iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
8. 6. 2011
22:00 na ČT2

1 2 3 4 5

11 hlasů
5076
zhlédnutí

Vzkaz

Vzkaz Jaroslava Maxmiliána Kašparů

Český spisovatel známý pod autorským jménem Max Kašparů je stomatolog, psychiatr, pedagog, premonstrátský diakon a esperantista. Je autorem duchovní literatury.

14 min | další Publicistika »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Vzkaz Jaroslava Maxmiliána Kašparů

  • 00:00:15 Kdykoliv si v divadle
    zkouším kostým,
  • 00:00:19 který mi bude,
    tak si uvědomuju jednu věc,
  • 00:00:24 která se mi už v životě
    několikrát potvrdila,
  • 00:00:28 a to je tato zásada,
    že v životě se dá hrát,
  • 00:00:34 ale ve hře se nedá žít.
  • 00:00:38 Já se taky musím
    několikrát převlékat.
  • 00:00:41 Kdybych to měl vyjádřit,
    tak v pátek se oblékám
  • 00:00:45 do lékařského pláště,
    protože jsem lékař.
  • 00:00:48 V sobotu hráváme divadlo,
  • 00:00:50 tak se oblékám
    do divadelního kostýmu.
  • 00:00:53 A v neděli vystupuju
    na kazatelnu jako kazatel,
  • 00:00:57 tak se oblékám
    do jáhenského pláště.
  • 00:01:00 Stále se musím podle toho chovat,
    v ordinaci jako lékař,
  • 00:01:05 v divadle jako komediant
    a na kazatelně jako kazatel
  • 00:01:09 a teolog.
  • 00:01:15 Ale pod tím kostýmem
    jsem to stále já.
  • 00:01:21 To moje já nezakryje žádný kostým.
  • 00:01:26 O tom už mluvil
    Voskovec s Werichem,
  • 00:01:29 že šaty dělají člověka,
    je to pravda odvěká,
  • 00:01:33 že putna dělá uhlíře,
    kutna dělá mnicha,
  • 00:01:37 ale to svoje já,
    to si člověk nese.
  • 00:01:43 A jakmile se někdy jako psychiatr
    začnu dostávat lidem
  • 00:01:47 pod ty jejich kostýmy,
    protože každý mi do ordinace
  • 00:01:50 přichází v nějakém kostýmu,
    i když mu nesedí,
  • 00:01:54 tak já se chci dostat
    za ty kostýmy,
  • 00:01:57 do toho jeho já,
    a tam někdy dochází ke konfliktům.
  • 00:02:00 Premonstrátský terciář
    JAROSLAV MAXMILIÁN KAŠPARŮ
  • 00:02:04 se narodil roku 1950 v Žirovnici
    na Českomoravské vysočině.
  • 00:02:08 Vystudoval postupně stomatologii,
    psychiatrii, pedagogiku,
  • 00:02:12 etiku a teologii.
  • 00:02:14 Je autorem téměř 20 knih
    o problémech lidské psychiky,
  • 00:02:17 pastorální medicíně,
    křesťanské víře, etice a podobně.
  • 00:02:21 Přeloženy byly do několika jazyků.
  • 00:02:23 Max Kašparů založil centrum
    pro pastorální medicínu,
  • 00:02:26 kde v současné době působí
    jako psychiatr, hypnoterapeut,
  • 00:02:30 diakon a soudní znalec.
  • 00:02:34 A v tomto pořadu VZKAZ
    vás budu doprovázet jako po mostě.
  • 00:02:39 Protože most, to je symbol spojení
    mezi narozením a smrtí.
  • 00:02:45 Všichni po tomto mostě procházíme
    a pod námi teče proud času.
  • 00:02:53 Lidský život, který od narození
    až po smrt prožíváme,
  • 00:02:57 má tři roviny: rovinu tělesnou,
    duševní a duchovní.
  • 00:03:09 Samozřejmě jsou kostýmy
    a jsou role,
