iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
27. 2. 2015
20:25 na ČT1

1 2 3 4 5

77 hlasů
115074
zhlédnutí

Všechnopárty

Bára Seidlová — Matěj Ruppert — Kurt Gebauer

52 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Všechnopárty

  • 00:00:36 Dobrý večer, přátelé, děkuju vám.
  • 00:00:38 Vítám vás všechny tady,
    návštěvníky tohoto malého divadla.
  • 00:00:42 Samozřejmě vítám i vás,
    milí diváci televizní.
  • 00:00:46 Úvodem bych rád řekl,
    že výtvarníci,
  • 00:00:50 tedy sochaři a malíři,
  • 00:00:52 bejvaj laickou veřejností
    dost šmahem odsuzovaný.
  • 00:00:57 Jsou považovaný za takový bohémy,
    často za zhýralce, který se opíjej.
  • 00:01:03 A že ty jejich výtvory
    jsou vlastně jen mazanice
  • 00:01:06 a když si k tomu připočtete
    často abstraktní umění
  • 00:01:11 nebo moderní umění,
    je jim nesrozumitelný,
  • 00:01:15 tak šmahem nespravedlivě
    ty výtvarníky odsouděj.
  • 00:01:18 Dokonce jsem slyšel,
    to prej se opravdu stalo,
  • 00:01:20 že na nějaký výstavě
    moderního umění
  • 00:01:24 se nějaká ženská rozčílila,
    zavolala kurátora, řekla mu,
  • 00:01:27 pojďte sem, proboha, ten hnus,
    tomu vy říkáte moderní umění?
  • 00:01:32 A on jí říká, ne, paní,
    tomu říkáme zrcadlo.
  • 00:01:45 Já bych rád vysvětlil,
  • 00:01:48 proč tady mám s sebou
    tohle zakřivené zrcátko.
  • 00:01:52 Není to z nějakejch lacinejch
    propagačních důvodů!
  • 00:01:56 Ten důvod, proč jsem to přines,
  • 00:01:58 a mám toho doma víc,
    je jeden jedinej.
  • 00:02:02 Protože náš dnešní 1. host
  • 00:02:05 je právě autorem výtvarného návrhu
    tohoto zakřiveného zrcátka,
  • 00:02:11 kterému se říká,
  • 00:02:12 jak možná většinou víte,
    cena TýTý.
  • 00:02:14 Vítám autora tohoto návrhu,
    kterým je akademický sochař
  • 00:02:19 prof. Kurt Gebauer!
  • 00:02:34 Pane prof., řekněte mně,
  • 00:02:35 to vy jste dostal zadání,
    abyste vymyslel cenu,
  • 00:02:37 to, že to je zrcátko,
    to už je váš nápad?
  • 00:02:41 Tak to tam padlo,
  • 00:02:44 že by to mohlo být něco
    spíš jednoduchého,
  • 00:02:49 než jak se dávají ty ceny,
    Oscaři a Lvi a tak.
  • 00:02:53 Aby to byla spíš legrace,
    nebo něco na ten styl.
  • 00:02:57 Zrcátko je legrace?
  • 00:02:59 Ono to je vlastně holicí zrcátko,
    kde člověk...
  • 00:03:04 Já jsem se u toho ještě neholil,
    opravdu!
  • 00:03:07 To bych nedoporučoval. Ale je to,
    z jedný strany to zmenšuje,
  • 00:03:12 je člověk jako ufon,
    vzhůru nohama, krásnej,
  • 00:03:15 z 2. strany to zvětšuje,
  • 00:03:17 takže vidíte všecky beďary
    a detaily, takže to je...
  • 00:03:27 V tom byl vlastně ten fór,
    aby lidi moc nezpejchli,
  • 00:03:32 co dostanou tu cenu,
    aby viděli, že to je...
  • 00:03:35 Vidím beďary
    a už jsem skromnej zase!
  • 00:03:39 Princip byl, že to mělo bejt
  • 00:03:40 hodně rychle, hodně jednoduchý,
    hodně kusů,
  • 00:03:44 protože těch oceněnejch
    je poměrně tam hodně.
  • 00:03:47 -Ano, ano, je nás dost, poměrně.
    -Jsou to ty kategorie.
  • 00:03:53 A tak já to víceméně vymejšlím
    v posteli.
  • 00:03:58 To je dobře prokrvenej mozek,
    když člověk leží.
  • 00:04:01 Jo? Vy si lehnete
    a v duchu si říkáte,
  • 00:04:04 cenu televizní musím vymyslet.
  • 00:04:05 -A koukáte do stropu. Jo?
    -No, no.
  • 00:04:08 Anebo vás to napadlo,
    když jste se holil,
  • 00:04:09 viděl jste beďary, řek jste si,
    to by bylo...
  • 00:04:13 Já se neholím. Já se stříhám.
  • 00:04:18 Ale znám ten efekt, říkal jsem si,
    že to je taková reflexe.
  • 00:04:25 Že to zároveň je taková monstrance,
  • 00:04:28 má se to lesknout,
    má to bejt přiměřeně těžký
  • 00:04:32 a zároveň tam má bejt
    trochu ta ironie.
  • 00:04:36 Samozřejmě, já jsem to přinesl,
    protože vy jste toho autorem,
  • 00:04:39 tak jsem to chtěl
    takhle veřejně prezentovat.
  • 00:04:41 Ale vy se zabejváte většími,
    mohutnějšími projekty.
  • 00:04:44 Vy hodně často děláte
    takový ty věci nejrůznější.
  • 00:04:48 Dejme tomu sochy do prostoru.
  • 00:04:51 Jak ono to chodí? To třeba přijde
    někdo z Obecního úřadu,
  • 00:04:57 má v hlavě myšlenku,
  • 00:04:58 že támhle na tom palouku
    by mohla bejt nějaká socha
  • 00:05:01 a teď vás tam vemou na tu louku?
