iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
14. 3. 2007
20:30 na ČT2

1 2 3 4 5

8 hlasů
14817
zhlédnutí

Pavel Brázda

Pozoruhodný výtvarník, který vždy tvořil zcela svobodně a nezávisle.

26 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Pavel Brázda

  • 00:00:30 O těch mých obrazech se říká,
    že mají groteskní povahu.
  • 00:00:35 Mně tak vycházejí.
  • 00:00:50 A samozřejmě toto pochází z toho,
    že se mi skutečnost a lidské životy
  • 00:00:55 jeví jako groteskní.
  • 00:01:00 Myslím, že takové skutečně jsou.
  • 00:01:05 Když kreslím zcela volně,
    tak mi to tak vychází.
  • 00:01:09 Mně se to stává dokonce ve snu.
  • 00:01:11 Já mám častěji sny groteskní
    až komické než nějaké
  • 00:01:15 jednoznačně děsivé.
  • 00:01:37 Moje obrazy vznikají,
    pokud jde o princip, o genezi,
  • 00:01:41 takovým trošku podobným způsobem,
    jako vznikají sny.
  • 00:01:47 Prostě ty obrazy mají obdobnou
    tematickou strukturu jako ty sny.
  • 00:01:52 A dokonce vznikají víceméně
    nezávisle na mé vůli,
  • 00:01:57 protože často jsou to koláže.
    V koláži si věci dělají, co chtějí.
  • 00:02:05 To říkám přehnaně. Samozřejmě mám
    určitý racionální rámec,
  • 00:02:10 ve kterém se ta hra odehrává.
  • 00:02:13 Ale to, jak se tam věci setkávají
    a vytvářejí určité konfigurace,
  • 00:02:20 které působí ze začátku absurdně,
    já jim nerozumím, ani se nestarám
  • 00:02:27 o to, abych jim rozuměl,
    ale ta stránka je druhotná.
  • 00:02:37 Apriori dokonce nedělám věci,
    které by byly tematicky
  • 00:02:40 předem určeny.
  • 00:02:53 Můžu říct, že ten můj až nápadně
    působící optimismus,
  • 00:03:00 ten můj bílý humor -
    je ve skutečnosti rubem
  • 00:03:04 mého černého humoru.
  • 00:03:14 A vitální optimismus toho mého
    bílého humoru, založeného ne
  • 00:03:18 na nějaké víře, ale na sázce.
  • 00:03:21 Ten je z druhé strany doplněný
    určitým antologickým pesimismem.
  • 00:03:47 Nakonec jde o to, když už v tomto
    světě žijeme, tak ani nám nic
  • 00:03:52 jiného nezbývá, než abychom to
    přijali takové, jaké to je
  • 00:03:57 a vydávali o tom svědectví.
  • 00:04:13 To, v čem je to projevem obrovské
    lidské energie, která je úžasná,
  • 00:04:18 obdivuhodná, která samozřejmě
    dovede být jako všechno taky
  • 00:04:22 neblahá a nebezpečná.
  • 00:04:47 Jako malé dítě jsem myslím
    nemaloval nějak nadprůměrně více,
  • 00:04:50 nějak zvláštněji.
  • 00:04:54 Ale v 11 letech jsem dostal olejové
    barvy a začal jsem malovat
  • 00:04:59 obrázky z města.
  • 00:05:05 Pohled na činžáky nebo pohled
    na Dominikánskou ulici v Brně.
  • 00:05:16 Pak jsem toho nechal a asi
    v 16 letech jsem se k tomu vracel.
  • 00:05:21 To už jsem do jisté míry navázal
    na moderní umění.
  • 00:05:29 Já jsem ho znal dobře, protože moji
    rodiče měli vynikající sbírky
  • 00:05:34 moderního umění.
  • 00:05:35 Já jsem to všechno znal,
    ale když jsem začínal,
  • 00:05:39 tak jsem vycházel z expresionismu
    i z některých prvků kubistických.
  • 00:05:45 Taky dodnes jak ty expresivní
    prvky, tak ta kubisticky založená
  • 00:05:50 struktura obrazu v těch věcech
    zůstává, i když jsou úplně jiné.
  • 00:05:57 Tak v těch 16 - 17 letech už jsem
    vyvinul zvláštní svůj styl,
  • 00:06:02 který do jisté míry pokračuje
    dodnes.
  • 00:06:21 Vytváření mého vlastního světa,
    mého vlastního názoru,
  • 00:06:25 bylo pro mě zcela přirozené
