iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
21. 10. 2008
21:00 na ČT2

1 2 3 4 5

238 hlasů
67114
zhlédnutí

Děti z krabičky

Co opravdu víme o dalších osudech předčasně narozených dětí?

25 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Děti z krabičky

  • 00:00:23 Felinka se narodila ve 23.týdnu,
    plus tři dny.
  • 00:00:28 Vážila 485 gramů
    a měřila asi 30 centimetrů.
  • 00:00:36 Rodila jsem U Apolináře
    přirozenou cestou,
  • 00:00:39 takže prostě to tělo
    to dítě vypudilo.
  • 00:00:45 Když se narodila, tak jsem viděl,
    jak nesou takový uzlíček pryč,
  • 00:00:49 a nevěděl jsem vůbec,
    že by byla naživu.
  • 00:00:52 Ani jsem s tím, přiznám se,
    moc nepočítal.
  • 00:00:55 A přišla za mnou
    sestřička a ptala se mě,
  • 00:00:58 jestli máme jméno vymyšlené.
  • 00:01:01 A mě to přišlo
    takový jako krutý žert.
  • 00:01:06 Ale ona mi řekla:
    Je to holčička a žije.
  • 00:01:09 Je v inkubátoru,
    uvidíme, jak dlouho to bude žít.
  • 00:01:12 Týdny těhotenství počítáme od
    prvního dne poslední menstruace.
  • 00:01:18 Říkáme tomu gestační týdny.
  • 00:01:20 A donošené děti
    se rodí ve 40.gestačním týdnu.
  • 00:01:23 V 37.týdnu se rodí
    děti hraničně zralé
  • 00:01:28 a po třech týdnech dolů počítáme
    lehkou, střední a těžkou nezralost.
  • 00:01:32 A pak ještě máme
    takovou zvláštní skupinu.
  • 00:01:36 Děti narozené
    v méně než 28.gestačním týdnu,
  • 00:01:39 označujeme jako extrémně nezralé.
  • 00:01:45 Jakub se narodil
    jako moje druhé dítě.
  • 00:01:48 Vážil 830 gramů a narodil se
    podle lékařů ve 24.týdnu.
  • 00:01:55 Lékař mi přišel
    těsně před porodem oznámit,
  • 00:01:58 jaká všechna rizika jsou,
    jak to může dopadnout,
  • 00:02:03 co všechno může nastat,
    což si myslím,
  • 00:02:06 že těsně před porodem
    matku akorát teda ještě víc vyděsí,
  • 00:02:10 protože si myslím,
    že stejně nemůžu udělat nic jinýho
  • 00:02:14 než prostě to dítě porodit.
  • 00:02:18 Přestože určitě se tam rodí
    i menší děti,
  • 00:02:22 tak Jakub měl 830 gramů
    a připadal mi hrozně malinkej.
  • 00:02:27 Nikdy jsem nic takovýho neviděla.
  • 00:02:33 Alexi, podej mi
    pro Jakuba nějakou hračku.
  • 00:02:37 Já si pamatuji, že jsem nevěděl,
    co si mám myslet pochopitelně.
  • 00:02:42 Protože nevíme, jestli
    se to vyvine dobře nebo hůř,
  • 00:02:45 nebo jestli to nakonec
    nevadí vůbec, že jo.
  • 00:02:49 Ta nejistota je tady stále,
    protože statistika vám řekne,
  • 00:02:55 že jsou děti,
    které se narodí velice předčasně
  • 00:02:59 a přežijí to ve zdraví,
    a jsou děti, které se narodí
  • 00:03:02 mnohem později a jsou na tom
    celoživotně velmi špatně.
  • 00:03:06 Hačí uděláme.
  • 00:03:10 Kuba se narodil ve 27.týdnu.
  • 00:03:13 Vážil 840 gramů
    a měřil 37 centimetrů.
  • 00:03:19 Byl teda z dvojčetného těhotenství.
  • 00:03:23 To druhé dvojče bylo větší.