  • 00:05:03 -Jak ono to prakticky se dělá?
    -No, je to i tak.
  • 00:05:08 Dejme tomu v Dalejským údolí,
    tady v Praze, jak je Prokopák.
  • 00:05:13 -Prokopák vím ještě.
    -Tak to je vedle.
  • 00:05:16 A tam jste něco umístil?
  • 00:05:18 Tam je 8 figur,
    Bojiště se to jmenuje.
  • 00:05:22 Takový kubický, z bloku.
  • 00:05:24 A to napadlo nějaký lidi
    na Magistrátu tenkrát,
  • 00:05:31 aby tam babičky nekoukaly
    jen do roští.
  • 00:05:35 Tam jezděj cyklisti
    a důchodci na procházky.
  • 00:05:39 Takový strašidlo je tam jako, jo?
  • 00:05:42 Aby měli ještě nějaké jiné zážitky.
    Je to v bývalý vápence.
  • 00:05:47 Tak to je hezká funkce
    výtvarného uměleckého díla.
  • 00:05:51 Ale víte co? Když to je takhle
    v tom veřejným prostoru,
  • 00:05:53 to je přeci riskantní!
  • 00:05:54 Víte, co je dnes těch vandalů,
    těch sprejerů.
  • 00:05:57 To vám můžou znehodnotit raz dva.
    Ne, že bych chtěl navádět teď.
  • 00:06:01 -To se přeci může stát snadno.
    -To se stává.
  • 00:06:04 Stalo se vám to taky?
  • 00:06:05 Tam je to, to jsou bloky kamene,
  • 00:06:09 když to někdo pomaluje,
    tak by se asi nic nedělo.
  • 00:06:11 Já nemyslím zrovna tohle!
  • 00:06:12 Já myslím cokoliv!
    Co někde máte ve veřejným prostoru.
  • 00:06:15 Třeba ve Stodůlkách,
    to je takový rybník, ten je starší,
  • 00:06:18 to je zase dělaný celý z kamene,
    je tam vodopád atd.
  • 00:06:23 a tam je slečna,
    která jde do tý vody, bronzová.
  • 00:06:26 A oni pořád nějací sprejeři
    přemalovávaj...
  • 00:06:31 -Tu vaši bronzovou?
    -No, bronzovou.
  • 00:06:33 A vždycky volají jednomu kolegovi
    v těch Stodůlkách, co s tím.
  • 00:06:38 A on mi volá, říkám, no nechat.
    Domalovat, kde chybí.
  • 00:06:44 On jim většinou dojde ten sprej.
    Tak se musí nějak dodělat.
  • 00:06:48 Vy to dosprejujete
    po nich ještě, jo?
  • 00:06:50 No, tak nějak, no.
  • 00:06:52 Ono to bylo oranžový,
    teď je to prej flekatý.
  • 00:06:55 Záleží, jak se to povede.
    Ono se s tím nedá nic dělat!
  • 00:06:58 Protože oni to stejně pomalujou.
  • 00:07:01 Vy těch věcí v tom prostoru
    máte hodně.
  • 00:07:05 Určitě obyvatelé Brna
    moc dobře vědí,
  • 00:07:08 že tam jste před nějakým divadlem
  • 00:07:11 nechal udělat Mozarta
    s těma křídlama.
  • 00:07:15 -Nebo co?
    -Jo, jo, s jedním.
  • 00:07:17 -S jedním křídlem?
    -S jedním křídlem.
  • 00:07:19 -Já myslel s 2.
    -Tak ono to nevadí.
  • 00:07:22 On si toho člověk nevšimne.
    Tak on měl těžkej...
  • 00:07:27 -Mozart s jedním křídlem?
    -S jedním křídlem, no.
  • 00:07:30 On je nahatej,
    jako Kupido takovej.
  • 00:07:33 Já jsem fotku viděl.
    Nahatej Mozart s jedním křídlem.
  • 00:07:38 Co si tak mám,
    jak si to mám rozšifrovat?
  • 00:07:41 On měl takovej trošku těžkej život,
    že teda taky umřel brzo.
  • 00:07:48 Se utahal k smrti,
    protože pořád na něm něco chtěli.
  • 00:07:55 On má velkou hlavu, starou hlavu.
  • 00:07:58 Skutečně to je 1. portrét možná,
    Mozarta.
  • 00:08:02 Protože oni ho vždycky
    nějak zidealizovali
  • 00:08:05 a na ty bonbony, tam je to trošku
    ten Rakušák s tou...
  • 00:08:10 A to tělo je dětský.
  • 00:08:12 To je dítě se starou hlavou
    a s jedním křídlem.
  • 00:08:15 -A s jedním křídlem.
    -Moderní umění.
  • 00:08:19 Já myslím, že...
  • 00:08:25 To je ještě složitější.
    To vůbec není moderní umění.
  • 00:08:28 To je a la manýristická renesance,
    nebo 19. stol.
  • 00:08:34 -Tohle?
    -Tohle. Je to v tomhle duchu.
  • 00:08:37 Dokonce to má patinu,
  • 00:08:39 jako rakouský sochy,
    takovou černou.
  • 00:08:43 A postojíte vy si někdy třeba
    pod tím Mozartem a posloucháte,
  • 00:08:46 co tak ty lidi, co se zastavěj
    a koukaj na to, jak reagujou?
  • 00:08:49 -Zajímají vás ty laický reakce?
    -Jo, jo, přesně!
  • 00:08:53 -Už jste tam poslouchal něco?
    -Ano, ano.
  • 00:08:56 Já jsem právě byl zvědavej,
    jestli ty lidi to zbaštěj,
  • 00:09:01 že to ten sochař neumí,
  • 00:09:02 že na toho mladýho kluka
    udělal tu starou hlavu.
  • 00:09:06 A většinou oni tak jako
    se jako začnou smát.
