iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
28. 1. 2021
21:45 na ČT art

1 2 3 4 5

3 hlasy
3727
zhlédnutí

Artmix

Pocta Jiřímu Načeradskému

Pocta Jiřímu Načeradskému — Artmix plus: Příběhy ze života Aleny Matějka — Artmix plus: Martin Mainer v Nové galerii — Artmix plus: Tříbení Moniky Immrové v GHMP

51 min | další Magazíny »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Artmix

  • 00:00:32 *Době navzdory!
  • 00:00:33 Umíte si představit výstižnější
    název výstavy
  • 00:00:36 konané v situaci,
    v níž se momentálně nacházíme?
  • 00:00:39 Téma našeho prvního letošního
    Artmixu
  • 00:00:41 je věnováno Jiřímu Načeradskému,
  • 00:00:43 jednomu z nejvýraznějších autorů
    české poválečné figurální malby.
  • 00:00:53 Jiří Načeradský prožil všechny
    proměny
  • 00:00:55 československé poválečné
    společnosti -
  • 00:00:57 od tvrdých 50. let,
    přes uvolnění v letech šedesátých,
  • 00:01:01 kdy měl možnost strávit
    dva roky ve Francii,
  • 00:01:03 poté ho čekala husákovská
    normalizace,
  • 00:01:06 reálný socialismus 80.let,
    následně sametová revoluce
  • 00:01:10 i určitý návrat skepse
    po roce 2000.
  • 00:01:13 A všechno, čím si prošel,
    přirozeně promítal do své malby.
  • 00:01:17 Jeho celoživotní sebeobranou
    před jakoukoliv překážkou
  • 00:01:20 byla posedlost prací.
  • 00:01:22 A kdyby dnes žil,
    nebylo by tomu určitě jinak.
  • 00:01:28 Výběrová retrospektiva
    Době navzdory,
  • 00:01:30 kterou uvádí oblastní galerie
    Vysočiny v Jihlavě,
  • 00:01:33 představuje v chronologickém
    průřezu
  • 00:01:35 Načeradského svébytnou obrazovou
    poetiku.*
  • 00:01:53 -Výstava je postavena jako výběrová
    retrospektiva.
  • 00:01:58 A co je důležité zmínit,
    že celá výstava
  • 00:02:02 je vlastně poskládaná výhradně
    z děl ze soukromých sbírek.
  • 00:02:06 Čili je to nějaká ideální
    příležitost pro veřejnost
  • 00:02:09 vidět věci, které běžně nejsou
    dostupné, nejsou k vidění.
  • 00:02:15 Načeradský studoval na AVU,
    ale krajinářský ateliér,
  • 00:02:19 kde se ovšem věnoval figuře.
  • 00:02:23 A vedle toho si zkoušel různé
    avantgardní přístupy k obrazu
  • 00:02:28 podle toho, co se k němu
    tenkrát vlastně dostalo
  • 00:02:30 přes dostupnost materiálů.
    Týkalo se to samozřejmě
  • 00:02:33 Pabla Picassa, Marca Chagalla,
    Paula Cleea...
  • 00:02:37 Vlastně týhle tý roviny
    moderny.
  • 00:02:57 Z nejstarších obrazů je Maminka,
    kde vidíme ohlas Jeana Debuffeta.
  • 00:03:02 Pak jsou tady obrazy inspirované
  • 00:03:04 kubismem a expresionismem
    dohromady.
  • 00:03:06 Jsou to takové
    kubisticko-expresionistické hlavy.
  • 00:03:10 A potom máme ještě ohlas
    na skupinu Kobra,
  • 00:03:13 což bylo hnutí, které po 2. světové
    válce
  • 00:03:17 se snažilo nějakým způsobem
    reformovat obraz
  • 00:03:20 a jít vlastně zpátky
  • 00:03:22 do nějaké živelnosti a do nějaké
    intuice.
  • 00:03:26 Prvotní byla vlastně spontaneita
    a bezprostřednost výrazu,
  • 00:03:30 který má být naprosto živý
    a nemá být něčím korigovaný.
  • 00:03:38 Načeradský, už jako aktivní umělec,
    který je po škole,
  • 00:03:42 se může vlastně přímějším způsobem
    vyrovnávat
  • 00:03:44 s nějakými těmi avantgardními
    směry,
  • 00:03:46 nebo s tím, co se vlastně v umění
    děje.
  • 00:03:51 Pro něj je v té druhé polovině
    60. let
  • 00:03:54 velmi důležitý cyklus takzvaných
    Žižkovských zdí.
  • 00:03:58 Kdy se snaží zaznamenávat nějaké
    piktogramy
  • 00:04:00 a nějaký kresbičky, které se
    objevují úplně náhodně.
  • 00:04:04 A také čím dál tím víc v těch
    obrazech zapojuje jednak písmo,
  • 00:04:08 a jednak nějakým způsobem zatahuje
    do obrazu figuru.
  • 00:04:22 Z těch piktogramů se postupně
    vyvinul
  • 00:04:24 pravděpodobně typ takzvané
    ušatky,
  • 00:04:27 pro Načeradského takový erotický
    symbol ženy.
  • 00:04:31 A samozřejmě někde vzadu,
    v nějakém dalším plánu,
  • 00:04:34 tam teda lze cítit vliv
    Jeana Debuffeta,
  • 00:04:37 který vlastně pracoval stejným
    způsobem.
  • 00:04:46 Tady ten obraz Česká rodiny
    myslím,
  • 00:04:49 že je takovým jako protipólem
    takového oslavného
  • 00:04:52 amerického pop-artu,
    který oslavuje kulturu
  • 00:04:56 velkoměsta a kulturu konzumu
    a bohatství.
  • 00:05:00 A tady najednou máme takovou
    ušmudlanou českou rodinku,
  • 00:05:04 která se křečovitě tváří
    šťastně,
  • 00:05:06 ale vidíme, že jí to moc
    nejde.
  • 00:05:09 Česká republika a pop-art
    v té době jsou absolutní mimoběžky.
  • 00:05:13 A myslím si, že v tom je trošku
    takovýho toho skrytýho,
  • 00:05:17 nebo možná tady v tom případě
    otevřeného Načeradského sarkasmu.
  • 00:05:23 V 67. roce už se začal
    Jiří Načeradský
  • 00:05:26 inspirovat novinářskou
    nebo časopiseckou fotografií.
  • 00:05:30 Vycházel ze zdrojů,
    které byly v té době
  • 00:05:32 v komunistickém Československu
    k dispozici.
  • 00:05:35 Což byly sportovní fotografie
    z ČTK,
  • 00:05:38 nebo fotografie různých koncertních
    estrád,
  • 00:05:42 televizních estrád.
  • 00:05:44 A velmi výjimečné také erotické
    fotografie,
  • 00:05:47 které se k němu nějakým způsobem
    dostaly.
  • 00:05:55 V 70. roce zvažoval
    emigraci
  • 00:05:58 přes Francii do Spojených států
    amerických.
  • 00:06:00 Tu nakonec z rodinných důvodů
    zavrhnul.
  • 00:06:02 Takže se vrátil.
    A v takovém tom přechodovém období,
  • 00:06:06 mezi rokem 67, 71 vytvořil
    dva takové klíčové obrazy.
  • 00:06:15 Jeden z nich tady máme
    na výstavě.
  • 00:06:17 To jsou tady ti cyklisti.
  • 00:06:19 Kde vlastně přiznal určitý
    východisko toho obrazu v koláži.
  • 00:06:23 A tu koláž tam vyloženě
    jako exponoval.
  • 00:06:26 Tak, aby tam byla jasně
    čitelná.
  • 00:06:28 Zároveň je v něm důležité
    to spojení
  • 00:06:31 nějakého lidského pohybu při sportu
    s tou strojovou mechanikou.