    To mělo 1050 gramů a 34 centimetrů.
  • 00:03:28 Byl to taky chlapeček.
    Byla to jednovaječná dvojčata.
  • 00:03:32 A ten druhý chlapeček
    teda zemřel za dva dny.
  • 00:03:40 Asi ve věku jednoho měsíce
    byly problémy s trávením,
  • 00:03:47 tak byl převezen
    do dětské nemocnice.
  • 00:03:50 A tam se zjistilo,
    že má neprůchodný trávicí trakt.
  • 00:03:55 Takže byl akutně operován
    a zjistila se
  • 00:03:59 nekróza tenkého střeva.
    To střevo bylo úplně odumřelé,
  • 00:04:04 takže se polovina toho střeva
    musela resekovat
  • 00:04:07 a udělal se vývod, vlastně stomie.
  • 00:04:10 Potom následně
    byly problémy teda s tím,
  • 00:04:14 aby vůbec prospíval,
  • 00:04:17 protože ta polovina toho střeva
    ho nemohla uživit.
  • 00:04:20 Potom byla udělaná
    i stomie tlustého střeva
  • 00:04:24 a potom došlo k další operaci,
  • 00:04:26 kde se ty stomie obě
    zanořily dovnitř,
  • 00:04:29 ta střeva se sešila a po devíti
    měsících byl propuštěn domů.
  • 00:04:34 Měl 3250 gramů.
  • 00:04:45 Jakub má hemiparézu
    s pravostranným zatížením.
  • 00:04:50 To znamená,
    pokud jsem dobře pochopila,
  • 00:04:53 tak zánět,
    který nám vyvolal předčasný porod,
  • 00:04:56 mu způsobil cysty na mozku.
    Prognózy zatím nejsou jasný.
  • 00:05:01 Samozřejmě chodíme na neurologii,
    chodíme na cvičení,
  • 00:05:05 na oční, všude možně,
    ale myslím si,
  • 00:05:09 že ani ten neurolog asi ještě
    stoprocentně mi nemůže přesně říct:
  • 00:05:13 Vaše dítě bude určitě chodit,
    vaše dítě nebude chodit,
  • 00:05:16 mentálně bude v pořádku,
  • 00:05:18 zvládne zvláštní školu
    nebo zvládne normální školu. Nevím.
  • 00:05:24 Při porodu vážila 750 gramů
    a byla ve 24.týdnu těhotenství.
  • 00:05:30 Je velice inteligentní a chytrá,
    vůbec nejsou žádný následky toho,
  • 00:05:34 co zažila.
    Jako dělá nám jenom radost.
  • 00:05:39 Je prostě perfektní.
  • 00:05:42 Já vím, že to byl konec pátýho
    měsíce a pamatuju si akorát váhu.
  • 00:05:46 Měl 510 gramů.
  • 00:05:49 Dneska mu je pět let,
    mu bude v říjnu. Obávali jsme se,
  • 00:05:52 že bude mít nějaký třeba následky,
    nebo podobně, ale nic takovýho.
  • 00:05:56 Podle světových statistik
    dítě ve 24.týdnu
  • 00:06:00 více než 50 procent jich přežije,
  • 00:06:02 tak ještě asi ve 30 procentech
    může mít postižení.
  • 00:06:06 Když se podíváme
    na výsledky naší kliniky,
  • 00:06:09 tak jsou to výsledky
    už v pěti letech, to znamená,
  • 00:06:15 máme kontrolované děti,
    jejich vývoj do pěti let věku.
  • 00:06:18 A naše výsledky ukazují,
    a jsou to samozřejmě menší čísla
  • 00:06:22 než z těch světových statistik,
    ukazují, že ve 24.týdnu
  • 00:06:26 to postižení
    je pravděpodobně nižší než ve světě
  • 00:06:30 a že pokud spočítáme děti,
    které zemřely
  • 00:06:34 a které mají střední
    nebo těžké postižení,
  • 00:06:36 tak jsme dohromady
    asi na těch 50 procentech
  • 00:06:39 a o něco více než 50 procent
    nemá žádné závažné postižení
  • 00:06:43 v pěti letech.