    od začátku.
  • 00:06:29 Ne že bych si to osobně přál,
    že bych se chtěl nějak odlišit,
  • 00:06:36 ale odlišilo se to proto,
    že potřeba výrazu byla jiná
  • 00:06:41 a bylo třeba pro to najít
    jiné prostředky.
  • 00:06:45 Nebylo v tom nic samozřejmého.
  • 00:06:49 Nešlo o to, abych chodil na trh
    s něčím originálním.
  • 00:06:53 Mně vůbec nikdy nešlo o to,
    abych chodil na trh.
  • 00:06:57 A vlastně jsem na trh vůbec nikdy
    nechodil, protože sázet
  • 00:07:00 svou budoucnost do toho,
    že by člověk prodával své obrazy,
  • 00:07:04 může pro člověka, který to myslí
    opravdově a chce
  • 00:07:08 v tom něco pořádného udělat,
    tak to může být pro něj
  • 00:07:13 hrozně nebezpečné a zhoubné.
  • 00:07:24 Já jsem žil prvně sice blahobytný
    a kulturní život, nicméně v rodině,
  • 00:07:29 kde to manželství bylo
    hodně rozporné.
  • 00:07:37 Nesžili se vlastně nijak zvlášť
    dobře a to dětství
  • 00:07:40 bylo často poznamenané.
  • 00:07:57 S otcem jsem byl hodně v takovém
    napjatém vztahu odedávna.
  • 00:08:01 Samozřejmě si přál, abych se stal
    advokátem a politikem,
  • 00:08:06 abych kráčel v jeho šlépějích.
  • 00:08:09 Pro něj bylo zklamáním,
    že jsem neměl žádné ctižádosti,
  • 00:08:14 ani ctižádost vynikat ve škole.
  • 00:08:18 Byl jsem pro něj velké zklamání,
    nebyl se mnou spokojený.
  • 00:08:35 Máma, to bylo něco úplně jiného.
  • 00:08:38 Máma byla víc než matkou
    v obvyklém slova smyslu.
  • 00:08:42 Byla takovou mou blízkou
    přítelkyní.
  • 00:08:50 Ona pocházela z kulturní rodiny,
    ona byla oblíbenou neteří
  • 00:08:54 bratří Čapků. Když už okolnosti
    na ni začaly těžce doléhat,
  • 00:09:00 ke konci života začala pít
    a pokusila se o sebevraždu.
  • 00:09:04 Zemřela ve dvaapadesáti letech
    na 2. záchvat mozkové mrtvice,
  • 00:09:09 takže ten osud byl dost smutný.
  • 00:09:17 A ta poslední léta právě dělala
    vyšívané obrázky a vznikly z toho
  • 00:09:22 docela krásné věci.
  • 00:09:37 Život na tomto světě je založený
    způsobem, který může být
  • 00:09:41 nejen dost děsivý, ale o kterém se
    ani nedá říct, že je to něco,
  • 00:09:45 s čím bych mohl souhlasit.
  • 00:09:48 Ten svět se mi jeví jako dost
    absurdní.
  • 00:10:06 Když koukám na svět, jaký je,
    a nejen ten svět,
  • 00:10:09 jaký z něj dělají lidi...
  • 00:10:13 ...ale jak je založený.
  • 00:10:19 V té přírodě je opravdu
    tolik krutosti a ten princip je
  • 00:10:24 tak dokonale morálně nepřijatelný.
  • 00:10:28 Když pomyslím na představu,
    že tohle by mělo být dílo
  • 00:10:32 nějakého boha, který by tohle
    takovým způsobem řídil,
  • 00:10:37 tak bych nechtěl být na jeho místě.
  • 00:10:48 Tak bych nechtěl nést odpovědnost
    za tenhle absurdní, tvrdý a krutý,
  • 00:10:54 nespravedlivý svět.
  • 00:10:56 Ten svět je opravdu takový,
    že není proč,
  • 00:11:00 a to není ani možné
    dělat si o něm iluze.
  • 00:11:28 Když říkám o sobě, že můj život
    byl myslím poměrně šťastný,
  • 00:11:34 ne vždycky, já jsem míval také
    návaly depresí,
  • 00:11:38 leccos na mě doléhalo i z toho
    společenského i z toho osobního
  • 00:11:43 Ne vždycky jsem to měl snadné.
  • 00:12:02 Celý můj život byl významný
    především v tom,
  • 00:12:04 že jsem nikdy nebyl sám.
  • 00:12:06 Na té akademii jsem se seznámil
    s Věrou Novákovou.
  • 00:12:11 Od začátku r. 1949 jsme byli
