli a tleskali.
  • 00:07:26 Bylo tam asi 200 dětí
    a byly ohromně zaujatý
  • 00:07:32 a udělaly na mě bezvadný dojem.
  • 00:07:36 Neměl jsem důvod to odmítnout,
    jen jsem byl trochu na rozpacích,
  • 00:07:43 protože bolševik nás učil,
    abychom se nechlubili tím,
  • 00:07:50 že jsme se stali špiony,
    kteří se vrátili ze Západu.
  • 00:07:58 Trpěli jsme tím my i naše rodiny.
  • 00:08:03 -Otázky, máme připravené?
    -Ano, 2 až 3.
  • 00:08:08 To je málo, potřebujete jich víc.
    Bude to trvat 10 minut.
  • 00:08:14 -Proč tak moc?
    -Nikdy nevíte.
  • 00:08:23 Když jsme přemýšleli o tom,
    které bojovníky v našem regionu
  • 00:08:27 vybrat, tak nejprve na naší škole
    proběhla beseda,
  • 00:08:32 na níž se nám někteří z těchto lidí
    představili.
  • 00:08:37 O Msgre. Veselém
    jsme ale už přemýšleli dříve.
  • 00:08:43 Paní učitelky nám dali návrh
    a my jsme řekli, že se nám to líbí.
  • 00:08:50 Msgre. Veselý je zajímavý člověk,
    stojí za to, o něm natočit dokument.
  • 00:08:58 Pan Veselý nás seznámil
    s dětstvím, se studiem,
  • 00:09:02 s dobou, kdy byl ze studií vyloučen,
    s pobytem v táborech nucených prací,
  • 00:09:09 se svým uvězněním.
  • 00:09:16 Popsal i dobu, kdy byl propuštěn
    a jak se s tím popral,
  • 00:09:22 jak dokázal další roky žít.
  • 00:09:29 Stojí to tady 600 let,
    je tu vidět i znak německých rytířů,
  • 00:09:35 ti se o kostel starali až do r. 45.
  • 00:09:43 Zajímalo mě, jaký byl jeho život,
    jak se cítil v táborech,
  • 00:09:50 i samotné vysvěcení na kněze,
    protože tehdy to bylo nedostupné.
  • 00:09:56 Zajímalo mě tedy,
    jak se mu to podařilo.
  • 00:10:00 O 50. letech jsem toho moc nevěděl,
    ale postupem času mi právě natáčení
  • 00:10:05 dokumentu o tom něco řeklo.
  • 00:10:10 Řekla jsem to rodičům,
    ti o tom něco věděli,
  • 00:10:14 nejsou nejmladší.
  • 00:10:18 Více tu dobu chápou než my.
  • 00:10:21 Mezi kamarády jsme se o tom
    moc nebavili,
  • 00:10:27 protože je to moc nezajímá.
  • 00:10:34 Toho tak StB zmlátila,
    že nebyl schopen postavit se na nohy
  • 00:10:42 Proto ho spoluvězni nosili v náruči
    na tzv. vycházky,
  • 00:10:46 kde to těch 10 minut odseděl.
  • 00:10:49 Podle římského práva ten,
    kdo se nemohl po svých dostavit
  • 00:10:56 na popraviště, nemohl být popraven.
  • 00:10:58 Tady v Hradišti se nemohl postavit,
    a přesto ho popravili.
  • 00:11:03 Volala paní Čermáková
    z ministerstva obrany
  • 00:11:06 na Konfederaci politických vězňů.
  • 00:11:08 Přihlásila se totiž dodatečně
    škola z Hradiště,
  • 00:11:12 takže jsem s k nim byla pozvána
    na besedu.
  • 00:11:15 Ani jsem netušil rozměr projektu.
  • 00:11:20 Začali jsme natáčet už besedu.
  • 00:11:24 Ptali jsme se jí na všechno,
    co jsme potřebovali vědět.
  • 00:11:27 Více jsme se seznámili
    s místní věznicí.
  • 00:11:32 Paní Honová tady byla v 50. letech
    vězněna několik let
  • 00:11:38 za absolutní banalitu, která nemá
    nic společného s demokracií.
  • 00:11:42 A to za pouhé roznášení letáků.