  • 00:06:36 A je to vlastně přechodový obraz
    k těm námětům mechanických strojů,
  • 00:06:41 mechanického opakování
    něčeho,
  • 00:06:43 co se začíná odličťovat,
    odosobňovat,
  • 00:06:47 co je vlastně spojený s nástupem
    té normalizace.
  • 00:06:49 Ale dostává se to do té malby
    nějakým přirozeným způsobem.
  • 00:07:01 Načeradský píše o tom,
    že 70., 80. léta
  • 00:07:05 strávil v beztřídní hospodské,
    alkoholické společnosti,
  • 00:07:09 je to jeho citát, že celý ten život
    byl vlastně
  • 00:07:13 odsunutý z veřejného působení
    vlastně do podzemí,
  • 00:07:16 protože dlouho nesměl
    vystupovat.
  • 00:07:19 V té době se živil
    restaurováním.
  • 00:07:21 A to všechno se vlastně
  • 00:07:23 znovu nějakým způsobem dostává
    do té tvorby.
  • 00:07:30 *Navzdory normalizační době
    dál usilovně chrlí své obrazy.
  • 00:07:33 Náměty redukuje často
    až do karikatury,
  • 00:07:36 obrazy asociují normalizační
    večerníčky
  • 00:07:39 nebo postavy z amerických grotesek
    30. let.
  • 00:07:42 Inspiruje ho pop art.
  • 00:07:44 Také typy ženských figur
    procházejí modifikací -
  • 00:07:47 ušatky se mění v kudlanky,
    které číhají na svou oběť
  • 00:07:50 nebo marťanky, které vyvolávají
    úzkost z budoucnosti.
  • 00:08:03 Výstavu zakončují
    díla z poslední etapy jeho práce.
  • 00:08:06 V 90. letech, ale i na počátku
    nového tisíciletí
  • 00:08:10 se autor vracel k některým motivům
    ze své starší tvorby,
  • 00:08:13 které přehodnocuje a zpracovává
    zcela jinak.
  • 00:08:32 Ve figurálních kompozicích
    pak nově
  • 00:08:34 postavy stylizoval
    do geometrizujících obrysů.*
  • 00:08:40 -90. léta jsou pro něj vstupem
    na akademickou půdu.
  • 00:08:43 V roce 89 byl přizván,
    aby vedl malířský ateliér
  • 00:08:47 na AVU v Praze, pak učil na Vysokém
    učení technickém v Brně
  • 00:08:54 a v roce 91 byl jmenovaný
    profesorem.
  • 00:08:58 A vychovává vlastně novou generaci
    malířů,
  • 00:09:03 z nichž několik dneska je
    velmi důležitých postav
  • 00:09:06 v současné české malbě.
  • 00:09:09 Kdybych je měl jmenovat,
    tak je to například Lubomír Typlt
  • 00:09:12 nebo je to Zbyněk Sedlecký,
  • 00:09:14 Jana Kasalová nebo například
    Roman Trabura.
  • 00:09:19 -Načeradský mě přitahoval jako
    magnet
  • 00:09:21 už vlastně od střední školy,
    protože po revoluci
  • 00:09:24 měl výstavu v Domě U Kamenného
    zvonu
  • 00:09:26 a já tenkrát, jak jsem stál
    před těmi obrazy,
  • 00:09:32 tak tím svým punkem mě ty obrazy
    úplně dostaly.
  • 00:09:35 A to, že jsem potom měl možnost
    u něj studovat,
  • 00:09:38 tak to byl takovej jeden
    ze splněných snů.
  • 00:09:41 Já jsem vlastně u něho nestrávil
    tolik času,
  • 00:09:43 protože vlastně hned po roce
    jsem přešel studovat
  • 00:09:46 na akademii do Düsseldorfu
    ke dvěma malířům.
  • 00:09:51 A dlužno říci, že ta průprava,
    kterou jsem měl u Načeradskýho,
  • 00:09:55 tak to vlastně byl kontinuální
    přechod,
  • 00:09:57 protože Načeradský v těch
    nejlepších časech, si myslím,
  • 00:10:00 že byl rozhodně kvalitou
    srovnatelný
  • 00:10:02 s těmito dvěma velkými malíři.
  • 00:10:05 -On byl především strašně výrazná
    osobnost.
  • 00:10:09 To byla prostě charismatická
    bytost,
  • 00:10:11 která, když vešla do místnosti,
    ty jeho kníry, doutník,
  • 00:10:14 ten jeho hluboký hlas,
  • 00:10:16 tak v tom prvním ročníku
    jsme se ho strašně báli.
  • 00:10:21 Zároveň ta jeho živelnost,
    ta animální malba,
  • 00:10:25 ty přebytky energie...
  • 00:10:28 A na druhý straně vysoký intelekt,
    velmi vzdělaný člověk to byl...
  • 00:10:34 Takže tohle se v něm pralo,
    ale jako ve velkých dávkách.
  • 00:10:38 -Já jsem se hlásil přímo k němu,
    protože se mi prostě
  • 00:10:43 líbil jeho způsob práce,
    jeho malba,
  • 00:10:45 jak pracoval s figurama.
  • 00:10:47 A že to byla taková jakoby
    razantní malba.
  • 00:10:49 Byl takový hodně intenzivní,
    hodně měl tendenci mluvit
  • 00:10:52 a říkat nám, jak to má být.
  • 00:10:55 Hodně dbal na to, abychom chodili
    jako na kreslení,
  • 00:10:58 jak večer, tak dopoledne.
    Dopoledne byl často model.
  • 00:11:02 Prostě byla to taková
    klasická škola se vším všudy.
  • 00:11:06 Vlastně i s tím nedostupným
    pedagogem,
  • 00:11:08 který měl kníry, oblek
    a pořád kouřil.
  • 00:11:13 -Nám to přišlo ze začátku strašně
    přehnaný,
  • 00:11:16 ta přísnost, ta disciplína.
  • 00:11:18 My jsme jako fakt museli být
    v osm ráno někde nastoupený.
  • 00:11:22 A když jsi přišla v 8:01,
    tak on zamkl.
  • 00:11:26 On tě tam prostě nepustil.
    On dělal takovýle...
  • 00:11:30 Bylo to takový školství
    jak za Franze Josefa.
  • 00:11:35 My jsme z toho teda byli
    úplně hotoví.
  • 00:11:39 Ale dal nám ten řád
    a takovou tu disciplínu.
  • 00:11:42 Zpočátku byla prostě výborná.
  • 00:11:45 I jel hodně na ten výkon.
    Že jsme fakt prostě -
  • 00:11:49 přinýst ke konzultaci tři kresby,
    tak on tě s tím vyhodil.
  • 00:11:53 "50 jich musíte donýst
    za tejden."
  • 00:11:59 -Načeradský byl neuvěřitelně
    impulzivní.
  • 00:12:01 Načeradský byl prostě strašně
    vzteklej chlap,
  • 00:12:04 který se vlastně dovedl během
    vteřiny nasrat,
  • 00:12:07 s prominutím, na někoho na celý
    život,
  • 00:12:10 ale vlastně my jsme ho všichni
    studenti milovali.
  • 00:12:13 Protože on byl jakoby...
    Byl hodně svůj.
  • 00:12:19 Nedělal žádný kompromisy
    a ono to vlastně
  • 00:12:22 bylo strašně důležitý,
  • 00:12:24 že on byl takovej pevnej
    v kramflecích.
  • 00:12:26 Ta jeho cesta byla vlastně hodně
    osobitá.
  • 00:12:28 A dá se říci, že to potrestání
    přišlo a vlastně trvá doteďka.
  • 00:12:32 Protože on neměl retrospektivu.
  • 00:12:35 -Mě třeba velmi podporoval
    v těch cestách o zahraničí.
  • 00:12:38 Luboš Typlt a já jsme vlastně
    hodně vyjížděli.
