iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
26. 4. 2008
22:20 na ČT2

1 2 3 4 5

162 hlasů
24809
zhlédnutí

Kreslen světem Dalibor Chatrný

Malíř, grafik a neúnavný experimentátor s duší dítěte

52 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Kreslen světem Dalibor Chatrný

  • 00:00:03 Ach jo. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7.
    Teď mě napadlo,
  • 00:00:13 že by se mi ti milí přátelé,
    kteří půjdou za mnou,
  • 00:00:18 mohli podepsat na dveře.
    To bude za trest,
  • 00:00:22 tam si budou muset lehnout
    na břicho. 31, 32, 33, 34, doprčic,
  • 00:00:34 4, 5, 6, 57, 58, 59, 60, 61, 62,
    ach jo.
  • 00:00:50 Dohromady 132 a to nenesu uhlí.
    82, 83, 84, 85, 86, 87, 88, 89, 90.
  • 00:01:09 Václav Boštík měl
    ještě o 1 poschodí víc
  • 00:01:14 a byl menší než jsem já.
  • 00:01:16 Ten se chudák nachodil,
    ale chodil velmi dlouho.
  • 00:01:20 Ještě kousek.
    My jsme bydlívali tady napravo.
  • 00:01:30 Tento ateliér mám od roku 1967,
    čili tam byly dveře podepsané,
  • 00:01:43 popsané odshora dolů. Nechával
    jsem je od návštěvníků podepsat,
  • 00:01:48 otisknout palec a napsat datum,
    to kvůli policii.
  • 00:01:52 Já jsem upozorňoval:
    "Já spolupracuji s policií.?
  • 00:01:57 Takže na vás jsem si vymyslel,
    že musíte v té tradici pokračovat.
  • 00:02:03 Ještě tužku musím najít.
    Takže podepsat na dveře čitelně.
  • 00:02:11 Máš ho tam.
    Datum:
  • 00:02:16 Dnes je čtrnáctého.
    Krása.
  • 00:02:29 Co dělá Dalibor Chatrný?
    V pondělí koumá, v úterý cloumá,
  • 00:02:36 ve středu učí a mučí... se.
    Ve čtvrtek ráno pouští
  • 00:02:46 pokoušlivé dráčky,
    odpoledne pak střemhlavé draky.
  • 00:02:50 V pátek metafyziku
    na skřipec napíná.
  • 00:02:54 V sobotu do fyziky
    v metasvěráku buší.
  • 00:02:58 V neděli zlézá eben, nebe.
    V pondělí začíná od začátku.
  • 00:03:11 Člověk má být pořád pozorný
    jako na lovu, když se něco objeví,
  • 00:03:18 tak si ověřit,
    jestli to stojí za to.
  • 00:03:25 Je to konceptuální umělec
    v širokém slova smyslu.
  • 00:03:31 Dostává se
    k velice základním problémům,
  • 00:03:36 k samému fenoménu kresby
    nebo k živlům, přírodním fenoménům,
  • 00:03:42 zrcadlení, magnetismu a tak dále.
    Tyhlety různé elementy
  • 00:03:47 dokáže využít
    jako nový typ uměleckého poselství.
  • 00:03:53 Nemám žádné programy,
    abych chvíli dělal v pozoru
  • 00:03:59 a potom zase v nějakém dřepu.
    Sám sebe nepozoruji,
  • 00:04:06 takže rád uslyším někoho,
    kdo mě pozoruje
  • 00:04:12 jakoby z 2. chodníku
    a něco o mně řekne. Tak jo.
  • 00:04:23 Pro mě je taoistický, hrozný chlap,
    který se nenechá zmáknout ničím.
  • 00:04:34 Má tu vitalitu,
    jak pořád chodí do toho 6. patra,
  • 00:04:39 kde má ateliér,
    nebo já nevím, kde ji bere.
  • 00:04:43 U něho ta vitalita převálcuje
    všechny tyhle danosti.
  • 00:04:47 Vidíš to, dokonce dělám problémy.
    To mě těší.
  • 00:05:05 Nebem mám v sobě oheň hvězdy.
    Oblaky visím v povětří.
  • 00:05:13 Ptactvem lítám pod oblaky.
    Rybami plovu ve vodě.
  • 00:05:21 Zemi mám horami, poli, lesy,
    zvířaty, lidmi.
  • 00:05:28 Tak plný jsem obyvateli svými
    ve 4 živlech.
  • 00:05:37 Tady máš nářadí.
    A magnety taky.
  • 00:05:44 Takhle se 2 magnety, které jsou
    proti sobě stejnými póly
  • 00:05:51 plus - plus nebo minus - minus,
    odpuzují.
  • 00:05:57 Ty 2 magnety se nedokážou srazit.
  • 00:06:02 On si dodneška uchoval
    takové to okouzlení
  • 00:06:07 nebo otvírání se
    neustále novým podnětům
  • 00:06:11 a snahu každou věc, která ho
    napadne, ověřit, experimentovat.
  • 00:06:15 To je něco, co často je dnes
    podřizováno určitému konceptu
  • 00:06:25 nebo nějaké myšlence,
    kterou si dopředu navodím
  • 00:06:29 a teprve zpětně se k ní dobírám.
  • 00:06:33 Kdežto on bezprostředně reaguje
    experimentálně nějakým pokusem.
  • 00:06:37 Na to jsem si nezvykl od začátku.
    Už se o tom mluví možná
  • 00:06:41 takových 40, 50 let.