  • 00:06:51 Nelinka se narodila
    ve 23.týdnu a měla 430 gramů.
  • 00:06:55 Byla čtyři a půl měsíce
    v inkubátoru
  • 00:06:59 a ty začátky byly hrozně těžký,
  • 00:07:01 protože jsme museli intenzivně
    několikrát denně rehabilitovat,
  • 00:07:04 jezdili jsme asi pětkrát v týdnu
    do Prahy. Nejsme z Prahy.
  • 00:07:08 No a vůbec.
  • 00:07:10 Vlastně nesměla brečet vůbec.
  • 00:07:12 Měla odměřený jídlo,
    aby jí nepraskly střeva.
  • 00:07:16 Ty dechový potíže
    měla vlastně, viď?
  • 00:07:20 Teď je teda zdravá.
    Má nějaký známky autismu,
  • 00:07:22 ale ještě to není uzavřený.
    A je hodně úzkostlivá.
  • 00:07:26 -Nelí, Nelo!
    -Tam nešahej, Nelo.
  • 00:07:31 Narodila se ve 23.týdnu
    a vážila 390 gramů.
  • 00:07:38 Teď už je to dobrý,
    ale předtím to bylo hrozný teda.
  • 00:07:42 My na našem oddělení
    poskytujeme intenzivní péči
  • 00:07:46 všem dětem od 24.týdne výše,
  • 00:07:50 výjimečně i dětem
    z menších gestačních týdnů,
  • 00:07:54 to znamená z 23.týdne.
    Ve 22.týdnu už většinou
  • 00:07:58 tu péči nezahajujeme,
    ale jsou také výjimky.
  • 00:08:05 U těch nejnižších týdnů
    gestačního věku se zjistilo,
  • 00:08:09 že prostě jich většina umírá
    v časném postnatálním období.
  • 00:08:13 A ta část, co přežije, tak má
    většinou tak závažné postižení,
  • 00:08:19 že prostě kvalita je nízká.
  • 00:08:21 Čili na základě těchto výsledků
    se dospělo k tomu a řeklo se:
  • 00:08:24 Ano, pro, řekněme,
    naše pracoviště...
  • 00:08:29 Ale ono to, co jsem teď řekl,
    platí více či méně,
  • 00:08:33 řekl bych, napříč
    západní a střední Evropou stejně.
  • 00:08:40 Dokonce mě překvapilo,
    že se to liší právě v tý Evropě,
  • 00:08:43 že třeba ty Holanďani a myslím,
    že Italové a Španělé,
  • 00:08:46 že berou tu hranici
    až ten 25.týden.
  • 00:08:49 To je pravda. Myslím, že dokonce
    možná překvapivě i Švýcaři
  • 00:08:53 mají tu hranici posunutou dál.
  • 00:08:55 To je právě otázka té diskuse,
  • 00:08:59 že se o tom
    na těch odborných fórech diskutuje,
  • 00:09:02 kde je dobře tu hranici mít.
  • 00:09:05 Například Japonci mají tu hranici
    posunutou až na 22 týdnů.
  • 00:09:09 A já se k tomu neumím vyjádřit.
    Jak je to možný? Proč?
  • 00:09:15 Jestli mají o tolik lepší
    medicínu než Evropa,
  • 00:09:21 nebo jestli ty jejich děti
    dozrávají nějak rychleji.
  • 00:09:26 Nevím. Je to jiná rasa,
  • 00:09:29 možná, že tam mohou být
    i tyto fyziologické rozdíly.
  • 00:09:32 Toto období označujeme
    jako období šedé zóny.
  • 00:09:35 Jak medicínské, tak etické.
  • 00:09:37 Takže těch kritérií
    je tam samozřejmě víc.
  • 00:09:40 A vždycky jsou respektována
    přání rodičů
  • 00:09:43 a samozřejmě se snažíme, aby to
    bylo v nejlepším zájmu toho dítěte.