  • 00:12:41 A on to věděl, že tu zkušenost
    potřebujeme.
  • 00:12:43 Podívat se na sebe zvenčí,
    vyzkoušet si,
  • 00:12:46 jaký to je fungovat v cizí zemi
    s cizím jazykem.
  • 00:12:50 A potom ten návrat,
    o to je člověk silnější,
  • 00:12:54 když se vrátí do toho českýho
    prostředí.
  • 00:12:57 On sám uměl francouzsky,
    hodně i četl o malířství.
  • 00:13:02 On tady vlastně o malířství,
    o malbě a o umění věděl
  • 00:13:06 jako jeden z mála, kdo měl takový
    znalosti.
  • 00:13:12 -Uvažoval i o tom, co s náma bude
    dál,
  • 00:13:14 jakým způsobem se budu ty naše
    osudy v tom umění ubírat.
  • 00:13:17 A často nám tak jako zdůrazňoval,
    že vlastně to,
  • 00:13:21 jestli to budeme dělat,
    se uvidí za 5, za 10 let.
  • 00:13:24 Jestli opravdu u toho umění
    zůstaneme.
  • 00:13:28 -On věděl, co obnáší ta samota
    ateliéru.
  • 00:13:31 On věděl, co to je vydobýt si
    tu svobodnou tvorbu.
  • 00:13:35 Fakt nás připravoval
    na tu realitu.
  • 00:13:38 I ta schopnost dávat si úkoly
    sám sobě.
  • 00:13:41 To je strašně těžký.
  • 00:13:45 -Pro mě to bylo takový pokračování
    střední školy trochu.
  • 00:13:49 Že to bylo hodně rigidní,
    hodně striktní a tak.
  • 00:13:52 Pro první ročník to bylo úplně
    skvělý, si myslím.
  • 00:13:55 Dál nevím, jaký to bylo,
    protože já už jsem to pak nezažil,
  • 00:13:58 takže nevím.
  • 00:14:00 Ale naučil mě spoustu věcí.
    Takhle.
  • 00:14:03 Ale nakonec jsem byl trochu rád,
    že se to všechno semlelo jinak
  • 00:14:06 a studoval jsem jinde.
  • 00:14:08 Není to hezký, když to takhle
    řeknu,
  • 00:14:10 ale myslím, že to takhle nějak
    bylo. Pro mě.
  • 00:14:15 -Tak já mám tady nějaký jeho práce
    na papíře,
  • 00:14:18 který vlastně mám velice rád.
  • 00:14:22 Tohle to jsou 70.
    To jsou krásný kresby.
  • 00:14:26 To je vlastně to debuffetovský
    období, rok 67.
  • 00:14:29 To je prostě nádhera.
  • 00:14:32 A těch věcí si vlastně strašně
    vážím.
  • 00:14:35 Ony jsou nabytý energií.
    To je vidět.
  • 00:14:37 A on byl neuvěřitelně dobrý
    kreslíř.
  • 00:14:40 Tam je dobrý, že on,
    který byl klasický malíř,
  • 00:14:43 to akademický vzdělání měl velice
    kvalitní,
  • 00:14:47 tak vlastně to opustil
    a začal dělat takovýhle věci.
  • 00:14:50 Takže on vlastně hodně často
    měnil styl.
  • 00:14:56 Tady pan mistr.
    To je Načeradskýho autoportrét.
  • 00:14:59 A to je krásná věc, že jo.
  • 00:15:01 Jako když někdo umí takhle
    perokresbu,
  • 00:15:03 tak to je opravdu velký
    umělec.
  • 00:15:09 *Abychom nezůstali jen u vzpomínek
    na pana profesora,
  • 00:15:12 zajímalo nás také,
    na čem umělci momentálně pracují.
  • 00:15:17 Promítá se nejistota současné
    neklidné a napjaté doby
  • 00:15:20 do jejich tvorby?*
  • 00:15:23 -Já to mám vlastně oddělený.
    Ten námět a ta barevnost
  • 00:15:27 jdou vlastně trošku proti sobě.
    To člověka zneklidňuje.
  • 00:15:32 Protože něco tam na tý veselý
    barevnosti nesedí.
  • 00:15:37 Tady ta série vznikla v tomhle tom
    roce
  • 00:15:40 a ty barvy, který jsem používal
    a který vlastně
  • 00:15:43 vždycky byly poměrně hodně
    ostrý,
  • 00:15:45 tak se mi vlastně podařilo
    udělat
  • 00:15:47 ještě jeden stupeň k větší
    intenzitě.
  • 00:15:50 A co je pro ty holky hodně
    typický,
  • 00:15:53 že vlastně ony jsou všechny
    jako kdyby byly ve větru.
  • 00:15:57 Vítr jim vlaje vlasy,
    strhává ty šaty jedním směrem.
  • 00:16:01 A všechny tyhle ty vizuální prvky
    směřují k tomu,
  • 00:16:03 že je ten obraz dynamický.
  • 00:16:07 Tady ten obraz mám hodně rád,
    protože on je vlastně
  • 00:16:09 jinej než všechny ostatní obrazy.
    Nejsou tam žádný obličeje.
  • 00:16:12 A myslím, že má ještě dobrý název.
    Jmenuje se Tančící Pentagon.
  • 00:16:18 Támhle ten motiv se jmenuje
    Válení radioaktivního těsta.
  • 00:16:23 A v těch obrazech je samozřejmě,
    nebo doufám,
  • 00:16:25 že do určitý míry,
    protože je tam trochu nadsázka.
  • 00:16:29 Pro mě je vlastně vždycky
    důležitý,
  • 00:16:31 aby ty obrazy měly vysokou míru
    tajemství.
  • 00:16:33 Já to tak jako nechci,
    ani nemůžu moc vysvětlovat,
  • 00:16:35 protože ono to samo působí
    právě těmi vizuálními prvky.
  • 00:16:44 -Těsně před zavřením,
    před lockdownem
  • 00:16:46 jsem měla mít výstavu v Nové Pace,
    což je úžasný místo -
  • 00:16:49 spiritisti, acháty, červená hlína,
    podhoubí všech umělců.
  • 00:16:55 Na to jsme se hodně těšili,
  • 00:16:57 bohužel to zavřeli týden
    před vernisáží,
  • 00:16:59 tak já jsem se inspirovala
    těmi nerosty.
  • 00:17:01 A vlastně to bylo takové
    naše rodinné téma,
  • 00:17:05 protože všechno bylo zavřený,
    nikam jsme v podstatě
  • 00:17:07 nemohli chodit, tak jsme různě
    lezli do lomů
  • 00:17:09 a úplně jsme se zbláznili
    do nerostů, jo?
  • 00:17:11 Prostě objevování přírody,
    ale jiná vrstva.
  • 00:17:15 No a pak jsem si vytvořila
  • 00:17:17 detašované pracoviště v kůlně
    na chalupě.
  • 00:17:20 A udělala jsem si tam takovou
    Altamiru, prostě návrat do jeskyň.
  • 00:17:24 A to jsou otisky.
    Stále je to polotovar.
  • 00:17:29 Taková vlastně monumentální věc.
  • 00:17:31 Jedna část bude v Turíně
    a druhá bude v Blansku.
  • 00:17:36 V tom období toho lockdownu
  • 00:17:37 jsme všichni prožívali
    takový temný chvíle.
  • 00:17:41 No tak automaticky jdeš
    k těm rukám a k tomu obličeji.
  • 00:17:45 A jakoby k tý mapě.
  • 00:17:47 I ta mapa teď zároveň dostává
    jiný smysl, že jo?
  • 00:17:50 Vlastně v momentě,
    kdy nemůžeš nikam jet
  • 00:17:52 a dneska už je navíc všechno
    digitální,
  • 00:17:54 takže taková papírová mapa,
    z toho se stává něco úplně jinýho.
