iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
25. 11. 2016
20:20 na ČT1

1 2 3 4 5

40 hlasů
89790
zhlédnutí

Všechnopárty

Kamil Halbich — Jana Koubková — René Kujan

52 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Všechnopárty

  • 00:00:31 Děkuju. Dobrý večer.
    Dobrý večer, milí diváci,
  • 00:00:34 tady v hledišti
    pražského divadla Semafor,
  • 00:00:36 vítám samozřejmě i vás,
    milí dváci televizní.
  • 00:00:40 Víte, stalo se takovým doslova
    fenoménem naší doby,
  • 00:00:44 běhání pro zdraví.
  • 00:00:46 Někdo prostě vypustil kdysi
    nějaku fámu, že běhat je zdravý
  • 00:00:50 a lidi tomu, to je
    skoro bych řek, infekce!
  • 00:00:53 Kde kdo už běhá,
    já to kolikrát vidím z auta,
  • 00:00:58 jak se to rozmohlo!
  • 00:01:00 A to pozor! Ty lidi, to já vidím,
    na to už jsou special oblečení!
  • 00:01:04 Oni maj, jak se tomu říká?
    Jogging.
  • 00:01:06 Teď ty úbory značkový, ty tenisky,
  • 00:01:08 kolikrát vidím,
    mají takový náramky,
  • 00:01:12 to jim měří tlak, puls,
    já nevím, kroky a metry,
  • 00:01:16 teď sluchátka na uších všichni!
  • 00:01:18 Nevím, co tam poslouchaj!
  • 00:01:20 Jestli hudbu,
    nebo je to navigace nějaká?
  • 00:01:24 Musím ale říct,
    že zajímavou zkušenost
  • 00:01:26 s tím fenoménem udělal můj známej,
    to vám řeknu.
  • 00:01:30 On se vracel autem
    z nějakýho zájezdu, v noci,
  • 00:01:34 vlastně dojížděl k ránu,
    teď už byl unavenej
  • 00:01:36 a měl strach z toho mikrospánku,
    taková ta klasika.
  • 00:01:40 Tak zajel trošku stranou
    k takovýmu parku,
  • 00:01:42 jako, že si zdřímne a pojede dál.
    A to víte. Ráno ten park plnej!
  • 00:01:47 A jeli. Tak on dobrý, dobrý.
  • 00:01:49 Zatáh ty okýnka, že si zdřímne.
  • 00:01:51 Už zabíral, najednou ťuk, ťuk,
    jako na okno. Běžec.
  • 00:01:55 Pardon, prosím vás, kolik je hodin?
    Tak on, 8:10.
  • 00:01:59 Jo, děkuju. A běžel dál.
    Tak on zase zabírá.
  • 00:02:02 Za chviličku zase
    ťuk, ťuk na okno.
  • 00:02:03 Pardon, kolik je hodin?
    On, 8:25. Jo, děkuju. A běžel dál.
  • 00:02:08 To už ho namíchlo,
  • 00:02:09 tak z nějakýho bloku vytrhl
    takovej velkej papír,
  • 00:02:11 fixem tam napsal velkej nápis:
  • 00:02:13 Nevím, kolik je hodin.
    A připlácnul to na to okno a usnul.
  • 00:02:17 Probudilo ho ťuk, ťuk na okno.
    Vylít. Co je? Běžec: Je 8:45.
  • 00:02:33 Samozřejmě ten běh má mnoho podob.
    Víte všichni, že se běhaj,
  • 00:02:38 ty jsou velmi populární,
    ty půlmaratóny.
  • 00:02:40 Samozřejmě, na olympiádách
    se běhaj maratóny, ale pozor,
  • 00:02:44 už se běhaj tzv. ultramaratóny.
  • 00:02:47 Tím dnešním prvním hostem
    je právě takový ultramaratónec
  • 00:02:51 René Kujan!
  • 00:03:03 Řekněte nám, René,
  • 00:03:05 mimochodem, s vaším jménem
    bych spíš čekal, že děláte golf.
  • 00:03:11 Co není, může bejt, třeba v důchodu.
  • 00:03:14 -Víte, proč mě to napadá?
    -Ne.
  • 00:03:17 Existuje taková hezká písnička:
    René, já a Rudolf.
  • 00:03:20 -A, jo! Samozřejmě ji znám.
    -Znáte ji! To jsem rád.
  • 00:03:24 -Všichni mi ji opakujou rádi.
    -Jo? Já jsem ji napsal.
  • 00:03:28 Proto se na ni ptám!
  • 00:03:32 Já vám gratuluju.
  • 00:03:37 Řekněte nám, laikům,
    jakej je vůbec rozdíl
  • 00:03:39 mezi normálním maratónem
    a ultramaratónem?
  • 00:03:43 Na to se ptá hodně lidí a já,
    popravdě řečeno,
  • 00:03:46 úplně přesně nevím.
  • 00:03:48 -Jo vy to nevíte!
    -Ono to není úplně jednoduchý.
  • 00:03:50 Protože to není definovaný,
    není to přesně specifikovaný.
  • 00:03:54 Tuhle na jedněch závodech
    v Německu se mi stalo,
  • 00:03:57 že jsem běžel nějakej ultramaratón
  • 00:04:00 a doběhli jsme na tu pomyslnou metu
    toho maratónu,
  • 00:04:03 těch 42 195 m a tam byla
    taková obrovská cedule
  • 00:04:07 a na ní bylo napsáno:
  • 00:04:08 -Od teď už běžíte ultramaratón.
    -Jo takhle!
  • 00:04:11 Takže tak nějak je to definovaný,
    je to nad maratón.
  • 00:04:15 -A jako ale kolik?
    -Může to bejt metr.
  • 00:04:17 -Může to bejt 100 km, to je různý.
    -A kdo to určuje?
  • 00:04:21 -To si určuje každej...
    -Než padnete? Nebo jak?
  • 00:04:23 -Běžíte tak dlouho, než...
    -I takový závody jsou.
  • 00:04:26 Třeba šestidenní.
  • 00:04:27 -Dobře, čili to nemá cíl?
    -Má to cíl. Má to cíl.
  • 00:04:30 Vždycky každej ten konkrétní
    ultramaratón má cíl.
  • 00:04:33 Víte, že jdete na 50 km,
    50 mílí,100 mílovej, šestidenní.
  • 00:04:39 To není takovej, když vidím,
    že se v Praze běží půlmaratón,
  • 00:04:43 tak houf těch lidí!
  • 00:04:46 -Běháte taky ty půlmaratóny?
    -No moc ne. Občas.
  • 00:04:51 Já myslím, že se nevyplatí
    kvůli 20 km vstávat z postele.
  • 00:04:56 -No dobře. Bydlíte v Praze?
    -V Kralupech.
  • 00:05:00 V Kralupech.
    Tak si doběhnu z Kralup do Prahy.
  • 00:05:03 -To je 26 km.
    -No vidíte!
  • 00:05:05 A pak běžím ještě ten půlmaratón.
    Já to občas sleduju.
  • 00:05:10 Ty půlmaratóny, z postele.
    A neviděl jsem vás tam.
  • 00:05:16 Vždycky doběhne celá Keňa. Že jo?
  • 00:05:20 Myslím, že i turisti,
    co jsou v Praze z Keni,
  • 00:05:22 tak to doběhnou
    a pak teprve někdo odsaď.
  • 00:05:24 -Že jo?
    -No, přesně tak.
  • 00:05:26 Čili, aby to diváci pochopili,
    rozumíte.
  • 00:05:29 Jsou diváci, který o sportu
    nic nevědí.
  • 00:05:31 Já v podstatě taky ne.
  • 00:05:36 Vy prostě jenom, s prominutím,
    tupě běháte a nic o tom nevíte?
  • 00:05:40 -A co vám to teda dává?
    -Trochu něco o tom vím.
  • 00:05:43 Protože, já si vždycky
    dělám legraci,
  • 00:05:45 že jsem nejhůř běhající
    placenej běžec,
  • 00:05:49 takže vlastně profesionál,
    tady u nás, v republice.
  • 00:05:51 Já o tom jenom píšu.
  • 00:05:53 Takže nemusím mít žádný výkony,
    žádný výsledky.
  • 00:05:55 Můžu Keňany v klidu nechat vyhrát
  • 00:05:57 a pak se zabývat
    těma svýma záležitostma.
  • 00:05:59 Vy si zaběhnete ultramaratón
  • 00:06:01 a pak o tom napíšete kapitolu,
    jaký to bylo?
  • 00:06:04 Třeba. Reportáž nějakou ze závodu.
  • 00:06:07 Ale abych se vrátil k tomu.
    Horní mez to teda nemá?
  • 00:06:10 Horní mez to nemá.
  • 00:06:10 -Ale řekne se to dopředu?
    -Řekne se to dopředu.
  • 00:06:12 Čili ty, který běžej maratón,
    ty přestanou.
  • 00:06:18 A ty, který věděj,
    že je tam ultra, běžej dál.
  • 00:06:21 Přesně tak. Existujou závody,
    kde si můžete vybrat
  • 00:06:23 mezi půlmaratónem, maratónem,
    nebo třeba i něčím delším.
  • 00:06:27 Buďto to má stejnou trať
    na několik kol
  • 00:06:30 anebo běžíte pokaždý jinou trať.
