iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
2. 11. 2007
16:00 na ČT2

1 2 3 4 5

146 hlasů
17253
zhlédnutí

Profily

Yan Zoritchak

17 min | další Vzdělávání »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Profily - Yan Zoritchak

  • 00:00:19 FRANCOUZSKY: Podívejte! Když to
    takhle otočíme směrem k divákům,
  • 00:00:22 bude asi dobře korespondovat
    se sochami Degase. Že?
  • 00:00:28 HUDBA
  • 00:00:39 SLOVENSKY: Bylo to už dávno.
    Poprvé mě zdejší město,
  • 00:00:45 to je šedesát kilometrů
    tady od Talloires,
  • 00:00:49 oslovilo v roce 1973,
    abych tam udělal výstavu.
  • 00:00:54 Ale až teď přišel nový ředitel
    muzea, kde mají sbírky,
  • 00:00:58 je tam Rodin, je tam Pissaro,
    je tam Cézanne.
  • 00:01:03 Prostě francouzští velikáni
    minulého století.
  • 00:01:09 No a tento pan ředitel
    André Liatard mě oslovil,
  • 00:01:14 je to kurátor muzea,
  • 00:01:16 jestli bychom neudělali
    společnou výstavu v muzeu,
  • 00:01:20 kde mají obrovskou sbírku
    francouzského klasického umění.
  • 00:01:25 A navrhl mi jednu věc.
  • 00:01:27 Dodnes když si na to vzpomenu,
    tak mi běhá mráz po zádech.
  • 00:01:31 Protože on mi řekl: Víte co?
    Já tam mám 30 - 40 Rodinů,
  • 00:01:37 tak některé
    dáme pryč z těch podstavců
  • 00:01:40 a dáme tam vaše sochy.
    Já jsem řekl: To není možné.
  • 00:01:45 Když je tam Rodin,
    tak by tam měl zůstat.
  • 00:01:47 On řekl: Ne. Tím pádem vznikne
    vztah mezi současným uměním
  • 00:01:54 třetího tisíciletí
    a o čem uvažoval a přemýšlel Rodin,
  • 00:01:59 když byl ve svém ateliéru.
  • 00:02:09 Za dva roky to bude padesát let,
  • 00:02:13 co jsem se vydal do světa.
  • 00:02:18 Nejdřív jsem odjel studovat
    do Čech. Do Železného Brodu.
  • 00:02:23 Tam jsem začal poznávat svět.
  • 00:02:28 Že za jedním kopcem je další kopec,
    přes řeky a potoky jsem šel.
  • 00:02:33 Čtyři roky v Železném Brodě,
    okolo Turnova a v okolí.
  • 00:02:38 Jablonec. To se mně otevřela
    určitá brána do světa.
  • 00:02:44 Až v roce 1963
    jsem měl velké štěstí.
  • 00:02:49 Byl jsem přijat na vysokou školu
    do Prahy. Na Umprumku.
  • 00:02:55 A tam se začaly
    další brány otevírat.
  • 00:02:59 Do roku 1966
    studia u docenta Plátka,
  • 00:03:05 profesor Malejovský
    a další profesoři významní.
  • 00:03:17 Další dvířka do světa,
    to nebyly dveře, jen dvířka,
  • 00:03:22 pustili mě do Paříže.
    Rok 1966, první pobyt v Paříži.
  • 00:03:27 Louvre, Mona Lisa, její úsměv.
    Ani jsem mu nevěřil.
  • 00:03:32 Dotknout jsem se jí nemohl,
    ale viděl jsem ji.
  • 00:03:37 Potom jsme projel celou Francii.
    Rok 1966, 1967, 1968.
  • 00:03:43 Pařížská revoluce v květnu 1968.
  • 00:03:49 No a v Praze 21.srpen, když byl,
    tak jsem byl v jižní Francii.
  • 00:03:57 Měl jsem pocit,
    že vypukla světová válka.
  • 00:04:00 Vrátil jsem se
    prvním vlakem do Prahy.
  • 00:04:09 Bolševici zavřeli hranice,
    tak jsem váhal.
  • 00:04:15 Nevěděl jsem, jestli se mám vrátit
    domů do Prahy, nebo do Tater.
  • 00:04:22 Nebylo to lehké rozhodování.
    Vrátil jsem se.