  • 00:09:11 Asi pochopěj, že to je paradox,
    on byl génius už odmalička.
  • 00:09:17 A jako starej byl jako mladej,
    pořád to bylo živý.
  • 00:09:20 Ale jednou tam přišly
    2 starší dámy.
  • 00:09:23 -To jste tam zrovna byl!
    -To jsem tam byl.
  • 00:09:25 Jak jsem pozoroval ty lidi.
    A teď na to koukaly.
  • 00:09:31 A bylo vidět, že to jsou dámy,
    který choděj na výstavy,
  • 00:09:34 že jsou kultivovaný,
    že vědí, jak má umění vypadat.
  • 00:09:38 Teď koukaly, říkaly, no,
    dyť ono to má takovou,
  • 00:09:45 on je starej a mladý tělo,
    vrtěly těma hlavama.
  • 00:09:49 A já jsem byl úžasně nadšenej,
  • 00:09:50 že konečně někdo si toho všimnul,
    že to není úplně, jak to má bejt.
  • 00:09:57 V životě neviděly starou hlavu
    s mladým tělem.
  • 00:10:01 No, přesně. Ona každá socha
    má mít nějaký chyby.
  • 00:10:07 Protože jinak je to nuda.
    A ty chyby musej bejt rafinovaný.
  • 00:10:11 Ty chyby musej bejt
    správně udělaný, jinak je to...
  • 00:10:15 Těch děl, co nenuděj,
    je hodně teda!
  • 00:10:19 Ale nevím,
    jestli to je vždycky záměr!
  • 00:10:21 To je pravda. To se asi pozná.
  • 00:10:25 Vy schválně uděláte na něčem chybu,
    aby to nebylo dokonalý?
  • 00:10:30 Ta věc nemůže bejt dokonalá.
  • 00:10:33 Dokonalost je
    hrozně komplikovaná věc.
  • 00:10:36 Protože, jak říkám, je nudná.
  • 00:10:40 Vy to znehodnotíte,
    že špachtlí někam rejpnete?
  • 00:10:44 No, bejvají složitější,
    než to rejpnutí špachtlí.
  • 00:10:48 Složitější chyby?
  • 00:10:49 To dělají spíš amatéři,
    nebo začátečníci,
  • 00:10:52 že tam rejpnou do toho.
  • 00:10:54 -Profíci dělají chybu jak?
    -No, že to ani nepoznáte.
  • 00:10:58 Je tam chyba, je to něčím divný.
    Je to jiný, než byste čekal.
  • 00:11:06 A v tom to vám začne
    šrotovat v tý hlavě, proč a co.
  • 00:11:10 Pane prof., vy jste zažil tu dobu,
    když chodily objednávky,
  • 00:11:17 tak jako si to myslím,
  • 00:11:19 že chodily objednávky hlavně
    na ty Leniny a na ty Gottwaldy.
  • 00:11:23 Tomu jste se nějak
    šikovně vyhýbal,
  • 00:11:25 nebo byl jste nucenej
    někdy něco takovýho taky dělat?
  • 00:11:28 On mě k tomu taky nikdo nepozval,
  • 00:11:32 my jsme byli tenkrát
    takoví mladý outsideři, takže,
  • 00:11:37 mladej člověk,
    to byl asi do 50, 60 let, takže...
  • 00:11:43 Mladík byl do 50, 60 let?
  • 00:11:45 No, protože v tom Svazu,
    kterej to kontroloval,
  • 00:11:47 to byli takoví sedmdesátníci.
  • 00:11:51 A ti dělali ty Leniny a Gottwaldy.
    Po vás to nikdo nechtěl?
  • 00:11:55 A vždycky to bylo něco takovýho,
    třeba do sídliště,
  • 00:11:59 dětský hřiště, nebo něco takovýho.
  • 00:12:02 Nebo jsme dělali nějaký výstavy.
  • 00:12:04 -Toho Lenina jsem vlastně dělal...
    -To jsem chtěl slyšet!
  • 00:12:09 Toho jsem dělal jako parodii.
    Ona byla soutěž na Kulaťák tady.
  • 00:12:16 Tady v Dejvicích na Kulaťák?
    Doprostřed něco vrazit, jo?
  • 00:12:20 To tam bylo! Tam je taková, jako,
    už to oddělali,
  • 00:12:23 takovej sokl s těma skluzavkama.
  • 00:12:27 Na tom stál Lenin.
  • 00:12:28 Toho se zúčastnili jen nějaký
    béčka, céčka sochaři.
  • 00:12:35 A tam byly tak roztomilý věci,
    že jsem si to kreslil, fotil
  • 00:12:39 a studoval, jak udělat sochu,
    kterou nedělal profík.
  • 00:12:43 Protože profík by
    tak roztomilé věci neudělal.
  • 00:12:48 Oni měli třeba srostlý nohy k sobě,
    jak je kontrapost
  • 00:12:53 a ukazovali do těch dálek.
  • 00:12:55 -Ten Lenin se srostlejma nohama?
    -Tenkrát tam byly velký odměny.
  • 00:13:01 -Za to byly velký prachy?
    -No právě. Už za ty návrhy!
  • 00:13:05 Už za ty návrhy!
  • 00:13:06 I když srostlý nohy,
    to nikomu ideologicky nevadilo.
  • 00:13:10 Já jsem potom udělal z juty,
  • 00:13:13 takovej, vycpanina,
    nebo jak by se to dalo říct.
  • 00:13:17 Bylo to z pytle udělaný.
    Asi 3 m.
  • 00:13:21 -Lenin?
    -Lenin.
  • 00:13:23 -A on takhle ukazoval doleva.
    -Kam jinam, Lenin, že jo?
  • 00:13:30 Bylo to na jatkách!
    To byla velká výstava...
  • 00:13:33 -Na jatkách byla výstava Leninů?
    -Ne Leninů.