    ze studia z politických důvodů
  • 00:12:16 vyloučeni a od té doby
    jsem nikdy sám nebyl.
  • 00:12:39 Naše soužití bylo něčím,
    co vytvářelo určitou základní
  • 00:12:43 životní atmosféru, ve které jsme
    všechny ty nepřízně přežívali.
  • 00:12:51 My jsme mohli s Věrou spolu žít,
    což bylo důležité,
  • 00:12:54 a mohli jsme oba malovat.
  • 00:12:59 Skutečně od začátku jsme se
    sblížili jako malíři.
  • 00:13:02 Kdybych viděl, že nemaluje dobře,
    tak bych asi ani ten zájem
  • 00:13:06 o ni neměl.
  • 00:13:13 Samozřejmě jsme si uvědomovali
    v plné míře, jak děsivá je
  • 00:13:18 ta skutečnost, ve které žijeme.
  • 00:13:21 Ale my jsme uprostřed toho měli
    svůj život, který ve srovnání
  • 00:13:27 s těmi jinými byl poměrně šťastný.
  • 00:13:44 Díky zatajení kádrových materiálů
    se podařilo i po tom vyhození,
  • 00:13:51 skutečně fatálním vyhození
    z Akademie výtvarných umění,
  • 00:13:56 se podařilo dostat se aspoň
    na tzv. Vyšší školu uměleckého
  • 00:14:01 průmyslu, takže jsme nakonec
    získali předpoklady k tomu,
  • 00:14:06 že jsme se potom stali oba
    tzv. výtvarníky z povolání.
  • 00:14:18 Živili jsme se potom po většinu
    života na volné noze.
  • 00:14:23 Někdy líp, někdy krušněji.
    Měli jsme podprůměrné příjmy.
  • 00:14:28 Ale nám to vůbec nevadilo,
    v tom relativním rámci možností
  • 00:14:33 jsme mohli přece jen aspoň částečně
    malovat a částečně se živit
  • 00:14:38 ilustracemi, ať už lékařskými
    nebo později přírodovědnými.
  • 00:15:00 V polovině 70. let, to už bylo
    tak mizerné, že Věra byla
  • 00:15:04 nějakou dobu zaměstnaná
    v Archeologickém ústavu.
  • 00:15:07 Ale to už nemohla dělat skoro
    vůbec, takže jsme ke konci
  • 00:15:11 už kreslili většinou doma
    jenom archeologické střepy.
  • 00:15:18 Tak jsem potom nastoupil na 10 let
    do koksové kotelny.
  • 00:15:22 Byl jsem tam velice spokojený.
  • 00:15:26 To byl vůbec nejlepší
    a nejdůstojnější způsob,
  • 00:15:30 jak tu dobu přežít.
  • 00:15:35 Ona se dostala z takové spořádané
    a opravdu pěkně vedené rodiny
  • 00:15:41 v krásném domě, v nádherné zahradě,
    se dostala do situací
  • 00:15:47 nesrovnatelně drsnějších.
    Se mnou to jinak ani nešlo.
  • 00:15:57 Když chce člověk něco pořádného
    udělat, tak nemusí mít
  • 00:16:00 snadný život.
  • 00:16:02 Když je to příliš snadné,
    tak to nevede k dobrým výsledkům.
  • 00:16:40 Ty hlavy, přesněji obličeje,
    protože to je tam na tom podstatné,
  • 00:16:45 vyjadřují vlastně i určitý stav
    k světu. Ti lidé jsou v určité
  • 00:16:50 existenciální situaci.
  • 00:16:57 A vlastně v té hlavě, která
    odedávna byla patrně důvodně
  • 00:17:03 pokládána za sídlo lidské duše,
    tak tam se v celé historii
  • 00:17:08 výtvarného umění ukazuje taky
    vztah výtvarného umělce ke světu.
  • 00:17:21 V těch hlavách se objevuje dost
    z toho napětí, které v člověku
  • 00:17:25 vzniká při pohledu na tento svět.
  • 00:17:38 Žijeme ve vědecko-technické utopii,
    která se uskutečnila.
  • 00:17:54 Techniku beru jako něco,
    co zvláštním způsobem
  • 00:17:57 antropomorfizuje svět.
  • 00:18:25 Taky se to projevuje v obrazech
    zcela konkrétně.
  • 00:18:28 Naprosto typičtí jsou závodníci,
    kde stroje jsou vlastně
  • 00:18:34 antropomorfizované.
  • 00:18:40 Některá auta, která kreslím,
    bývají taky zoomorfizované,
  • 00:18:45 protože to auto přebírá