  • 00:11:46 Za mnohem větší banality byli
    vězněni i ostatní.
  • 00:11:51 Paní Honová si tu užila své.
  • 00:11:56 Chtěl bych nějaké vybavení.
  • 00:12:04 Tohle by šlo. Zavoláme ji.
  • 00:12:18 Byli jsme se podívat na samotkách,
    nebylo to nic příjemného.
  • 00:12:22 Nedokážu si představit,
    že bych tam třeba měsíc strávil sám
  • 00:12:27 zcela odříznutý od světa.
  • 00:12:31 Nejvíce mě zaujaly výslechy,
    byly určitě hrozné,
  • 00:12:36 sám si to nedovedu představit.
  • 00:12:42 Z toho, co mi říkala,
    mi běhal mráz po zádech.
  • 00:12:47 Špinavé prádlo jsem nosila
    do prádelny a viděla jsem,
  • 00:12:50 že je prádlo zakrvácené
    v těch choulostivých partiích
  • 00:12:53 lidského těl.
  • 00:12:54 Museli je mlátit do rozkroků.
  • 00:12:57 Nejvíce mě šokovalo to,
    že se StB převlékla za kněze,
  • 00:13:00 aby z vězňů vymámili informace.
  • 00:13:08 Moc jsem toho nevěděl,
    ani rodiče doma o tom nemluvili.
  • 00:13:13 Nevěděl jsem téměř nic.
  • 00:13:16 V tom je docela velký problém,
    protože dlouhou dobu dějiny 20. st.
  • 00:13:21 zabíraly v rámci učiva
    dost krátký úsek.
  • 00:13:27 Naštěstí se to teď mění,
    protože můžeme dělat
  • 00:13:30 vzdělávací programy vlastní.
  • 00:13:32 Můžeme tedy tu délku upravovat.
  • 00:13:35 Je pochopitelné,
    že by se moderním dějinám
  • 00:13:38 mělo věnovat mnohem více.
  • 00:13:44 Vzdělávání mladých lidí má
    jednu velkou vadu.
  • 00:13:49 Začíná zprostředka
    a ne od počátku příběhu.
  • 00:13:53 Příběh nástupu komunismu v ČSR
    má stejnou nit jako nástup fašismu
  • 00:13:58 v Německu na počátku 30. let.
  • 00:14:02 Oběma předcházely relativně svobodné
    parlamentní volby.
  • 00:14:06 V obou těchto volbách NSDAP i KSČ
    získaly okolo 40 %.
  • 00:14:13 Bohatě jim to stačilo,
    ovládli klíčová ministerstva
  • 00:14:17 a žádné další svobodné volby
    se pak už nekonaly.
  • 00:14:20 Hrůza, hrůza.
  • 00:14:27 Tady už byl turecký záchod,
    to bylo později.
  • 00:14:33 Můžete nám popsat,
    jak cela vypadala?
  • 00:14:38 Měla 2 skříňky nahoře,
    kde jsme měli ešusy a prádlo.
  • 00:14:43 Jinak tu byla jen koňská deka,
    přes ní bylo prostěradlo,
  • 00:14:48 a to se muselo denně kropit,
    aby bylo vyžehlené jak na vojně.
  • 00:14:53 To bylo celé povlečení.
  • 00:14:55 A v noci, když jsme spali,
    museli jsme mít ruce nahoře,
  • 00:15:00 nesměly být pod dekou.
  • 00:15:02 Bachař se díval klíčovou dírkou.
  • 00:15:03 Hned kopal do dveří,
    když se někdo provinil.
  • 00:15:06 Žádné teplo tady nebylo.
  • 00:15:09 Mladí reportéři zastavují
    své mladé kolegy,
  • 00:15:13 kteří jdou kolem po chodníku
    v Uherském Hradišti
  • 00:15:16 a dávají jim 3 otázky:
  • 00:15:18 Víš, co je tahle budova?
    Víš, co je to totalita?
  • 00:15:23 Víš, kdy tu neomezeně vládla
    komunistická strana?
  • 00:15:28 Velká část odpovědí
    nebyla uspokojující.
  • 00:15:35 Jedna odpověď byla dobrá,
    že totalita je vláda jedné strany.
  • 00:15:39 Ale jinak nevěděli nic.