  • 00:13:36 To bylo asi 30 kolegů
    tam vystavovalo,
  • 00:13:41 si zaplatili nájem,
    to bylo koncem totáče.
  • 00:13:45 To jsme nevěděli, že skončí totáč!
    To byl 88. rok, tuším.
  • 00:13:51 A ten můj Lenin byl na levý straně
    těch jatek a jmenovalo se to
  • 00:13:57 Správná strana jatek a byl tam
    červenej transparent
  • 00:14:03 a červenej koberec atd.
  • 00:14:06 Teď je u paní Medy Mládkový
    na Kampě.
  • 00:14:09 Si ho tam občas vystavuje.
  • 00:14:11 O vás se tradovalo, že vy jste,
  • 00:14:13 já teď nevím,
    jestli jste to dělal,
  • 00:14:15 to byl váš obrannej mechanizmus,
  • 00:14:17 že jste si vytvořil snad
    v tý době vlastní stát,
  • 00:14:21 kterýmu jste říkal stát Gebauer?
  • 00:14:23 To je pravda? A k čemu to bylo?
  • 00:14:25 Nebyla to vlastně už nějaká
    protistátní činnost?
  • 00:14:29 -Já nevím, mně přišlo...
    -Měl jste něco takovýho?
  • 00:14:31 Měl! My jsme bydleli tenkrát
    na samotě na Nižboru,
  • 00:14:35 ono nebylo kde bejt a tak...
  • 00:14:38 O který době mluvíte teďka?
  • 00:14:39 To byla normalizace
    po okupaci Rusákama.
  • 00:14:45 Aha, po 68. Tak jste si vytvořil
    ten svůj!
  • 00:14:49 No, no. A mně přišlo,
    že ta reprezentace
  • 00:14:54 toho českýho státu,
    nebo československýho tenkrát,
  • 00:14:57 že je tak zrůdná,
  • 00:14:59 jeden můj kamarád, architekt,
    říkal,
  • 00:15:02 když viděl v televizi,
    jak oni mluvěj,
  • 00:15:04 taková ta normalizační parta,
    která nastoupila po tom 68.,
  • 00:15:09 říkal, člověče, Kurte,
    oni vypadaj, jak mafiáni,
  • 00:15:13 ale ne, jako ty šéfové!
  • 00:15:15 Jako takoví ty, co choděj střílet,
    takový ten, ta spodina.
  • 00:15:22 Tak jsem si říkal,
    s tím se nemůžu nějak ztotožnit,
  • 00:15:25 tak jsem si vytvořil vlastní stát.
  • 00:15:27 Jen pro známý!
    Jen známí o tom věděli!
  • 00:15:29 -No tak jasně.
    -Tam jste měl svoje představitele.
  • 00:15:33 -Vy jste byl prezident.
    -Já jsem byl prezident svýho státu.
  • 00:15:38 Se svojí hymnou
    a dělal jsem si svoji kulturu.
  • 00:15:40 A měli jsme tam svoje...
  • 00:15:42 -Vy jste si složil svoji hymnu?
    -Ano, no.
  • 00:15:44 -Prosím vás!
    -Jmenoval...
  • 00:15:47 Na jakou melodii?
  • 00:15:48 Ta se zpívá vždycky na melodii,
    tam, kam jedete,
  • 00:15:52 třeba v Budějovicích,
    na Budějovice,
  • 00:15:56 k Budějicům cesta ta je dlouhá.
  • 00:15:59 -Ale odrecitovat vám to můžu.
    -To klidně můžete!
  • 00:16:03 Stát Gebauer si každý přeje znát,
    stát Gebauer je rájem možno zvát,
  • 00:16:09 stát Gebauer, toť Gebauera stát!
  • 00:16:12 Jásejme pospolu ve státě,
    kde láska kvete furt,
  • 00:16:15 jásejme pospolu ve státě,
    kde prezidentem Gebauer je Kurt!
  • 00:16:24 Profesor Gebauer!
  • 00:16:36 Přátelé, naším dalším hostem
    je mladá, přestože je mladá,
  • 00:16:41 řekl bych, poměrně už zkušená,
    půvabná česká herečka,
  • 00:16:46 která v životě odehrála
    velice mnoho princezen.
  • 00:16:50 Barbora Seidlová!
  • 00:17:09 Stalo se něco?
  • 00:17:11 Nevím, jak vám,
  • 00:17:12 mně se rozbouchalo srdce,
    pane profesore!
  • 00:17:14 -Taky, taky, že jo?
    -Taky.
  • 00:17:16 Ale vy už jste špulil, jen přišla!
    To já jsem vás viděl!
  • 00:17:22 -Báro, můžu vám říkat Báro?
    -Můžete. Jakkoli.
  • 00:17:26 Tak jste zvyklá. Já bych řek,
    že vy jste tak jako,
  • 00:17:29 Báro, vám budu říkat.
  • 00:17:31 Že vy jste tu svoji
    hereckou kariéru,
  • 00:17:33 aspoň si to tak myslím,
    odstartovala,
  • 00:17:35 to je pohádka, která pořád jede,
    Lotrando a Zubejda.
  • 00:17:39 To byla vaše první filmová role,
    dá se říct?
  • 00:17:42 No, to byla moje úplně první
    filmová role.
  • 00:17:44 -Kolik vám bylo tenkrát?
    -Mně bylo 14, 15 let.
  • 00:17:46 To jsem byla v 1. ročníku
    na konzervatoři.
  • 00:17:49 Ale od tý doby ty princezny
    šly pořád.
  • 00:17:51 Ne, já jsem hrála
    jen jednu princeznu.
  • 00:17:54 Já jsem hrála jen jednu,
    mě to strašně mrzí, moc ráda,
  • 00:17:58 teď už jsem asi za zenitem,
  • 00:18:00 ale hrozně bych tehdy chtěla
    hrát těch princezen víc.