  • 00:09:48 Vlastně při tom porodu,
    když já jsem měla ty kontrakce,
  • 00:09:51 tak nevím přesně kdo, možná že to
    byla paní doktorka Zlatohlávková,
  • 00:09:55 někdo donesl papíry,
    abychom je podepsali.
  • 00:09:58 Já vůbec nevím,
    co na těch papírech bylo.
  • 00:10:01 Vím, že jenom pořád chtěli,
    abychom to přečetli,
  • 00:10:04 nebo abych já si to přečetla.
  • 00:10:06 Ale mě v tu chvíli
    vůbec žádný papíry nezajímaly.
  • 00:10:09 Pak sestřička říkala:
    Tak manžel ať vám to přečte.
  • 00:10:11 Začal jsem číst ty první řádky
    a pak mi to přišlo absurdní,
  • 00:10:15 protože jsem viděl,
    že ženě je opravdu hodně zle.
  • 00:10:18 Tak jsem se jí ptal: Chceš to číst?
    Ona mi říkala,
  • 00:10:21 že teďka nemůže ani vnímat,
    tak jsem řekl tý sestře:
  • 00:10:24 Nezlobte se, já vím,
    že to je vaše povinnost,
  • 00:10:26 ale v tuhle chvíli to není možný.
  • 00:10:28 Takže jsme žádný papíry nepodepsali
    a až posléze jsme se dozvěděli,
  • 00:10:33 že zřejmě to byly papíry o tom,
    když se dítě narodí,
  • 00:10:37 jestli resuscitovat, kdyby nastaly
    nějaké komplikace během porodu,
  • 00:10:41 tak jestli souhlasíte
    s tím, nebo s tamtím.
  • 00:10:44 Chyba je v tom, že se vůbec ptají
    těch rodičů, podle mého soudu.
  • 00:10:49 Protože ten rodič
    je vždycky v prekérní situaci,
  • 00:10:53 že se postaví
    proti životu vlastního dítěte.
  • 00:10:56 Život, který může dopadnout dobře.
  • 00:10:58 A protože, jak víme už od dob
    Římanů, naděje umírá poslední.
  • 00:11:03 Je to ohromný problém.
    Ta celá věc je postavená na hlavu
  • 00:11:08 už tím, že se neustále
    chceme někoho ptát.
  • 00:11:11 My prostě buď se budeme
    řídit statistikou,
  • 00:11:14 že to procento je vysoký,
    že na to stát nemá,
  • 00:11:17 že na to nemají ty rodiče,
    že to ničí svět okolo nás,
  • 00:11:21 že ta technologie
    šla prostě příliš daleko
  • 00:11:23 a že obětujeme
    tedy to malé procento,
  • 00:11:26 které by to přežilo jaksi dobře.
  • 00:11:30 Anebo se rozhodneme, že ne,
    a potom poneseme tu cenu,
  • 00:11:33 kterou musíme všichni za to nést.
  • 00:11:36 Tu rozumnou hranici musí určit
    legislativci a sociologové
  • 00:11:41 a nějaký konsensus společenský
    se musí najít.
  • 00:11:46 Rodiče mohou vyjádřit přání obojí.
  • 00:11:49 To znamená, že na základě
    určité své situace chtějí dítě
  • 00:11:53 a jsou ochotni třeba deklarovat,
  • 00:11:58 že se budou starat
    i o postižené dítě.
  • 00:12:02 A máte rodiče naopak, kteří
    vzhledem ke své situaci řeknou,
  • 00:12:07 že miminko ano,
    ale ne postižené dítě.
  • 00:12:12 A v tomto období
    takovéto hraniční viability
  • 00:12:17 je to opravdu místo
    pro názor těch rodičů,
  • 00:12:21 aby řekli, jak si představují
    tu otázku poskytování resuscitace,
  • 00:12:26 ano - ne, zahájení intenzivní péče,
    ano - ne.
  • 00:12:31 Moc jí nezvedejte ty nožičky.
    Kvůli tomu čidlu.