  • 00:15:43 Dokonce jeden z nich řekl,
    že ho to nezajímá.
  • 00:15:47 -Kolik se ti tam dostane toho domu?
    -Měl bych to bez nápisu Cukrárna.
  • 00:15:58 On se tam pak ale musí objevit.
  • 00:16:02 Tak to uděláme s tím nájezdem.
  • 00:16:05 -Nejprve budeme zabírat okna nahoře.
    -A pak švenkneš dolů.
  • 00:16:15 Vyhranila se určitá skupina lidí,
    kteří docházeli na schůze štábu.
  • 00:16:24 Postupně se to vyhranilo na 4 lidi,
    jenž si mezi sebou rozdělili funkce.
  • 00:16:31 Měl jsem do té doby nejvíce
    zkušeností s kamerou,
  • 00:16:37 takže jsem se jí ujal.
  • 00:16:39 Zbytek se rozložil podle toho,
    co chtěl kdo dělat.
  • 00:16:45 Vůbec neměli představu,
    což je naprosto lidské,
  • 00:16:50 o co se jednalo, jaká to byla doba,
    jaká atmosféra.
  • 00:16:56 Pan Strauch, o kterém jsme natáčeli
    náš film, byl skautem.
  • 00:17:07 Už jako 11letý kluk vedl
    ilegální skautskou skupinu.
  • 00:17:10 V 50. letech pak byla jejich rodina
    dost těžce postižena,
  • 00:17:13 protože se všichni dostali
    do vězení, kromě něj.
  • 00:17:16 On v tu dobu studoval na VŠ,
    studium musel přerušit
  • 00:17:19 a nastoupit na vojnu.
  • 00:17:21 Dostal se do pomocných
    technických praporů,
  • 00:17:24 do ostravských dolů.
  • 00:17:26 Můžem.
  • 00:17:31 V tomhle domě jsem se narodil,
    tatínek tu měl benzínovou pumpu
  • 00:17:36 a obchod s kožešnictvím a klobouky.
  • 00:17:41 Překvapil mě tím,
    jak se dokázal porvat s osudem.
  • 00:17:46 Mě hlavně šokovaly podmínky,
    za nichž pracovali v dolech.
  • 00:17:51 Dost mě šokovalo,
    že v té době lidi odsoudili a zabili
  • 00:18:02 za věci, které jsou dnes normální,
    které nejsou žádným prohřeškem.
  • 00:18:14 Velmi silným momentem pro ně byl
    osud maminky pana Straucha,
  • 00:18:19 která zahynula ve vězení.
    To se projevilo i přímo ve filmu,
  • 00:18:26 protože to vytvořili bez mého vědomí.
  • 00:18:34 Ani jsem u toho nebyl,
    sami k tomu vybrali hudbu,
  • 00:18:38 opravdu se jim do toho tu emoci
    podařilo dostat.
  • 00:18:45 Jak jsem se dozvěděl,
    že je maminka po smrti?
  • 00:18:49 Sfáral jsem na odpolední šichtu,
    kam přišel za mnou kamarád
  • 00:18:56 z naší roty a řekl mi:
    "Máš vyfárat nahoru.
  • 00:19:07 Když jsem došel k šachtě,
    řekl, že mi zemřela maminka.
  • 00:19:21 Byla volná role kameramana,
    tak jsem se toho ujal,
  • 00:19:25 protože jsem i doma dřív natáčel
    a baví mě to.
  • 00:19:28 Většinou to byly znalosti na bázi
    natáčení dovolených s rodiči,
  • 00:19:34 na bázi natáčení přes mobil apod.
  • 00:19:40 Museli na počátku dostat
    nějakou průpravu,
  • 00:19:43 aby vůbec věděli,
    jak postavit stativ,
  • 00:19:46 jak zapojit kameru
    s externím mikrofonem,
  • 00:19:49 jak natáhnout video
    z videokamery do počítače,
  • 00:19:55 jak ovládat střihové studio.
  • 00:20:01 Byla jsem moderátorka,
    protože nikdo jiný o tuhle práci
  • 00:20:05 neměl zájem.
  • 00:20:07 Všichni to pak hodili na mě.
  • 00:20:10 Kdyby tě něco napadlo
    v průběhu rozhovoru,
  • 00:20:13 klidně spontánně zareaguj.