  • 00:06:33 Já musím říct, že vy jste se,
  • 00:06:34 možná do samotný
    Guinessovy knihy rekordů zapsal.
  • 00:06:38 -Úplně ne do Guinessovky.
    -Do nějaký knihy rekordů.
  • 00:06:42 -Do České knihy rekordů ano.
    -Do České knihy rekordů.
  • 00:06:45 Mám na mysli těch,
    že jste za 30 dní, dávejte bacha!
  • 00:06:50 Za 30 dní jste zaběh
    30 ultramaratónů. Je to tak?
  • 00:06:54 V podstatě jo.
  • 00:06:56 Ale vycházíme z toho,
    že to není přesně definovaný,
  • 00:06:58 takže v průměru to bylo
    asi o 3 km víc, než maratón.
  • 00:07:03 -A už to bylo ultra.
    -A už to bylo ultra.
  • 00:07:05 -Vy jste to běžel někde na Islandu.
    -Někde na Islandu. Kolem ostrova.
  • 00:07:09 -Čili vy jste si oběh Island.
    -Tak.
  • 00:07:11 A to je přesně těch 30 dní
    těch 30 ultramaratónů?
  • 00:07:16 Já jsem původně,
  • 00:07:17 ten projekt měl název
    1 muž, 30 dnů, 30 maratónů,
  • 00:07:20 ale říkal jsem i...
  • 00:07:21 -To byl projekt nějakej?
    -To byl projekt, no.
  • 00:07:23 -Na podporu vozíčkářů.
    -Takže vás běželo víc?
  • 00:07:27 Běžel jsem sám,
    ale tím jsem se snažil
  • 00:07:29 vydělat nějaký peníze
    pro vozíčkáře.
  • 00:07:32 A co s tím vozíčkáři
    měli společného?
  • 00:07:35 To je taková dlouhá historie.
    Tak jestli máte tak 2 hodinky...
  • 00:07:41 To nám řekněte.
  • 00:07:42 Je to tak, že v r. 2007
  • 00:07:44 jsem absolvoval těžkou autonehodu
    na sedadle spolujezdce.
  • 00:07:48 Mnohačetný zlomeniny atd.
    a odnesla to i páteř,
  • 00:07:52 takže jsem po 2 operacích páteře.
  • 00:07:55 A jedna hodná paní doktorka,
    když jsem jí dal otázku,
  • 00:07:58 kdy si zase zaběhám
    nějakej ten maratón,
  • 00:08:00 tak mi řekla, ať jsem rád,
    že vůbec stojím na nohou a chodím,
  • 00:08:03 maratóny, na ty už můžu zapomenout,
    že ty už si nezaběhám.
  • 00:08:07 -A to vás motivovalo.
    -Od tý doby běhám pro vozíčkáře.
  • 00:08:11 To vás motivovalo k tomu?
  • 00:08:12 Vy jste taky nějakou dobu
    byl na vozíčku?
  • 00:08:14 Nebyl jsem přímo na vozejku.
  • 00:08:16 Ale nějaký asi 3 měsíce
    jsem si nemoh sednout.
  • 00:08:19 Moh jsem jen stát,
    nebo jen ležet.
  • 00:08:22 A když teda běžíte,
    teď myslím tu akci pro vozíčkáře,
  • 00:08:26 jak se to pozná, že to běžíte?
  • 00:08:28 To tlačíte před sebou vozíček?
    Aby to každej věděl?
  • 00:08:30 Nebo táhnete za sebou?
    Promiňte mi tu blbou otázku.
  • 00:08:34 V podstatě máte pravdu.
    Ono to bylo pro vozíčkáře,
  • 00:08:38 já jsem s sebou měl
  • 00:08:39 takovej vydlabanej dětskej kočárek
    na běhání
  • 00:08:42 a tam jsem netýral
    svoje potomky v něm,
  • 00:08:45 ale měl jsem tam spacák, stan,
    karimatku,
  • 00:08:47 prostě všechno na to,
    proběhnout islandským vnitrozemím.
  • 00:08:50 To běháte opravdu sám?
    Pojďme konkrétně ten Island.
  • 00:08:54 To není moc zalidněná země.
  • 00:08:55 Není. Tam je 320000 obyvatel
    na ploše,
  • 00:08:59 která je o maličko větší,
    než ČR.
  • 00:09:01 -Z toho polovička jsou fotbalisti.
    -Jo.
  • 00:09:05 A dobrý teda, to vám řeknu. Že jo?
  • 00:09:07 Čili vy jste běžel,
    já si to snažím představit.
  • 00:09:10 Čím je to zábavný.
    Tak jste běžel sám.
  • 00:09:12 To nebylo, že vás vyběh houf.
  • 00:09:14 Já jsem na tom Islandu
    běžel 3 x.
  • 00:09:16 Takže já jsem tam byl, jeden rok
    jsem to oběhnul dokola,
  • 00:09:19 to mě doprovázela partnerka
    s naším dvouměsíčním synem.
  • 00:09:22 Pak jsem se tam za rok vrátil,
  • 00:09:23 z nejsevernějšího
    na nejnižnější bod
  • 00:09:25 vnitrozemím přeběhnout
  • 00:09:27 a z nejvýchodnějšího
    na nejzápadnější, o rok pozdějc.
  • 00:09:30 A to už jsem byl sám, ty dva.
  • 00:09:32 Vaše partnerka běžela vedle vás?
  • 00:09:34 Ne, jela v autě a řídila
    tzv. doprovodné vozidlo.
  • 00:09:38 Narazíte taky
    na nějakýho domorodce?
  • 00:09:41 Mě by zajímalo, jak se tvářej,
  • 00:09:42 když viděj, že člověk běží,
    ještě tlačí kočárek s rohlíkama?
  • 00:09:47 -Jak se na to tvářej?
    -To bylo hodně zajímavý.
  • 00:09:49 Neříkejte mi,
    že to je na Islandu běžný!
  • 00:09:51 Asi úplně ne. Protože si mě
    docela často i fotili,
  • 00:09:54 vyndali kamery, něco natáčeli.
  • 00:09:56 Jo?
  • 00:09:57 No, já jako blbec jsem se vždycky
    usmíval, mával jsem do těch kamer.
  • 00:10:00 Oni to zaklapli, odjeli.
    Žádnej úsměv, žádný mávání, nic.
  • 00:10:06 Jenom si vás zvěčnili?
    Nezeptali se, kam běžíte pane?
  • 00:10:10 -Nic takovýho!
    -To se mi taky jednou stalo.
  • 00:10:13 Takový malý autíčko,
    asi 4 postarší paní tam byly,
  • 00:10:16 stažený okýnko,
    teď koukaj, viděj něco,
  • 00:10:18 tak říkají, ty někam běžíš?
  • 00:10:20 Já říkám, no,
    možná to tak nevypadá, ale běžím.
  • 00:10:25 A ta zvídavá jedna paní
    se pak ptá, odkaď běžíš?
  • 00:10:29 Já říkám, z Reykjavíku,
  • 00:10:30 to bylo nějakej už asi tejden
    od Reykjavíku.
  • 00:10:33 To už pár set km bylo.
  • 00:10:35 A další zvídavá otázka:
    A kam běžíš?
  • 00:10:38 Já říkám, do Reykjavíku.
  • 00:10:40 A pak už jen hvízdaly pneumatiky
    a zatahovaly okýnko a byly pryč.
  • 00:10:45 Asi to tam není tak běžný.
    Ale teď mi ještě řekněte.
  • 00:10:48 Vy běháte pro ty vozíčkáře,
    tak mě napadá,
  • 00:10:52 jakej to má pro ně efekt?
  • 00:10:54 Většinou se vybírají peníze
  • 00:10:56 a přilepšuje se jim
    v těch domovech.
  • 00:11:00 Jakým způsobem vy?
    Tak běžíte po Islandu a vybíráte?
  • 00:11:05 Ne úplně, že bych s sebou
    měl kasičku.
  • 00:11:07 A vybíráte tam taky?
  • 00:11:10 Vybírám, resp., to je
    ne úplně správně řečeno.
  • 00:11:16 Ti vozíčkáři, ať už na Islandu,
    nebo v ČR mají nějakou organizaci,
  • 00:11:21 ta organizace má sbírkovej účet.
  • 00:11:23 A já vlastně vybízím
    tím svým příkladem ostatní k tomu,
  • 00:11:26 aby si jednak šli zaběhat,
  • 00:11:28 jednak poslali těm vozíčkářům
    nějaký prachy.
  • 00:11:31 Já jsem totiž zjistil,
    že když jen za někým přijdete
  • 00:11:33 a řeknete mu, poslši prachy tady,
    že to moc nezabírá.
  • 00:11:37 Když děláte takovou šílenost,
    tak to funguje o trochu líp.
  • 00:11:42 Když kolem někoho běžíte,
  • 00:11:44 tak mu v tom fofru řeknete
    č. účtu?
  • 00:11:47 Já okolo něj běhám tak dlouho,
    dokud něco nepošle.
  • 00:11:51 Takhle!
  • 00:11:57 Vy běháte,
    já jsem někde viděl fotky,
  • 00:11:59 vy běháte v takový čepici
    s černejma rohama.
  • 00:12:01 Jako, že působíte
    jako čert takovej.
  • 00:12:03 Co vás to napadlo?
    To je talisman, ta čepice?