    Nic proti tomu nemůžu udělat,
  • 00:06:47 ale já to nepovažuji za experiment.
    I když se zdá,
  • 00:06:52 že přicházím pořád na cosi nového
    a použiji jiný materiál,...
  • 00:06:58 Ony ty materiály přijdou za mnou.
  • 00:07:01 Tak, dobré? Můžeme začít s kouzlem?
  • 00:07:12 Je, teď se ulomila tyč.
    To je špatné, máme po efektu.
  • 00:07:21 To se odlepilo.
  • 00:07:26 Třeba ve škole v kovodílnách
    mi kamarád ukázal feritový magnet.
  • 00:07:34 To jsem ještě nevěděl, co to je.
  • 00:07:39 Takže sis hrál s tím magnetem,
    jak přibírá piliny.
  • 00:07:46 Když jsem chytl ten magnet do ruky
    a strčil jsem ho do hrnce
  • 00:07:52 s pilinami, tak jsem měl ruku...
    Jako silák jsem ji držel.
  • 00:07:59 Existují takové fotky, to je taková
    klasická, jakoby revoluční fotka.
  • 00:08:08 Nikdy jsem si nenaplánoval
    předem magnety,
  • 00:08:12 nikdy jsem si nenaplánoval obrazy.
    K tomu jsem vždycky přišel
  • 00:08:17 jako slepý k houslím.
    Tady jsem přišel na to,
  • 00:08:22 že můžu pocouvat ten magnet
    a on si přitáhne, co mu nabídnu.
  • 00:08:30 Tady jsem obětoval 1 šroubovák
    a tak dál.
  • 00:08:41 Použil jsem i takovouhle bedýnku.
    Magnety jsem dal tady
  • 00:08:48 a tady na silon zavěsil
    tento válec.
  • 00:08:53 Tady je to obdobné.
  • 00:08:56 Toto je vertikální a tady tento
    válec je na horizontální niti.
  • 00:09:02 Já do toho trochu drbnu.
    To je levitace, jak se patří.
  • 00:09:14 Člověk nemůže mluvit
    jen za sebe, je to také věc doby.
  • 00:09:24 Já věřím, že když tady někdo
    začne dělat něco podstatného,
  • 00:09:30 že tam na 2. konci
    to bude někdo dělat taky.
  • 00:09:34 Dokonce byly experimenty,
    zjistili to u ptáků a u zvířátek,
  • 00:09:40 že se chovají na základě setkání
    s úplně novým materiálem totožně.
  • 00:09:47 A nemohli se navštívit,
    aby si poradili co a jak.
  • 00:09:52 Jsou tady ty piliny?
    Tak to doneste. To stačí.
  • 00:10:11 Ono se dá s tím kreslit.
    Dobré, to jsem ještě neviděl.
  • 00:10:27 Vánkem vanu tiše.
    Větrem foukám silně.
  • 00:10:32 Vichřicí porážím stromy.
    Větrem točím se dokola.
  • 00:10:37 Větrem podzemním
    vzbuzuji zemětřesení.
  • 00:10:41 Zemětřesením dělám propadliny.
    Ze sírné páry jsem hromem,
  • 00:10:48 kterým z oblaku vyrážeje
    s bleskem hřímám a biji.
  • 00:10:58 Tady je zřejmě nejstarší věc
    v pokoji. Vzadu je psán rok 1962,
  • 00:11:06 mě to udivuje. Tady jsem měl
    pokušení velice omylné,
  • 00:11:12 kdy jsem tady zakreslil kruh
    a tam třeba obdélník.
  • 00:11:16 To bylo tak lapidárně nesmyslné,
    že jsem to musel zrušit.
  • 00:11:21 Rozmlžil jsem tady to.
    Je tady jakási magie,
  • 00:11:26 kterou jsem si dal k posteli,
    kde spávám.
  • 00:11:30 Já v tom vidím
    jakési osudové záležitosti.
  • 00:11:36 Dalibor Chatrný patří
    k té nejstarší generaci,
  • 00:11:43 to znamená takoví ti zakladatelé
    moderního českého umění
  • 00:11:47 z roku 1957, které sledoval.
    Už tehdy, na přelomu 50. a 60. let,
  • 00:11:52 byl Dalibor Chatrný ten, kdo se
    nespokojí s realistickým popisem,
  • 00:11:57 kdo se nespokojí
    s dosavadními a využívanými
  • 00:12:01 výtvarnými prostředky,
    kdo dělá ten krok kupředu směrem
  • 00:12:05 ke geometrické stylizaci,
    směrem k racionální úvaze,
  • 00:12:09 která formuje výtvarné dílo
    a směrem k různým materiálovým,
  • 00:12:13 prostorovým i úvahovým
    experimentům,
  • 00:12:16 kdy do role experimentátora
    posouvá i diváky,
  • 00:12:19 protože oni si musí najít nějaký
    recept na vnímání toho jeho díla.
  • 00:12:24 Jo, já nevím, co to je.
    Experimentovat můžou nějací vědci
  • 00:12:29 se zkumavkami a zkoušet to,
    když to bouchne,
  • 00:12:35 tak je to v pořádku. Já nevím,
    že bych rozlišoval,
  • 00:12:39 kdy experimentuji a kdy potom dělám
    na hotovo. Nic o tom nevím.
  • 00:12:48 Co teď tropíš?
    To netropím. Dělám ukázku.
  • 00:12:56 To jsou kresby pro 2 ruce,
    které jsem začal dělat
  • 00:13:01 asi tak v roce 1985.