    tu funkci zvířete.
  • 00:18:54 A je to určitá nadrealita
    toho člověka.
  • 00:18:59 Ti závodníci na motocyklech,
    to je vlastně určitá obdoba
  • 00:19:04 bájných bytostí,
    jako byli kentauři.
  • 00:19:12 Tito závodníci jsou moderní
    současnou dynamickou obdobou
  • 00:19:17 těch dávných kentaurů apod.
  • 00:19:26 V mých obrazech dochází přímo
    k mýtizaci techniky.
  • 00:19:33 Technika vytváří i určitý
    nový typ přírody.
  • 00:20:01 Je možné, že někdy se člověku
    podaří, aby něco z lidských
  • 00:20:05 vlastností vmontoval i do potomků
    těch počítačů. Ale myslím,
  • 00:20:10 že zatím je to nepravděpodobné.
  • 00:20:13 Zvláštnost lidskosti ve spolupráci
    s umělou inteligencí
  • 00:20:18 těch počítačů vyniká dost výrazně.
  • 00:20:36 Co těm počítačům taky chybí,
    je přirozená lidská hravost.
  • 00:20:42 Ta je jedním z principů,
    ne-li vůbec základním principem
  • 00:20:47 tvorby, které se říká umělecká.
  • 00:20:58 V 60. letech moji současníci
    mi byli poměrně hodně vzdálení.
  • 00:21:03 Tam jsem nenašel nikoho
    zvlášť lidského.
  • 00:21:09 Mně takové příliš efemerní
    probíhání různých módních směrů
  • 00:21:15 bylo vždycky cizí.
  • 00:21:20 Já jsem přece jen trošku mimo
    tu věc toho odstupu.
  • 00:21:25 A to se týká jak toho náhledu
    na ten svět a sledování toho,
  • 00:21:30 co se v něm děje, tak samozřejmě
    potom té mé situace
  • 00:21:34 ve výtvarném uměním.
  • 00:21:37 Já nemám touhu, ani potřebu být in,
    jak se říká.
  • 00:21:42 Já zůstanu vždycky out,
    zůstanu úplně vedle, úplně mimo.
  • 00:21:55 Já jsem přijal tu situaci takovou,
    jaká je, a uplatňovat se nějakým
  • 00:22:00 příliš profesionálním způsobem
    se mně nijak nechtělo.
  • 00:22:09 Já jsem zažil dost nepříznivých
    okolností,
  • 00:22:13 vlastně po většinu života.
  • 00:22:16 Do jisté míry jsem si za to mohl
    sám, poněvadž kdybych byl
  • 00:22:20 konformnější, tak bych to měl
    snadnější. Ale mně o tohle nešlo.
  • 00:22:25 Musím říct, že i v těch nejhorších
    dobách jsem byl většinou šťastný.
  • 00:22:42 Pokud se tomu člověk může bránit
    a dovede se tomu bránit,
  • 00:22:48 tak to je dobré.
  • 00:22:58 Pokud jde o ty moje obrazy,
    tak se domnívám, že tam je
  • 00:23:03 ta obojí stránka světa.
  • 00:23:06 A sice ta opravdu hrůzná,
    děsivá a krutá.
  • 00:23:10 A neméně taky ta stránka někdy
    až idylická, ta stránka blažená,
  • 00:23:16 kterou třeba ta příroda
    nám někdy uštědřuje.
  • 00:23:30 Pro mě smysl života byl a je
    především v tom, abych udělal
  • 00:23:34 nějaké dobré obrazy.
  • 00:23:37 A s tím nebývám dost spokojený.
  • 00:23:44 Myslím si, že jsem toho mohl
    udělat daleko víc.
  • 00:23:48 Jediné, co mě těší, je to,
    že pořád mám naději,
  • 00:23:52 že toho ještě dost udělám.
  • 00:23:56 A že něco málo z toho,
    co jsem nestačil,
  • 00:23:58 že ještě stačím dohnat.
  • 00:24:04 Jestli budu mít dost času,
    ještě, doufám, tak bych snad mohl
  • 00:24:08 to, co mě nestačí uspokojit,
    aspoň částečně napravit.
  • 00:24:15 Podstatné pro mě je,
    abych byl dost živý až do smrti.
  • 00:24:21 Já si myslím, že život má takový
    smysl, jaký mu člověk dá.
  • 00:24:28 Pro mě je důležitý především
    ten výsledek práce.
  • 00:24:32 Ideální je, abych skončil
    v krásných obrazech.
  • 00:24:39 Skryté titulky: Simona Sedmihorská
    Česká televize, 2007

Související