iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
21. 3. 2010
21:25 na ČT2

1 2 3 4 5

11 hlasů
10258
zhlédnutí

Vzkaz

Vzkaz Ludvíka Kundery

Literární teoretik, spisovatel, dramatik, překladatel a výtvarník, kterému jsou nejbližší myšlenky J. A. Komenského

13 min | další Publicistika »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Vzkaz Ludvíka Kundery

  • 00:00:16 Básník i prozaik, dramatik,
    překladatel, pedagog
  • 00:00:20 a literární historik Ludvík Kundera
    dnes žije v moravském Kunštátě.
  • 00:00:24 Za přínos ke zprostředkování
    české a německé literatury převzal
  • 00:00:28 na Knižním veletrhu v Lipsku
    Cenu za celoživotní dílo.
  • 00:00:33 Obdržel státní vyznamenání
    za zásluhy o stát
  • 00:00:37 v oblasti kultury a umění.
    Nadace Charty 77 ho v roce 2009
  • 00:00:41 vybrala za laureáta
    Ceny Jaroslava Seiferta.
  • 00:00:45 Možná, že to je i náhoda, že jsme
    tak přesně uprostřed Evropy,
  • 00:00:50 že jsme se stali nechtíce
    takovým celkem,
  • 00:00:55 kde se to všecko protíná.
    Já myslím,
  • 00:00:59 že taková zeměpisná poloha
    vede k samostatnosti.
  • 00:01:04 Malý národ se může podílet
    na těch dějinách,
  • 00:01:10 a to pomocí kultury umění.
  • 00:01:18 Čaj potřebuje kulturu,
    čaj není jakékoliv smetí,
  • 00:01:23 které se tam všelijak vlije.
    Ten, kdo tomu trochu rozumí,
  • 00:01:27 si říká: Hrome,
    přišla k nám návštěva,
  • 00:01:33 taková, řekl bych hlubokomyslná,
    tak dáme jim patřičný čaj.
  • 00:01:42 A najdeme třeba, co já vím,
    Nilgiri. To je z prostředku
  • 00:01:47 toho indického trojúhelníku, tak
    tam je takový hlubokomyslný čaj.
  • 00:01:53 Ta chuť, ta vůně, to navozuje
    především jisté zamyšlení,
  • 00:02:00 soustředění, vznikají nápady,
    sní se také.
  • 00:02:08 Počítač nemáme.
    Měli jsme cosi takového,
  • 00:02:12 přátelé saunisté rozhodli,
    že bez toho nelze žít,
  • 00:02:16 tak nám něco namontovali.
    Mě učil Scherhaufer.
  • 00:02:21 Potom jsem se podíval,
    co jsem to napsal a říkal jsem,
  • 00:02:25 že mi tam vyskakují jiná písmenka.
    Povídal, že mám moc dlouhé manžety
  • 00:02:34 a že mi tam čouhají
    a že já se toho tak nějak dotknu.
  • 00:02:39 A to je tak jemný přístroj,
    že to všecko zaznamená.
  • 00:02:43 Takže vznikly
    nějaké manžetové básně.
  • 00:02:48 Tatínek byl z Brna
    a maminka byla Rakušanka
  • 00:02:56 z rodiny skutečně doslova
    rakousko-uherské, její maminka,
  • 00:03:03 naše babička, byla Maďarka.
    Když přišli do Brna,
  • 00:03:10 tak maminka neuměla
    prý slovo česky, přirozeně.
  • 00:03:14 Ale velice rychle se naučila
    a taky u nás ležely knížky,
  • 00:03:20 mimo jiné jsem tam objevil
    německé vydání Knihy písní,
  • 00:03:30 tak jsem si v tom četl.
    Velice se mi to zalíbilo
  • 00:03:36 a tak jsem si položil otázku,
    jakpak by to znělo česky.
  • 00:03:41 To byly moje první překlady.
  • 00:03:43 Když jsem v tom věku byl,
    když se lidskému rozumu
  • 00:03:48 rozdíl mezi dobrým a zlým
    ukazovati počíná,
  • 00:03:52 zdála se mi toho
    nemalá býti potřeba,
  • 00:03:56 abych se dobře rozmyslil,
    ke kterému proudu lidí
  • 00:04:00 bych se připojil...
  • 00:04:02 V gymnáziích za našich dob
    se dávala povinná četba.