  • 00:20:15 Když se to nepovede,
    nevadí to, vystřihne se to.
  • 00:20:24 Když otevřeš okno,
    bude tu slyšet ruch z ulice.
  • 00:20:33 Vyprávěl nám různé situace,
    třeba když jednou vylezl z tanku,
  • 00:20:42 mířil na něj mladý voják.
  • 00:20:49 S klidem mu vyrazil pušku z ruky,
    namířil na něj sám.
  • 00:20:53 Ale vyprávěl to jen tak,
    jakoby mimochodem.
  • 00:20:57 Čekal jsem partu rozjívených dětí,
    ač mě paní učitelka utvrdila v tom,
  • 00:21:11 že by to mohlo být lepší.
  • 00:21:14 Byl jsem velice příjemně překvapen.
  • 00:21:19 Měla jsem trému, to je jasné,
    ale zase chovala jsem se odměřeně,
  • 00:21:22 tak, abych nebyla dotěrná apod.
  • 00:21:26 Oblečení jsem vybírala,
    abych nevypadala vedle něj divně,
  • 00:21:32 ale stejně jsem tak vypadala.
  • 00:21:38 Moje práce byla všeho druhu,
    od všeho trošku.
  • 00:21:43 V zásadě šlo o to,
    že o moderních dějinách
  • 00:21:47 toho děti vědí velmi málo.
  • 00:21:51 Znají detaily o balzamování faraonů,
    ale 20. st. jim moc neříká.
  • 00:21:58 Takže mi konstruování
    některých otázek, vedení rozhovorů,
  • 00:22:02 jsem dětem pomáhal dávat
    některé věci do souvislostí,
  • 00:22:08 protože věci samozřejmé
    pro pana Perla
  • 00:22:14 nemusí být jasné studentům.
  • 00:22:15 Pokud mluví pamětník v náznacích,
    protože předpokládá,
  • 00:22:18 že někdo to ví,
    je nutné k tomu dodat vysvětlení.
  • 00:22:26 Odpověď je hodně povšechná,
    proto se zeptej na něco,
  • 00:22:30 je více osobnějšího.
  • 00:22:36 Prostor,
    který pronajali v hotelu Duo,
  • 00:22:40 byl vybrán perfektně.
  • 00:22:44 Bylo vidět, že profesoři se tomu
    velmi pečlivě věnovali.
  • 00:22:57 Jak probíhal den na samotce?
  • 00:23:00 Ráno jsem dostala snídani,
    pak večer zase.
  • 00:23:07 Vycházky nebyly žádné.
  • 00:23:11 Za co se člověk na samotku
    mohl dostat?
  • 00:23:14 Když jste odpověděl špatně,
    nebo jste nechtěl vypovídat.
  • 00:23:20 Když jsme se procházeli kaplí,
    tak to bylo hrozně smutné.
  • 00:23:26 Působilo to divně.
    Před 50 lety tam byli lidé.
  • 00:23:31 Nebylo to nic příjemného.
  • 00:23:36 Osudy, prožitky,
    ty je zajímaly nejvíce.
  • 00:23:38 Přece jen něco v učebnicích je.
  • 00:23:40 Jsou učebnice dějepisu,
    jež jsou vydávány
  • 00:23:46 různými nakladateli s tím,
    že každý historik to pojme jinak.
  • 00:23:52 Ale jsou vyčerpávající.
  • 00:23:54 Přesto tam prožitky nejsou,
    proto je prožitky zajímaly nejvíce.
  • 00:24:01 Každého nového vězně dali
    na samotku,
  • 00:24:05 kde byl 2, 3 týdny, měsíc,
    a pak začaly výslechy.
  • 00:24:10 Bachaři nám to zpříjemňovali tím,
    že nás vodili k výslechu i večer.
  • 00:24:15 Byly to přetrhované výslechy,
    třeba trvaly 2 hodiny,
  • 00:24:19 pak vás dali na celu,
    a jen co jste usnuli,
  • 00:24:21 vedli vás k výslechu znovu.
  • 00:24:25 Ptali jsme se paní Honové,
    jaké má pocity.
  • 00:24:31 Říkala, že odpustila,
    že necítí žádnou zášť,
  • 00:24:34 což nás překvapilo.