  • 00:18:04 S tím vlastně souvisí ještě jedna
    věc.
  • 00:18:06 Abych se úplně nezbláznila,
  • 00:18:08 tak jsem začala vytvářet
    takový jako léčivý kazety, jo?
  • 00:18:16 A to jsou vlastně korále,
    který vyráběl můj děda
  • 00:18:18 během 2. světový války.
  • 00:18:21 Tohle jsem si fakt dělala
    pro sebe
  • 00:18:24 a teď to teda všichni ode mě
    chtějí.
  • 00:18:26 Všichni se asi potřebujeme
    uklidňovat.
  • 00:18:28 A ten zvuk je teda úžasnej,
    jo.
  • 00:18:33 Kdyby nebyl kovid,
    tak bych se určitě
  • 00:18:35 do takových hračiček teda
    nepustila.
  • 00:18:44 *Mluvíme-li o Jiřím Načeradském,
    pak doslova
  • 00:18:46 badatelským počinem byla expozice
    uspořádaná
  • 00:18:49 Galerií výtvarných umění
    v Chebu,
  • 00:18:51 kterou jsme pro vás stihli
    zaznamenat
  • 00:18:53 ještě před jejím ukončením.
  • 00:18:55 Představila autorovu nejznámější
    tvorbu z let 1967-74,
  • 00:19:01 což bylo období,
    kdy pro svou malířskou práci
  • 00:19:03 začal využívat fotografii.
  • 00:19:08 Podnětem k chebské výstavě
    se stal objev
  • 00:19:10 několika krabic novinových
    výstřižků
  • 00:19:12 a reportážních fotografií,
    které se našly
  • 00:19:14 v umělcově pozůstalosti.
  • 00:19:16 A tak díky konfrontaci jednotlivých
    pláten s předlohami,
  • 00:19:19 které jsou často zajímavé
    samy o sobě,
  • 00:19:22 mohli diváci detailněji poznat
    Načeradského metody a strategie
  • 00:19:25 a nahlédnout tak do autorovy
    tvůrčí kuchyně.*
  • 00:19:32 -Na začátku toho projektu
    byl tenhle obraz.
  • 00:19:36 Je zajímavý nejen z toho čistě
    malířského formálního hlediska,
  • 00:19:42 ale vlastně je tam zajímavá
  • 00:19:44 i ta samotná událost,
    kterou zobrazil.
  • 00:19:46 Je to akce z kampaně
    Johna Kennedyho
  • 00:19:49 v amerických volbách,
    kde vystupuje Kennedy,
  • 00:19:52 jeho viceprezident
    Lyndon B. Johnson.
  • 00:19:55 A zajímavé vlastně je,
    jak Načeradský k ní přistupuje,
  • 00:20:00 jak ji vlastně zpracoval.
  • 00:20:02 Něco přidal, něco vynechal,
    zdůraznil pohyb a dynamiku,
  • 00:20:06 zdůraznil emoce.
    Až jako ty emoce nadsadil
  • 00:20:10 úplně jiným způsobem
    než na té fotografii.
  • 00:20:13 Takže vlastně tady v té spodní
    části máme paní Johnsonovou.
  • 00:20:16 A působí tam jako žena v záchvatu
    nějakého hysterického smíchu.
  • 00:20:21 Ale ten příběh vypovídá o tom,
    že ta kampaň
  • 00:20:23 se odehrává někde na letišti
    a že příznivci republikánů
  • 00:20:28 tehdy zvýšili hukot těch
    sousedních letadel.
  • 00:20:31 Takže vlastně oni nemohli
    mluvit.
  • 00:20:35 To shromáždění tam muselo být
    zrušené.
  • 00:20:39 A ona se vlastně snaží pouze
    překřičet ty motory.
  • 00:20:42 Takže vlastně zajímavá historka.
  • 00:20:44 Ale podobné strategie se objevují i
    na dalších obrazech.
  • 00:20:47 Takže je vlastně z toho vidět,
  • 00:20:49 že se jednalo o promyšlený
    autorský záměr.
  • 00:21:13 Tady máme dva obrazy,
    které patří vůbec k nejslavnějším.
  • 00:21:17 A také jedny z prvních,
    kde s fotografií pracoval.
  • 00:21:20 Mají společné to, že jsou odvozené
    z fotbalového prostředí
  • 00:21:24 a zároveň tam už uplatnil několik
    základních postupů,
  • 00:21:27 které se na těch obrazech obecně
    objevují.
  • 00:21:30 A sice jednak svléknul
    ty protagonisty
  • 00:21:33 a jednak jim změnil pohlaví.
    Teda z mužů udělal ženy.
  • 00:21:38 A vlastně nejenom,
    že udělal tady ty dva kroky,
  • 00:21:40 ale vůbec ten obraz zbavil
    veškeré vazby
  • 00:21:43 k té původní fotografii
    z fotbalového prostředí.
  • 00:21:46 To znamená, není tam ani to hřiště,
    není tam ani ten fotbalový míč.
  • 00:21:50 A v jednom svém rozhovoru
    také vysvětlil, oč mu tam šlo.
  • 00:21:53 On vlastně chtěl zobrazit tu figuru
    v pohybu a jako takovou.
  • 00:22:00 A udělat z toho zachycení
    pohybu,
  • 00:22:02 kde ale my nevíme ten jeho smysl,
    ten jeho účel.
  • 00:22:06 Takže vlastně ten výsledek
    působí groteskně, absurdně.
  • 00:22:16 Tady ten obraz byl vůbec
    jeho první akvizicí
  • 00:22:19 do státní sbírky,
    tedy do Národní galerie.
  • 00:22:23 A tenkrát mu to i umožnilo
    nějakým způsobem
  • 00:22:26 se osamostatnit, etablovat.
    A když odjel do Francie,
  • 00:22:30 tak mu tam rodiče mohli
    za ten obraz poslat peníze.
  • 00:22:33 A on si tam za ty peníze mohl
    koupit
  • 00:22:36 plátno a malířské pomůcky
    a malovat tam.
  • 00:22:44 Když se Načeradský na konci roku
    1969 vrátil z Francie,
  • 00:22:47 tak přišel do úplně jiného
    prostředí, do úplně jiné situace.
  • 00:22:51 V roce 1968, když odcházel,
    tak byl hvězdou,
  • 00:22:56 měl řadu výstav, měl mezinárodní
    vystoupení,
  • 00:23:00 byl jedním z klíčových autorů
    Špálovy galerie,
  • 00:23:03 měl své kunsthistoriky.
  • 00:23:05 Když se vrátil,
    nic z toho nebylo.
  • 00:23:07 Špálova galerie byla rozbitá,
    jeho kunsthistorici
  • 00:23:10 vlastně ztratili publikační
    platformu.
  • 00:23:13 A on se vlastně vrátil
    do absolutní existenční nejistoty
  • 00:23:16 a přemýšlel, co dál.
  • 00:23:18 A jedno z těch řešení,
    které se vlastně nabízelo,
  • 00:23:20 bylo vrátit se k tomu,
    co bylo úspěšné,
  • 00:23:22 co mu vlastně přineslo jednak
    uznání,
  • 00:23:25 jednak samozřejmě nějaké finanční
    zabezpečení.
  • 00:23:28 A to byly obrazy sportovců.
  • 00:23:35 A je vlastně zajímavé pozorovat
    ten posun,
  • 00:23:37 který se mezitím v Načeradského
    tvorbě odehrál.
  • 00:23:41 Ty obrazy jsou mnohem
    realističtější.
  • 00:23:44 Což je dobře vidět na tématu
    toho fotbalu.
  • 00:23:47 Objevuje se tam i prostředí,
    objevuje se tam míč,
  • 00:23:51 dokonce na obrazu s fotbalisty
    Dukly
  • 00:23:55 i charakteristická barevnost
    a znaky Dukly Praha.