  • 00:18:03 Všichni si mysleli,
    že jsem jich hrála spoustu,
  • 00:18:05 Ale já jsem hrála jen jednu,
    tuhle.
  • 00:18:07 -Hrála jste vůbec v nějaký pohádce?
    -Hrála jsem v pohádce.
  • 00:18:09 Ale pak už jsem hrála jen takový
    ty Marušky, Aničky, hodný holčičky.
  • 00:18:14 Venkovský.
  • 00:18:15 Potom jsem se přehoupla na různý
    čarodějnice a to mi zůstalo doteď.
  • 00:18:20 Teď hraju hlavně v divadle jen
    čarodejnice, nebo bosorky,
  • 00:18:24 aby to nebylo hloupý, že je to
    furt dokola nějaká ježibaba.
  • 00:18:27 Jestli se nepletu, vy jste odněkad
    z jižní Moravy, že jo?
  • 00:18:30 -Z Mikulova.
    -Přímo z Mikulova.
  • 00:18:32 To je takovej vinařskej kraj.
  • 00:18:35 To jste chtěla bejt
    už od holčičky herečka?
  • 00:18:39 Nebo tam, netíhnou tam ty lidi
    k tomu, že by byli rádi,
  • 00:18:42 aby potomci se starali
    o ty vinice?
  • 00:18:45 -Neměla byste být taky vinařka?
    -K tomu jsem netíhla vůbec.
  • 00:18:48 Protože tam to, myslím si teda,
    jak můžu pozorovat kolem sebe,
  • 00:18:52 tam to funguje trochu naopak.
  • 00:18:53 Že většina, v podstatě každý druhý,
    kdo žije v Mikulově,
  • 00:18:57 tak má sklep, má svoji vinici,
    vyrábí to víno.
  • 00:19:01 A my, z pozice těch dětí tehdy,
    jsme si mysleli,
  • 00:19:04 že naši rodiče mají děti na to,
  • 00:19:06 aby jim pracovaly
    na těch vinohradech.
  • 00:19:09 -Vy jste opravdu...
    -Mí rodiče ty sklony neměli.
  • 00:19:14 Ale my jsme si to tak jako
    překládali,
  • 00:19:17 to, že jsme místo víkendu,
  • 00:19:18 místo běhání po sídlišti,
    nebo ježdění na kole,
  • 00:19:21 běhali po těch vinicích
    nahoru a dolů a vynášeli,
  • 00:19:24 a sečkovali, okopávali
    a dělali takový různý věci
  • 00:19:27 a to ve vás příliš lásku
    k vinaření nezakoření.
  • 00:19:31 Takže jsem spíš přemýšlela nad tím,
  • 00:19:36 mí rodiče ze mě chtěli vychovat
    takovou pracovitou holku.
  • 00:19:39 A chvilku se jim to dařilo,
    ale přece jen ta lenost převládla.
  • 00:19:43 Já jsem v těch 13 začala přemýšlet,
    co bych mohla dělat,
  • 00:19:47 abych se nemusela příliš učit
    a příliš pracovat.
  • 00:19:51 Prostě jste byla líná,
    tak jste šla na herectví!
  • 00:19:54 Šla jsem na herectví,
    protože se mi líbilo,
  • 00:19:56 v tý televizi
    to vypadalo tak příjemně,
  • 00:19:58 že se jenom zapne,
    tam se začnou hejbat,
  • 00:20:00 když to vypnu, nic nedělaj,
    maj volno.
  • 00:20:05 Já jsem si myslela,
    že tam bydlí v tý televizi,
  • 00:20:07 že tam jsou ty figurky
    a hrozně by se mi to líbilo dělat.
  • 00:20:10 Říkala jsem svý učitelce klavíru
    tehdy,
  • 00:20:12 že by se mi asi líbilo
    být ta herečka,
  • 00:20:14 protože si myslím, že to není nic
    tak strašně těžkýho.
  • 00:20:19 Ona mi řekla, že existuje nějaká
    konzervatoř,
  • 00:20:21 kde se tahle netěžká věc učí.
  • 00:20:24 Tak já jsem byla překvapená,
    že se to učí,
  • 00:20:26 ale že teda zkusím
    na tu konzervatoř jít.
  • 00:20:30 A tak jsem to teda zkusila,
    šla jsem na tu konzervatoř
  • 00:20:32 a tam mě vzali a vlastně...
  • 00:20:34 -V Praze.
    -V Brně. V Brně.
  • 00:20:37 -A vlastně se to se mnou táhne...
    -Co?
  • 00:20:39 -Ta lenost.
    -Lenost se s váma táhne.
  • 00:20:41 Táhne se to se mnou,
    vlastně ten sklon k tý lenosti,
  • 00:20:45 protože i ta Zubejda,
    když si vybavím, co jsem točila,
  • 00:20:51 to byla krásná role,
  • 00:20:54 ale já jsem vlastně celou dobu
    jen ležela v posteli.
  • 00:20:59 A na to se opravdu
    studovat škola nemusí.
  • 00:21:05 A zůstalo mi to
    v podstatě až dodnes.
  • 00:21:08 Potom jsem se přihlásila
    na pražskou DAMU.
  • 00:21:12 A zkoušela jsem dělat různý věci,
    točit, hrát divadlo,
  • 00:21:15 říkala jsem tomu práce.
  • 00:21:17 Ale pak jsem zjistila,
    že to teda práce rozhodně není.
  • 00:21:22 A že nejvíc tý práce udělám
    v podstatě tím způsobem, že,
  • 00:21:26 to se mi moc líbí,
    jak říkal pan Gebauer,
  • 00:21:28 že tak leží v posteli a přemýšlí
    a čeká, až přijde ta inspirace.
  • 00:21:34 A mně ta Zubejda tehdy
    inspirovala tolik,
  • 00:21:37 ležíte v posteli a vidíte,
    taková sláva z toho!
  • 00:21:41 Já jsem si říkala,
    že to budu praktikovat pořád.
