iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
19. 8. 2007
20:00 na ČT2

1 2 3 4 5

5 hlasů
8456
zhlédnutí

Steinovy

Pějí prý radostně zlověstné písně s punkovým nábojem. Sestry Karolina a Lucie získaly pověst nonkonformních hvězd české hudební scény.

13 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Steinovy

  • 00:00:11 Dokud to ještě jde,
    vysaju ze života šťávu.
  • 00:00:21 Srpnová neděle,
    mojito v hořčičáku.
  • 00:00:30 Grepovej džus a květovaný šaty,
  • 00:00:35 tak jsem to chtěla,
    hnízdečko plný vaty.
  • 00:00:39 Tak jsem to chtěla,
  • 00:00:44 tak jsem to chtěla...
  • 00:00:46 Když nám bylo pět až deset, tak
    jsme to věděly, že budeme zpěvačky.
  • 00:00:51 Pak jsme dlouho si říkaly,
    že budeme něco úplně jiného.
  • 00:00:54 Takže já jsem dělala politologii
    a pak jsem dělala v novinách.
  • 00:00:58 Takže jsem ráda,
    že už to nemusím dělat.
  • 00:01:00 A já jsem svýho času
    uvažovala o herectví
  • 00:01:06 nebo o konzervatoři s klavírem,
    protože mě to hodně bavilo hrát.
  • 00:01:09 Ale pak jsem to všechno zkrouhla
    a šla jsem na pedagogickou školu,
  • 00:01:14 takže já jsem vystudovaná učitelka.
  • 00:01:17 Já jsem o čtyři a půl roku starší,
    takže to je jasný.
  • 00:01:20 Já jsem vždycky byla ta,
    která diktovala
  • 00:01:24 a ségra se podřizovala,
    dokud jí v pubertě nenarostly...
  • 00:01:28 Co ti to narostlo?
    Já jsem zapomněla to slovo.
  • 00:01:31 Zoubky.
  • 00:01:33 Moje sestra je kliďas
    a já jsem neurotik.
  • 00:01:36 To se strašně pozná
    třeba při řízení auta nebo tak.
  • 00:01:39 Já zvládám líp,
    když to takhle řekneme,
  • 00:01:43 ty praktičtější věci.
    -Třeba umí počítat.
  • 00:01:47 To já vůbec nedokážu, takže
    když si máme rozpočítat honorář.
  • 00:01:51 To zvládám. A taky spoléhám na to,
    že moje sestra to opravdu neumí.
  • 00:02:01 Já je znám kolem dvaceti let
    prostě od jejich deseti,
  • 00:02:05 třinácti, nebo kolik bylo Karolíně,
    a já je pamatuju vždycky společně.
  • 00:02:14 Byla i doba, kdy nehrály,
    když se začaly rodit ty děti,
  • 00:02:17 tak byla nějaká pauza.
    Možná spolu chvilku taky
  • 00:02:20 umělecky nesouhlasily, tuším jenom,
    ale daly to do kupy znova.
  • 00:02:24 A teď je to nejsilnější
    za celou tu kariéru,
  • 00:02:27 kterou já pamatuju.
  • 00:02:31 Zpívající maminky. Není to
    na nich vidět, protože vypadají
  • 00:02:34 o deset let mladší, než jsou.
    Klamou tělem, holky.
  • 00:02:37 A výborný mi přijde,
    že se ani nedá říct folk.
  • 00:02:44 Prostě v tom je obsaženej big beat.
  • 00:02:46 Protože když potřebujou,
    vemou do ruky zbustřenou kytaru.
  • 00:02:49 Já myslím, že to není styl.
    Dalo se říct, že to může být folk.
  • 00:02:52 Tam asi patří zaškatulkovat.
    Ale ony jsou naprosto originální.