    Bylo to takové jakési poznání,
  • 00:13:06 že když dělám 1 rukou
    a 2. odpočívá, že to není ono.
  • 00:13:15 Mně zajímala rovina jako artefakt.
    Rovina papíru, desky, plátna.
  • 00:13:26 Ale současně jsem si uvědomil
    2. rovinu,
  • 00:13:31 která prochází středem těla a má
    veliký důsledek na symetrii těla
  • 00:13:41 a na práci oběma rukama.
    Já jsem levák.
  • 00:13:44 Píšu pravou, ale nečitelně,
    ale umím i oběma rukama.
  • 00:13:57 Tady jsem zkusil opakovat slovo,
    které se dá opakovat do nekonečna.
  • 00:14:05 Je absurdní opakovat do nekonečna
    slovo neopakovatelno.
  • 00:14:10 Podle retrográdního slovníku
    se rozpitvá slovo,
  • 00:14:15 aby se odkryly kořeny slov.
    Tady je
  • 00:14:20 ne - o - pak - ova - tel - n - o.
    Vznikne tady taková struktura,
  • 00:14:35 která se tam vyplatí
    v té největší délce. Ještě, ještě,...
  • 00:14:46 Po určité úvaze jsem si opatřil
    20 metrů kladívkového papíru,
  • 00:14:53 který jsem postupně rozvíjel
    a navíjel, jak jsem na tom pracoval
  • 00:15:00 Ještě, ještě. Výsledek byl ten, že
    jsem kresbu dlouho neviděl vcelku,
  • 00:15:07 protože jsem to měl
    vždycky stočené. Ještě, ještě...
  • 00:15:14 Samozřejmě je na kresbě vidět,
    že nebyla dělaná jedním tahem,
  • 00:15:18 protože jsou tady určité prodlevy.
    Kreslil jsem to nejmíň 14 dní.
  • 00:15:26 Už to bude na konci. Myslím si,
    že těch 20 metrů je dostatečná míra
  • 00:15:33 Myslel jsem,
    že tu bude víc prostoru
  • 00:15:37 a ono to je na to úplně jako šité.
  • 00:15:44 Uděláme si takové obkreslování,
    kresbu s překážkami.
  • 00:15:49 Tou překážkou bude Pavel Jirásek.
    Takže Pavel takhle vstoupí.
  • 00:15:59 Můžeš se pohybovat, jak chceš.
    Já jsem dělal překážku z kamenů,
  • 00:16:07 z brambor, s půllitry piva,..
    Teď si třeba můžeš kleknout,
  • 00:16:26 můžeš se opřít rukama, na loket,
    třeba se postavíš.
  • 00:16:39 Počkej, ještě to tady... Odejdi.
    V tomto případě vznikne
  • 00:16:53 velice jemná kresba.
    Je to určitá redukce kresby
  • 00:17:00 na takovéto kyvadlové pohyby
    nebo to, že respektuji objekt,
  • 00:17:07 který sleduji.
    Teď bych tady mohl udělat,
  • 00:17:12 jak je ta spára...
    ruším trochu ten program.
  • 00:17:23 Já nejsem žádný malíř ani sochař,
    já jsem kreslíř,
  • 00:17:30 který se uplatňuje v grafice
    nebo v tom, co je grafice blízké
  • 00:17:36 a kde pro mne existuje
    jediný základní prvek,
  • 00:17:42 a to je linka, kresba. Linka je
    vedení ruky, stopa po vedení ruky.
  • 00:17:56 Z vody vystupuji párou.
    Odtud dělám se oblakem.
  • 00:18:02 Blízko země mlhou.
    Z oblaku kapu po krůpějích deštěm
  • 00:18:07 a lijavcem.
    Zmrzlý stávám se kroupami.
  • 00:18:11 Polozmrzlý sněhem. Zahřátý rzí
    bývám dešťovým oblakem,
  • 00:18:17 jenž naproti slunce stojí.
    Ukazuji se duhou.
  • 00:18:22 Ze zmrzlé vody bývám ledem.
    Zmrzlou rosou slovu jinovatka.
  • 00:18:29 Tady mám takovou ukázku. Jak to
    budu asi prezentovat, takhle?
  • 00:18:44 To jsou fotografie
    Jindřicha Streita, které vyhazoval,
  • 00:18:52 protože byly buď přeexponované
    nebo podexponované.
  • 00:18:58 Tak jsem je potom rozříznul
    a dal k sobě.
  • 00:19:02 Najednou ta proměna
    jakoby tomu dodávala určitý význam.
  • 00:19:10 Jiný způsob jsem třeba našel
    s prošíváním provázkem, takhle.
  • 00:19:18 Takovou dvojici, tak mě hned
    napadne, že bych je mohl spojit.
  • 00:19:25 Bohužel to nemám utříděné.
    Tady je nějaká babička s klukem
  • 00:19:32 na hřbitově. Takovým gestem
    jsem tu věc podtrhl.
  • 00:19:39 Chlapi tlačí do něčeho. K tomu jsem
    přidal fotografii ze schůzování.
  • 00:19:50 Tam je ten nátlak,
    ono mluví samo za sebe.
  • 00:19:58 Zpracovávání fotografií začalo
    ve škole, kde jsem učil.
  • 00:20:04 Dělali tam pořádek ve fotokabinetě
    a na dvůr vyházeli hromadu fotek.
  • 00:20:11 Děcka si to rozebírala,
    tak jsem si taky pár vzal.