  • 00:03:12 které jsou těmi kostýmy
    charakterizované,
  • 00:03:15 do kterých já se nevejdu.
  • 00:03:17 Tak buď je to role -
    sice na divadle ano,
  • 00:03:21 ale v životě to nejde,
    člověk nemůže dělat něco,
  • 00:03:24 co je proti jeho svědomí.
  • 00:03:26 A protože dneska
    už člověk neví prakticky,
  • 00:03:29 co je to svědomí,
    pro řadu lidí je to cizí pojem,
  • 00:03:32 tak raději říkám:
    je to proti žaludku.
  • 00:03:35 A musíme se někdy taky opravdu
    podívat na sebe do zrcadla,
  • 00:03:39 ne jestli nám to sluší,
  • 00:03:41 ale jestli ten kostým
    uneseme před veřejností.
  • 00:03:44 Také se někdy stává,
    že musíme vypadnout,
  • 00:03:47 opustit kostým,
    ale musíme taky opustit roli.
  • 00:03:51 A tohle je potřeba si rozlišit,
    protože role není kostým
  • 00:03:55 a kostým není role.
  • 00:03:58 Ono to pouze symbolizuje,
    stejně jako barva,
  • 00:04:00 tak i ten kostým
    cosi symbolizuje.
  • 00:04:03 Ale my musíme opouštět roli.
  • 00:04:05 Nemohu se chovat v lékařské
    ordinaci jako strýc Vézinet
  • 00:04:09 ve hře SLAMĚNÝ KLOBOUK,
    kterou teď právě budu hrát,
  • 00:04:14 a nemůžu se chovat na kazatelně
    v kostele coby psychiatr, lékař.
  • 00:04:23 A stejně tak herec,
    který je profesionální
  • 00:04:26 a přichází z divadla,
    a tam hraje třeba Othella,
  • 00:04:30 on z té role po cestě
    z divadla domů musí vypadnout,
  • 00:04:33 protože by se tam mohlo stát,
    že bude žárlivý i doma
  • 00:04:37 a zaškrtí svoji manželku.
  • 00:04:39 Čili my musíme ty masky shazovat
    a vracet se k tomu, kdo jsme my.
  • 00:04:46 Jediným kostýmem jsem se proměnil
    a vítá vás strýc Vézinet
  • 00:04:51 z divadelní hry SLAMĚNÝ KLOBOUK.
  • 00:04:57 Vítám vás na stavbě,
    na materiální stavbě světa,
  • 00:05:02 ve světě materiálního života,
    v dramatu této doby.
  • 00:05:10 Změnil jsem svůj kostým,
    ale moje já zůstalo stejné.
  • 00:05:15 Já proto miluju divadlo,
    právě proto,
  • 00:05:18 že jednak zapomínám
    na svou roli lékařskou
  • 00:05:21 a jáhenskou, v tom divadle.
  • 00:05:23 Ale zase si uvědomuju,
    že ten svět je velká kostymérna,
  • 00:05:27 velké panoptikum,
    že jsme tlačeni různými režiséry,
  • 00:05:31 abychom hráli nějaké hry,
    ale vždycky,
  • 00:05:34 když se vracíme k těm,
    které milujeme,
  • 00:05:37 tak se k nim musíme vracet
    vskutku bez masek
  • 00:05:40 a bez kostýmů, protože potom bychom
    nebyli pravdiví.
  • 00:05:45 Na tomto místě se sbíhají prakticky
    všechny osy mého života.
  • 00:05:51 Tam v tom domě jsem se narodil,
    tady je kostel,
  • 00:05:55 kde jsem byl pokřtěný,
    a za tím kostelem
  • 00:05:58 je základní škola,
    kam jsem v šesti letech nastoupil.
  • 00:06:04 Tady je fara,
    kde jsem jako vysokoškolský student
  • 00:06:07 prožíval svůj čas.
  • 00:06:11 A támhle vzadu je zámecká věž
    a pod ní je naše krásné
  • 00:06:15 velké ochotnické divadlo.
  • 00:06:20 Už jako vysokoškolák jsem hodně