  • 00:24:36 Nedokážu si představit,
    co bych cítil já,
  • 00:24:38 kdyby se mi něco takového stalo.
  • 00:24:41 Odpustila jsem už,
    necítím žádnou zášť.
  • 00:24:49 Naše škola se přihlásila
    do 2. ročníku
  • 00:24:53 Bojovníci proti totalitě očima dětí.
  • 00:24:56 Pozvali jsme si vás tady,
    abychom se zeptali,
  • 00:24:59 proč chcete projekt dělat,
    proč jste se přihlásili do konkurzu.
  • 00:25:07 Chtěla bych dělat moderátorku,
    protože bych si chtěla zkusit
  • 00:25:10 dělat něco v tomto projektu.
  • 00:25:12 Chtěl bych být zvukař,
    chtěl bych zkusit něco nového.
  • 00:25:17 Já bych rád zkusil osvětlovače,
    scénárista má moc práce.
  • 00:25:25 -Takže spíše inklinuješ k technice?
    -Jo.
  • 00:25:32 Úlohy se přidělovaly
    spíš podle jejich zájmů,
  • 00:25:37 co chtěl kdo dělat.
  • 00:25:38 Ale už jsem měla i částečně
    vytipováno,
  • 00:25:40 kdo je šikovný,
    kdo by zvládl střih, kdo režii.
  • 00:25:43 Něco takového s tím,
    že na začátku už by mohl vyprávět.
  • 00:25:53 -Ale není to na tu dobu moc moderní?
    -Tak dáme jiný vzhled.
  • 00:25:59 Třeba ten.
  • 00:26:06 Jakmile projekt nabídli,
    měli jsme si rozdělit role.
  • 00:26:13 Každý si vybral to,
    co mu bylo nejblíže.
  • 00:26:19 Kamarád umí dobře mluvit,
    takže byl režisér,
  • 00:26:23 aby nás mohl komandovat.
  • 00:26:24 Někdo, kdo nemá problém mluvit
    s lidmi, stal se moderátorem.
  • 00:26:28 Každý si vybral to, co mu šlo.
  • 00:26:32 Mně jdou celkem počítače,
    takže jsem stříhal.
  • 00:26:36 Byla to výzva k tomu,
    abychom dětem řekli něco o tom,
  • 00:26:43 jak jsme život prožívali.
  • 00:26:49 Říct jim o chvílích špatných
    i dobrých.
  • 00:26:53 Mladá dnešní generace už o tom
    totiž moc neví.
  • 00:26:58 Bral jsem to jako výzvu
    něco těm dětem říct.
  • 00:27:04 Říct jim, jak jsme život prožívali,
    objektivně a pravdivě,
  • 00:27:08 aby si uvědomili,
    že jejich život není tak samozřejmý.
  • 00:27:17 Měla jsem k němu úctu.
    Obdivovala jsem ho.
  • 00:27:23 Oslovilo mě
    i jeho vřelé podání ruky.
  • 00:27:27 O člověku vám hodně poví to,
    jak vám sevře ruku.
  • 00:27:32 On měl velmi vřelý a pevný stisk
    ruky.
  • 00:27:39 Nejvíc ve mně utkvěla představa
    podmínek vězení,
  • 00:27:45 kde bylo tolik lidí
    v tak malém prostoru,
  • 00:27:49 to, jak se k lidem chovali,
    jak je týrali,
  • 00:27:51 vůbec celý obraz té doby.
  • 00:27:55 Muselo to být něco strašného.
  • 00:27:59 Dlouho mě trápilo,
    že se něco takového mohlo dít.
  • 00:28:06 O 50. letech jsem se dozvěděl,
    až když jsme dělali na projektu
  • 00:28:12 s panem Veselým.
  • 00:28:16 Moje kamarádky o té době
    skoro nic neví,
  • 00:28:20 protože se o tom mezi mladými
    nemluví.
  • 00:28:26 Byli dost šokováni tím,
    co se kdysi dělo.
  • 00:28:30 Zajímalo je to,
    ale nic o tom nevěděli.
  • 00:28:37 Během natáčení jsem měla
    velmi smíšené pocity.
  • 00:28:42 Někdy jsem byla nepříjemně
    a někdy příjemně překvapena.