  • 00:20:15 Napřed jsem nevěděl, co s tím.
    Začal jsem ty fotky prošívat
  • 00:20:22 špagáty nebo jsem si vypůjčil
    od knihařů raznice různého průměru
  • 00:20:30 a v lisu jsem ty fotografie
    prorazil.
  • 00:20:35 Potom jsem třeba v portrétu
    mírně pootočil obličej,
  • 00:20:39 který se původně tváří zcela vážně.
  • 00:20:43 Najednou získal úplně jiný výraz.
    Toto je úplně obyčejná krajina,
  • 00:20:51 tady a tady zásah
    a jsou převrácené.
  • 00:20:58 Najednou tam vzniknou objekty.
    To jsem se divil.
  • 00:21:03 Ono to potom vypadá, že si s tím
    hraji. No tak jo, co se dá dělat.
  • 00:21:14 V roce 1978 vymyslel
    Dalibor Chatrný
  • 00:21:17 cyklus jednookých portrétů
    známých brněnských osobností.
  • 00:21:23 Tam zkoumá jakési hranice
    podobnosti, protože pořád poznáme,
  • 00:21:28 o koho se jedná.
    Je to asi ta hranice,
  • 00:21:31 kdy ještě je podoba poznatelná,
    ale kdyby bylo ubráno ještě více,
  • 00:21:36 tak už by poznatelná nebyla.
    Myslím, že v práci s fotografií
  • 00:21:41 Dalibor Chatrný nejvíc uplatňuje
    princip hry ve svém díle.
  • 00:21:48 Může říkat, co chce. Přece nemůže
    znát celé moje dílo, takže...
  • 00:21:57 Zkus říct, co pro tebe znamená hra.
    To já nevím. Podívej se,
  • 00:22:01 tyhle nápady vymýšlí
    kunsthistorici.
  • 00:22:06 To je jejich zodpovědnost.
    Já nevím, že si hraji.
  • 00:22:11 Jestli si hraji, tak jo,
    co se dá dělat.
  • 00:22:18 Toto jsem našel už ve smetí.
    To je koláž nějaké fotografie
  • 00:22:25 ze školy.
    Takhle jsem to přidal k sobě.
  • 00:22:32 To se mi najednou zalíbilo.
    Je to objev z předvčerejška.
  • 00:22:41 Mezi kvítím jsem nejznámější,
    na jaře fialkou, hyacintem,
  • 00:22:46 narcisem, pak lilií, posléze růží,
    karafiátem a jinými.
  • 00:22:52 Z těchto bývám vinut
    do věnců a kytic.
  • 00:22:56 Tulipánem jsem okrasou kvítí,
    avšak bez vůně.
  • 00:23:05 Včera večer to přišel Zahrádka
    vytáhnout.
  • 00:23:10 To navazuje tam na ty věci,
    ale nevím, kde to to...
  • 00:23:14 Zkusíme to zavěsit.
    Tam je možnost to zavěsit.
  • 00:23:18 To je dobré.
  • 00:23:21 Takhle nebo ještě výš?
    Takhle.
  • 00:23:26 Jedině že já budu jako věšák
    a budete to věšet na mě. Čáry máry.
  • 00:23:52 Teď to je dobré taky.
    Mobil by musel fungovat sám,
  • 00:24:01 já jsem jako mobil.
    Toto je taky zajímavé.
  • 00:24:09 Na prodej. Stačí, ne?
  • 00:24:26 Sousedi v bytě pod námi dělali
    v roce 1980 etážové topení
  • 00:24:33 a na balkón vyhazovali pokroucené
    zbytky mosazné nebo měděné.
  • 00:24:42 Líbilo se mi to,
    tak jsem si je vzal.
  • 00:24:46 Nějakou dobu to u mě leželo,
    až jsem přišel na to,
  • 00:24:50 že když to provleču silonem,
    tak je to velice variabilní
  • 00:24:58 situace, se kterou se dá dělat.
    Navíc je to všecko pohyblivé.
  • 00:25:05 To nejsou žádné počtářské výkony
    nebo věci,
  • 00:25:12 které by se daly dělat v počítači.
    To stačí jen zatáhnout
  • 00:25:17 nebo víc přemístit. Tady na tomto
    místě je navíc ještě zrcadlení.
  • 00:25:28 Širokospektrou kolekci jeho prací
    jsem viděl poprvé
  • 00:25:32 v galerii Jaroslava Krále,
    kde měl vystaveno asi 50 prací,
  • 00:25:36 kde v takových zvláštních kolébkách
    bylo několik set grafických listů.
  • 00:25:40 A to jsem tenkrát nevěděl,
    že Dalibor Chatrný
  • 00:25:43 je svým způsobem hyperproduktivní.
    To jsem se dozvěděl až později.
  • 00:25:48 On hovořil o tzv. rezervoárech,
    to znamená,
  • 00:25:51 že ten problém se má řešit
    v nějakém prostoru,
  • 00:25:57 který je třeba vyčerpat.
    A až se ten prostor vyčerpá,
  • 00:26:01 tak se můžeme dostat
    do rezervoáru dalšího,
  • 00:26:04 který je potřeba dále vyčerpat
    a dostat se zase dále.
  • 00:26:07 To je princip jeho tvorby,
    která je velice košatá.
  • 00:26:10 Když bychom vzali jeho monografii,
    tak z ní můžeme udělat 5 dílů,
  • 00:26:14 takže Dalibor Chatrný
    je svým způsobem 5 umělců v jednom.