  • 00:04:08 A jako povinná četba byl dlouhá
    léta Komenského Labyrint světa.
  • 00:04:15 Ty povinné četby
    byly velmi nenáviděné.
  • 00:04:20 Já jsem se vymkl,
    přečetl jsem si to
  • 00:04:26 a našel jsem v tom
    velmi mladistvé zalíbení.
  • 00:04:29 Napsal jsem si tehdy
    takovou vymyšlenou podobu
  • 00:04:35 jakéhosi scénáře, že by to mělo
    hrát hodně písněmi a tanci,
  • 00:04:42 dokonce jsem šel tak daleko,
    že jsem to zkusmo obsadil,
  • 00:04:47 například Voskovcem a Werichem.
    Když už jsem tedy byl
  • 00:04:51 v tom divadelním provozu
  • 00:04:54 a hledaly se tituly,
    tak se mi to vybavilo,
  • 00:04:57 vzpomněl jsem si.
    Osobnost se mi zalíbila,
  • 00:05:01 zalíbila se mi tou mnohostranností,
    že on dokázal v 1 dobu být
  • 00:05:06 církevní hodnostář, kazatel,
    spisovatel.
  • 00:05:11 Pro mě byl taky velký básník.
    Zkrátka Komenský je pro mě
  • 00:05:17 fascinantní osobnost.
    Kdo jsem?
  • 00:05:21 Odkud přicházím?
    Kde jsem?
  • 00:05:25 Kam jdu?...
    Já si myslím, že Komenský,
  • 00:05:28 jak jsem tak zjistil
    za ta dlouhá léta,
  • 00:05:32 je pořád pojem ve světě,
    takže Komenského více.
  • 00:05:39 Od roku 1932 do roku 1937-38
    jsme žili v Litoměřicích,
  • 00:05:47 kde tatínek sloužil
    pod generálem Eliášem.
  • 00:05:54 Litoměřice byly tehdy
    perfektně dvoujazyčné,
  • 00:05:58 a to bylo všecko v pořádku.
    Kolem roku 1936
  • 00:06:02 najednou docházelo ke rvačkám,
    odvod do Reichu.
  • 00:06:10 Dostali jsme se k Berlínu.
    Tam jsem dostal záškrt,
  • 00:06:16 což tehdy byla smrtelná choroba,
    poněvadž nebyla antibiotika.
  • 00:06:20 Od této doby velkou úlohu hrálo
    štěstí, které jsem měl.
  • 00:06:25 Každou noc tam byly
    americké nálety.
  • 00:06:28 Napřed mě tam nosili do sklepa,
    já jsem nesměl ani chodit,
  • 00:06:33 v nosítkách. Tak jsme se domluvili,
    že mě nechávali v 2. patře nahoře.
  • 00:06:38 Takže já jsem viděl
    tucet amerických náletů na Berlín.
  • 00:06:43 Naše místo dneska je
    ve vztahu k Němcům
  • 00:06:49 takřka nejlepší v průběhu dějin.
    A je to výborné,
  • 00:06:54 že se už vlastně ani nerozlišuje
    Východní a Západní Němec.
  • 00:06:59 Když byla ta NDR,
    na kterou je mnoho
  • 00:07:02 všelijakých vtipů a kde ten útlak
    byl stejný jako u nás,
  • 00:07:07 tak, podotýkám, že docházelo
    k zvláštní nenormalitě.
  • 00:07:13 Když u nás byl nejostřejší režim,
    tak tam náhle bylo vše možné,
  • 00:07:20 a naopak.
    Plyne z toho 1 pozitivní věc,
  • 00:07:25 že lidé, kteří proti tomu režimu
    mají oprávněné námitky,
  • 00:07:30 tak z obou stran se našli
    a našli společný jazyk,
  • 00:07:35 a že je to Němec nebo Čech,
    nehrálo vůbec žádnou roli.
  • 00:07:47 To je obrovská relaxace.
    V této mé etapě mě malování
  • 00:07:52 spíš popouzí k psaní,
    dřív mě psaní popouzelo k malování.
  • 00:08:02 Tak, a je novoročenka.
    Já jsem za svůj dlouhý život,
  • 00:08:08 když se to sečte, tak jsem byl
    zhruba 10 let zaměstnancem.
  • 00:08:14 To jsou ta zaměstnání,
    která končila neblaze.
  • 00:08:21 To první bylo po aféře
    v Hostu do domu u mě.
  • 00:08:29 Trefulka zkritizoval
    mladistvou poezii Pavla Kohouta,
  • 00:08:34 takovou svazáckou,
    tam jsem udělal tu chybu,