  • 00:02:56 Mají svoji vlastní poetiku
    a jsou prostě okouzlující
  • 00:03:01 ve svém projevu,
    který fakt nedokážu nikam zařadit.
  • 00:03:07 Já mám pocit,
    že jak holky dozrávaj,
  • 00:03:10 je to na tom cítit,
    že si dokážou vyjít vstříc.
  • 00:03:13 Že když se před pár rokama
    do krve pohádaly
  • 00:03:16 a odmítaly přijmout
    stanovisko té druhé,
  • 00:03:20 tak dneska už slyší na sebe.
  • 00:03:25 -Máte tam něco?
    -Jak jsi promluvil, tak jo,
  • 00:03:28 ale teď ne.
    -Teď to slyšíme jenom od vedle.
  • 00:03:31 Teď už jo!
  • 00:04:00 Na tom hřbitově podle nějaký
    kroniky leží asi dva a půl tisíce
  • 00:04:04 pochovaných lidí
    a možná, kde my stojíme,
  • 00:04:08 tak jsou všude pochovaný lidi
    a ty hroby tu fyzicky jsou,
  • 00:04:12 i když tu nadzemní část,
    nějaký kříž, kde by bylo jméno
  • 00:04:15 a datum, kdy se ten člověk narodil,
    kdy umřel, tak to tady nevidíme.
  • 00:04:19 Leží tam můj dědeček.
    Na ten hrob jsme sem jezdili
  • 00:04:22 z toho důvodu, a tím pádem
    jsem to tady viděl.
  • 00:04:27 A to místo se mi hrozně líbilo.
  • 00:04:29 Když pak byla šance sem
    po tom osmdesátým devátým roce jít,
  • 00:04:33 tak pro mě to nebyl žádná volba,
    protože jsem cítil,
  • 00:04:36 že sem patřím, že to je
    moc hezký místo k životu
  • 00:04:39 a že tu žít chci. Ta stavba
    je z konce třináctého století.
  • 00:04:46 Naposled
    se to opravovalo roku 1902
  • 00:04:49 a z té opravy
    jsou tady různý úžasný nápisy,
  • 00:04:53 který jsou nezapomenutelný.
  • 00:04:57 Tady třeba je Josef Drnec,
    rok 1880, 3.4. z Barochova.
  • 00:05:05 Našli jsme tam prkno,
    na kterým je napsáno,
  • 00:05:09 to bylo nahoře,
    na stropě tý půdy zaklopený
  • 00:05:12 a tužkou tam bylo napsáno,
    že tady dělali tesaři a truhláři.
  • 00:05:17 "Kamarádi, dočkáte-li budoucnosti,
    vzpomeňte na nás.
  • 00:05:22 Nazdar, nazdar, nazdar!"
  • 00:05:24 A tady je napsáno:
    Josef Kozel, to je největší tele.
  • 00:05:31 Když si uvědomíte,
    v jaké to je výšce,
  • 00:05:34 že ty děti, co to psaly,
    byly asi takhle velký,
  • 00:05:37 tak mi to přijde úžasný,
    že už tehdy...
  • 00:05:40 Přitom to sloužilo jako církevní
    památka, bylo to otevřený
  • 00:05:43 a ty děti se sem asi chodily hrát
    a psaly si tady.
  • 00:05:46 Támhle u toho kněžiště
    jsou takový čtyři podpisy
  • 00:05:49 a pod tím je napsáno:
    Rvali jsme se tady.
  • 00:05:52 Jsou místa, na který se nesmí.
  • 00:05:57 Jsou sladký, jak se mi ani nesní.
  • 00:06:02 A drážděj jak melasa v hrnku čaje.
  • 00:06:07 Tak poslouchej,
    to smrt nám asi hraje.
  • 00:06:12 Ty vyzývavou píseň,
    co provokuje k boji.
  • 00:06:16 O tom, že čas se krátí
    a jen děcko se bojí.
  • 00:06:22 Ty vyzývavou píseň,
    co provokuje k boji.