  • 00:26:18 Když na něco přijdu,
    tak udělám maximálně možný
  • 00:26:24 počet variant,
    aby to nemusel dělat někdo za mě.
  • 00:26:29 Kdybych se toho dotkl
    jen ve 2, ve 3 případech,
  • 00:26:33 tak to vypadá jako náhoda,
    ale tam se potom objeví
  • 00:26:37 jakýsi řád v souvislosti
    s úplně něčím jiným.
  • 00:26:42 Tam potom zase najdu cestu,
    kudy zase jinak.
  • 00:26:49 Zkusíme to s tím bílým.
    Jo.
  • 00:26:58 Dobré.
    Jo?
  • 00:27:01 Jak jsi rozhodoval, kdy bude
    kulatý tvar a kdy nějaký jiný?
  • 00:27:06 No, jako takové dvojče.
    Vedle čtverce se hodí kruh,
  • 00:27:12 to je jasné. Když kreslím kruh,
    nakreslím vedle čtverec,
  • 00:27:17 ty velice dobře jdou k sobě.
  • 00:27:30 To je taky rovina měděného plechu,
    kde je pořád vidět ten 1 problém
  • 00:27:41 a udělat ho
    v co největším počtu možností.
  • 00:27:49 Toto je jako
    u perforovaných kreseb,
  • 00:27:54 jak jsem perforoval ty papíry,
    tak to je perforovaný plech.
  • 00:27:59 Vidíte, že to je rovina s linkami.
    Byla doba,
  • 00:28:04 kdy jsem chodil po Brně s plechy.
    To jsou 60. roky,
  • 00:28:09 které ještě přímo souvisí
    s grafikou.
  • 00:28:13 Já jsem dělal suché jehly
    do tenkého plechu,
  • 00:28:18 kde jsem ten plech takhle provrtal.
    To byl přímo příklad použití
  • 00:28:25 grafické matrice pro objekt.
    To není experiment.
  • 00:28:32 Experiment je ten,
    že dělám 100x něco na vyhození
  • 00:28:36 a po 101. se to povede. To nedělám.
  • 00:28:40 Takhle vyhazovat nemusím,
    ale vyhazuji dost.
  • 00:28:50 RUCH ULICE
  • 00:28:55 Dalibore, klidně to rovnej,
    my už si tě budeme točit.
  • 00:28:59 Já schovám čepici.
  • 00:29:05 Tady jde o to,
    že v té ploše bod putuje,
  • 00:29:09 až se dostane na střed.
    To je všecko. Co s tím?
  • 00:29:15 To se nemusí povídat,
    hlavně aby to bylo zřetelné.
  • 00:29:22 Ten cypřiš tady vypadá zajímavě
    v tom celku.
  • 00:29:28 To je pěkné místo, i ten beton.
    Vidíš, teď to takhle přeběhl.
  • 00:29:43 Červem ohlodávám věci,
    dešťovkou zemi,
  • 00:29:47 housenkou rostlinu,
    kobylkou plody polní,
  • 00:29:51 pilousem obilí, červotočem dřevo,
    molem šaty, švábem knihu,
  • 00:29:56 červem maso, sýr,
    skákající blechou, vší,
  • 00:30:00 smradlavou štěnicí vás koušu,
    klíštětem saji krev.
  • 00:30:13 Chatrný je určitě příkladem
    konceptuálního umělce
  • 00:30:18 se vším všudy,
    protože všechny jeho věci jsou
  • 00:30:22 jakousi úvahou o problému.
    A on tu úvahu někdy realizuje
  • 00:30:26 grafickými prostředky,
    někdy sochařským dílem,
  • 00:30:32 jindy provázkovým
    subtilním objektem.
  • 00:30:34 Čili není tak podstatný materiál,
    se kterým pracuje,
  • 00:30:38 ale podstatná je ta idea,
    kterou chce sdělit.
  • 00:30:43 A v rámci konceptuálního umění
    je Dalibor Chatrný
  • 00:30:47 snad nejvýrazněji zaměřen
    na otázku prostoru.
  • 00:30:51 Mě osobně nejvíce oslovují
    ty vzdušné plastiky
  • 00:30:54 ze začátku 70. let,
    kdy kreslí úvahy o tom,
  • 00:30:58 co by se stalo, kdyby velká socha
    byla zahloubena pod zemský povrch
  • 00:31:02 nebo kdyby se vznášela v ovzduší.
  • 00:31:07 V roce 1982 jsem byl požádán,
    jestli bych využil tohoto prostoru.
  • 00:31:13 Já jsem hrábl do svých zásob
    a našel jsem kresbu z roku 1972,
  • 00:31:20 kdy jsem dělal objekty.
    To mne zajímaly objekty,
  • 00:31:26 které vycházejí ze země,
    zapadají do země
  • 00:31:30 a procházejí třeba vodou, vzduchem
    a dokonce i mraky,
  • 00:31:36 protože jsem dělal projekty
    až atmosférického rázu,
  • 00:31:43 projekt třeba na tisíc kilometrů.
    Měl jsem zrovna toto nakreslené,
  • 00:31:51 jakože koule vystupuje ze země,
    vrcholí a zase zapadá.
  • 00:31:56 Koule se tady realizovat nedaly,
    tak zbyla jen ta silueta
  • 00:32:04 a provedly se tyhle
    deskové záležitosti. Tady vznikly
  • 00:32:09 trochu takové vzdutiny,
    když se podíváme zblízka.