  • 00:28:45 Znalosti žáků někdy nebyly takové,
    jaké možná měly být.
  • 00:28:52 Já sama jsem se ve škole
    o té době taky moc neučila,
  • 00:28:55 takže je pravda,
    že i já jsem se dozvěděla věci,
  • 00:28:58 o nichž jsem neměla ponětí,
    doplnila jsem si detaily.
  • 00:29:03 Příjemně jsem byla překvapena
    tím,
  • 00:29:07 že děti dokázaly reagovat
    ve stejných místech jako já.
  • 00:29:14 Třeba vypadaly překvapeně,
    dojatě, zaraženě.
  • 00:29:20 Reakce dnešní generace je
    v podstatě stejná jako moje.
  • 00:29:25 Ač se děti navenek tváří,
    že je to nezajímá,
  • 00:29:28 jsou uvnitř stejní
    jako starší generace.
  • 00:29:37 Když jsem přemýšlela o téhle době,
    nepochopila jsem,
  • 00:29:40 proč lidi ubližovali těm druhým.
  • 00:29:45 Nedokážu to pochopit.
  • 00:29:48 Pak bylo období kriminálu,
    z té doby fotku nemám žádnou.
  • 00:29:58 Když jsem měl možnost dojít
    až k oltáři,
  • 00:30:03 tak tu je dokument z r. 1969.
  • 00:30:06 Takže jsem mohl jít k oltáři
    až po 19 letech.
  • 00:30:17 Nejtěžší asi byly
    dlouhé natáčecí hodiny.
  • 00:30:20 Někam jsme přijeli
    a hrozně dlouho jsme tam museli stát
  • 00:30:26 a taky jsme byli dost unavení.
  • 00:30:30 Vyjížděli jsme
    v brzkých ranních hodinách.
  • 00:30:33 I ve střižně to bylo dost náročné,
    seděli jsme na tom asi měsíc
  • 00:30:38 od rána do večera.
  • 00:30:40 Ale stejně mě to bavilo.
  • 00:30:42 Mohli bychom sem hodit
    něco podobného.
  • 00:30:50 S panem Strauchem jsme se nejprve
    setkali v Praze.
  • 00:30:54 Rozhovory s ním se natáčely
    u nás.
  • 00:30:57 Ale protože jsme to chtěli oživit
    důlním prostředím,
  • 00:31:00 tak jsme vyjeli na 2 místa.
  • 00:31:05 Do důlního skanzenu do Kladna
    a pak do Ostravy.
  • 00:31:12 Další návštěva byla
    za bratrem pana Straucha.
  • 00:31:17 Dotočili jsem si tak části,
    které hrdina nezažil.
  • 00:31:21 A pak jsme ještě točili
    v okolí Police, v místech,
  • 00:31:25 kde byly některé z táborů.
  • 00:31:27 Ale to se už do filmu nedostali.
  • 00:31:32 Když jsme byli
    v hornickém muzeu za Kladnem,
  • 00:31:37 bylo nepříjemné počasí,
    velká zima.
  • 00:31:43 Přesto kluci byli úžasně trpěliví
    a všichni se respektovali navzájem.
  • 00:31:52 Za celou tu dobu,
    což bylo pěkných pár dní,
  • 00:31:59 jsem neslyšel zvýšený hlas apod.
  • 00:32:04 S kluky se dnes důvěrně znám.
  • 00:32:08 Když mě kluci potkají,
    tak se ke mně hlásí.
  • 00:32:13 O 50. letech jsem něco málo
    věděl.
  • 00:32:17 Ale tím, že jsme s naším respondentem
    prošli historii,
  • 00:32:24 tak mě to všechno teprve začalo
    zapadávat do souvislostí.
  • 00:32:29 Proměny, které děti při tom prožijí,
    nejsou mnohdy viditelné.
  • 00:32:37 Natáčení třeba vypadalo tak,
    že jsme natáčeli celý den,
  • 00:32:44 když jsme se vraceli,
    byli už unavení,
  • 00:32:46 ale když jsme zastavili
    někde na benzínové pumpě,
  • 00:32:49 oni skákali přes zábradlí
    a vyváděli.
  • 00:32:52 Jsou to ale věci,
    které se do nich ukládají.