  • 00:21:44 Takže mě to inspirovalo až dodnes.
  • 00:21:48 I jsem začala dělat
    autorský divadlo s mými kolegyněmi,
  • 00:21:51 s Danielou, s Nikolou Zbytovskými
    máme divadlo MALÉhRY.
  • 00:21:55 A jsme si samy sobě autory,
    režiséry, produkčními,
  • 00:22:01 vlastně trošku alibisticky,
  • 00:22:02 abychom mohly co nejvíc času
    proležet, čekat tu inspiraci.
  • 00:22:09 To je hezký, že to říkáte.
  • 00:22:11 Dokonce v jednom představení
    máme takovej výstup,
  • 00:22:14 to hraje moje kolegyně,
  • 00:22:16 je to představení
    Vepřo knedlo zelo,
  • 00:22:18 ve kterém hrajeme 3 dojičky,
    které se snaží dostat
  • 00:22:21 z tý moravský vesnice
    do většího...
  • 00:22:23 -3 dojičky krav?
    -Ano, 3 dojičky krav.
  • 00:22:26 Vy hrajete, promiňte,
    že vám do toho skáču!
  • 00:22:28 Vy s tímhletím hrajete
    dojičku krav?
  • 00:22:31 -Musím to trochu upravit.
    -Co?
  • 00:22:33 -Musím tohleto trochu upravit.
    -Musíte se sebou něco udělat.
  • 00:22:36 Já hraju nejen dojičku,
    ale já hraju retardovanou dojičku.
  • 00:22:48 Já jsem jednou slyšela,
  • 00:22:49 že když člověk bude dělat to,
    co miluje,
  • 00:22:52 tak nikdy nebude pracovat.
  • 00:22:53 A řekla jsem si,
    že to slovo práce,
  • 00:22:55 který od dětství vnímám
  • 00:22:57 jako trochu něco nepřátelskýho
    a nepříjemnýho,
  • 00:23:00 tak všichni říkaj,
    že práce šlechtí.
  • 00:23:03 Mně to úplně tak pravdivý nepřišlo
    mně to přišlo takový zvláštní,
  • 00:23:06 že vlastně za prací stojí všechno,
    co dělám nerada.
  • 00:23:11 Jakmile to dělám, tak mi všichni
    poklepávají po ramenou
  • 00:23:14 a říkají mi, gratulujeme
    a říkají mi, že to je bezvadný.
  • 00:23:17 Ale vlastně to není nic,
  • 00:23:18 z čeho já bych vytvořila skutečně
    hodnotnýho, hezkýho,
  • 00:23:23 na základě čeho bych byla schopná
    vytvořit nějakou příjemnou energii,
  • 00:23:26 kterou bych mohla předat dál.
  • 00:23:28 Kdežto, když dělám něco,
    co mě baví,
  • 00:23:31 třeba, že se postavím na jeviště,
    jsem tam šťastná.
  • 00:23:33 Hraju si třeba retardovanou dojičku
    Marušku, namaluju si Brežněva,
  • 00:23:38 to si maluju, abych jako...
  • 00:23:39 -Co si malujete?
    -Namaluju si srostlý obočí.
  • 00:23:44 -Říkám tomu Brežněv.
    -Až takhle retardovaná?
  • 00:23:47 Ona je rertardovaná, moc.
  • 00:23:50 Přijdu do divadla, odlíčím se,
    načešu si ofinku
  • 00:23:54 namaluju si toho Brežněva
    a pak jsem teda, myslím si,
  • 00:23:58 že vypadám, jako ta retardovaná,
    hraju tu retardovanou.
  • 00:24:01 A když dělám tady ty nesmysly
    na tom jevišti,
  • 00:24:05 strašně moc mě to baví,
  • 00:24:08 občas se baví tím Brežněvem
    to publikum
  • 00:24:11 a já mám v tu chvíli pocit,
    že nepracuju,
  • 00:24:13 že je to to nejkrásnější,
    co můžu dělat
  • 00:24:16 a že tomu nemůžu říkat práce.
  • 00:24:19 Dokonce ta, proto jsem o tom
    začala mluvit,
  • 00:24:21 ta jedna postava z těch 3 dojiček
    strašně touží po tom, být herečka.
  • 00:24:26 A zdůvodňuje to, že vlastně herci
    nemusí nic dělat.
  • 00:24:30 -To je i váš názor.
    -To je přesně můj názor.
  • 00:24:31 To mi mluví z duše.
  • 00:24:33 Oni si prostě jen stoupnou,
    projdou se po jevišti a potlesk.
  • 00:24:36 Anebo ležej v posteli.
  • 00:24:37 To klidně můžem zkusit, že prostě
    se projdu, no, pozor, děkuju!
  • 00:24:45 -To jsem se ještě ani neprošla.
    -Co chcete předvést?
  • 00:24:48 -Abysme věděli, co budete hrát!
    -Tohle!
  • 00:24:50 Že ti herci nemusí nic dělat!
    Oni se projdou.
  • 00:24:58 Děkuju. Projdou.
  • 00:25:06 -A pak, že práce šlechtí.
    -Posaďte se.
  • 00:25:17 Já jsem chtěla jen demonstrovat,
    že to je lenost.
  • 00:25:20 Já jsem propad takovýmu pocitu,
    že jsem opravdu nemakačenko.
  • 00:25:26 Já se kolikrát ani neprojdu,
  • 00:25:27 jenom dřepím
    a taky zatleskaj občas!
  • 00:25:30 Už teď se stydím, za to,
    že nedělám! Už teď se stydím!
  • 00:25:35 Pozor, vy jste mě opravila,
    že jste princeznu hrála jen jednu.
  • 00:25:39 Ale různý typy jste si zahrála.
    Víte, co mně utkvělo?