  • 00:32:14 Dostává to takový mírný
    čočkovitý tvar,
  • 00:32:19 což z výtvarného hlediska
    je velice důležité.
  • 00:32:24 Tady ten šaluňk tam zůstává
    a ten nátěr jsme pořídili
  • 00:32:33 z nějaké chemičky.
    Bylo to divočejší,
  • 00:32:40 taková oranžová barva, takže
    ta doba tomu velice posloužila.
  • 00:32:46 A ten folklór sprejerů
    je skoro samozřejmá věc.
  • 00:32:53 To jsou ideální plochy
    pro tvořivost tohoto druhu.
  • 00:33:02 Tady je to pěkně zduté, tady míň.
  • 00:33:16 Slavíkem zpívám nejlíbezněji
    ze všech.
  • 00:33:20 Skřivanem prozpěvuji
    lítaje ve vzduchu,
  • 00:33:23 křepelkou na zemi sedě,
    ostatními ve větvích stromů
  • 00:33:27 jako pěnkavou, stehlíkem, čížkem,
    malou sýkorkou, strnadem,
  • 00:33:33 červenkou, pěnicí a tak dále,
    peřestým papouškem, kosem,
  • 00:33:37 špačkem. Se strakou a kavkou
    učím se lidská slova vyslovovati.
  • 00:33:43 Jich větší díl
    jsem do klecí zamykán.
  • 00:33:53 Já jsem původem grafik, přitom
    v 60. letech jsem šel proti grafice
  • 00:34:02 To už mě přestalo bavit,
    protože grafika hrozně požírá čas
  • 00:34:07 a blokuje mozek. Tam rytí čáry
    má asi takovouhle rychlost,
  • 00:34:15 a potom 2. čárka.
    Tak to mě nebavilo.
  • 00:34:23 Zase to ukazuje k tomu,
    že hledám něco pohodlnějšího,
  • 00:34:29 což je také třeba pravda.
    Takže jsem opisoval nějaké plíšky,
  • 00:34:36 které jsem měl kolem sebe,
    ale spíš jsem je otiskoval,
  • 00:34:41 namaloval barvou.
    Z toho jsem nadělal plno grafik.
  • 00:34:49 V roce 1966
    jsem měl velkou výstavu
  • 00:34:54 a mezi jiným jsem tam vystavil
    úplně prázdný ruční list.
  • 00:34:59 Nebylo na něm nic
    a podepsal jsem to.
  • 00:35:03 To bylo takové domyšlení
    celé té akce,
  • 00:35:06 kdy se vlastně ta barva vytrácí.
    Tam si lidi pucovali brýle...
  • 00:35:19 TIKOT HODIN
  • 00:35:23 To je jakoby kousek partitury,
    protože to jsou
  • 00:35:28 jakoby hudební obrázky.
    Je to jen náznak.
  • 00:35:35 Právě jsem ti říkal,
    že by z toho byla hezká skladba,
  • 00:35:39 že bys mohl udělat
    ještě další takové podobné.
  • 00:35:43 Já jsem tě pořád urgoval,
    abys toho udělal hodně...
  • 00:35:45 No, to jsem udělal.
    A skutečně jich bylo asi 100
  • 00:35:49 nebo ještě víc a z těch jsem vybral
    asi těch 50 pro tu skladbu.
  • 00:35:55 HUDBA
  • 00:36:05 Tak jak to slyšíme,
    tak tam byly zvuky.
  • 00:36:08 Ano.
    Tam byla řada bodů.
  • 00:36:10 Nebo i čára.
    Potom třeba byla vlnovka
  • 00:36:14 a tys to hrál uí, uí, nebo nevím,
    jak bys naznačil ten zvuk...
  • 00:36:20 Glisanda.
    Jo, glisanda.
  • 00:36:24 Takže to si naprosto odpovídalo.
    No a pak v 2. části už se ta hudba
  • 00:36:29 začala trošičku osamostatňovat
    proti těm obrázkům...
  • 00:36:33 ... no a komplikovat.
  • 00:36:36 HUDBA
  • 00:36:44 Nebo tady dlouhé výdrže
    a tady zase to ťukání.
  • 00:36:48 Čili ono to je úplně polopaticky
    jako do slabikáře.
  • 00:36:53 Nebo tady jsou ta ťukání
    a tady je takový švih.
  • 00:36:56 A teď tam byl nějaký...
    To jsem měl takové rydlo,
  • 00:36:59 kterým jsem mohl trhat,
    takže jsem zabodl a trhl.
  • 00:37:04 Ty švihy.
    Ano.
  • 00:37:08 HUDBA
  • 00:37:14 Technický problém byl,
    že to byly diapozitivy.
  • 00:37:19 A to se strkalo do diaprojektoru
    a teď jsme měli stopky.
  • 00:37:25 Pro každý obrázek
    jsme měli stanovený čas.
  • 00:37:30 Tam byla strašně důležitá
    synchronizace.
  • 00:37:35 HUDBA
  • 00:37:46 Ty mříže.
    Mříže byly technicky zajímavé tak,
  • 00:37:51 že to bylo velice jednoduché,
    já jsem udělal rovnoběžné čáry.
  • 00:37:57 Takže když byly rovnoběžné tak,
    jak ukazuji prsty,
  • 00:38:04 najednou se začaly takhle mírně
    posouvat, až vznikly takhle mříže.
  • 00:38:12 HUDBA
  • 00:38:16 Člověk se může snadno dostat
    z volného prostoru do vězení.