  • 00:12:36 Já jsem se naprosto jasně okamžitě
    o to zajímal a domníval jsem se,
  • 00:12:40 že nemá smysl
    za každou cenu zachránit dítě.
  • 00:12:43 Nejsem příliš přívržencem
    toho zachraňování za každou cenu,
  • 00:12:47 ale na druhou stranu vím,
    že ten lékař říkal hned na začátku,
  • 00:12:51 že to dítě se mělo
    nesmírně silně k životu.
  • 00:12:54 S manželem jsme vedli debaty
    na tohle téma a od začátku říkal,
  • 00:12:58 že určitě to nebude v pořádku.
  • 00:13:01 Že třeba bude Jakub
    postiženej a tak.
  • 00:13:04 Kdežto já v tý době
    jsem ještě věřila tomu,
  • 00:13:07 že to může být dobrý.
  • 00:13:10 A hlavně jsem si říkala,
    že pokud by to Jakub neměl přežít,
  • 00:13:16 tak radši, ať je to hned po porodu,
  • 00:13:20 a ne třeba za měsíc,
    za dva, za rok.
  • 00:13:24 Protože samozřejmě každým tím dnem,
  • 00:13:28 kdy k němu jdu, tak by to bylo...
    Já nemůžu.
  • 00:13:35 Neonatologická intenzivní péče
    byla vyvinuta
  • 00:13:40 a založena za účelem
    zachraňování zdraví
  • 00:13:45 těch předčasně narozených dětí,
  • 00:13:47 eventuálně nemocných
    nebo dětí s vrozenými vadami.
  • 00:13:52 Ale v situaci,
  • 00:13:54 kdy zjišťujeme
    u konkrétního pacienta,
  • 00:13:58 že ani spojením nejmodernějších
    medicínských postupů
  • 00:14:03 nejsme schopni
    mu navrátit to zdraví,
  • 00:14:07 nebo zajistit mu zdravý vývoj,
  • 00:14:08 tak se dostáváme
    do oblasti takzvané marné péče,
  • 00:14:12 a to je celosvětově uznáváno
    jako důvod
  • 00:14:19 nepokračovat v těch pokusech
    zachránit dítě,
  • 00:14:25 protože se dostáváme do situace,
  • 00:14:31 kdy ta intenzivní péče by znamenala
    prodlužování utrpení toho dítěte
  • 00:14:36 a prodlužování jeho umírání.
  • 00:14:38 A to není skutečně
    cílem neonatální intenzivní péče.
  • 00:14:43 Kubo, sám zabubnuj.
  • 00:14:48 Ze začátku ještě ve spolupráci
    s ranou péčí zkoušeli
  • 00:14:51 stimulovat zrak, jestli tam přece
    jenom nejsou nějaké zbytky.
  • 00:14:54 Tak jsme se o to snažili snad rok
    nebo ještě déle,
  • 00:14:57 ale zdálo se nám, že nic.
  • 00:15:00 Nevidí vůbec.
  • 00:15:02 Až potom - to měl asi rok a čtvrt -
    teprve se dělalo
  • 00:15:07 vyšetření toho sluchu,
    kde se zjistilo,
  • 00:15:10 že teda má těžkou vadu sluchu.
    Těžkou nedoslýchavost.
  • 00:15:18 Potom jsme se dozvěděli
    o možnosti kochleární implantace
  • 00:15:21 a začali jsme se o to zajímat.
  • 00:15:24 Tak dáme ucho, ano?
  • 00:15:27 Kuba bude poslouchat, ano?
  • 00:15:30 Kuba bud poslouchat.
  • 00:15:33 Dokáže nyní už rozumět
    nějakým jednodušším povelům
  • 00:15:36 a reaguje na ně.
  • 00:15:39 Teď nějaké dva tři měsíce
    začíná i více vokalizovat
  • 00:15:44 a hrát si s mluvidly.
    Uvidíme, kam až se dostaneme.
  • 00:15:53 Kubo!
  • 00:15:58 Vidíš tam pusinku? Dej jí pusinku.