  • 00:12:06 To vám taky nepovím,
    to taky přesně nevím.
  • 00:12:09 Jen mi to povězte.
  • 00:12:11 Já jsem měl už od začátku pocit,
  • 00:12:14 že běhat s červenou čepicí
    je prima nápad.
  • 00:12:18 A kdyby na ní byly rohy,
    že to bude ještě lepší.
  • 00:12:21 A zjistil jsem,
  • 00:12:22 že to ty diváky okolo
    strašně baví
  • 00:12:24 a mě to pak taky strašně baví,
    tak od tý doby ji nosím.
  • 00:12:27 Ono je to docela příjemný,
    že na vás mávaj ty lidi
  • 00:12:30 a děti na vás křičej,
    přidej, Bertíku!
  • 00:12:36 V Německu na závodech
  • 00:12:37 docela často narážím na chlapíka
    zhruba ve vašem věku
  • 00:12:41 a ten je celej oblečenej
    jako Santa Claus
  • 00:12:43 a má s sebou
    takovej velkej zvonec.
  • 00:12:46 A běhá ultramaratón?
  • 00:12:47 A běhá s tím maratóny,
    nebo ultramaratóny.
  • 00:12:50 Takže my, když se vidíme,
  • 00:12:51 tak si uděláme společnou fotku
    někde na trati.
  • 00:12:53 A v tom Německu,
    tam je to rozšířený, tohleto?
  • 00:12:55 Ty ultramaratóny?
  • 00:12:56 Já si myslím, že dokonce víc,
    než u nás.
  • 00:12:59 Dokonce i takoví divný lidi
    v těch divnejch oblecích běhající.
  • 00:13:04 Já znám jednoho klauna,
    ten navíc běhá bos i v zimě.
  • 00:13:08 Zimní maratóny.
  • 00:13:10 No.
  • 00:13:13 Vy jste parta, teda vám řeknu.
    Ultramaratónci. Ale bos!
  • 00:13:18 To mi neříkejte!
    Běžel jste někdy bos?
  • 00:13:20 Běžel jsem někdy bos.
    Dokonce pražskej maratón tady.
  • 00:13:24 Ale po Praze je to riskantní.
  • 00:13:26 Po Praze můžete šlápnout
    kolikrát na cokoliv! Že jo?
  • 00:13:32 Třeba i u nás, tady v Čechách,
    v Praze máme člověka,
  • 00:13:35 co běhá asi 20 let maratóny naboso.
  • 00:13:38 A on je to reflexní terapeut.
  • 00:13:41 Takže vlastně mačkáním
    těch různejch bodů na chodidlech
  • 00:13:44 dokáže léčit určitý věci.
  • 00:13:45 -Ono je to prej dokonce i zdravý.
    -A vy jste zdravotně v pohodě?
  • 00:13:50 Jo, jestli se ptáte na nohy,
    tak jo.
  • 00:13:58 Jsem to nemyslel, že bych se ptal,
    jestli na to máte papíry.
  • 00:14:01 Já jsem myslel prostě,
    jestli ty nohy opravdu,
  • 00:14:04 jestli jste cejtil,
    že vám to dělalo dobře?
  • 00:14:07 -Dělalo mi to dobře.
    -Dělalo vám to dobře.
  • 00:14:10 Když trénujete, René,
    každej den běháte?
  • 00:14:14 Já se snažím, ne úplně každej den
    mi to vyjde, ale tak 6 x do týdne.
  • 00:14:18 6 x do týdne. A vy o tom
    píšete knížky potom?
  • 00:14:21 Vy jste říkal,
    že to zúročujete tak,
  • 00:14:24 že napíšete knížku,
    ty se pak prodávaj.
  • 00:14:26 Já o tom píšu teď na jednom webu,
    o běhání.
  • 00:14:30 Ale máte pravdu, teď nedávno,
    asi před týdnem,
  • 00:14:33 se na pultech objevila
    moje první kniha.
  • 00:14:36 Jmenuje se Běhej, dokud můžeš.
  • 00:14:38 -Běhej, dokud můžeš.
    -On je to takový dvojsmysl.
  • 00:14:42 Ono se to dá chápat,
    že běžec, co vyběhne na trať,
  • 00:14:45 tak by měl běžet, dokud může,
    na plný plyn.
  • 00:14:49 Anebo taky tak, že bysme měli
    třeba i začít běhat,
  • 00:14:53 dokud ještě můžeme.
  • 00:14:54 Protože pak se nám může stát,
    že budeme ve věku, že bysme chtěli,
  • 00:14:58 ale už nebudeme moct.
  • 00:14:59 -Furt mluvíme o běhání?
    -Ano.
  • 00:15:03 Ten život nabízí různý paralely.
  • 00:15:12 Kam máte namíříno teďka?
    Třeba po Novým roce vyrazíte někam?
  • 00:15:15 Nějakej významnej běh?
  • 00:15:17 Ještě na Štědrej den si dáme
    s kamarádama jeden maratón.
  • 00:15:19 Pak nevím, protože budem
    za chvíli rodit, tak uvidíme...
  • 00:15:22 -Kdo bude rodit?
    -Právě ta partnerka.
  • 00:15:26 Už druhý dítě budete mít!
  • 00:15:27 Na to, že furt běháte,
    to je úctyhodný!
  • 00:15:32 Doklad, že se taky někdy zastavíte!
  • 00:15:35 To jsem ještě zapomněl zmínit,
  • 00:15:37 prej to má vynikající účinky
    na hemživost.
  • 00:15:40 To běhání?
  • 00:15:44 -To říkáte mě!
    -Moh by se někdo inspirovat.
  • 00:15:52 René Kujan!
  • 00:16:06 Přátelé, pojďme dál!
  • 00:16:07 Naším dalším dnešním hostem
    je herec, Kamil Halbich!
  • 00:16:20 Posaďte se. No, musím začít
    takovou věcí,
  • 00:16:25 protože já bych na to pak zapomněl.
  • 00:16:28 Byl tady poměrně nedávno
    váš kolega Michal Dlouhý.
  • 00:16:33 Vy spolu hrajete nějaký představení
  • 00:16:35 a představte si, že on
    si tady trošičku postěžoval,
  • 00:16:39 že když on v rámci toho představení
    zaimprovizuje,
  • 00:16:43 třeba pozdraví příbuzný v hledišti,
    že vy ho za to pokáráte.
  • 00:16:46 Tak jsem si říkal že se vás zeptám.
    Vy nemáte rád improvizaci?
  • 00:16:49 -Mám.
    -A proč mu nadáváte?
  • 00:16:51 Já bych si v životě nedovolil...
  • 00:16:53 Tady seděl v tomhle proutí,
    jako sedíte vy!
  • 00:16:56 Já bych se rozjel v tý improvizaci,
  • 00:16:57 ale Kamil pak jako na půl huby
    mně řekne, ty se předvádíš!
  • 00:17:01 -Ne, to je takhle.
    -Tak to vysvětlete.
  • 00:17:03 Já to vysvětlím. My máme
    asi 290. reprízu,
  • 00:17:07 hrajeme to představení 8 let
    a já bezpečně poznám,
  • 00:17:12 protože začínáme celou tu inscenaci
    prvním dialogem a já poznám,
  • 00:17:17 kdy on tam v hledišti má známý.
  • 00:17:19 Podle čeho?
  • 00:17:20 Tady právě podle toho,
    co vy říkáte.
  • 00:17:22 Že on řekne, ahoj, teto,
    nebo něco takovýho?
  • 00:17:24 Něco takovýho, že řekne,
    ahoj, teto, nebo přidá!
  • 00:17:26 -Že hraje na 150 %?
    -To hraje normálně.
  • 00:17:32 -Vy mu tak napůl řeknete...
    -To už jen ve vočích.
  • 00:17:35 U mě to funguje tak,
    když vidím, jak ten Michal přidá,
  • 00:17:39 tak u mě to funguje tak, že uberu.
  • 00:17:41 -Jo takhle.
    -My to vůbec máme tak.
  • 00:17:43 -Jak se jmenuje to představení?
    -Kdo je tady ředitel?
  • 00:17:45 Kdo je tady ředitel?
  • 00:17:54 -Dobře.Tak to necháme bejt.
    -Necháme to bejt.
  • 00:17:57 V pátek s ním hraju,
    tak já si to s ním vyříkám.
  • 00:18:01 -To si s ním vyříkejte.
    -To si s ním vyříkám.
  • 00:18:03 -Když, tak přijďte oba.
    -Lže. Lže na kameru prostě.
  • 00:18:07 -Řekněte mu to na jevišti rovnou.
    -Tak já mu to řeknu...
  • 00:18:10 Jestli tam bude mít známý,
    tak to ještě do toho zapojím.
  • 00:18:15 Tak a je to!
  • 00:18:16 Já tak jako vím,
    že častým jevem je,
  • 00:18:19 že diváci si herce třeba někdy
    spojujou s tou postavou,
  • 00:18:24 ve který ho maj zafixovanýho.
  • 00:18:27 To jsou ty klasický případy,
    ať už to byl Štrosmajer atd.
  • 00:18:31 Máte vy taky něco, s čím,
    když vás lidi viděj v tramvaji,
  • 00:18:35 nebo vás viděj běžet,
  • 00:18:38 že jim naskočí nějaká figura?
  • 00:18:42 -Běžet mě jen tak neuviděj.