  • 00:23:58 Takže vlastně najednou ho přestala
    zajímat
  • 00:24:01 ta groteska, ty groteskní posuny.
  • 00:24:05 A víc se soustředil na zobrazení
    té tělesné akce.
  • 00:24:16 Vedle tématiky sportovců se po tom
    roce 1969
  • 00:24:20 do jeho tvorby dostalo ještě
    další téma. A sice stroje.
  • 00:24:26 I ty obrazy strojů jsou dělány
    podle fotografie.
  • 00:24:28 Objevují se tam podklady
    ze Světa motorů z 50. let.
  • 00:24:32 Nebo ze sportovních časopisů,
    ale už mu nejde
  • 00:24:35 o tu aktuální fotku,
    ale spíš o nějaký zajímavý motiv.
  • 00:24:39 A ten motiv většinou zachytil
    zcela věrně do nejmenšího detailu,
  • 00:24:45 ale pak ho ještě dále obohatil
    o komponenty v podobném duchu,
  • 00:24:50 kterými vlastně zaplnil
    celý ten obraz.
  • 00:24:53 A aby vlastně ten vztah
    k té původní fotografii
  • 00:24:56 ještě dále znejistěl a přerušil,
    tak začal obrazy otáčet.
  • 00:25:04 Najednou připomínají nějaké
    podivné,
  • 00:25:07 absurdní aparáty, spíše hrozivé,
    které nějakým způsobem
  • 00:25:12 dobře vyjadřují tu mašinérii
    začínající normalizace,
  • 00:25:17 která vlastně ty lidi úplně
    semlela.
  • 00:25:21 Ostatně jeden z těch obrazů
    na výstavě
  • 00:25:23 se přímo jmenuje
    Modrá mašinérie.
  • 00:25:26 Další obraz je nazvaný
    Neúprosné kolo deprese,
  • 00:25:29 protože vlastně tehdy ta situace
    na něj opravdu působila
  • 00:25:33 a ta deprese je skutečně ve smyslu
    jeho osobní deprese.
  • 00:25:58 Tady se nachází několik obrazů,
  • 00:26:00 kde je patrný vliv
    Gerharda Richtera.
  • 00:26:04 Je to vlastně několik obrazů,
  • 00:26:05 které nejspíš Načeradský
    vytvořil už v roce 1968.
  • 00:26:12 My o tom
    vlivu Garharda Richtera
  • 00:26:15 zatím nejsme úplně docela jistí,
    jak to bylo.
  • 00:26:19 On vlastně ho úplně nepopírá,
    na druhou stranu říká,
  • 00:26:22 že vlastně naživo žádné Richterovy
    obrazy neviděl.
  • 00:26:26 Je to trošku jako nejasné,
    ale je tady vlastně
  • 00:26:29 to charakteristické rozostření.
  • 00:26:32 Je to fotografie přepsaná
    téměř doslova
  • 00:26:34 bez jakýchkoliv manipulací,
  • 00:26:37 ale to období je doteďka téměř
    neprobádané.
  • 00:26:40 Takže vlastně se tady ještě,
    zrovna v tomhle tom případě,
  • 00:26:43 pohybujeme trochu na tenkém
    ledě.
  • 00:26:46 Nicméně je to opravdu
    první pokus
  • 00:26:50 ty vlivy skutečně
    do hloubky zmapovat.
  • 00:26:55 Dva obrazy na výstavě vnikly
    nikoliv podle novinových výstřižků,
  • 00:27:00 ale podle autorských Načeradského
    fotokoláží.
  • 00:27:04 Fotokoláže on začal dělat
    ve Francii,
  • 00:27:06 kde vlastně neměl moc příležitostí
    malovat.
  • 00:27:09 A konkrétně tenhle obraz
    Krása bez závoje,
  • 00:27:14 který je nazvaný podle
    té legendární striptýzové revue,
  • 00:27:17 která tady vlastně začala
    na konci 60. let,
  • 00:27:20 v tom období liberalizace.
  • 00:27:23 Ten je vlastně zajímavý i v tom,
    že existuje ve dvou verzích.
  • 00:27:25 Jednak nejspíš v tom roce 1971
    v oleji.
  • 00:27:29 A potom v roce 1974 ještě jednou
    v akrylu.
  • 00:27:34 A tehdy Načeradský opravdu přestává
    malovat olejem,
  • 00:27:39 neboť pro tu jeho tvorbu,
    která tehdy vlastně
  • 00:27:42 měla blízko ke komiksu,
    k takovému komiksovému
  • 00:27:45 stylu s plošnými barvami,
    výraznými konturami,
  • 00:27:48 byl ten akryl mnohem vhodnější.
  • 00:28:03 *Výstava, bohužel,
    již nemohla být prodloužena,
  • 00:28:05 ale díky obsáhlému katalogu,
    který byl k výstavě vydán,
  • 00:28:08 se můžete s tímto důležitým obdobím
    Načradského tvorby
  • 00:28:12 podrobně seznámit.*
  • 00:28:43 *Výstava sochařky Aleny Matějka
    v pražské galerii Kuzebauch
  • 00:28:46 bude jistě pro mnohé
    překvapením.
  • 00:28:49 Přestože autorčiným výchozím
    materiálem je sklo,
  • 00:28:52 je otevřená i jiným materiálům -
  • 00:28:54 pracuje také s kamenem,
    alabastrem nebo mramorem.
  • 00:28:58 Alena Matějka má nejen mnoho
    zájmů,
  • 00:29:00 ale také dar poutavého vyprávění.
  • 00:29:03 A to všechno dokáže vtisknout
    do svých děl.
  • 00:29:06 V těch je patrná inspirace
    přírodou,
  • 00:29:09 mýty, příběhy lidské civilizace,
    ale také jejím
  • 00:29:11 osobním každodenním životem,
  • 00:29:13 rodinou, přáteli i drobnými
    událostmi.
  • 00:29:16 Se svým manželem kamenosochařem
    Larsem Widenfalkem
  • 00:29:19 žije na Vysočině,
  • 00:29:21 ale část roku společně tráví
    také ve Švédsku nebo Itálii.*
  • 00:29:28 -Já nejsem vůbec ze sklářské
    rodiny.
  • 00:29:31 Já jsem
    z Kamenice nad Lipou
  • 00:29:34 a nikdy jsem o žádný skle
    neslyšela.
  • 00:29:39 Až když mi bylo 12 let,
    tak jsem s mámou šla
  • 00:29:41 na film o Josefu Mánesovi
  • 00:29:44 a viděla jsem poprvé v životě
    umělce v akci.
  • 00:29:49 A když jsem viděla toho
    Josefa Mánesa,
  • 00:29:50 jak maluje,
    tak jsem si říkala:
  • 00:29:53 "Já chci být jako ten Josef Mánes.
    Já chci být také umělec."
  • 00:30:05 Já jsem měla ve škole na UMPRUM
    profesora Kopeckýho.
  • 00:30:09 A on nás učil takovým způsobem,
    že vždycky pohodil nějakou knihu,
  • 00:30:15 položil člověku na stůl
    a vždycky to trefil.
  • 00:30:19 A tak nás jako ovlivňoval
    tímhle tím způsobem.
  • 00:30:22 A on vždycky mluvil
    o Marcelu Proustovi
  • 00:30:26 a Hledání ztraceného času.
    Až jsem si to konečně přečetla.
  • 00:30:31 A třeba v tom prvním díle,
    kde autor mluví
  • 00:30:35 o tom městečku,
    a o svém dětství,
  • 00:30:38 o těch příbězích,
    který tam zažíval,
  • 00:30:41 tak to je vlastně něco
    podobnýho.
  • 00:30:44 To je taková vzpomínka na moje
    dětství, na moje předky...