    Tak.
  • 00:16:00 Já se přiznám,
    že mi to problesklo hlavou,
  • 00:16:03 že tam může být nějaký postižení.
    Co si budeme povídat,
  • 00:16:07 na to musí bejt opravdu velká síla,
    protože to je obětování života.
  • 00:16:12 To ani není moje pohodlí,
    ale spíš komfort toho dítěte.
  • 00:16:17 To nedávej do pusy, prosím tě.
    To je pejska.
  • 00:16:22 Já jsem po tom porodu
    vlastně brečela.
  • 00:16:25 Netušila jsem,
    jestli malá žije, nebo nežije.
  • 00:16:28 A když David říkal, že žije,
    tak jsem říkala:
  • 00:16:31 No jo, ale běž za těma doktorama
    a řekni jim,
  • 00:16:35 že pokud by měla bejt postižená,
    tak ať ji nechaj umřít.
  • 00:16:41 I když asi dneska už si to nedovedu
    představit, jaký by to bez ní bylo,
  • 00:16:45 tak v tu chvíli mi to přišlo
    jako rozumný řešení,
  • 00:16:48 že nežli
    nechat opravdu všechny trpět,
  • 00:16:52 nejvíc teda to dítě, který beztak
    by z toho života nemělo vůbec nic,
  • 00:16:57 tak je lepší to nechat tý přírodě.
  • 00:17:01 Hopsa hejsa! Hopsa hejsa!
    Hopsa hejsa!
  • 00:17:04 Když o tom často přemýšlím,
    tak si myslím,
  • 00:17:08 že rodiče
    by s lékaři měli diskutovat.
  • 00:17:12 Já si myslím, že třeba úplně jinak
    se k tomuhle staví maminka,
  • 00:17:18 která takhle porodí první dítě,
    maminka, která porodí třetí,
  • 00:17:22 nebo maminka,
    která už je třeba starší
  • 00:17:24 a měla léta s otěhotněním
    problém, nebo je uměle oplodněná.
  • 00:17:29 Když ví, že třeba
    už jinou možnost mít nebude.
  • 00:17:31 Tak je to něco jinýho, než když
    se to stane osmnáctileté slečně,
  • 00:17:35 která třeba
    ještě ani miminko neplánovala.
  • 00:17:39 Já jsem samozřejmě
    chtěla Jakuba zachránit,
  • 00:17:44 ale říkala jsem si,
    kdyby se prostě něco stalo,
  • 00:17:47 kdyby to dopadlo špatně
    a nepovedlo se to,
  • 00:17:50 tak by to pro mě bylo hrozný,
    ale asi bych se do toho
  • 00:17:54 i po týhle zkušenosti
    pustila znova třeba o rok později.
  • 00:17:59 Ty teda provokuješ.
  • 00:18:01 Tu chvíli po tom porodu
    to bylo hodně těžký,
  • 00:18:04 ale je pravda,
    že ten rozum musí fungovat,
  • 00:18:08 že to není jenom o tom,
    že já to dítě nějakou dobu nosím,
  • 00:18:12 a bejt prostě ta zarputilá matka:
  • 00:18:15 Já ho chci zachránit
    za každou cenu.
  • 00:18:17 Samozřejmě úplně jiná situace
    je v tom momentu,
  • 00:18:20 kdy člověk to dítě ještě nezná.
  • 00:18:22 Samozřejmě zcela úplně naprosto
    odlišná situace nastává,
  • 00:18:26 kdy už to dítě znáte,
    kdy už si ho ti rodiče osvojili.
  • 00:18:32 Asi po hodince přišla
    paní doktorka Zlatohlávková,
  • 00:18:36 tuším, zrovna to byla,
    která přišla a řekla:
  • 00:18:39 Pojďte se podívat na miminko.
    A já jsem teda šel a možná hloupě,
  • 00:18:44 ale prostě zajímalo mě to,
    ptal jsem se:
  • 00:18:47 Jaká je šance,
    že to dítě nebude mít problémy?