  • 00:06:26 O tom, že čas se krátí
    a jen děcko se bojí.
  • 00:06:32 Jsou místa, na který se nesmí,
  • 00:06:36 a na nich, a na nich
    se možná rodí vesmír.
  • 00:06:43 Já napíšu tu písničku
    a potom ji zahraju ségře.
  • 00:06:47 Ona si k tomu rovnou začne hrát
    tu svoji kytaru a já mám pocit,
  • 00:06:50 že to tam sedí, takže
    k tomu není potřeba nic dodávat.
  • 00:06:53 No, je to tak.
    Stalo se nám málokdy,
  • 00:06:58 že jsme řekly,
    že tohle je jako divný tam.
  • 00:07:01 Tak třeba něco jako pozměníme,
    nebo tak,
  • 00:07:03 ale je to většinou takovej ten
    úplně první nápad.
  • 00:07:08 Většinou když ona mi to začne hrát,
    tak už tam něco slyším
  • 00:07:12 a jakoby ta harmonie toho druhého
    hlasu, nebo pak toho,
  • 00:07:15 čím by chtěla dokořenit ta kytara,
    tak to už tam někde lítá,
  • 00:07:20 tak to akorát zkusím najít
    na tom hmatníku, a je to.
  • 00:07:25 Ale většinou to jako neměníme.
    Že bychom si řekly:
  • 00:07:29 Tak tohle je divný,
    pojďme to zkusit jinak.
  • 00:07:32 Možná jsme líný jenom.
  • 00:07:34 No, to, myslím, jsme.
    Líný každopádně jsme.
  • 00:07:37 -Líný jsme v každém případě.
    -O tom není žádná.
  • 00:07:42 ale většinou ta takhle prostě...
  • 00:07:45 Vlastně je fakt, že hodně jakoby
    chceme, aby to bylo jednoduchý.
  • 00:07:49 Taková ta jednoduchost
    je pro nás důležitá.
  • 00:07:53 Takže to, že to uděláme
    takovou tou nejčistší formou,
  • 00:07:56 která nás napadne hned,
    a pak se to nesnažíme dozdobit,
  • 00:07:59 tak to je vlastně záměr.
  • 00:08:12 Jsme prostě úplně hudebně naladěný
    na tu stejnou vlnu.
  • 00:08:15 Ani nemusíme zkoušet
    v podstatě skoro.
  • 00:08:17 To je úžasná výhoda
    toho sesterskýho hraní.
  • 00:08:20 A máme takový naše specifika,
    jako jsou třeba plovoucí rytmy.
  • 00:08:24 Michal říká: Kdyby s vámi měl hrát
    někdo cizí, tak to nezvládne.
  • 00:08:31 Karolína zpomalí, tak ty taky.
    A pak zase zpátky.
  • 00:08:36 Prostě takový plovoucí rytmy,
    který vy jste schopný spolu uhrát,
  • 00:08:40 ale kdyby měl někdo zvnějšku
    do toho zasahovat,
  • 00:08:43 tak je to pro něj problematický.
  • 00:08:46 My máme od církve souhlas s tím,
    že tady můžeme dělat kulturní akce.
  • 00:08:53 O tu budovu se staráme tak,
    aby dál nechátrala
  • 00:08:57 a zůstala tady jako připomínka
    těch generací,
  • 00:09:01 který se sem utíkaly
    se svými radostmi a starostmi.
  • 00:09:17 Utekla mi sestra.
  • 00:09:30 My si myslíme
    o spoustě věcí něco podobnýho.
  • 00:09:33 Úplně ze všech oblastí životních.
  • 00:09:35 No. A často se nám stává to,
    jak jedna řekne půlku věty
  • 00:09:40 a druhá to dokončí, protože
    zrovna včera o tom přemýšlela.
  • 00:09:43 Je to určitě do velké míry tím,