  • 00:30:46 Prostě na moje příběhy.
  • 00:30:56 Udělám si nějaký model.
    A ten si udělám buď z kamene,
  • 00:31:00 nebo si ho udělám z hlíny,
    nebo z vosku.
  • 00:31:03 Pak si na něj udělám formu,
    pak to odleju
  • 00:31:05 a vlastně používám metodu
    ztracenýho vosku.
  • 00:31:20 Ale já dělám i jiný sochy,
  • 00:31:22 který třeba nejsou odlitky něčeho,
    který si dělám sama.
  • 00:31:26 Třeba dělám úplně jiný abstraktní
    věci,
  • 00:31:29 ale vždycky to souvisí s něčím,
    co zrovna prožívám.
  • 00:31:40 Já jsem se asi před 10 lety
    z Prahy přestěhovala
  • 00:31:43 na samotu u lesa
    se svým mužem Larsem.
  • 00:31:47 A najednou člověk vidí hvězdy,
    Měsíc, Slunce...
  • 00:31:52 A takový ten přirozený běh života
    ho ovlivní.
  • 00:31:55 No a tak jsem jako dítě si
    pamatovala,
  • 00:31:59 jak se vždycky zabíjelo
    to prase.
  • 00:32:02 Pro mě je to silný zážitek,
    to zabíjení prasete,
  • 00:32:05 to je prostě takový starobylý
    rituál.
  • 00:32:08 Takže jsem si vymyslela
    tady takový stůl
  • 00:32:12 s prasečí hlavou a nožkama.
    A dala jsem tomu název Hostina.
  • 00:32:17 To je taková bezčasá hostina.
  • 00:32:20 Jako odnepaměti lidi dělali hostiny
    a hodovali.
  • 00:32:25 Tak my taky hodujeme,
    ale já jsem to ještě ztvárnila
  • 00:32:28 v tom svým skle.
    Protože mě ten život ovlivňuje.
  • 00:32:46 Jako najdu třeba mrtvýho ptáka
    na silnici,
  • 00:32:49 tak mi bylo líto,
    že tam někde shnije.
  • 00:32:52 Tak jsem si řekla:
  • 00:32:54 "Vemu ho domů a něco s tím
    vymyslím."
  • 00:32:56 Tak pak mě napadají takové různé
    příběhy, alegorie.
  • 00:32:59 Tak to je prostě všechno
    z toho mýho života.
  • 00:33:04 No a tenhle podstavec jsem našla
    na sběrném dvoře
  • 00:33:07 v Kamenici nad Lipou, třeba.
  • 00:33:09 Tak jsem ho vzala domů,
    protože jsem si říkala:
  • 00:33:11 "No ten je krásnej."
    Pak se mi to všechno šiklo
  • 00:33:14 dohromady a je z toho takový
    objekt.
  • 00:33:17 Tady třeba krysa.
  • 00:33:19 Ta mi sežrala moje včelařský
    rukavice!
  • 00:33:23 Takhle to vzniká.
    Ta skříň.
  • 00:33:26 To je barokní skříň ze severních
    Čech, která...
  • 00:33:30 Já jsem kdysi brousila
    v jedný dílně u kamaráda
  • 00:33:34 a tuhle skříň mi dali,
    abych si do ní mohla dávat
  • 00:33:37 svoje pracovní montérky,
    své pracovní hadry.
  • 00:33:42 A pak jsem četla takovou knihu
    od Roberta Holdstocka,
  • 00:33:45 Která se jmenuje Lavondyss.
    A ta je o takových dvou vědcích,
  • 00:33:48 kteří chodí do mýtického lesa
    někde v Anglii.
  • 00:33:52 A oni sbírají různé nálezy
    v tom mýtickém lese,
  • 00:33:55 kde se prolínají různý časy
    a různý historický postavy.
  • 00:33:59 A můj muž Lars loví někdy
    taky losy, ve Švédsku.
  • 00:34:06 A tak já jsem v tom lese
    s ním.
  • 00:34:09 A já tam ty nálezy vlastně taky
    mám, z toho lesa.
  • 00:34:13 Našla jsem tam třeba nějaký
    takovýhle rohy.
  • 00:34:16 Prostě losí rohy.
    Nebo kosti, všelijaký zuby...
  • 00:34:21 Parůžky.
  • 00:34:23 Takže jsem to zkombinovala
    dohromady
  • 00:34:25 a je z toho taková jakoby
    instalace.
  • 00:34:27 A jmenuje se to
    Můj milý, lovec z Lavondyss.
  • 00:34:42 Tohle je losí hlava.
    Když lovci uloví zvíře,
  • 00:34:46 tak většinou odříznou tu hlavu
    a hodí ji do lesa.
  • 00:34:50 Tam ji sežerou medvědi.
    A já jsem tu hlavu odlila,
  • 00:34:56 protože ta patří k tomu mýmu
    loveckýmu zátiší.
  • 00:35:00 Stejně by přišla nazmar.
    Já jenom beru věci,
  • 00:35:02 který nějakým způsobem souvisejí
    s tím lovem a s tím mým příběhem.
  • 00:35:08 Tak jsem to popadla a využila.
  • 00:35:11 A pak jsem tu hlavu zase hodila
    do toho lesa těm medvědům.
  • 00:35:15 No a tohle to třeba tohle
    k tomu taky patří.
  • 00:35:19 To je skleněná puška po předcích
    mýho muže,
  • 00:35:21 která tam visí ve srubu
    u jezera.
  • 00:35:23 A i ta lovecká taška a bažant...
  • 00:35:27 A ten zase ale pochází odtud,
    odkud moje máma.
  • 00:35:31 A to je Texas u Chlumu u Třeboně,
    kde je bažantnice.
  • 00:35:35 A my tam vždycky kupujeme bažanty
    z těch lovů.
  • 00:35:39 A jak jsme jedli ty bažanty,
    protože oni jsou hrozně dobrý,
  • 00:35:42 tak mně vždycky bylo líto
    vyhazovat ta peříčka,
  • 00:35:45 protože jsou krásný.
  • 00:35:47 Přišlo mi škoda je hodit
    na kompost.
  • 00:35:49 Tak jsem je začala sbírat.
    Ale pořád jsem nevěděla na co.
  • 00:35:52 A pak jsem si řekla, že z nich
    ušiju takovou jako vestu.
  • 00:35:56 No a na tu vestu, kterou jsem šila
    asi tři roky,
  • 00:36:00 tak padlo asi 120 bažantů.
  • 00:36:03 Takže my jsme je všechny snědli
    a já jsem pak postupně
  • 00:36:07 každý peříčko poskládala dohromady
    a postupně jsem je šila.
  • 00:36:11 A strašně dlouho mi to
    trvalo.
  • 00:36:14 A pak, myslím, jsem si tu vestu
    i oblíkla na nějaký vernisáži.
  • 00:36:18 A pak už jsem ji zasklila,
    protože jsem si řekla,
  • 00:36:22 že chlubit se cizím peřím
    takovýmhle způsobem,
  • 00:36:25 že to je až nemravný.
  • 00:36:29 *Výstava je plánovaná do konce
    února,
  • 00:36:32 ale - jako u mnohých -
    se počítá s jejím prodloužením.*
  • 00:36:53 *Past jako minulost
  • 00:36:54 nebo jako místo, z něhož není
    úniku?
  • 00:36:57 Stejně jako u názvu
  • 00:36:58 své předcházející výstavy
    z roku 2018,
  • 00:37:01 kterou tehdy malíř Martin Mainer
    nazval Půst,
  • 00:37:04 hraje si i teď autor
    s významy slov.
  • 00:37:07 Ve své nejnovější tvorbě,
    která na vás čeká
  • 00:37:09 v Nové galerii na Vinohradech,
    se autor vrací
  • 00:37:12 ke svým starším motivům.