  • 00:04:27 Jenže potom začalo
    už trošku takové šikanování.
  • 00:04:31 Sranda byla,
    když jsem přijel do Popradu,
  • 00:04:34 za ta léta,
    co jsem se toulal po světě,
  • 00:04:37 už si ti policajti
    v Popradě na mě zvykli.
  • 00:04:41 A byl tam jeden partyzán,
    neměl prsty, část ruky mu chyběla,
  • 00:04:46 a když jsem přijel, vždycky jsem
    mu přivezl nějakou čokoládu,
  • 00:04:50 abych dostal další vízum do světa.
    Protože tehdy jsem se zval sám.
  • 00:04:54 Stačilo napsat, do které země jedu,
    a ukázat obálku.
  • 00:05:00 To bylo zajímavé, že v tom Popradě
    to tak krásně fungovalo.
  • 00:05:04 Všechny kamarády z vysoké školy
    jsem pozval do Paříže sám,
  • 00:05:09 aniž by měli pozvání
    od nějakého Francouze.
  • 00:05:12 A za pět, šest, sedm dolarů
    jsme tam pobyli klidně měsíc.
  • 00:05:17 A tento policista,
    už nevím, jak se jmenoval,
  • 00:05:22 mi řekl: Jestli chceš, tak můžeš
    naposledy, protože já už tu nebudu.
  • 00:05:27 Za chvíli už tu nebudu.
    Tak mi ještě dal vízum,
  • 00:05:30 poslední vízum na vlastní pozvání.
  • 00:05:38 Já jsem se mezitím oženil
    s mladou Francouzskou
  • 00:05:41 v Praze na Staroměstském náměstí.
    No, dost zajímavý život.
  • 00:05:48 Ale člověk neví,
    když u nás dostane diplom, co dál
  • 00:05:54 A jednou jsme jeli už po svatbě,
    bylo to tak v květnu 1970,
  • 00:05:59 zeptat se do Popradu
    na vojenskou správu,
  • 00:06:03 kdy už konečně půjdu na vojnu,
  • 00:06:05 protože jsme čekali
    přírůstek do rodiny.
  • 00:06:08 A tam nějaký plukovník
    na vojenské správě
  • 00:06:12 hledal moji kartu,
    kam půjdu na vojnu na ten rok.
  • 00:06:18 A mezitím jsme s manželkou
    prohodili pár slov.
  • 00:06:22 A on se nás zeptal:
    Jakou řečí to mluvíte?
  • 00:06:26 Já jsem řekl: Francouzky.
    A on: A to je kdo?
  • 00:06:28 Já: To je moje žena.
    A on: A vy chcete jít na vojnu?
  • 00:06:32 Já: Ano. Vždyť mám
    vojenskou povinnost.
  • 00:06:36 A on řekl: Já vás nechci.
  • 00:06:40 Podepište mi tu papír,
    že žádáte ministerstvo vnitra,
  • 00:06:44 že nechcete jít na vojnu.
    Tak já jsem samozřejmě požádal.
  • 00:06:48 Ale to jsem netušil,
  • 00:06:50 že z toho důvodu se musím
    vystěhovat z republiky.
  • 00:06:56 No a tak jsem se odstěhoval
    do Francie v létě roku 1970.
  • 00:07:02 Vyplatil jsem celá svoje studia -
    vysokou a střední školu
  • 00:07:07 a začal jsem v té Francii pytlačit.
  • 00:07:13 Prosadit se v té době ve Francii
    uměním nebylo možné,
  • 00:07:17 protože tady byly
    všelijaké ty proudy -
  • 00:07:19 op-art, pop art, Vasareli,
  • 00:07:23 Rauchenberg, skupina Zero
    a takové věci.
  • 00:07:28 Tak co člověk
    může tady v Alpách dělat?
  • 00:07:32 Já jsem začal kreslit, malovat,
  • 00:07:36 ale ty moje malby a kresby
    v této turistické oblasti
  • 00:07:41 - v Alpách - nikdo nechtěl.
    Měl jsem potíže uživit rodinu.
  • 00:08:01 Tak jsem si pomalu začal zařizovat
    dílnu, budovat, pracovat.
  • 00:08:08 Léta jsem tu dělal různé práce,
    na zahradě pěstoval brambory,