    že spolu trávíme strašně moc času
  • 00:09:48 a furt kecáme,
    takže my probereme úplně všechno.
  • 00:09:51 Takže pak máme takový to,
    jak se říká, že je výměna názorů,
  • 00:09:53 že jedna má nějaký názor
    a pak ho má i ta druhá.
  • 00:09:56 Tak my si ty názory
    furt jako slejváme.
  • 00:09:59 Nevím, nakolik máme společnou
    intuici. Možná je to prostě to,
  • 00:10:02 že spolu všechno probíráme pořád.
  • 00:10:05 Ale i když o něčem mluvíme poprvý,
    tak často zjistíme...
  • 00:10:09 Hm. Cítíme to strašně podobně.
  • 00:10:12 Spousta si lidí se mě na to ptá,
    jak spolu můžeme vycházet,
  • 00:10:16 když jsme ségry
    a zároveň spolu pracujeme.
  • 00:10:20 Oni mají pocit, že kdyby
    měli pracovat se svým sourozencem,
  • 00:10:24 že by to nedělalo dobrotu.
    Že to nemusí být výhoda.
  • 00:10:30 -Ale tak...
    -Spíš to je výhoda, ne?
  • 00:10:33 Spíš to je výhoda, ale docela
    často mi to někdo říká.
  • 00:10:36 Ty jo, kdybych já dělala
    se ségrou, to by bylo hrozný!
  • 00:10:40 My jsme zjistily,
    že perfektní je e-mail.
  • 00:10:43 Když máme nějaký probléme, něco,
    co si nedokážeme vyříkat,
  • 00:10:46 aniž bychom se pohádaly, tak
    to stopneme, abychom si nekazily
  • 00:10:49 cestu třeba, a druhý den si to
    "vye-mailujeme" a je to v pořádku.
  • 00:10:53 -Tak to je dobrý recept.
    -A při tom zjišťujeme,
  • 00:10:56 že u nás fungují mechanismy
    jako v manželství.
  • 00:11:00 To bylo tuhle docela vtipný, ne?
  • 00:11:04 Už ani nevím o čem to bylo,
    ale o něčem jsme se dohadovaly
  • 00:11:07 a už tam byly
    takový ty hlášky typu:
  • 00:11:10 Ale to nezáleží, co jsi řekla,
    ale jak ses u toho tvářila.
  • 00:11:14 Takhle to je přesně,
    když jsou spolu lidi moc často.
  • 00:11:18 Z českých autorů jsou tady
    velký jména, ověřený létama,
  • 00:11:24 taky svým vlastním věkem, jako
    je Karel Plíhal, Vlasta Redl.
  • 00:11:27 A holky už dneska
    k těmhle jménům pro mě patří,
  • 00:11:31 protože je tam ta síla,
    jsou tam ty nápady.
  • 00:11:36 A není to pro mě
    takovej ten blbej českej folk,
  • 00:11:41 kterej je vycpanej vatou
    a není o ničem.
  • 00:11:45 Prostě v tomhle je síla
    a je v tom život.
  • 00:11:48 A čím déle ho žijou -
    dneska už s těma dětma malýma -
  • 00:11:52 tak tím víc tam všeho toho je.
  • 00:11:55 Jen občas to cítím,
    jak vítr se zvedá.
  • 00:11:59 Jen malinko hvízdne,
    jen rozvíří prach
  • 00:12:03 a okamžik hrůzy
    mi nadechnout nedá,
  • 00:12:08 vždyť parťákem štěstí je strach.
  • 00:12:32 Jen občas to cítím,
    jak vítr se zvedá.
  • 00:12:37 Jen malinko hvízdne,
    jen rozvíří prach
  • 00:12:41 a okamžik hrůzy
    mi nadechnout nedá,
  • 00:12:46 vždyť parťákem štěstí je strach.
  • 00:12:55 Skryté titulky: Jaroslav Švagr
    Česká televize 2007

Související