  • 00:25:43 Vy jste ve filmu,
    který se jmenuje Bolero,
  • 00:25:46 tam jste si zahrála,
    a to je podle pravdivýho příběhu,
  • 00:25:49 holku, která napřed byla znásilněná
    a pak dokonce zavražděná.
  • 00:25:53 Je to jiný, točit
    takovouhle figuru autentickou,
  • 00:25:57 kde víte, že ten osud
    skutečně někoho potkal,
  • 00:26:00 než když jenom to je napsaný
    ve scénáři?
  • 00:26:01 Když je to ta princezna,
    co leží v posteli?
  • 00:26:03 Koukáte na to jinak?
  • 00:26:06 To je přece složitej úkol,
    bejt znásilněná a zavražděná.
  • 00:26:12 Jakmile se vcítíte do toho pocitu,
  • 00:26:15 vám to nemusím vykládat,
    vy to víte.
  • 00:26:17 Jakmile se vcítíte
    do toho pocitu,
  • 00:26:18 že se něco takovýho
    vůbec může stát,
  • 00:26:20 jakákoli takhle negativní věc,
    tak se vás to dotkne.
  • 00:26:23 Nemyslíte to, že já bych
    něco takovýho hrál?
  • 00:26:26 Já jsem nic takovýho nehrál!
    A znásilněnýho už vůbec ne!
  • 00:26:32 No, tak jako je to trochu jiný,
    než hrát tu princeznu.
  • 00:26:35 Trošku se to za vás zadrápne.
    Mě to, za mě se to zadráplo tak,
  • 00:26:41 že jsem se pak na ten film
    už nikdy nedívala.
  • 00:26:44 -Že byste se tím tejrala.
    -No, že by mě to vlastně...
  • 00:26:47 Už tehdy jsem si řekla,
    že mě příliš nebaví točit věci,
  • 00:26:53 ve kterých se zhmotňuje
    ta negativita.
  • 00:26:56 -Jenom pozitivní?
    -Nejen pozitivní.
  • 00:26:59 Ale ono existujou obě ty věci.
    Tak, jak říkal pan Gebauer.
  • 00:27:03 Není dokonalost. Ta by byla nudná.
  • 00:27:05 A ona žádná věc není jen pozitivní,
    nebo jen negativní.
  • 00:27:09 Záleží na tom našem pohledu,
    jak se na ty věci díváme
  • 00:27:11 a na nás, co naším přístupem
    z těch situací vytáhneme.
  • 00:27:16 A my si můžeme vybrat, buď budeme
    z toho co tady máme, co žijeme,
  • 00:27:19 vytahovat ty pozitivní věci,
  • 00:27:21 buď si zvolíme dobro
    a radost a lásku,
  • 00:27:24 nebo si zvolíme tu negativitu.
  • 00:27:26 A já jsem zjistila, že když točím
    o takovýhle věcech,
  • 00:27:29 tak v vlastně zhmotňuju
    tu negativitu.
  • 00:27:31 Je hrozný, že se to stalo,
  • 00:27:32 děje se to a já vím,
    že tyhle věci existujou.
  • 00:27:35 Ale nevidím důvod, proč je vlastně
    zhmotňovat dál. Já je nepopírám.
  • 00:27:41 Jen si říkám,
    že by bylo možná hezčí
  • 00:27:44 vytahovat ty věci,
    na kterých se můžeme scházet
  • 00:27:47 v tý radosti,
    v tom, čeho je taky málo.
  • 00:27:52 Jenom ty pozitivní úkoly chcete.
  • 00:28:00 Ve vašem divadle,
    když tak mě opravte,
  • 00:28:04 mně to možná splývá s něčím jiným,
    vy jste samý ženský, že jo?
  • 00:28:09 -My jsme 3. 3 holky.
    -Trošku feministickej spolek?
  • 00:28:12 Vůbec ne. Ale není to kalkul,
    být 3 ženský.
  • 00:28:19 Je to, že jsme se prostě
    takhle sešly,
  • 00:28:21 seznámily jsme se s Nikolou
    na konzervatoři,
  • 00:28:23 ale my kolem sebe máme
    strašně moc chlapů.
  • 00:28:26 -To nebyla ještě moje otázka.
    -Aha. Já se moc omlouvám!
  • 00:28:29 On mi v šatně říkal,
    že hlavně nemám mlčet.
  • 00:28:33 A já to dodržuju.
    Můžete si za to sám!
  • 00:28:44 Já jsem vám zapomněl říct,
  • 00:28:45 že mě taky občas
    můžete pustit ke slovu!
  • 00:28:46 To jsem vám zapomněl říct!
  • 00:28:48 -To jste neříkal!
    -To jsem neřek právě!
  • 00:28:51 To mě nenapadlo!
  • 00:28:52 Ale, jako, 3 ženský děláte divadlo.
  • 00:28:55 Ale je nějaký představení,
    právě to vaše,
  • 00:28:58 kde vy vytáhnete z diváků
    chlapa na jeviště?
  • 00:29:03 -To děláte vy?
    -Ne. Já ne.
  • 00:29:05 Na to je specialistka
    moje kolegyně.
  • 00:29:07 Ne, ten váš spolek!
    To vaše divadlo!
  • 00:29:09 To musej ty chlapi koukat!
    Takhle šáhnete do 1. řady!
  • 00:29:12 A co tam s ním děláte,
    na tom jevišti?
  • 00:29:15 -Já myslím, že se má dobře.
    -Jo?
  • 00:29:17 No. Já myslím, že se má moc dobře.
    Je různě objímán.
  • 00:29:21 Vždycky, v každým tom představení
  • 00:29:23 nám se tam většinou
    nějakej chlap objeví.
  • 00:29:26 -Buď je to jenom...
    -V tý hře?
  • 00:29:27 -V tý hře.
    -A je to divák?
  • 00:29:29 Vždycky se tam objeví nějaký divák
    a vždycky tam máme nějakýho zvenku,
  • 00:29:33 protože máme představení,
  • 00:29:35 v kterým nám hostujou kolegové
    z Divadla na provázku
  • 00:29:38 a z HaDivadla.