  • 00:37:14 Využívá digitální fotografii,
    s níž následně dál pracuje,
  • 00:37:17 a ta mu umožňuje zpřítomnit
    svoji minulost.
  • 00:37:25 Na výstavě autor prezentuje
    téměř tři desítky obrazů,
  • 00:37:28 z nichž největší má rozměr
    180 x 270 cm.
  • 00:37:37 Jeho malířsky bravurně zvládnutá
    plátna
  • 00:37:39 jsou přesvědčivým důkazem toho,
  • 00:37:42 že Martin Mainer
    je excelentní malíř.*
  • 00:37:53 -Já vycházím z takový teorie,
    že přítomnost neexistuje.
  • 00:37:59 Což si někteří lidé myslí,
    že existuje.
  • 00:38:00 Ona asi existuje,
    ale je tak krátká,
  • 00:38:03 že ji vlastně nikdo nemůže
    zachytit,
  • 00:38:05 takže existuje jenom
    minulost.
  • 00:38:08 Budoucnost, ta není,
  • 00:38:10 ale když se stane,
    tak je hned minulostí.
  • 00:38:12 To je kvantový skok,
  • 00:38:14 protože ta rychlost je prostě
    kosmická.
  • 00:38:22 Třeba základem tohoto obrazu
    je tenhle obrázek, který je tady.
  • 00:38:28 Je to vlastně fotka
    i s celým okolím.
  • 00:38:31 Fotka ze žižkovského ateliéru,
    tuším z roku 2010,
  • 00:38:35 kdy ještě ten obraz
    byl rozdělaný
  • 00:38:37 a já jsem si ho rozdělaný
    vyfotil.
  • 00:38:40 Fotografii jsem si nechal
    vytisknout
  • 00:38:42 na ten velký formát
    a začal jsem to domalovávat.
  • 00:38:45 Takže je tam vlastně vztah
    minulosti s přítomností,
  • 00:38:48 spadání do minulosti...
    Takže tak.
  • 00:38:52 Je to takový koncept.
  • 00:38:56 Každá malba je koncept.
  • 00:38:58 Neznám žádnýho malíře,
    který by neměl koncept.
  • 00:39:00 Bez konceptu nelze ani navázat
    rybářský háček.
  • 00:39:14 To jsou dva obrazy,
    který se jmenují Král Slunce.
  • 00:39:18 A to jsou dvě rekonstrukce
    už neexistujícího obrazu.
  • 00:39:23 To je ze zámku Týnec u Klatov
    Honzy Pelánka.
  • 00:39:25 Tam jsem mu kdysi na takový
    igelit,
  • 00:39:28 který mu tam, když sekali elektriku
    nebo co,
  • 00:39:31 tak to zakryli igelitem
  • 00:39:33 a já jsem mu to pomaloval
    a pokreslil.
  • 00:39:36 A já měl jednu fotografii
    toho obrázku.
  • 00:39:39 A proto se ta výstava jmenuje
    Minulost.
  • 00:39:50 Tohle je vlastně pokračování
    Půstu.
  • 00:39:53 Akorát v Půstu jsem všechny ty
    palety rámoval.
  • 00:39:56 Tady jsem ty palety nalepil
    k sobě
  • 00:39:59 a zarámoval jsem to jedním rámem.
  • 00:40:01 A je to vlastně citace
    mých obrazů
  • 00:40:03 od roku 94 až do roku 96,
    kdy jsem maloval ty rámy.
  • 00:40:07 Tak jsem si znova podle modelů,
  • 00:40:10 protože to je reálný rám,
    vyrobil tenhle rám.
  • 00:40:14 No a ten vztah těch abstraktních
    palet,
  • 00:40:17 nebo toho neuvěřitelného reje,
    který, když se nevytáhne,
  • 00:40:22 tak se člověk na tu paletu podívá
    a zdá se mu, že to je blbost.
  • 00:40:26 Ale když je už vystavíte,
    tak zjistíte,
  • 00:40:28 že to je naprosto krásná
    abstrakce.
  • 00:40:41 To jsou normální tisky
    dřevořezu.
  • 00:40:44 To je dřevořez na desce velký,
    já nevím,
  • 00:40:48 1,20x2,10 metrů z roku 92.
  • 00:40:51 Kterou jsem prostě tehdy poryl
    a mockrát tisknul.
  • 00:40:55 A teď jsem z toho sestavil
    tohle.
  • 00:40:58 Takže zase je tam ten
    vztah,
  • 00:41:00 že tu minulost tahám do takzvané
    přítomnosti.
  • 00:41:05 Otiskávám to, vystřihávám
    ty tisky
  • 00:41:08 a z toho vlastně sestavuju
    to plátno.
  • 00:41:13 A ten rám v tom levým rohu,
  • 00:41:16 to je prostě symbol toho,
    že to má pokračování.
  • 00:41:21 Celá výstava je vlastně zároveň
    zátiší,
  • 00:41:24 zároveň koláž, zároveň,
    dneska je to populární -
  • 00:41:27 kombinovaná technika.
  • 00:41:36 To je Lučina v Havířově,
    moje rodná řeka,
  • 00:41:40 kterou mě naučil milovat otec
    a kterou miluju doteď.
  • 00:41:43 A je to loučení s tou řekou
    a zároveň s matkou, která umírala.
  • 00:41:47 A celou tu dobu toho jejího procesu
    odcházení
  • 00:41:51 jsem maloval tudle řeku,
    nebo domalovával fotografii řeky.
  • 00:41:56 A snažil jsem se tam dát...
  • 00:42:01 No prostě život.
  • 00:42:05 Trošku strašidelno, trošku tajemno,
    ale hlavně je tam ta řeka.
  • 00:42:12 To je pohled k Lučině z takový
    louky nebo z nábřeží.
  • 00:42:17 Tady chodí lidi.
    Tady začíná louka a tady teče řeka.
  • 00:42:22 A pro mě a moji rodinu to bylo
    takový zásadní místo.
  • 00:42:25 Učili jsme se tam lyžovat,
    sáňkovali jsme tam,
  • 00:42:28 chodili jsme tam.
  • 00:42:29 A já potom v dospělosti
    jsem to ve snech používal
  • 00:42:32 jako letecký trenažer,
    učil jsem se tam lítat.
  • 00:42:35 To bylo pro mě úplně úžasný.
  • 00:42:53 Tenhle obraz je Klepec,
    matka,
  • 00:42:57 400 tunová matka ze žuly a křemene
    na Klepci.
  • 00:43:03 A stojí u ní
    Pepi rok a půl letá.
  • 00:43:09 A celou výstavu jsem jí
    věnoval.
  • 00:43:13 Já o ní říkám, že je mocná
    čarodějka.
  • 00:43:15 Modrooká.
    Každý den maluje a kreslí.
  • 00:43:20 Dělá čáry.
    A tak výstava je její.
  • 00:44:03 *Plasticita, měřítko, proporce,
    světlo,
  • 00:44:06 řád, smysl pro prostor a hmotu -
  • 00:44:09 to všechno obsahuje umělecká
    výpověď
  • 00:44:11 naší přední sochařky
    Moniky Immrové.
  • 00:44:14 Autorka v letech 1995-2001
    studovala
  • 00:44:18 na Akademii výtvarných umění
    v sochařském ateliéru
  • 00:44:21 Jindřicha Zeithammela
  • 00:44:23 a současně absolvovala několik
    zahraničních stáží.
  • 00:44:26 V roce 2018 dokončila na pražské
    Akademii doktorské studium,
  • 00:44:31 je spoluzakladatelkou sochařského
    uskupení Socha 2
  • 00:44:34 a od roku 1996 má na svém kontě
    řadu samostatných výstav.
  • 00:44:40 Vedle plastiky se zabývá také
    reliéfní a grafickou tvorbou.