    -Neběháte? Jste můj člověk opravdu.
  • 00:18:56 Pane Šípe, já normálně sportuju.
    Já chodím. Já třeba hraju golf.
  • 00:19:02 I když se nejmenuju René.
    Výbornej text.
  • 00:19:08 No výbornej!
  • 00:19:17 Ale abysme se vrátili k tomu,
    jestli si vás s něčím spojí.
  • 00:19:21 Tak na golfu asi ne. Běžný divák!
  • 00:19:25 Já vím, kdy jste stál
    před kamerou poprvé!
  • 00:19:28 To já si dokonce pamatuju!
    Protože jsem pamětník.
  • 00:19:30 -Tak s tím si mě spojujou často.
    -S tím seriálem?
  • 00:19:33 -Chlapci a chlapi.
    -Z tý vojny? Jak se to jmenovalo?
  • 00:19:35 -Chlapci a chlapi.
    -Chlapci a chlapi!
  • 00:19:37 To byl ještě před 89 seriál
    z vojenskýho prostředí.
  • 00:19:43 Já teda si už, já vím,
    že jste tam hrál, ale nevím koho.
  • 00:19:47 -No vojáka.
    -Vojáka.
  • 00:19:49 -Poručíka.
    -Takže vy jste byl...
  • 00:19:52 -Já byl politruk dokonce.
    -Vy jste tam byl politruk.
  • 00:19:55 To je hrobový ticho teď.
  • 00:19:59 A byl jste někdy na vojně?
  • 00:20:02 Ne, já během toho natáčení
    toho seriálu jsem zjistil,
  • 00:20:04 že si budu muset opatřit
    modrou knížku právě.
  • 00:20:07 Takže vy jste do tý doby
    o vojně neměl vůbec ahnung?
  • 00:20:11 Když jsme začínali točit, tak ne,
    protože to byl konec prváku.
  • 00:20:15 Ale od druháku já už jsem chodil,
    protože DAMU je vysoká škola,
  • 00:20:19 tak jsme každej pátek
    měli vojenskou katedru 2 roky.
  • 00:20:22 -Já mám i závěrečný soustředění.
    -Závěrečný soustředění?
  • 00:20:26 -Soustředění prostě na tý...
    -Teď nevím o čem mluvíte vůbec!
  • 00:20:32 Když má někdo vojenskou katedru...
  • 00:20:34 Já nemám! Já mám normální vojnu!
  • 00:20:37 Protože nemáte
    vysokou školu zřejmě.
  • 00:20:49 Já už se v tom taky nevyznám.
  • 00:20:51 Ale vím, že ti absolventi
    vysoký školy
  • 00:20:52 měli takový ty kolejničky.
  • 00:20:54 -A pak šli na rok jenom.
    -Zlatý kolejničky.
  • 00:20:56 Zlatý kolejničky, no.
  • 00:20:58 Vy jste měli nějaký
    závěrečný soustředění?
  • 00:21:00 Muselo být. Zkoušky.
  • 00:21:02 Aby vám uznali,
    že jste tam 2 roky chodil.
  • 00:21:04 Jo takhle!
    A to vás dovedlo k tomu...
  • 00:21:06 Aby oni potom mohli uznat
    jakoby za vhodný,
  • 00:21:09 abyste šel ne na 2 roky,
    ale na rok!
  • 00:21:11 Jo vlastně, ano.
    Kratší jste měli vojnu.
  • 00:21:14 -A vy jste ani ten rok nechtěl!
    -Já jsem ani ten...
  • 00:21:16 Protože já jsem potom nastoupil
    do Divadla pod Palmovkou,
  • 00:21:19 v 90. roce, po revoluci
    a začal jsem tam hodně hrát
  • 00:21:24 a hrozilo, že bych šel na vojnu.
  • 00:21:27 A v tý době byla taková vlna,
    že se chodilo na civilky.
  • 00:21:31 Takže hrozilo to, já jsem v tý době
    už hrál třeba Hamleta,
  • 00:21:34 že si dopoledne, jakoby kulisák
    v rámci civilky postavím kulisy
  • 00:21:38 a večer si to zadarmo zahraju.
  • 00:21:42 Což mi nepřipadalo
    jako úplně nejlepší řešení.
  • 00:21:45 Ale já teda jsem si sehnal
    tu modrou.
  • 00:21:47 Počkejte, jak sehnal?
  • 00:21:48 To není jen tak,
    sehnat modrou knížku.
  • 00:21:50 Nebylo to jen tak.
  • 00:21:53 Čili, teď už je to promlčený.
    Na co vy jste ji uhrál?
  • 00:21:57 Sebevražedný sklony.
  • 00:22:01 To tam muselo bejt!
    Jinak by vám ji nedali!
  • 00:22:04 A to bylo v nějakým 91.,
    nebo v 92. a v tý době
  • 00:22:09 už těch civilkářů byly mraky!
  • 00:22:11 To byly zástupy!
  • 00:22:12 Takže oni už zase na tu vojnu
    potřebovali někoho dostat.
  • 00:22:15 Takže my jsme se s tím psychologem
    psychiatrem právě domluvili,
  • 00:22:19 že zveličíme, on se mě ptal,
    jakej jsem.
  • 00:22:22 Jestli jsem introvert,
    melancholik atd.
  • 00:22:25 A já jsem mu to říkal,
    popsal jsem se
  • 00:22:29 a on to jen zveličil.
  • 00:22:31 -Ten doktor?
    -Ten doktor.
  • 00:22:35 To jste musel jít
    k nějaký posudkový komisi.
  • 00:22:37 Že jsem se na tom tak zasek!
    Mě to zajímá!
  • 00:22:39 -Vy jste absík, já jsem záklaďák!
    -Tam jsem šel...
  • 00:22:41 Rovnou s provazem
    jste tam přišel, jo?
  • 00:22:45 Ne, to oni si přečetli.
  • 00:22:47 A provaz jsem si málem koupil já
    tejden na to!
  • 00:22:50 Mně přišlo, že tu modrou mám.
  • 00:22:54 A já nevím,
    já jsem to pak někde oslavoval
  • 00:22:57 a jestli mě někdo zmínil,
    že to šlo touhle cestou,
  • 00:23:02 tak jsem šel na přezkum.
  • 00:23:03 No a?
  • 00:23:04 Tak já jsem rychle volal
    tomu psychiatrovi.
  • 00:23:07 -Co vám to...
    -No, co mi to zato...
  • 00:23:08 A on říkal, hele, oni ti daj test,
  • 00:23:11 kterej bude mít víc,
    než 800 otázek.
  • 00:23:14 Takže oni to poznaj,
    že jseš zdravej.
  • 00:23:17 Ale ty to nesmíš přiznat!
  • 00:23:19 Pak tejden nato
  • 00:23:20 já jsem si šel pro to,
    jestli mi to uznali, nebo ne.
  • 00:23:25 Tak jsem tam vešel,
    tam byla doktorka,
  • 00:23:27 čerstvá absolventka,
    tak kolem 25 let.
  • 00:23:29 A ona říkala, zavřete dveře.
  • 00:23:31 Dala mi kafe a banán a říkala,
    tak jak to s váma je?
  • 00:23:37 A teď takováhle pauza
    a ticho v tý,
  • 00:23:40 a já jsem se rozhod,
    že řeknu pravdu.
  • 00:23:42 Řekl jsem, já jsem zdravej.
    A ona říkala, a já vám to zařídím.
  • 00:23:47 Pane Šípe, jestli to někdo
    vypátrá zpětně,
  • 00:23:50 to bude takovej malér teda!
  • 00:23:52 Fakt, jo? Těch 200 lidí
    to nevykecá tady!
  • 00:24:04 Takže ten seriál na vás,
    když jste to točil,
  • 00:24:06 musel zapůsobit depresivně.
  • 00:24:08 Já bych ještě, né, to bylo to...
  • 00:24:11 Ten důvod jsem vám řek,
    já jsem nastoupil do toho divadla,
  • 00:24:14 tam jsem to spíš jakoby zlehčil.
  • 00:24:16 -Ale, co jsem chtěl říct?
    -Chtěl jste něco říct.
  • 00:24:21 Chtěl jsem něco říct.
  • 00:24:23 To já nemůžu vědět,
    co jste chtěl říct!
  • 00:24:24 Já vím, že to nemůžete vědět.
  • 00:24:26 Mně bylo před tejdnem 50,
    tak na to mám už trošku právo.
  • 00:24:30 -Na co, že máte právo?
    -Abych měl výpadky paměti, ne?
  • 00:24:33 Když vám bylo 50,
    tak máte právo na výpadky?
  • 00:24:43 Já bych byl vypadlej věčně,
    kdybych měl po 50 nárok na výpadky!
  • 00:24:49 Nevadí, jdeme dál! Já jsem se ptal,
    oni si vás,
  • 00:24:53 teď, vidíte, obloukem
    se vracím k tomu, že když vás,
  • 00:24:56 tak si vás spojí s tím seriálem.
  • 00:24:58 -To jsem vám chtěl říct!
    -A jsme u toho!
  • 00:25:04 Když se dobře zeptáte, tak já vím!
  • 00:25:07 Od toho jsem tady.
  • 00:25:10 -Ale nezapomeňte.
    -Né, já vím, já vím!
  • 00:25:13 Jsem udělal schválně pauzu!