  • 00:32:56 Jsou to kontakty,
    které by bez natáčení filmu neměli,
  • 00:33:03 nevěděli by o tom nic,
    byly by to pro ně suché informace
  • 00:33:07 z dějepisu,
    pokud by se o nich vůbec dověděli.
  • 00:33:12 Dalo mi to hodně zkušeností
    s kamerou,
  • 00:33:15 se všemi věcmi,
    které jsme museli dělat.
  • 00:33:18 Taky jsem si uvědomil,
    že život může být mnohem těžší,
  • 00:33:23 než ho teď třeba máme.
  • 00:33:25 Ač nám to tak někdy nepřijde.
  • 00:33:28 S jakými pocity jste vstupoval
    do války?
  • 00:33:32 Bylo mi 16,
    tak jaké jsem mohl mít pocity?
  • 00:33:35 Litoval jsem, že příští týden
    neuvidím fotbalový zápas
  • 00:33:40 Sparta - Slávia.
  • 00:33:43 Neměl jsem ani strach.
  • 00:33:46 Spíš jsem se těšil
    na nějaké události.
  • 00:33:55 Dospělý člověk se mě ptal:
  • 00:33:57 "Můžete mi říct,
    proč jste Němce odtud vyhnali?
  • 00:34:06 To byl pro mě signál,
    že v této republice něco nefunguje.
  • 00:34:11 Že v této republice něco chybí.
  • 00:34:14 A to mi dalo elán k tomu,
    abych souhlasil s natáčením,
  • 00:34:21 které nakonec trvalo
    hezkých pár hodin.
  • 00:34:27 A pro takového mladíka,
    jaký jsem já, to byla zátěž.
  • 00:34:35 Výuku o 50. letech,
    o 2. světové válce
  • 00:34:39 není možné vést tak,
    že děti seznámíme
  • 00:34:42 s některými fakty
    z učebnice dějepisu.
  • 00:34:47 Je nutné jim předvést dokumenty,
    je nutné seznámit je s pamětníky,
  • 00:34:52 aby za dějinami viděli osud
    konkrétního člověka.
  • 00:34:58 Lépe jsem se do toho vžil,
    dovedl si tak představit lépe,
  • 00:35:02 než z nějakých knížek.
  • 00:35:06 Ale přímo jsem se to dozvěděl
    od někoho, kdo byl u toho.
  • 00:35:11 Na basketu jsme se o tom s týme
    bavili.
  • 00:35:14 A myslím, že ostatní by to
    určitě taky zajímalo.
  • 00:35:18 Třeba jim škola nedá příležitost
    účastnit se takového projektu.
  • 00:35:24 Potřeboval bych otázky.
    Můžeš je říct na kameru?
  • 00:35:31 Jo.
  • 00:35:36 Zpočátku jsme se ho báli zeptat,
    protože jsme o té době
  • 00:35:40 ještě tolik nevěděli.
  • 00:35:42 Proto jsme se báli zeptat
    na podrobnosti.
  • 00:35:45 Ale když jsem se ho na něco
    zeptali a on nám začal povídat,
  • 00:35:49 tak pak už to šlo samo.
  • 00:35:53 Některé záběry,
    které se do projektu nedostaly,
  • 00:35:56 byly vážně zajímavé.
  • 00:35:58 Třeba kompletní psaní pana Veselého,
    který 2 prsty psal mnohem rychleji
  • 00:36:03 než my všemi deseti.
  • 00:36:12 Dáme tu nějaké záběry
    starého kostela, něco, co měl doma.
  • 00:36:17 Nebo víš, co?
  • 00:36:18 Na začátek dáme obraz
    něčeho jiného,
  • 00:36:21 co nebude na nic navazovat.
  • 00:36:24 A pak bychom dali úvod.
    Pan Veselý začne o něčem mluvit.
  • 00:36:32 A pak se to teprve začne rozjíždět.
  • 00:36:37 Je to dost zajímavé.
  • 00:36:40 Natočí se to,
    dají se záběry na sebe
  • 00:36:43 a je to moc hezké.
  • 00:36:45 A když se tam přidá hudba,
    dostane to šmrnc.
  • 00:36:50 Stříhali jsme to asi 3 týdny v kuse.