  • 00:08:41 kterou jsem později
    ještě jednou zopakoval,
  • 00:08:45 že jsem dal výpověď týden před tím,
    než jsem ji dostal.
  • 00:08:49 Člověk se musí nechat vyhodit, asi.
    Normalizace,
  • 00:08:55 už i ten název je absurdní,
    je podle mého názoru
  • 00:09:02 nejtemnější údobí českých dějin.
    Srovnává se s 50. lety,
  • 00:09:09 ale tam bylo to pronásledování
    mnohem komplexnější.
  • 00:09:15 V 50. letech se většinou brali
    dost krutě jedinci,
  • 00:09:20 ale v 70. letech vždycky
    celá rodina, známí, kdekdo,
  • 00:09:25 takže tím byly přímo zasaženy
    asi 2/3 obyvatelstva.
  • 00:09:33 To byla idea mojí ženy,
    která jednoho dne řekla: "Ty umřeš,
  • 00:09:39 když nebudeš něco redigovat.?
    Řekl jsem jí: "Co můžu redigovat??
  • 00:09:44 Ona: "Podívej se,
    znáš tolik básníků, mladých,
  • 00:09:47 starých, znáš tolik grafiků,
    malířů, fotografů,
  • 00:09:51 nevychází žádné časopisy,
    nevíme, co kdo dělá.
  • 00:09:54 Obraťme se na ty lidi,
    shromážděme to
  • 00:09:57 a udělejme takové malé almanachy.?
    Zhruba 30 lidí se na tom podílelo.
  • 00:10:03 Dlouho to šlo utajeně,
    prolátlo se to tím,
  • 00:10:06 že Šimorda našel
    jakousi úřednici na veletrhu,
  • 00:10:11 která slíbila,
    že aby to mělo nějakou úpravu,
  • 00:10:16 že titulní stranu a tiráž
    vyklepe v pěkném tisku.
  • 00:10:23 Ta to dělala doma,
    její tatínek se na to podíval,
  • 00:10:26 ten byl nějakým ředitelem veletrhů,
    a řekl: "Panebože, co to jsou?
  • 00:10:31 Vždyť Skácel, Mikulášek,... Ježíš!?
    A běžel s tím na Kounicovu.
  • 00:10:40 Dny jsou zaplněny prací.
    Že bych sekal dříví jako dříve,
  • 00:10:46 to ne, poněvadž už netopíme.
    Jsem zavalován různými žádostmi,
  • 00:10:54 kterým potom dodatečně říkám
    sliby-chyby. Slíbím
  • 00:10:59 a pak se bojím zvednout telefon,...
    ZVONÍ TELEFON
  • 00:11:04 ...že: "Pane kolego, už jste nám měl
    14 dní dát rukopis a...
  • 00:11:11 Haló.
  • 00:11:15 Patřím k zvláštní skupině lidí,
    kteří mají odjakživa jedinou ženu,
  • 00:11:20 piju pouze čaj a co možná,
    tak dobré jihomoravské víno.
  • 00:11:32 Spisy jsou na 18 svazků
    rozplánovány a zatím jich vyšlo 10,
  • 00:11:40 ale že bych vydržel
    do svazku 18, to nevím.
  • 00:11:50 Když už jsem rozum bral,
    to znamená po roce 1929, 1930,
  • 00:12:00 tak jsem zažil demokracii,
    kterou dodneška chválím
  • 00:12:04 a která dodneška
    mi připadá nepřekonaná.
  • 00:12:08 Jak se to potom zvrtlo
    za nacistické okupace,
  • 00:12:13 a teď udělám obrovský skok,
    za sovětské okupace,
  • 00:12:17 tak to raději si odpusťme.
    Jisté je,
  • 00:12:20 že po roce 1945 slovo a pojem
    demokracie ustoupil do pozadí.
  • 00:12:27 Po Sametové revoluci
    se někde něco ozvalo,
  • 00:12:32 ale chybí filozof. A to, co vidíme
    v posledních letech, je to drsné,
  • 00:12:38 ale řekl bych,
    že to je odumírající.
  • 00:12:42 Peníze a obchod by tam hrály
    pravou negativní roli.
  • 00:12:48 Cesta je v prohloubení vzdělání.
    Mám takové vysněné dílčí řešení,
  • 00:12:58 že by se mělo důkladně zopakovat
    antické pojetí demokracie.
  • 00:13:05 Nic, tak končím výkřikem: Kéž by!
  • 00:13:13 Čaj je meditace, která nám chybí.
  • 00:13:23 Skryté titulky: Dušková
  • 00:13:24 .a

Související