  • 00:44:43 Její aktuální výstava,
    kterou připravila
  • 00:44:46 Galerie hlavního města Prahy
  • 00:44:48 má retrospektivní charakter
    a nese název Tříbení.*
  • 00:44:53 -Monika Immrová vystavuje
    ve třetím patře
  • 00:44:59 Colloredo-Mansfeldského paláce,
    což je samozřejmě
  • 00:45:01 pro sochařskou výstavu trochu
    limitující.
  • 00:45:04 Výstava dostala název
    Tříbení,
  • 00:45:06 což samozřejmě navazuje
    myšlenku
  • 00:45:09 nějakého retrospektivního pohledu
    zpět.
  • 00:45:13 To tady samozřejmě funguje,
    ale v nějaké omezené míře,
  • 00:45:16 protože přeci jenom některá
    monumentální díla Moniky
  • 00:45:20 se sem nedaly dopravit.
  • 00:45:26 Najdeme tady samozřejmě celou škálu
    její tvorby.
  • 00:45:29 To znamená sochařskou tvorbu,
    která je pro ni
  • 00:45:33 nejcharakterističtější,
    ale je tady řada grafik,
  • 00:45:37 které jednak souvisí
    s tou sochařskou tvorbou,
  • 00:45:41 ale zároveň někdy se stávají
    vlastně doprovodným materiálem
  • 00:45:46 pro literární díla, protože Monika
    už ilustrovala několik knih.
  • 00:45:51 Na tomto místě bych měla
    asi také zmínit,
  • 00:45:54 že je držitelkou několika cen
    za Grafiku roku.
  • 00:45:58 A bude dál ilustrovat další
    literární díla,
  • 00:46:02 protože už vstoupila
  • 00:46:06 jako etablovaná autorka na toto
    pole.
  • 00:46:14 -Někdy mě něco napadne v té grafice
    a pak se mi to objevuje v soše.
  • 00:46:20 A někdy je to obráceně.
    Že to není pokaždé stejné.
  • 00:46:23 Protože i v těch grafikách máš
    prostory, kde vznikají prostory.
  • 00:46:28 Spíš, že ty jednotlivý prvky,
    se kterýma se tam pracuje,
  • 00:46:31 třeba s liniema nebo s plochama,
    tak s těma se pak dá pracovat
  • 00:46:36 i v těch reliéfech
    nebo i v sochách.
  • 00:46:40 Takže je to vlastně provázaná
    věc.
  • 00:46:42 A není to tak, že by jedno
    bylo první
  • 00:46:46 a z toho pak se udělá
    socha,
  • 00:46:48 že by to byla pomůcka.
    Tak to není.
  • 00:46:52 -Je tady taky řada reliéfů,
    které jsou pro ni charakteristické.
  • 00:46:56 Není to doslova a do písmene
    geometrie,
  • 00:46:59 je to skutečně citlivá práce
    s tou linií.
  • 00:47:03 Nacházení jakési harmonie,
  • 00:47:06 která vytváří i poněkud prostorový
    efekt.
  • 00:47:09 Ta geometrie je vždycky nějakým
    způsobem posunuta,
  • 00:47:12 narušena nepatrným odklonem těch
    linií.
  • 00:47:16 Jsou to v podstatě velmi
    kontemplativní záležitosti.
  • 00:47:27 Takovým nejpozoruhodnějším
    materiálem
  • 00:47:30 v oblasti reliéfní tvorby
    je tvrdý karton.
  • 00:47:34 Z toho dokáže vytvořit nádhernou
    iluzi
  • 00:47:37 něčeho opravdu pevného
    a substantivního.
  • 00:47:47 Monika Immrová samozřejmě vnímá
    i to, co se odehrává za okny.
  • 00:47:52 Je tam vlastně další galerie soch
    na kostele svatého Klimenta,
  • 00:47:57 takže ona vlastně i reaguje tou
    instalací v té vedlejší místnosti.
  • 00:48:05 Tady jsou vystaveny jednotlivé
    sochy,
  • 00:48:08 které ukazují na afinitu
    Moniky Immrové k figuře.
  • 00:48:16 Důležitá součást všech těchto
    plastik je polychromie.
  • 00:48:21 Tady je asi důležité vrátit se
    k těm Moničiným východiskům,
  • 00:48:26 protože ona je ztělesnění
    klasického sochaře.
  • 00:48:31 I když teda často u ní narážíme
    na abstraktní tvary,
  • 00:48:35 ale vždycky nějakým způsobem
    v sobě kombinují
  • 00:48:39 ten neživý a živý svět,
    protože Monika
  • 00:48:42 je také člověk silně zasažený
    přírodou.
  • 00:48:46 Vyrůstala v Lounech a ta okolní
    krajina ji velmi silně ovlivnila.
  • 00:48:54 Mluví také třeba o vodních
    tocích,
  • 00:48:56 které ji inspirují těmi svými
    odrazy.
  • 00:48:59 Takže to chvění, to odrážení,
    ta pohyblivá linie,
  • 00:49:04 to je velice důležitá součást
    její práce.
  • 00:49:11 -Já si myslím, že vůbec nejsem
    abstraktní.
  • 00:49:13 Spíš geometrie by se dalo říct,
    ale taky ne úplně ta přesná.
  • 00:49:20 Ty figury to evokuje,
    ale není to tak,
  • 00:49:23 že já bych chtěla abstrahovat
    figuru, tak to nikdy nebylo.
  • 00:49:27 Spíš, že vychází z nějakých
    vnitřních
  • 00:49:31 rozměrů, velikostí a naklonění.
  • 00:49:37 Asi je v tom nějaká přirozenost
    nebo organičnost,
  • 00:49:40 která se ti do toho jakoby
    vtiskne.
  • 00:49:44 Ale není to žádný prvotní
    záměr.
  • 00:49:50 To ani nejde říct,
    že by to všechno bylo geometrie.
  • 00:49:53 Je to vlastně kombinace
    tý geometrie a té přírody.
  • 00:49:57 Ale geometrie taky není
    vymyšlená.
  • 00:50:00 Taky ji najdeš v určitých
    přírodninách
  • 00:50:04 nebo v určitém zvětšení.
    Najdeš rovný linie.
  • 00:50:08 A rovný linii taky nejdeš
    v pěkný trávě,
  • 00:50:13 která roste nahoru k nebi.
  • 00:50:16 Takže je to prostě všechno,
    co mám kolem sebe.
  • 00:50:19 To nás formuje.
  • 00:50:21 To je důležitý,
    kde se pohybujeme.
  • 00:50:24 Přece je něco jinýho,
    když žiješ v údolí.
  • 00:50:26 Něco jinýho, když vidíš
    velký prostor okolo sebe...
  • 00:50:31 Na poušti jsem teda ještě
    nebyla,
  • 00:50:33 ale prostě to vnímání je pak úplně
    jiný.
  • 00:50:36 A ty pak můžeš předávat
    něco jinýho.
  • 00:50:42 Protože to je víc věcí
    dohromady.
  • 00:50:44 To máš i to působení
    tý věci.
  • 00:50:46 To taky není samo o sobě.
    Je to v rámci nějakýho prostoru.
  • 00:50:51 Prostě všechno jakoby v celku
    se musí brát.
  • 00:51:03 *Náš první lednový Artmix
    je u konce.
  • 00:51:06 Přejeme vám hezký zbytek večera
    a věříme,
  • 00:51:08 že únavný galerijní kolotoč
    zavřeno, otevřeno, zavřeno
  • 00:51:12 brzy definitivně skončí.
  • 00:51:14 Nevzdávejte své kulturní ambice,
    bude líp!
  • 00:51:17 Těšíme se na vás opět za měsíc,
    konkrétně ve čtvrtek 25. února.
  • 00:51:28 Skryté titulky: Alena Fenclová
    2021

Související