  • 00:18:52 Ať už mentálně, nebo spíš fyzicky,
  • 00:18:55 protože to byl
    opravdu malinký uzlíček.
  • 00:18:59 A ona se na mě tak podívala
  • 00:19:02 jako profesionálně trošku
    a říkala:
  • 00:19:06 Šance tam vždycky jsou vysoké,
    ale takhle nesmíte vůbec uvažovat.
  • 00:19:12 Rozpoznat,
    jestli to dítě je životaschopné,
  • 00:19:17 nejde před narozením
    ani v okamžiku toho narození.
  • 00:19:22 Je to vždycky
    částečně subjektivní hodnocení
  • 00:19:27 a nemáme okamžik,
    kdy bychom mohli říct:
  • 00:19:30 Teď to dítě určitě přežije
    a bude se dobře vyvíjet.
  • 00:19:34 To trvá několik týdnů a vlastně
    během těch prvních měsíců,
  • 00:19:38 když ho propouštíme z porodnice,
    prokáže,
  • 00:19:42 jak je schopné dalšího vývoje.
  • 00:19:45 Kubo!
  • 00:19:47 Čaj! Čaj!
  • 00:19:50 Tam je pořád problém,
    který už přetrvává dlouho,
  • 00:19:53 že Kuba je sondovaný.
    Nepřijímá potravu vůbec ústy.
  • 00:19:58 Je sondovaný přes nos sondou
  • 00:20:01 a jak potravu, tak čaj
    dostává tímto způsobem.
  • 00:20:08 Jakmile jsem přiblížil do úst
    nebo k ústům cokoliv,
  • 00:20:12 co bylo jako jídlo, tak hned
    se mu začal zvedat žaludek
  • 00:20:16 a všechno šlo ven.
  • 00:20:18 Teď už si dokáže jídlo vzít do úst,
    občas ho i polkne,
  • 00:20:25 ale není to rozhodně tak,
    aby se najedl.
  • 00:20:28 Špendlík. Nejde to.
  • 00:20:30 Otázka viability je individuální.
    Ta viabilita je daná
  • 00:20:34 stupněm anatomického a funkčního
    vývoje jednotlivých orgánů,
  • 00:20:40 a ten stupeň se může trochu lišit
    u jednotlivých dětí v tom věku.
  • 00:20:48 Když se vrátil ten lékař,
    který nás odrodil, řekl,
  • 00:20:52 že byl sám překvapenej, že má
    ohromnou vitalitu a chuť do života.
  • 00:20:57 A že tím ho přesvědčila,
    že ji zkusí zachránit.
  • 00:21:02 Po tom, co jí udělali samozřejmě
    vyšetření těch třeba možných vad,
  • 00:21:06 který nejsou slučitelný se životem.
    A říkal, že si myslí,
  • 00:21:10 že to bude v pořádku,
    protože má ohromnou sílu žít.
  • 00:21:13 Že dokonce zkoušela sama dýchat.
  • 00:21:18 Já jsem ji viděl dřív než žena,
  • 00:21:20 a když jsem viděl
    toho človíčka malinkatýho,
  • 00:21:23 tak jsem měl takový pocit
    jakoby energie z toho, z ní.
  • 00:21:28 Ona prostě dávala energii mně
    v tu chvíli.
  • 00:21:31 Bylo to hrozně zvláštní.
  • 00:21:37 Adélka s Míšou
    se narodily ve 26.týdnu.
  • 00:21:41 Adélka vážila 700 gramů
    a Míša 840 gramů.
  • 00:21:46 Narodily se 20.března 2005 tady.
  • 00:21:52 Syn se narodil ve 25.týdnu
    a vážil 690 gramů.
  • 00:21:56 V září mu budou tři roky
    a prospívá úplně báječně.
  • 00:22:01 Ze začátku byly velký problémy,
    ale teď je úplně báječnej. Viď?
  • 00:22:06 V 25.týdnu a výše
    se staráme o všechny děti,
  • 00:22:11 protože jejich šance na přežití
    a dobrý vývoj je poměrně velká.