    Teď jsem ji udělal schválně!
  • 00:25:17 -Já nejsem žádnej Michal Dlouhý!
    -Neskákejte mi do toho!
  • 00:25:19 Nebo já vám to neřeknu prostě!
    To není jen s tou první rolí.
  • 00:25:23 No konečně!
  • 00:25:24 Ale je to právě, tady režisér
    Viktor Polesný mě obsadil např.
  • 00:25:28 do poslední verze
    Nemocnice na kraji města.
  • 00:25:33 -Do pokračování.
    -Tak, do pokračování.
  • 00:25:35 A když se teda vždycky objevíte,
    zejména v seriálu,
  • 00:25:38 tak potom si vás ty lidi
    tak jako spojujou.
  • 00:25:42 -Tam jste hrál doktora zase naopak.
    -Tam jsem hrál doktora. Hodnýho.
  • 00:25:46 -Věřícího.
    -Jo, jo, jo.
  • 00:25:50 -Vít Krásný se jmenoval.
    -Jak?
  • 00:25:51 Vít Krásný.
  • 00:25:55 Až takhle ironickej
    byl ten Polesný?
  • 00:26:03 On mi tehdy volal!
  • 00:26:05 On mi volal,
    před natáčením Viktor
  • 00:26:06 a říkal, hele, mám pro tebe
    krásnou roli.
  • 00:26:09 Nemusíš nic hrát,
    jseš to v podstatě ty.
  • 00:26:12 Vít Krásný.
  • 00:26:14 Ale já jsem pochopil,
    že vaší doménou je divadlo.
  • 00:26:17 Ano.
  • 00:26:19 -Hrál jste Hamleta, jste říkal.
    -Ano.
  • 00:26:21 -Protože vy máte DAMU.
    -Ano.
  • 00:26:23 -Čili vy máte vysokou školu.
    -Přesně tak.
  • 00:26:27 -Dobře.
    -A vy máte jen střední?
  • 00:26:30 Já to fakt nevím! Já se ptám.
  • 00:26:34 Jenom, myslíte, že ne jen základku?
  • 00:26:38 Myslím, že máte střední,
    ale nevím kterou.
  • 00:26:40 -Víte co je zajímavý?
    -Nevím.
  • 00:26:41 Že tady se ptám já!
  • 00:26:44 Protože se na ten váš pořad
    dívám a rád,
  • 00:26:47 tak už jsem to párkrát slyšel.
  • 00:26:49 -I s tím ukazováním!
    -I s tím ukazováním.
  • 00:26:52 Mě to taky zajímá,
    co děláte, odkaď jste atd.
  • 00:26:56 -Dyť jsme se, vidíme se poprvé!
    -To je pravda.
  • 00:27:00 Když jste přišel,
    tak jsme se viděli.
  • 00:27:01 -Tak jakou máte tu střední?
    -Filmovou!
  • 00:27:05 -Máte filmovou?
    -Filmovou školu.
  • 00:27:07 -V Čimelicích?
    -Samozřejmě!
  • 00:27:08 -A tam já chtěl jít!
    -A nedostal jste se!
  • 00:27:11 Ne! Ne.
  • 00:27:21 Doteďka mám vyjádření
    od jejich ředitele.
  • 00:27:24 -Ona ta škola už nějak neexistuje.
    -Samozřejmě, že neexistuje.
  • 00:27:27 Já odešel, tak to zrušili!
  • 00:27:29 A já jsem vyrůstal a bydlel
    a chodil na základku v Liberci.
  • 00:27:35 A tehdy už jsem si řek,
  • 00:27:36 že bych chtěl jít k divadlu,
    nebo filmu, ale netroufal jsem si.
  • 00:27:40 Protože do tý doby
    já jsem divadlo nedělal.
  • 00:27:42 Tak jsem to chtěl oklikou vzít
    na filmovou školu v Čimelicích,
  • 00:27:45 sám jsem si tam napsal.
  • 00:27:47 A oni mi tehdy odpověděli,
    že ten rok neotvírají žádný ročník.
  • 00:27:52 Jo takhle!
    Takže jste nedělal přijímačky.
  • 00:27:55 -Nedělal jsem přijímačky.
    -Byly těžký.
  • 00:27:57 Těžký?
    Ale to bych se vás chtěl zeptat.
  • 00:28:00 No to se ptejte!
  • 00:28:03 My vždycky s kamarádama
    každej podzim jezdíme na Hlubokou.
  • 00:28:07 -Čili do jižních Čech.
    -Do jižních Čech.
  • 00:28:09 A projíždíme přes ty Čimelice.
  • 00:28:11 A mně to vždycky naskočí,
    že tam jsem moh studovat.
  • 00:28:14 A teď, s prominutím,
    jak to pojmenovat ten pocit?
  • 00:28:18 Když bych si představil,
    že mi je 15 let,
  • 00:28:21 z Liberce přijedu do Čimelic,
    přes půlku republiky,
  • 00:28:25 jako, co v tý prdeli jste dělal?
  • 00:28:35 Teď teda, jestli, z Čimelic
    se na to asi taky budou dívat!
  • 00:28:39 Já to nemyslím tak zle!
  • 00:28:41 Jen prostě, na tom malom městě,
    městysu, co jste dělal?
  • 00:28:44 Jako patnáctiletej kluk?
  • 00:28:46 V první řadě, když jsem tam přišel,
    bylo mně 14.
  • 00:28:49 Protože já chodil ještě
    do základní osmiletky, víte?
  • 00:28:52 -To bejvalo.
    -Já vím.
  • 00:28:54 -To vy jste ještě nebyl na světě.
    -Byl.
  • 00:28:56 Byly osmi... Byl jste?
    Byly osmileté základní školy.
  • 00:28:59 Čili ve 14! A můžu vám říct,
    4 roky jsem tam byl!
  • 00:29:03 A tím o sobě skončím!
    Co já bych tady o sobě něco říkal?
  • 00:29:06 -Nejlepší roky života.
    -Fakt?
  • 00:29:08 No jo! Velkej park, zámek!
  • 00:29:13 Já jsem bydlel, na rozdíl od vás,
    na zámku!
  • 00:29:15 Čili já jsem chodil do školy,
    na kterou vy jste se nedostal.
  • 00:29:19 -Protože neotvírali ročník!
    -Neotevřeli zrovna.
  • 00:29:24 Neotevřeli. Pak jsem šel na gympl
    a tam jsem se dostal!
  • 00:29:31 Pak jste šel na DAMU
    a tam jste se taky dostal!
  • 00:29:33 -Napoprvé!
    -Jo napoprvé!
  • 00:29:35 -A je to vysoká škola, pozor!
    -A čím jste tak oslnil?
  • 00:29:42 Že jste přijel z Liberce
    a vysmrk jste Hamleta?
  • 00:29:45 To ne každej herec, co sedí
    v tomhle proutí, se dostal na DAMU!
  • 00:29:49 -A jsou to dobrý herci!
    -Mě to taky překvapilo.
  • 00:29:53 -Kdo tam seděl v tý komisi?
    -Seděl tam...
  • 00:29:57 No! Podle toho poznáme,
    proč vás vzali!
  • 00:30:01 Dana Kolářová, Jiří Klem,
    František Němec, Bořek Navrátil.
  • 00:30:08 -Tak to jste musel se blejsknout.
    -No.
  • 00:30:10 Co jste tam říkal?
  • 00:30:12 Já jsem měl z Nestroye
    takovej monolog
  • 00:30:14 a pak jsme s kamarádem,
  • 00:30:16 s kterým jsme v Liberci
    dělali amatérsky divadlo,
  • 00:30:19 tak jsme měli dialog z Revizora.
  • 00:30:21 Z Revizora.
    A vy jste předtím ochotničil?
  • 00:30:25 Já jsem, když jsem byl na gymplu,
    tak jsem hrál amatérsky divadlo
  • 00:30:29 a statoval jsem v divadle
    F. X. Šaldy.
  • 00:30:31 -To jako dítě jste statoval?
    -Ne, až na tom gymplu!
  • 00:30:35 Já jsem jako dítě statoval.
  • 00:30:36 Kdybyste se mě zeptal,
    jestli jsem statoval,
  • 00:30:39 tak bych vám řek,
    že jsem taky statoval,
  • 00:30:41 ale jako dítě!
  • 00:30:42 A skončil jste v Čimelicích! Dál!
  • 00:30:55 Vy jste, já tak v hrubých obrysech,
    já to tady slyším poměrně často,
  • 00:31:01 že herci, že jsou na volný noze.
  • 00:31:04 Že už nefrčí takový to,
    bejt ve stálým angažmá!
  • 00:31:07 V Národním divadle,
    nebo ve Vinohradským divadle!
  • 00:31:09 Že je dobrý bejt tak jako volnej!
    To vy jste teďka!
  • 00:31:12 -Ale mám pocit, že čerstvě!
    -Není to tak úplně čerstvý.
  • 00:31:16 -Je to 2, 3, skoro 4 roky, + -.
    -Nějakej důvod jste měl.
  • 00:31:20 Že jste se vyvázal
    z nějakýho angažmá.
  • 00:31:22 Důvod jsem měl.
    Ze Švandova divadla.