  • 00:38:24 A taky byla škoda,
    že jsme nemohli pokračovat,
  • 00:38:29 že bychom mohli tu věc rozvíjet.
    Samozřejmě když to hoši viděli,
  • 00:38:34 tak to skončilo.
    To už nám zakázali.
  • 00:38:38 HUDBA
  • 00:38:57 Pštrosem jsem největší pták,
    střízlíčkem nejmenší,
  • 00:39:02 sovou nejopovrženější,
    dudkem nejnečistější,
  • 00:39:06 neboť živím se lejnem.
    Rajkou nejvzácnější, bažantem,
  • 00:39:11 dropem, hluchým tetřevem, koroptví,
    slukou a kvíčalou
  • 00:39:16 jsem považován za lahůdku.
  • 00:39:29 To je úžasné. Není žádná stavba,
    která by toto předvedla.
  • 00:39:36 Ty mi musíš říct,
    co by teď tam přesně mělo být.
  • 00:39:40 No, ta špice kompletně.
    Možná jsme blízko těch oken.
  • 00:39:46 Možná to uděláme z poloviny.
    Tak, znovu. To by bylo to nejlepší.
  • 00:39:59 Začal jsem přemýšlet
    o těch zrcadlech
  • 00:40:03 a uvědomil jsem si, že zrcadlo
    není jen dekorativní záležitost
  • 00:40:08 do koupelny, aby se dámy pudrovaly
    nebo abych se já oholil.
  • 00:40:16 Na to se nemusím dívat do zrcadla.
    Ale zrcadlo vlastně vykoná
  • 00:40:22 funkci koláže, protože postavím-li
    před sebe zrcadlo,
  • 00:40:31 tak v jedné rovině
    mám prostor před sebou
  • 00:40:35 a v zrcadle je prostor za mnou.
  • 00:40:38 Tak můžeš!
    Když to budu takhle dělat,
  • 00:40:42 tak budu sbírat ten vršek.
    I to jde vidět?
  • 00:40:51 Tak to je fór,
    to s fotkou nejde dělat.
  • 00:40:58 To bude výborné. To je to,
    na co se hlavně člověk dívá,
  • 00:41:04 když sem přijde, na tu díru.
    Já jsem říkal,
  • 00:41:08 že v kostele vůbec nemusí být
    strop, aspoň je vidět nebe,
  • 00:41:12 když jde o nebe. Já nevyhledávám
    příležitosti k nějaké tvorbě.
  • 00:41:22 To až se to povede,
    tak budu tvrdit,
  • 00:41:27 že je to závažné,
    protože to je finální.
  • 00:41:33 Já rozhodím tady toto. Takhle by to
    mohlo být a na to dáme zrcadla.
  • 00:41:48 A v čem to vlastně spočívá?
    Oblohu jsme dostali na zem.
  • 00:41:55 Bude tady.
    Zůstáváme u funkce zrcadla,
  • 00:42:01 které dává do jedné roviny
    podlahu se stropem. Nic víc.
  • 00:42:09 Takže tady je teď díra.
    Tady je to opatlané.
  • 00:42:19 Neuvěřitelným způsobem
    se dotýká oblasti,
  • 00:42:24 které se říká dost učeně
    a tajuplně "obor nula".
  • 00:42:32 To je podle mého mínění
    u náročného výtvarníka proniknutí
  • 00:42:36 takové to nejzazší
    a nejriskantnější, totiž až tam,
  • 00:42:41 kde prakticky umění končí.
    Konečnou stadií "bodu nula"
  • 00:42:46 je obraz bílá na bílém,
    černá na černém.
  • 00:42:53 Vtip je podle mého mínění v tom,
    že tam by mohlo končit umění
  • 00:42:59 a už to dál nejde.
    Má-li to v práci skutečný umělec,
  • 00:43:04 a to Dalibor bezpochyby je,
    tak pozná tu nejzazší propast,
  • 00:43:10 to, co dělá dál,
    je tedy skutečné umění.
  • 00:43:16 Podle mého mínění
    je tam ten metafyzický nádech.
  • 00:43:30 Tak, dobré.
  • 00:43:43 Kam to chceš?
    Tady se to dá dělat.
  • 00:43:47 Máte ty zrcadla?
    Tady je máš.
  • 00:43:56 Tam dáme na horizont
    třeba 1 zrcadlo.
  • 00:44:01 Tak to bude východ slunce,
    to takhle svítí.
  • 00:44:09 Vy tam buďte, nechoďte za mnou.
  • 00:44:43 No, teď to vyladit dohromady,
    to bude kumšt.
  • 00:44:49 Tam je to tmavé.
    No tak zmizni!
  • 00:44:57 Ty zdroje k vážnému projevu
    jsou vždycky závažné a hlubší,
  • 00:45:03 nejsou tak poznatelné.
    Dokonce říkám,
  • 00:45:08 že autor si není toho vědomý.
    Třeba budu mluvit za sebe,
  • 00:45:12 já nevím, co dělám.
    Jak to vypadá, to vidím,
  • 00:45:17 ale ten význam věci neznám.
    Stává se,
  • 00:45:20 že jsem věci zahazoval
    a potom jsem zjistil,
  • 00:45:26 že jsem něco z toho potřeboval.
    Autor nemusí vůbec vědět,
  • 00:45:32 jestli je to závažné nebo ne.
    Ta závažnost projevu se zobrazuje
  • 00:45:40 v povědomí až po určité době
    v souvislostech.
  • 00:45:54 Mně do toho fouká vítr,
    ale nedá se nic dělat.