  • 00:08:13 hrášek, rajčata,
    měl jsem králíky, kapustu
  • 00:08:18 a přežili jsme jednu zimu.
    Pak druhou a třetí.
  • 00:08:22 Pomalu jsem vybudoval dílnu.
    A po letech ti lidé,
  • 00:08:27 co tady bydleli v okolí, když
    viděli, že to dělám a věřím tomu,
  • 00:08:32 se začali ke mně přibližovat.
  • 00:08:35 První výstavy jsem měl po hotelích
  • 00:08:38 a pomalu, pomalu
    jsem se dostal do povědomí
  • 00:08:41 v tom nejbližším francouzském
    prostředí - v Alpách.
  • 00:08:45 Jenže to nebylo ještě ono.
    Musel jsem přes Paříž.
  • 00:08:48 Až se mi potom povedly
    některé výstavy v cizině
  • 00:08:52 za Francii, i když jsem ještě neměl
    francouzské státní občanství.
  • 00:08:56 Byl jsem za Francii v Japonsku,
    v Americe, v Německu.
  • 00:09:01 V Sapporu, v Kjótu.
    V roce 1982 v Austrálii za Francii.
  • 00:09:08 A tím pádem veřejnost a kritika
    si začaly všímat,
  • 00:09:13 že by to mohlo něco znamenat,
    když mě zvou do zahraničí.
  • 00:09:19 Tím se mi začaly otvírat dveře
  • 00:09:21 ve francouzských
    galeriích a muzeích.
  • 00:09:25 KOMUNIKUJÍ FRANCOUZSKY
  • 00:09:33 Zde v Talloires i v širokém
    okolí je dobře známé jméno
  • 00:09:38 významného umělce
    s velkým mezinárodním uznáním.
  • 00:09:41 Je to Yan Zoritchak. Jen doufám,
    že jeho přítomnost tady
  • 00:09:44 pomůže co nejdříve zřídit galerii,
  • 00:09:46 nebo zde vznikne nadace na podporu
    kulturního vývoje u nás.
  • 00:09:57 V tomto prostředí v Talloires
    jsem už dvacet let.
  • 00:10:01 Pracuju každý den
    a mým potěšením je,
  • 00:10:07 že o moji práci, o moji tvorbu
    se dělím s publikem
  • 00:10:11 na celém světě.
    I v Číně, v Šanghaji,
  • 00:10:15 kde jsem vystavoval vloni,
    všude se k tomu lidé přibližují.
  • 00:10:21 A já nedělám umění
    odpadkové nebo pubelové,
  • 00:10:27 jak se říká ve francouzštině.
    Já se snažím tvořit krásu snů.
  • 00:10:36 Sklo je mým vyjádřením.
  • 00:10:39 A když mi sklo svými odrazy,
    broušením a leštěním
  • 00:10:43 pomáhá vytvářet tvary
    a nové obrazy,
  • 00:10:47 tak to lidi přitahuje,
    protože sklo je první materiál,
  • 00:10:52 který člověk jako myslitel a tvůrce
    vytvořil na Zemi.
  • 00:11:06 Před rokem a půl jsem se setkal
    s jednou dámou,
  • 00:11:12 která se jmenuje Denisa.
    A mezi řečí jsem se dozvěděl,
  • 00:11:17 že ona už 15 let maluje
    a zajímá se o malbu na porcelán.
  • 00:11:23 A mně hned něco napadlo.
    Tak jsem jí navrhl,
  • 00:11:27 jestli by nepřijala nabídku
    přijet do mého ateliéru,
  • 00:11:31 že bychom udělali nějaké
    hokusy pokusy s malbou na sklo.
  • 00:11:37 Potom jsem se jí trošku věnoval
    a za ten rok a půl
  • 00:11:43 se to dostalo tak daleko,
    že teď už je moje první asistentka.
  • 00:11:50 Děláme spolu
    na některých projektech
  • 00:11:53 a začíná vznikat
    nová a dobrá cesta.
  • 00:11:58 Otevírají cesty i tím,
    že spojuje malba na sklo
  • 00:12:03 i to, že tu malbu teď dostávám
    dovnitř do toho skla.
  • 00:12:10 Tak vzniká čtvrtý i pátý rozměr.
  • 00:12:13 V tom skle
    to má ten lidský parametr.