  • 00:31:25 Důvod jsem měl, protože
    já jsem od toho 90. roku,
  • 00:31:28 vlastně už i na škole,
  • 00:31:30 já jsem hostoval
    v Národním divadle,
  • 00:31:31 v Realistickým divadle
  • 00:31:33 a to divadlo jsem začal
    opravdu intenzivně dělat.
  • 00:31:36 A 7 let Pod Palmovkou.
    Nebudu zdržovat.
  • 00:31:39 Ale prostě, já do svejch 45
    jsem hodně zkoušel a hrál.
  • 00:31:44 Jako když se o někom řekne,
    bež na oblast, tam se vyhraješ,
  • 00:31:47 tak já měl tohle v Libni
    a na Smíchově.
  • 00:31:49 + ještě nějaký tzv. hostování.
  • 00:31:52 A tak jsem se v těch 45,
  • 00:31:55 44 letech podíval kolem sebe
    v tom divadelním klubu
  • 00:31:59 a zjistil jsem,
    že všichni ti kolegové
  • 00:32:01 už mají rodiny, maj děti,
    jsou rozvedený třeba už.
  • 00:32:06 -A já nic jako.
    -Počkejte, jak nic?
  • 00:32:08 No nic! Neměl jsem prostě...
    Nebyl jsem ženatej!
  • 00:32:13 Vztahy jsem měl, samozřejmě!
    Ale neměl jsem to zázemí!
  • 00:32:17 Protože jsem byl furt v divadle.
  • 00:32:19 -Málo běhal.
    -Cože?
  • 00:32:21 -Málo běhal.
    -Počkejte!
  • 00:32:23 To ne! To hemžení bylo, jo!
  • 00:32:31 To si pamatuju, i když mi je 50!
    Pozor!
  • 00:32:35 Vy jste, počkejte,
    ale to je zajímavý!
  • 00:32:38 To bylo období právě,
    kdy se hodně hemžilo.
  • 00:32:44 Vy jste si v 45 uvědomil,
  • 00:32:47 že jste se vlastně
    ještě nikdy neoženil.
  • 00:32:49 -A tak, já to jakoby tušil!
    -Vy jste...
  • 00:32:53 Vy jste to tušil,
    že jste se neoženil!
  • 00:32:57 Vy máte tu modrou oprávněně!
    Vám řeknu!
  • 00:33:02 Hele, já půjdu tady z toho natáčení
    a hodím si to!
  • 00:33:15 Abysme se zorientovali.
  • 00:33:16 Čili vlastně z rodinnejch důvodů
    a to jste neměl žádnou rodinu.
  • 00:33:20 -Nejenom! Tam je...
    -Já se tady ptám!
  • 00:33:25 To už jste měl vytipováno něco?
  • 00:33:27 Pak jste si řek, na tuhletu
    bych chtěl mít víc času?
  • 00:33:30 -Ano, ano.
    -Chtěl bych ji pojmout za ženu.
  • 00:33:32 Ano, moje žena je,
    moje žena je, pracovala v divadle,
  • 00:33:35 ale ne, jako herečka,
    ale v kanceláři,
  • 00:33:38 moje žena je o 18 let mladší,
    ale strašně jako,
  • 00:33:41 myslím, že tam byly
    vzájemný sympatie,
  • 00:33:43 aniž bysme si co řekli.
  • 00:33:46 A 2 roky na to se nám narodil
    syn Matěj.
  • 00:33:48 -A bylo mi 46, když se mi narodil.
    -A to už jste byl na volný noze.
  • 00:33:54 Tam právě s ředitelem divadla
    Danem Hrbkem jsme se domluvili,
  • 00:33:57 že bych tak trošku chtěl zvolnit
  • 00:33:59 a tak jako vyskočit
    z toho stereotypu.
  • 00:34:01 -Mít víc času pro sebe.
    -Mít víc času pro sebe.
  • 00:34:04 -Na rodinu.
    -Na rodinu i na koníčky.
  • 00:34:06 -Jo?
    -No jasně.
  • 00:34:08 Ale jako na relax
  • 00:34:09 a na vyčištění hlavy
    mám golf, třeba.
  • 00:34:12 -Já to nechci zlehčovat.
    -Tak to nezlehčujte.
  • 00:34:17 Tak ale musím, na druhou stranu.
  • 00:34:19 Já miluju všechny sporty,
    který existujou!
  • 00:34:23 Ale golf jde mimo mě!
  • 00:34:26 -A zkusil jste to někdy?
    -Cože?
  • 00:34:28 -Jestli jste to někdy zkusil?
    -Ten golf?
  • 00:34:31 Ten golf, jestli jste někdy...
  • 00:34:44 Lákali mě! Říkali,
    jednou do toho praštíš!
  • 00:34:48 Jenže co je to za sport,
    když třeba hrajete proti hřišti!
  • 00:34:52 Já nemůžu mít na hřiště vztek!
  • 00:34:54 Já potřebuju vidět při tenise
    opravdu vzteklýho soupeře,
  • 00:34:59 to mě baví do toho míčku praštit!
  • 00:35:01 Ale hřiště?
  • 00:35:02 Ale to, když hrajete proti hřišti,
  • 00:35:04 to přece neznamená,
    že to hřiště nenávidíte!
  • 00:35:07 Když je to můj soupeř?
  • 00:35:10 Ale vy, vaše hlava je!
    To je hlavní soupeř!
  • 00:35:13 To hřiště vám klade
    jen jakoby překážky.
  • 00:35:17 A ďůlky. Ďůlky.
  • 00:35:25 Takže se budem bavit o kuličkách!
  • 00:35:31 Pardon! Já jen, jak před mnou
    někdo řekne golf, já úplně...
  • 00:35:35 Takže volnej čas,
    teď jsme u toho volnýho času,
  • 00:35:38 věnujete částečně rodině,
    Matějovi, jste říkal.
  • 00:35:42 -Ano, Matějovi.
    -Matějovi a golfu.
  • 00:35:44 A golfu.
  • 00:35:45 A teď už se vás zeptám,
  • 00:35:47 to je taková moje tradiční otázka,
    přiznávám se.
  • 00:35:50 Co tak jako? Víme, že máte DAMU
    na první pokus,
  • 00:35:54 že hrajete hodně v divadlech.
  • 00:35:56 Na co byste diváky,
    a nejen zde přítomné, pozval?
  • 00:35:58 My fakt těch 8 let hrajeme
    to představení s Míšou Dlouhým,
  • 00:36:03 kterej tady lhal před časem,
    Kdo je tady ředitel?
  • 00:36:08 A teď máme nějakou 290. reprízu
    vyprodanou, tak bych diváky
  • 00:36:12 klidně rád pozval na 300. reprízu,
    protože myslím, že to bude událost.
  • 00:36:17 Protože já, ani Michal
    jsme to nikdy nezažili.
  • 00:36:19 300. reprízu! Tak ať vám to vyjde!
    Kamil Halbich!
  • 00:36:39 Přátelé, s následujícím,
    tedy třetím hostem
  • 00:36:43 přijde i určitý závan jazzu.
  • 00:36:47 Protože tím hostem je
    jazzová zpěvačka Jana Koubková!
  • 00:37:03 Posaď se. Ty prej nemáš ráda,
    když ti někdo řekne,
  • 00:37:06 že jseš legenda jazzu.
  • 00:37:07 Prej to nemáš ráda.
  • 00:37:08 A ty máš radost,
    když ti někdo řekne,
  • 00:37:10 že jsi legenda mluveného slova?
  • 00:37:13 Já nejsem legenda ničeho.
    Já mám jen blbý Čimelice.
  • 00:37:20 Legenda je vždycky ten,
    když umře.
  • 00:37:22 Jo, takhle! Čili času dost!
    Času dost.
  • 00:37:26 Řekni mi, mezi lidma,
  • 00:37:28 to ty musíš vědět líp než já,
    samozřejmě, panuje to,
  • 00:37:32 že lidi se bojej,
    že tomu jazzu nebudou rozumět,
  • 00:37:36 tak ho ani neposlouchaj.
  • 00:37:38 Jak je to vůbec u nás,
    ta základna?
  • 00:37:40 Jak je na to jazz u nás
    momentálně?
  • 00:37:44 -S posluchačema.
    -Záleží, kdo ho dělá a jak ho dělá.
  • 00:37:47 A hlavně, já vždycky říkám,
    že je tam takovejch stylů,
  • 00:37:50 že si tam každej vybere.
  • 00:37:51 Ať je to spirituály, gospel songy,
    blues, swing, mainstream,
  • 00:37:56 do toho hardbop, bebop,
    cooljazz, freejazz.
  • 00:37:59 Podle mě si tam každý vybere.
  • 00:38:01 Dokonce i ten jazz se snoubí
    s ethnem,
  • 00:38:03 snoubí se s vážnou hudbou,
    takže vznikají různý fúze.
  • 00:38:06 Ale na co bys třeba nalákala
    lidi, který tak jako našlapujou
  • 00:38:10 a myslí si, že by tomu nerozuměli?
  • 00:38:12 Je něco takovýho, já nevím,
    bible jazzu,
  • 00:38:14 že to když si poslechnou,
    tak už budou fandové jazzu?
  • 00:38:17 -Tak ať přijdou na můj koncert!
    -To je dobrej nápad.
  • 00:38:25 -A ty lidi dokážeš pro to...
    -Je to o komunikaci taky.
  • 00:38:30 Já jsem na tom jevišti pořád.