  • 00:36:53 Ale udělali jsme více možností,
    více scénářů.
  • 00:36:58 Postupně jsme to pak upravovali.
    Finální projekt asi týden.
  • 00:37:05 Jaké bylo vaše povolání,
    než jste se dostala do věznice?
  • 00:37:09 Byla jsem účetní,
    měla jsem obchodní akademii.
  • 00:37:14 Byla to velká firma.
  • 00:37:15 Ale když přišlo znárodnění,
    majitele firmy zavřeli
  • 00:37:21 a zbavili se ho.
  • 00:37:22 Podceňovali jsme to,
    když jsem se to dozvěděli,
  • 00:37:25 říkali jsme si,
    co by takové děti mohly natočit.
  • 00:37:27 Ale byly šikovné, zaujaté.
  • 00:37:34 Neměli bychom dopustit,
    aby se tahle doba opakovala.
  • 00:37:38 Měli bychom tomu zabránit,
    nedovedu si představit,
  • 00:37:43 jak bych v takové době žil.
  • 00:37:45 Vychovala jsem své děti k tomu,
    že nesmí připustit,
  • 00:37:49 aby se tahle doba opakovala.
  • 00:37:53 Nesmí proto mít pocit,
    že demokracie zvítězila,
  • 00:37:59 že už tyhle doby nevrátí.
  • 00:38:06 Pouštěl jsem dokument naší třídě
    po vyučování.
  • 00:38:12 A někteří tomu
    třeba vůbec nerozuměli.
  • 00:38:15 Třeba si nic nedovedli představit
    pod pomocnými technickými prapory.
  • 00:38:20 Prostě o tom nic nevědí.
  • 00:38:25 Moc jsem naše natáčení nerozváděl
    mezi kamarády,
  • 00:38:30 jsou zaměření spíš jinak.
  • 00:38:35 Ale moc toho o té době nevědí.
  • 00:38:40 První promítání bylo ve škole.
  • 00:38:43 Když jsme to viděli,
    byl jsem ohromen.
  • 00:38:49 Ostatní byli dojatí a brečeli.
  • 00:38:53 Já jsem žasnul nad tím,
    jak to dali dohromady,
  • 00:38:55 jak byl střih inteligentní.
  • 00:39:00 A atmosféru doby naprosto přesně
    postihli,
  • 00:39:03 a to válku i poválečné období.
  • 00:39:11 I to, jak jsme to dotáhli
    k 17. listopadu.
  • 00:39:18 Může na to přijít řeč,
    ale když si to člověk neprožije,
  • 00:39:23 nebude tomu úplně věřit.
  • 00:39:28 Nebo když se s tím blíž nesetká.
  • 00:39:31 Pak jsou tu pěkné dokumenty
    z mého působení v Opavě.
  • 00:39:34 Tady je moc pěkná fotka
    s panem Lukavským.
  • 00:39:49 Mě zaujalo to,
    jak je takový člověk po tom všem,
  • 00:39:53 co prožil, tak optimistický.
  • 00:39:55 Nezanevřel na lidi.
  • 00:39:58 Dobu dokázal přežít díky tomu,
    že je věřící člověk.
  • 00:40:03 Měl se tak asi čeho držet
    a i vnitřně ho to posílilo.
  • 00:40:08 Hodně mě pan Veselý překvapil,
    když řekl,
  • 00:40:13 že to těm lidem nemá za zlé
    a že to bere tak,
  • 00:40:17 že prostě byla taková doba.
  • 00:40:20 Už jim odpustil.
  • 00:40:26 Chce-li člověk nějak přispět
    k budování dobré budoucnosti,
  • 00:40:31 tak by měl do určité míry znát
    dějinné souvislosti,
  • 00:40:36 nejen svého národa.
  • 00:40:39 Měl by znát příčiny,
    protože národ velmi rychle zapomíná
  • 00:40:42 a najednou se může národ ocitnout
    někde,
  • 00:40:46 kde se vytvoří podobná situace
    a hrstka lidí zase rozhodne
  • 00:40:52 o osudu národa.
  • 00:40:54 A zase tím bude někdo trpět.
  • 00:41:07 Skryté titulky: Kristina Staškivová,
    Česká televize, 2008

Související