  • 00:46:00 To nás úplně bere. Tady chytneme
    třeba některá mračna.
  • 00:46:11 Je krásné počasí, to vyšlo úplně.
    Ty mráčky jsou čím dál hezčí.
  • 00:46:20 Dělají se takové kopulovité mraky.
  • 00:46:31 Orlem, králem ptactva
    do slunce hledím.
  • 00:46:37 Supem a krkavcem živím se
    zdechlinami.
  • 00:46:40 Luňákem honím kuřata.
    Sokolem, krahujcem a jestřábem
  • 00:46:45 lapám ptáčky.
    Káním chytám holuby a větší ptáky.
  • 00:46:52 Tady ještě vidím.
    To jsem tak náhodně našel.
  • 00:47:00 To je prošití,
    je to skutečně vazba.
  • 00:47:05 To by mohlo být dobré,
  • 00:47:08 kdyby se to ještě více prosvítilo,
    tak to jde celé vidět.
  • 00:47:13 V každém případě je to tzv. vazba,
    protože jsem to dal jako ukázku
  • 00:47:19 mezi vazby knih.
    Bylo to trochu urážlivé,
  • 00:47:25 protože oni vážou
    klasickým způsobem
  • 00:47:28 a tady si mysleli,
    že si z toho dělám legraci.
  • 00:47:32 Ale je to skutečně svázané. Vazba.
    Takových pokušení bylo víc.
  • 00:47:43 Tady je svazek Danteho pekla
    a celé je to svázáno.
  • 00:47:50 Je to tzv. autorská vazba.
    Pro téma Danteho pekla
  • 00:47:55 jsem zvolil černý papír
    a přepisoval jsem černou tužkou.
  • 00:48:01 Ten text je těžko čitelný,
    jen když se trochu leskne.
  • 00:48:09 Až uviděl jsem jako dírou ve zdi
    ty krásné věci na nebesích v dáli,
  • 00:48:16 i vyšli jsme a zas uviděli hvězdy.
  • 00:48:22 Tvorba Dalibora Chatrného
    může na 1. pohled působit
  • 00:48:27 jaksi roztříštěně, až nejednotně.
    Když jsem pořádal katalog díla
  • 00:48:32 Dalibora Chatrného, tak jsem měl
    v ruce velké množství materiálů,
  • 00:48:36 dokumentů
    a musel jsem škatulkovat.
  • 00:48:39 Zdá se mi, že tvorba Dalibora
    Chatrného je velmi jednotná.
  • 00:48:43 Ty přístupy se vzájemně logicky
    doplňují, vychází 1 z druhého.
  • 00:48:47 Kdybych měl říct,
    kde je ten moment,
  • 00:48:50 který prochází celou tvorbou
    od 60. let až do současnosti,
  • 00:48:55 samozřejmě je to můj názor
    a je to 1 z těch problémů,
  • 00:48:59 který Dalibor řeší
    a možná o něm ani neví,
  • 00:49:02 je problém dualismu,
    problém protikladu čísla 2,
  • 00:49:07 například obouruční malba,
    zrcadlové akce.
  • 00:49:12 Je to problém řešení plochy
    rubu a líce, problém se slovem,
  • 00:49:18 znakem komplementárních barev,...
  • 00:49:23 Vidím, že svítí slunce,
    tady se zatáčí cesta,
  • 00:49:29 tam je horizont takový a takový.
    Tak řeknu, že svítím sluncem.
  • 00:49:37 Přisvojím si to. Potom jsem objevil
    Komenského Orbis Pictus,
  • 00:49:45 popisované obrázky,
    no tak to je úplně ideální,
  • 00:49:50 protože to jsou tak jednoduché
    telegrafické zprávy,
  • 00:49:54 takže jsem to dostal do 1. osoby
    a 7. pádem.
  • 00:50:00 V poslední části je stvoření
    Adama a Evy, to je sranda.
  • 00:50:06 To je hrozně důležité. Jako bych já
    se stal i Adamem i Evou.
  • 00:50:14 To je takový božský čin.
    Já jsem tím i tím.
  • 00:50:21 Adamem, 1. člověkem, stvořen jsem
    6. dne stvoření světa
  • 00:50:30 od Boha dle obrazu božího
    z hroudy země
  • 00:50:33 a Evou, 1. ženou,
    utvořen jsem ze žebra mužova.
  • 00:50:39 Těmito od ďábla v podobě hada
    sveden, abych jedl z ovoce
  • 00:50:43 stromu zakázaného,
    odsouzencem k bídě a smrti
  • 00:50:48 s celým svým potomstvem
    a vyhnán z ráje.
  • 00:50:55 Něco musí být, že tě to každý den
    pohání k tomu,
  • 00:50:59 abys šel do ateliéru... Něco tam je.
    V čem?
  • 00:51:05 No v tom, že ty jdeš v 80 letech...
    Nezdůrazňuj 80 let
  • 00:51:11 nebo tě odsud vyženu.
    Co mě žene?
  • 00:51:22 No přece přirozená potřeba
    něco dělat. Třeba teď když kreslím,
  • 00:51:32 na ten papír dostanu věci,
    které se zdají dramatické,
  • 00:51:38 ale já jsem rád,
    že už to není ve mně.
  • 00:51:43 A co jsi vyhazoval? Umění?
    Prdlajs. Nepoužitelné papíry.
  • 00:51:50 Bylo toho dost.
    No, nic není definitivní.
  • 00:51:58 Skryté titulky: Dušková
  • 00:52:00 .

Související