    času prožil na téhle faře,
  • 00:06:25 u těchhle kamen.
  • 00:06:27 Tady moje maminka
    vždycky mě čekala,
  • 00:06:30 když jsem se vracel
    v pátek ze studií, z Prahy,
  • 00:06:34 a tady pekla řízky,
    na téhle plotně.
  • 00:06:39 Studoval jsem původně
    zubní lékařství,
  • 00:06:42 to málokdo o mně ví,
    ale během studií,
  • 00:06:45 když jsme měli stáže
    na psychiatrii,
  • 00:06:48 jsem byl tímto oborem
    velice osloven
  • 00:06:51 a mojí lásce k psychiatrii
    už jsem potom
  • 00:06:54 zůstal věrný celý život.
  • 00:06:59 Tady u mě v ordinaci se dějí
    takové zvláštní věci v tom smyslu,
  • 00:07:04 že jenom pacienti
    by mohli říct o tom,
  • 00:07:08 co oni si ode mě odnáší.
  • 00:07:13 Ale na druhé straně
    je obohacující to,
  • 00:07:16 co já si odnáším od svých pacientů,
    já tam poznávám jejich stavy,
  • 00:07:21 také poznávám jejich vztahy.
  • 00:07:25 Tak to potom přenáším
    do svých knížek.
  • 00:07:28 Těch knížek už jsem napsal 19
    a prakticky v každé z nich,
  • 00:07:32 v každé té publikaci
    se do značné míry
  • 00:07:35 odráží moje psychiatrická profese.
  • 00:07:45 Ve snové Jungově symbolice
    znamená střecha, půda a oheň na ní,
  • 00:07:50 že se děje cosi nezdravého
    v našich hlavách
  • 00:07:53 a měli bychom navštívit nějakou
    psychiatrickou ordinaci,
  • 00:07:58 možná tu ve věži,
    do které chodím po těchto schodech
  • 00:08:02 a kde prostřednictvím zvonů
    nebo jiných léčebných metod
  • 00:08:06 snažím se uhasit ony požáry,
    které nehoří na střechách
  • 00:08:10 a na půdách,
    ale v našich hlavách.
  • 00:08:13 My totiž žijeme
    ve světě,
  • 00:08:16 ve kterém se něco
    velmi silně změnilo.
  • 00:08:19 Žijeme ve světě
    plném epidemie nelásky,
  • 00:08:22 až nenávisti.
  • 00:08:25 A také se změnily pojmy.
  • 00:08:28 My už dáváme jiný obsah
    jiným pojmům.
  • 00:08:34 A tak jsme se dostali v této zemi
    do jakéhosi Babylónu.
  • 00:08:38 A ti, kteří jsou u nás dneska
    u moci, se domnívají,
  • 00:08:42 že všechno vyřeší paragrafy
    a peníze.
  • 00:08:44 A já se obávám
    tohoto velkého omylu,
  • 00:08:47 protože nad tím materiálním
    musí být jakýsi akcident.
  • 00:08:53 A ten akcident,
    to je právě ona láska.
  • 00:08:58 A tím, že se změnily pojmy,
    došlo k tomu,
  • 00:09:02 že například pýcha se změnila
    ve zdravé sebevědomí,
  • 00:09:05 lakomství v zákon ekonomiky,
  • 00:09:07 nestřídmost
    ve vyšší životní úroveň,
  • 00:09:10 závist je boj o spravedlnost
    a hněv je zdravá reakce.
  • 00:09:14 Dokonce hulvátství se u nás stalo
    svobodou projevu,
  • 00:09:18 okrádání, toť svobodný trh.
  • 00:09:21 A mateřství bez manželství,
    to je moderní forma existence
  • 00:09:25 a osvobození ženy.
  • 00:09:28 Ovšem z tohoto Babylónu
    je potřeba vyjít ven,
  • 00:09:32 sestoupit dolů
    a nechat v sobě snad jedině hořet
  • 00:09:37 oheň lásky, nikoliv oheň zmatku.
  • 00:09:43 Olovnice nám symbolizuje,