  • 00:22:14 Kubo!
  • 00:22:16 Ťapi, ťapi. Udělej. Ťapi, ťapi.
  • 00:22:19 Ťapi, ťapi.
  • 00:22:23 Kuba má diagnostikovanou
    dětskou mozkovou obrnu,
  • 00:22:26 takže se nepostaví.
    Má zkrácené achilovky.
  • 00:22:30 Je schopen se dostat na čtyři,
    na kolena, na ruce.
  • 00:22:34 Převaluje se. Rozhodně nechodí
    a sám se teda na nohou neudrží.
  • 00:22:41 Dobrý!
  • 00:22:43 Ty děti, představte si,
    se rodí po předčasném porodu,
  • 00:22:48 který je velmi nefyziologický.
  • 00:22:51 Je to vždycky
    patologická záležitost,
  • 00:22:54 která má svoje příčiny chorobné,
  • 00:22:56 které vedou
    k tomu předčasnému porodu.
  • 00:22:59 A těmito vlivy
    je to dítě také ovlivněno.
  • 00:23:04 Takže někdy se rodí
    v relativně dobrém stavu,
  • 00:23:07 a někdy naopak
    ve stavu velice špatném.
  • 00:23:10 Musíš se držet koníčka.
  • 00:23:13 Na kolínka.
  • 00:23:16 Na kolínka.
  • 00:23:18 A opři se.
  • 00:23:21 Teď je mu pět a půl roku
  • 00:23:24 a potřebuje péči
    více méně jako miminko.
  • 00:23:29 Měli jsme starší holčičku,
    ta měla v té době dva a půl roku.
  • 00:23:34 Teď má osm roků a něco.
  • 00:23:36 Chodila do školky a musela
    se s tím taky nějak smířit.
  • 00:23:41 Nějak se s tím vyrovnat.
  • 00:23:44 Plínku dáme. Plínku.
  • 00:23:48 Je to s ním strašně náročný a my
    už jsme si na to zvykli do té míry,
  • 00:23:52 že si myslím, že jsme na něm
    svým způsobem závislí.
  • 00:23:55 A já si kolikrát
    nedovedu vůbec představit,
  • 00:23:58 kdyby on nebyl nebo kdybychom
    o něho teď nějak přišli,
  • 00:24:01 co bychom dělali. Já mám obavy,
    že bychom se úplně zhroutili,
  • 00:24:04 protože celý náš zaběhnutý
    režim života by byl pryč.
  • 00:24:09 U nás se všechno točí kolem Kuby
    bohužel.
  • 00:24:14 My máme v jistém smyslu
    veliké štěstí, že to dítě je,
  • 00:24:18 řekl bych, velmi veselé,
    přestože leží už rok a půl vlastně.
  • 00:24:22 Ještě se nedokáže ani překulit,
    natož sedět,
  • 00:24:25 ale je to dítě veselé
    a my máme ten pocit,
  • 00:24:28 že je vlastně šťastné.
  • 00:24:31 Ovšem co to znamená
    pro matku a pro rodiče,
  • 00:24:34 o tom lépe nemluvit.
  • 00:24:36 Dokud máte miminko v kočárku,
    tak na něm nikdo nic nepozná.
  • 00:24:40 Každej řekne: To je krásný miminko.
  • 00:24:42 Ale až bude mít třeba pět
    a nebude chodit,
  • 00:24:45 tak to bude jiný. A taky nevím,
    jak se s tím vyrovnám.
  • 00:24:51 Felince je něco málo
    přes 15 měsíců.
  • 00:24:54 Teď váží devět a půl kilo,
    měří asi 86 centimetrů
  • 00:25:01 a musím říct, že je naprosto...
  • 00:25:05 Vypadá to, že je naprosto zdravá.
  • 00:25:12 Felicie znamená šťastná
    nebo štěstí vlastně.
  • 00:25:46 Skryté titulky: Jaroslav Švagr
    Česká televize 2008

Související