  • 00:38:32 Samozřejmě jsem tam s kolegy,
    máme vybranej repertoár.
  • 00:38:36 No a já uvádím, zpívám, moderuju,
  • 00:38:40 improvizuju, chechtám se,
    dělám bzz taky!
  • 00:38:45 Improvizace, panečku! Ta je dobrá.
  • 00:38:47 Ty se snažíš i ty lidi rozezpívat,
    já to vím!
  • 00:38:50 -Na co je tak dostáváš?
    -U nás to jde dost těžko.
  • 00:38:53 Protože lidi se tady dost,
    jsou pořád stydlaví takoví.
  • 00:38:57 Ale u tebe se lidi smějou.
    To je skvělý úplně.
  • 00:39:00 No to je něco jinýho.
  • 00:39:02 Ovšem já mám takové motto
    poslední dobou,
  • 00:39:05 kam vlezu,
    vrazím do standardního jazzu,
  • 00:39:07 kam vlezu, tvrdě narazím.
  • 00:39:10 Že prý už nejsem,
    co bejvala jsem v jazzu,
  • 00:39:12 tak lezu jak umím,
    než se zarazím.
  • 00:39:15 Razím si to, razím,
    nicméně, zas tam vrazím.
  • 00:39:28 -To byl nějakej tvůj text teď.
    -Ano prosím.
  • 00:39:31 To má i hudbu nějakou.
  • 00:39:33 Já mám dokonce, minulý CD
    se jmenovalo Smrt standardizmu.
  • 00:39:39 To je jako výkřik.
  • 00:39:41 Je to i písnička, je to i můj text.
  • 00:39:43 -Ty si píšeš sama texty.
    -Píšu si texty, někdy i muziku.
  • 00:39:48 Oni v tom jazzu ty texty,
    si myslím,
  • 00:39:50 záměrně by měly bejt
    trošku jednodušší.
  • 00:39:53 Nic složitýho.
    Já jsem něco slyšel.
  • 00:39:56 Prosím tě, to mně řekni.
  • 00:39:57 Ty máš písničku, sis napsala text
  • 00:40:00 a to já jsem takovej text
    v životě neviděl, ani neslyšel.
  • 00:40:04 Představte si, textařka
  • 00:40:06 a ona rýmuje jen slova na hy
    na konci.
  • 00:40:10 Tam stuhy, pluhy, rohy!
    Ale tam není mezi tím nic jinýho!
  • 00:40:19 -Jak ono to je? Ty to budeš vědět.
    -No počkej!
  • 00:40:21 Já mám právě ráda češtinu
    a hraju si se slovíčky.
  • 00:40:24 Jak se to jmenuje?
  • 00:40:25 To si taky zrovna
    já nevzpomenu teďko.
  • 00:40:28 -Ale řeknu ti...
    -Zazpívat to taky nejseš schopná?
  • 00:40:31 Počkej, počkej!
  • 00:40:33 Ale já třeba, někdo říká,
    že ta čeština, že neswinguje,
  • 00:40:38 že je lepší angličtina apod.
  • 00:40:40 V něčem je to pravda,
    ale čeština swinguje.
  • 00:40:44 Vem si takový krátký
    pichlavý slovíčko otlak.
  • 00:40:47 -Otlak.
    -O-otlak, tlak, tlak, tlak.
  • 00:40:50 O-otlak, tlak, tlak, ums, ums,
    o-otlak, tlak, tlak, tlak,
  • 00:40:55 o-otlak, ums.
  • 00:40:58 A pak si k tomu já přidám.
    Z přetlaku, podtlaku,
  • 00:41:00 výtlaku, zátlaku, nátlaku, útlaku
    vznikne co?
  • 00:41:04 No nepříjemný o-otlak, tlak, tlak,
    tlak, o-otlak, tlak, ums, ums!
  • 00:41:19 To je zajímavý, že ve všem skoro
    máš to bum. Bum, bum.
  • 00:41:21 Ale musím říct,
    oni mají ty jazzový skladby,
  • 00:41:26 oni mají i pěkný názvy.
  • 00:41:28 Řeknu ti, kterej mě zaujal!
  • 00:41:30 A teď nevím, jestli to jen zpíváš,
    nebo jsi to napsala!
  • 00:41:37 Vysvětli mi písničku:
    Tekutý milenec. Že to je hezký?
  • 00:41:41 Tekutý milenec, to mě zaujalo!
    Tekutý milenec, bují představivost!
  • 00:41:47 -Počkej, to je věc. Tekutý milenec.
    -To je věc?
  • 00:41:50 Nejdřív tě nakopne,
    pak lehce zakopne
  • 00:41:55 no a dopadne to špatně prostě.
  • 00:41:57 Ty neznáš tekutýho milence,
    nebo tekutou milenku?
  • 00:42:00 No to už vůbec ne!
    Tekutý milenec?
  • 00:42:03 Jak bych měl znát tekutý milenec?
    Co je to? Nějakej šnaps? Co to je?
  • 00:42:08 No prostě, nejdřív tě nakopne,
    pak lehce zakopne,
  • 00:42:10 má tě úplně celou, celou i...
  • 00:42:15 To je právě!
  • 00:42:16 Já totiž si hrozně blbě
    pamatuju i ty svý texty.
  • 00:42:19 Takže já vždycky na tom stojanu,
    mám ještě takovej stojánek,
  • 00:42:22 tam pěkně velkými písmeny
    mám napsaný svoje texty, přátelé.
  • 00:42:26 Kupte si moje desky,
  • 00:42:27 protože tam ty texty
    jsou taky vložený.
  • 00:42:32 Ty máš novou desku teď!
    To se pochlub!
  • 00:42:34 A tak si jdu bez starostí.
    A tak si jdu, se to jmenuje.
  • 00:42:38 -A tak si jdu.
    -A tak si jdu.
  • 00:42:39 Dokonce kolem toho
    je i animovaný klip.
  • 00:42:42 -A ty si to všecko vymejšlíš sama.
    -Já si to vymejšlím sama.
  • 00:42:45 Ale řekni mi, máš nějaký místo,
    kam chodíš pro inspiraci?
  • 00:42:48 Teď jsem si vzpomněl
    zase na další.
  • 00:42:50 Jak je to, ta škeble?
  • 00:42:51 -Jo. Čekám, jak škeble na útesu.
    -Čekám, jak škeble na útesu.
  • 00:42:57 Co mně voda přinese.
  • 00:42:59 Čekám, jak škeble na útesu,
    co mně voda odnese.
  • 00:43:04 Valí voda, valí,
  • 00:43:06 valí, dovalí, valí, nedovalí,
    utopence přinese. Bzz!
  • 00:43:15 Utopence.
  • 00:43:20 Ale to je tak hezkej slogan.
    Sbíráš to tak z éteru?
  • 00:43:25 -Hlásíš se o slovo.
    -Já se hlásím o slovo.
  • 00:43:27 Ještě jsem se nedoptal,
    ale už, ty bys to zapomněla, viď?
  • 00:43:31 -Já bych to zapomněla.
    -Říkej. Copak?
  • 00:43:33 Ty ses ptal na tu inspiraci.
  • 00:43:35 Samozřejmě, příroda, Grébovka,
    kam já ráda chodím.
  • 00:43:38 Dělám ty svoje
    čtyřkilometrový chůze
  • 00:43:40 nahoru, dolů, rychlý ty běhy.
  • 00:43:44 Já neběhám, to jsem běhala dřív.
    Spíš ale rychlá chůze.
  • 00:43:47 A pak za rohem hned v Rumunský
    je taková knajpa, taková vinotéka.
  • 00:43:52 Občas tam zajdu pro inspiraci.
  • 00:43:54 Tekutý milenec už je mi jasnej teď.
  • 00:43:58 -A hlavně tam uslyšíš nějaký věty.
    -Hlášky.
  • 00:44:02 Tuhle větu jsem tam zaslechla
    od jednoho chlapíka, jak říká:
  • 00:44:05 Čekám, jak škeble na útesu,
    co mně voda přinese.
  • 00:44:09 -To on řek jen tak mezi řečí?
    -Kouřil a ticho.
  • 00:44:12 A najednou řekne takovouhle větu.
    Tak já jsem si ji hned napsala.
  • 00:44:18 Jo takhle! Že slyšíš takovýhle...
  • 00:44:20 To já si zapíšu i v tramvaji něco.
    nebo tak různě. Dělám si poznámky.
  • 00:44:25 Ale v tý vinotéce to jde dobře.
  • 00:44:28 A tam chodíš pro inspiraci,
  • 00:44:29 nebo že jseš vyflusaná
    z toho běhu Grébovkou?
  • 00:44:33 Ne, že si člověk popovídá.
  • 00:44:36 No, ty máš furt ty texty
    a ty máš výhodu.
  • 00:44:38 Všecko se dá odscatovat. Že jo?
  • 00:44:41 Ano, už Louis Armstrong přišel,
  • 00:44:43 vlastně on s tím přišel,
    s tím scatem.
  • 00:44:45 Protože právě, když zpíval,
    zapomněl slova,
  • 00:44:49 což se vůbec nedivím.
  • 00:44:51 Proto já mám ten jazz tak ráda.
  • 00:44:55 Zapomněl slova
    a nevyvedlo ho to z míry
  • 00:44:59 a použil slabiky.