    že je potřeba vrátit se dolů,
  • 00:09:47 k podstatě normality.
  • 00:09:49 Tak jako všechny rostliny
    svými kořeny směřují
  • 00:09:53 do středu planety Země.
  • 00:09:57 A vodováha,
    ta nám zase symbolizuje,
  • 00:10:00 že bychom si měli hlídat,
    aby to s našimi vztahy,
  • 00:10:05 mezilidskými i vztahy k hodnotám,
    nešlo nějak z kopce.
  • 00:10:12 Z rodné Žirovnice jsem po promoci
    odešel na Slovensko,
  • 00:10:16 tam jsem se také oženil.
  • 00:10:18 A potom jsem s mojí ženou Marikou
    a s dvěma dětmi,
  • 00:10:22 s Terezkou a Bernadetou,
    zase jsme se vrátili do Čech,
  • 00:10:26 a to do obce Rynárec,
    kde bydlím v domečku se zahrádkou.
  • 00:10:31 Když jsem před 20 roky konvertoval
    a přijal jsem víru,
  • 00:10:35 tak jsem ani netušil,
    jak se můj duchovní život
  • 00:10:39 bude vyvíjet.
  • 00:10:40 Když bylo po revoluci,
    tak mě pan kardinál Vlk vysvětil
  • 00:10:45 na trvalého jáhna.
  • 00:10:48 Trvalé jáhenství,
    to je také služba,
  • 00:10:51 mohu křtít, mohu kázat, mohu
    asistovat při církevním sňatku,
  • 00:10:56 mohu pohřbívat, mohu vést
    i různé jiné bohoslužby.
  • 00:11:01 A jsem zase zpátky,
    jako trvalý jáhen,
  • 00:11:05 v tomto našem žirovnickém kostele.
  • 00:11:09 Žijeme v době,
    která si zamilovala povrchnost.
  • 00:11:14 Povrchní vztahy,
    povrchní názory,
  • 00:11:17 povrchní vzdělání,
    povrchní zábava.
  • 00:11:22 I v tomto případě jsou nám
    olovnice a vodováha pomocníky
  • 00:11:27 při řešení situací
    na kolejnici duchovního života.
  • 00:11:36 Olovnice nám ukazuje,
    kam máme směřovat,
  • 00:11:40 jít na hlubinu,
    vždy na hlubinu.
  • 00:11:44 A vodováha nám říká,
    že máme všechno kolem sebe
  • 00:11:48 mít urovnané,
    protože co je rovné, to je pevné.
  • 00:11:52 Rovné vztahy jsou pevné vztahy,
    rovné slovo je pevné slovo.
  • 00:11:58 Rovný charakter je pevný charakter.
  • 00:12:03 Divadlo mne obohacuje
    a současně je také koníčkem,
  • 00:12:07 který eliminuje všechno,
    co prožívám
  • 00:12:11 ve svých třech profesích.
  • 00:12:16 V tomto divadle už hráli
    moji rodiče i prarodiče.
  • 00:12:20 Hraji tady já, hraje tady moje žena
    a hrávaly tady i moje děti.
  • 00:12:24 Čili já bych také řekl,
    že žirovnické divadlo
  • 00:12:27 není jenom divadlo žirovnické,
    ale je to také rodinné divadlo
  • 00:12:32 moje vlastní.
  • 00:12:34 Když jsme byli malé děti,
    byli jsme i ve hře
  • 00:12:38 někdy vojáci, někdy policajti,
    někdy piráti
  • 00:12:42 a svoje role i masky
    jsme si vybírali sami.
  • 00:12:47 V dospělosti už nám zbývá
    jenom výběr masek,
  • 00:12:50 roli nám určí život.
  • 00:12:54 A když jsme staří,
  • 00:12:56 tak obě tyto funkce
    už přebere náš věk.
  • 00:13:05 Z toho plyne závěrečný vzkaz,
  • 00:13:07 že v životě je možné hrát,
    ale ve hrách nelze celý život žít.
  • 00:13:41 Skryté titulky: Alena Kardová,
    Česká televize 2011

Související