  • 00:12:17 A Denise se netřese tolik ruka
    jako mně.
  • 00:12:31 HUDBA
  • 00:12:36 Ve francouzštině jsem si vymyslel
    téma nana ele mama.
  • 00:12:43 Nana, to jsou jako v češtině kočky.
  • 00:12:47 V slovenštině mačky, to tak není,
  • 00:12:51 ale slovo kočky v češtině
    má různý význam.
  • 00:12:56 Několik významů.
    A mě zajímají takové kočky,
  • 00:13:00 jako byla Marilyn Monroe.
    Zajímá mě její život.
  • 00:13:05 Co tady zanechala. Jaký obraz
    zanechala pro lidi na světě,
  • 00:13:10 kteří jsme tu dnes.
    Potom mě zajímají všechny matky.
  • 00:13:13 Zajímají mě matky z Afghánistánu,
  • 00:13:17 které skrz tu burku
    se dívají na svět.
  • 00:13:19 Ale nosí na rukou děti.
  • 00:13:24 Zajímá mě matka africká.
  • 00:13:27 Zajímá mě matka muslimská.
  • 00:13:32 Evropská, čínská.
    Všechny tyto matky.
  • 00:13:36 Protože mezi kočkami a matkami
    je obrovský rozdíl.
  • 00:13:41 Většinou ty kočky se starají
    jen o sebe, o svůj obraz,
  • 00:13:45 který dávají do prostoru
    v prostředí, ve kterém žijí.
  • 00:13:50 Ale málokdy se dívají na život.
  • 00:13:54 A ty kočky ten život
    vlastně nedají.
  • 00:14:01 Nemají potomky. A mě zajímá
    ten vztah mezi matkami anonymními
  • 00:14:08 a těmito hvězdami,
    po kterých vlastně nic nezůstane.
  • 00:14:13 Zůstane jen ta ikona toho obrazu,
  • 00:14:17 ze které se podle mého názoru
    ten význam ztrácí
  • 00:14:23 a časem se úplně vytratí.
  • 00:14:26 První věci jsem začal dělat,
    to jsou ty matky jako...
  • 00:14:33 Je to pohled do života,
    jako okno do života s tím,
  • 00:14:39 že já je dám na ty bloky
    na to sklo tak,
  • 00:14:42 aby se všechny prolínaly,
    aby nebyl rozdíl,
  • 00:14:45 které matka je lepší.
    Protože všechny matky jsou dobré.
  • 00:14:50 Všechny matky z pohledu dětí
    jsou nejlepší. Zlaté mámy!
  • 00:14:56 Proto se chci věnovat
    tomu zrodu života.
  • 00:15:01 Matka jako nekonečný řetěz
    života na Zemi.
  • 00:15:08 Doufám, že nikdy neskončí.
  • 00:15:16 Po pečlivém zvážení
    jsem vybral takové aranžmá,
  • 00:15:23 takové rozmístění, a to proto,
    abychom v tomto prostoru
  • 00:15:27 dostali možnost
    lépe vnímat barevnost,
  • 00:15:30 která zde působí
    v dílech impresionistů.
  • 00:15:35 Navíc máme možnost
    dobře se seznámit
  • 00:15:38 a zorientovat v tvorbě Yana.
  • 00:15:43 Tak můžeme obdivovat jeho dílo,
    které se takto nádherně váže
  • 00:15:47 s původními exponáty výstavy.
  • 00:15:55 Už jsme to i vyzkoušeli.
  • 00:15:58 Minulý týden jsem tam dovezl
    asi třináct skleněných objektů,
  • 00:16:04 třináct soch a zkoušeli jsme to.
  • 00:16:07 A začalo to vibrovat,
    fungovat a krásná ozvěna.
  • 00:16:12 Nebyly to sice zvony,
    ale v myšlenkách to zvonilo.
  • 00:16:16 Potom jsme sundali
    několik těch Rodinů
  • 00:16:20 a postavili moje plastiky.
    A najednou ten jeho nápad
  • 00:16:24 si začínám přivlastňovat
    a už se těším,
  • 00:16:28 jak na to bude reagovat příští rok
    publikum v muzeu Faure.
  • 00:16:56 Skryté titulky: Jaroslav Švagr
    Česká televize 2007

Související