  • 00:45:04 Nebo já se taky rozezpívávám,
    rozmlouvám,
  • 00:45:06 když vy jste si tady tak povídali,
    tak já už jsem z vás byla nervózní,
  • 00:45:10 jak jste krásně všichni rozmluvený.
  • 00:45:13 Tak já pořád dělám tady za plentou.
  • 00:45:21 -A ty sis vzadu dělala "tekutu"?
    -Tekututý.
  • 00:45:24 A ty sis rozmlouvala mluvidla.
  • 00:45:27 -A to pro ten scat je asi...
    -To je dobrý.
  • 00:45:30 -Scat, to si vymejšlíš ty slabiky.
    -Ty slabiky, ano.
  • 00:45:33 Musím říct, že je v tom rozdíl,
  • 00:45:35 když scatuje americká zpěvačka,
    nebo zpěvák
  • 00:45:40 a když scatuje českej, česká.
  • 00:45:42 Nebo resp., když scatuju já.
    Je v tom rozdíl.
  • 00:45:44 Protože ti Američani
    uměj velice dobře anglicky...
  • 00:45:52 -Eště, že tě tu máme!
    -No právě!
  • 00:45:56 To je i vzdělávací pořad zároveň.
  • 00:46:00 Takže oni, když udělaj třeba
    padabadabada,něco takovýho,
  • 00:46:06 tak oni to mají trošku jako vzadu.
  • 00:46:08 Ta angličtina je,
    prostě mají to jinak. To padabada.
  • 00:46:12 Zatímco nám to zní trošku vepředu.
  • 00:46:15 Takže když jsem zpívala ještě
    s Jazz Sanatoriem Luďka Hulana,
  • 00:46:18 asi v tom 75. roce,
  • 00:46:21 když jsem tam vlastně u něj
    začínala s touhle muzikou,
  • 00:46:23 tak tam vždycky Láďa Žižka,
    bubeník, nepospíchej, klid!
  • 00:46:28 To je právě to, že musíš trošku
    jít jako pozpátku.
  • 00:46:34 Aby to bylo akorát.
  • 00:46:36 Ty český slova do scatu jsou
    šabaduba dublijadá...
  • 00:46:41 Já už ani nevím.
    Mně to jde tak nějak všelijak.
  • 00:46:43 -Musíš vědět co!
    -(scatuje)
  • 00:46:51 Co to tam bylo tamto?
  • 00:46:52 To byl takovej
    trumpetovej rejstřík.
  • 00:46:58 Řekni mi, když tě v mládí
    ten jazz chytnul, to tady nefrčel.
  • 00:47:03 Tady frčely písničky
    Kéž lavičko, kéž bys promluvila.
  • 00:47:08 Jiří Štuchal a paní Racková,
    že jo, se jmenovala? Věra.
  • 00:47:12 -Já si to pamatuju!
    -Já taky, už těžko!
  • 00:47:16 Že musíš bejt nutně
    odkojená těmahle.
  • 00:47:20 No ano, protože jsem taky jezdila
    s Inkognito kvartetem
  • 00:47:24 a s Lubomírem Pánkem,
    s vokální skupinou.
  • 00:47:26 Takže ten popík,
    jsi taky k tomu čuchla.
  • 00:47:28 Zpívali jsme samozřejmě,
    estrády byly všelijaký.
  • 00:47:30 Co byl ten zlom do toho jazzu?
    Co tak jako jsi opustila?
  • 00:47:34 Asi tak v těch 18, v 19,
  • 00:47:36 když jsem porpvé v rádiu slyšela
    paní Ellu Fitzgeraldovou,
  • 00:47:39 jak zpívala s Dukem Ellingtonem,
    s big bandem.
  • 00:47:43 To jsem samozřejmě
    tenkrát nevěděla,
  • 00:47:45 že to je právě ten scat,
    ty slabiky.
  • 00:47:47 Ale hlavně z těch nahrávek
    na mě šla taková strašná radost.
  • 00:47:52 A já jsem si říkala, hrome,
  • 00:47:53 ty lidi se tam musej mít všichni
    hrozně rádi!
  • 00:47:55 Na mě to tak působilo.
  • 00:47:56 Takže pak jsem si sháněla nahrávky
    a napodobovala jsem.
  • 00:48:01 Napodobovala, opisovala jsem si
    třeba celý ty chorusy.
  • 00:48:07 -A už jsi šla...
    -Ale pak jsem si šla svou cestou.
  • 00:48:10 Protože já nikdy
    Ella Fitzgeraldová, bohužel.
  • 00:48:14 Já jsem Koubková!
  • 00:48:16 Říkala jsi, když mi bylo 18, 19,
    já jsem si tak vzpomněl
  • 00:48:19 já nevím, jestli já ti to můžu
    takhle říct.
  • 00:48:23 -Nestyď se!
    -Co?
  • 00:48:24 -Nestyď se.
    -Já ti to řeknu.
  • 00:48:27 Já... Když tak to vystřihneme.
  • 00:48:32 -Nemáme odejít?
    -Cože?
  • 00:48:34 -Nemáme odejít?
    -Ale ne! Já znám člověka,
  • 00:48:37 kterej byl do tebe
    teda platonicky zamilovanej.
  • 00:48:41 A strašně. A mockrát
    mně o tom říkal a tys ho nechtěla.
  • 00:48:48 To bylo tím, že to chtěl
    jen platonicky, viď?
  • 00:49:00 Ty si z toho děláš legraci,
    ale on se mně svěřoval,
  • 00:49:03 byl z toho opravdu nešťastnej.
  • 00:49:06 A kdo to byl?
  • 00:49:08 -Ani tě to teď netrklo, kdo?
    -Ne.
  • 00:49:10 Ale to musíš přece vědět!
    Jarda Uhlíř tě miloval.
  • 00:49:14 Jo, Jarda Uhlíř!
  • 00:49:16 A já mám ještě schovaný
    jeho dopisy!
  • 00:49:21 -On byl o hlavu menší, než já.
    -Ale no dobře!
  • 00:49:26 -Nějak to zrovna, byla jsi...
    -To sis dobře vzpomněl.
  • 00:49:29 Protože to bylo v hotelu Union
    v Nuslích...
  • 00:49:31 On tě platonicky miloval
    jen v hotelu Union v Nuslích?
  • 00:49:36 -Ne! Tam jsme zkoušeli!
    -Co že jste tam zkoušeli?
  • 00:49:39 Tam jsme zkoušeli
    tu Fitzgeraldovou!
  • 00:49:40 On hrál na piano,
    tam byla zkušebna!
  • 00:49:43 Jo takhle! To je krásný!
    A on platoni...Psal ti dopisy.
  • 00:49:48 Ještě to mám schovaný.
    Takový hezký.
  • 00:49:50 Vidíš to, kdyby sis dala říct,
  • 00:49:51 tak dnes zpíváš
    Severní vítr je krutý.
  • 00:49:56 No a možná, že bych potkala
    nějakýho Cimrmana.
  • 00:50:00 No jasně! To byla celá jedna parta.
  • 00:50:04 Jano, blížej se Vánoce.
  • 00:50:06 Já vím, že hodně se dělaj
    vánoční jazzový koncerty.
  • 00:50:10 Ptal jsem se Kamila,
    pozval už na 300. reprízu.
  • 00:50:13 Kde tě můžou teď slyšet
    v nejbližší době,
  • 00:50:16 dejme tomu ještě do těch Vánoc?
  • 00:50:18 Různě. Jinak samozřejmě
    jsem na Jazzboatu.
  • 00:50:22 -I v zimě?
    -I v zimě. I v lednu i v únoru.
  • 00:50:25 Když je léto, tak nahoře je paluba,
    kde jsou samozřejmě lidi venku,
  • 00:50:29 ale jinak je to tam krytý,
    můžeš se tam dobře najíst, napít
  • 00:50:32 a ještě máš nabídku krásnýho
    jazzovýho koncertu.
  • 00:50:35 A hraje se tam denodenně,
    denodenně to proplouvá a vyplouvá,
  • 00:50:39 naplouvá, uplouvá, doplouvá,
    naplouvá, splouvá!
  • 00:50:44 Říkáš, že máš teď novou desku,
    tak já nechci, abys tady tohle...
  • 00:50:49 Ale ty jseš takovej živel,
    trošku, šoupni nám tady.
  • 00:50:53 Bude to tak, že doscatuješ
    a já se budu loučit.
  • 00:50:57 Ale, když jsi vzpomněl
    ty Vánoce...
  • 00:51:00 -Protože se blížej!
    -No blížej!
  • 00:51:02 Tak bych možná poradila zpívat
  • 00:51:06 Narodil se Kristus Pán
    ve 3/4 tempu. To je moc hezký.
  • 00:51:09 Jako valčíček?
  • 00:51:10 Narodil se Kristus Pán,
    veselme se,
  • 00:51:21 radujme se.
  • 00:51:24 Z života čistého, z rodu...
  • 00:51:30 Jana Koubková!
  • 00:51:47 Přátelé, předvánočním tříčtvrťákem
    jsme se prakticky rozloučili.
  • 00:51:51 Já vám děkuju za vaši pozornost
  • 00:51:53 a především chci poděkovat
    dnešním hostům, kterými byli:
  • 00:51:57 Jana Koubková, Kamil Halbich,
    René Kujan!
  • 00:52:06 Na shledanou!
  • 00:52:07 Skryté titulky
    Eva Svobodová