  • 00:29:39 V jednom představení
    Vepřo knedlo zelo,
  • 00:29:41 tam, kde hraju
    retardovanou Marušku,
  • 00:29:42 tam s náma hraje Pepa Polášek.
  • 00:29:44 V každým tom představení
    je přítomnej element toho chlapa.
  • 00:29:48 A vždycky my máme ty diváky,
    my si je rádi objímáme.
  • 00:29:52 Většinou, protože jsme ty ženský,
    vytáhneme nějakýho chlapa.
  • 00:29:55 Vytáhnete chlapa z 1. řady
    a začnete ho objímat?
  • 00:29:58 Různě. On má nějakou roli.
  • 00:30:00 V některým představení, Biostorry,
    to je naše poslední představení,
  • 00:30:03 tam je taková divácká role, sýrař.
  • 00:30:07 Pán se tady začíná bát,
    ale nebojte,
  • 00:30:08 já to tady nebudu demonstrovat.
  • 00:30:13 -Sýrař?
    -Tam je italskej sýrař.
  • 00:30:15 Italskej prodavač sýrů,
    takže toho hraje pán z 1. řady.
  • 00:30:19 -Nebo tam je třeba, pardon.
    -Můžu?
  • 00:30:22 Musíte.
  • 00:30:24 Až uvidíte, že se nadechnu,
    tak to je ta chvíle,
  • 00:30:26 kdy se chci na něco zeptat.
  • 00:30:29 Já bych jinak puknul,
    kdybyste mě dlouho nechala...
  • 00:30:35 Já se omlouvám!
  • 00:30:39 A to ty chlapi,
    co jdou do divadla vědí,
  • 00:30:42 že je tam šance si zahrát sýraře,
    nebo je to překvapení?
  • 00:30:47 Nebo je to šok pro ně, nebo?
    Teď jsem se zeptal.
  • 00:30:53 -Já ještě právě trpělivě čekám.
    -Vědí to dopředu?
  • 00:30:57 Nebo je vytáhnete třeba...
    Oni asi všichni chtěj, že jo?
  • 00:31:02 Většinou chtějí,
    většinou to nevědí.
  • 00:31:06 -Dopředu.
    -Většinou to dopředu nevědí.
  • 00:31:08 Ale když už na to přijde,
    tak většinou chtějí.
  • 00:31:13 Dokonce už si to místo,
  • 00:31:15 protože to je většinou divák
    z 1. řady, 3., 4. místo,
  • 00:31:18 tak už se stalo, že manželka
    kupovala manželovi
  • 00:31:22 lístky k narozeninám
    tady na to místo do 1. řady
  • 00:31:26 a pak nám říkala, to je von,
    abysme ho vytáhly,
  • 00:31:30 že to má k těm narozeninám!
  • 00:31:31 Běž se pomazlit s Bárou! Běž!
    Že jo?
  • 00:31:43 Z toho, co říkáte,
    mám takovej pocit,
  • 00:31:45 že teď je vaším živlem divadlo.
  • 00:31:49 Jakou chystáte premiéru?
  • 00:31:51 Pozvěte diváky, brněnské,
    na nějakou novinku!
  • 00:31:57 A co? Máte něco roztočeno?
  • 00:31:58 Nebo je něco připraveno,
    v čem hrajete? Televize, film?
  • 00:32:02 Roztočeno nic nemám.
  • 00:32:04 Teď se tak jako válíme
    k tomu dalšímu představení.
  • 00:32:08 -Nám to vždycky trvá.
    -Válíte se k dalšímu představení.
  • 00:32:11 Válíme se k dalšímu představení.
  • 00:32:13 Takže, my většinou uděláme,
  • 00:32:14 třeba 2 roky chystáme
    to představení, nám to fakt trvá.
  • 00:32:18 Takže teď začínáme,
  • 00:32:20 kolegyně Daniela začíná psát scénář
    k nový hře, bude to komedie,
  • 00:32:25 protože to je tak většinou,
    co nám z toho vyjde.
  • 00:32:29 Chystáme premiéru na říjen
    příštího roku,
  • 00:32:33 protože bysme si chtěly udělat
    takovou oslavu
  • 00:32:35 naší 10tiletý existence.
  • 00:32:38 Ještě teda nevíme,
    jak se to bude jmenovat.
  • 00:32:40 Počkejte, říjen 2016?
    Teď jsme 2015, jestli to víte?
  • 00:32:44 -2015. No. Teď jsme 2015.
    -Na říjen 2016?
  • 00:32:48 -Na říjen 2015.
    -Vy jste řekla příští rok, víte?
  • 00:32:51 A jo, já jsem řekla příští rok!
    Pardon!
  • 00:32:54 Ale ještě jste neřekla název
    toho vašeho divadla!
  • 00:32:56 To byste mohla!
  • 00:32:56 Když nevíte název hry,
    tak aspoň do vašeho divadla,
  • 00:33:00 které se jmenuje...
  • 00:33:01 MALÉhRY. Jmenuje se MALÉhRY.
  • 00:33:03 Máme zázemí
    v divadle Bolka Polívky v Brně.
  • 00:33:06 A jezdíme jinak po celé republice.
  • 00:33:08 A mezitím, my jsme vydaly
    knížku pohádek,
  • 00:33:12 které napsala taky Daniela.
  • 00:33:15 Jmenuje se to Jak na příšery,
    ta nám vyšla letos,
  • 00:33:18 a to si myslím, že říkám správně,
    letos v květnu...
  • 00:33:20 2015. My jsme teď 2015.
  • 00:33:25 Takže letos v květnu vám ještě
    nic vyjít nemohlo.
  • 00:33:29 -Já počkám, srovnejte si to! Co?
    -Zase máte pravdu! To bylo loni!
  • 00:33:37 -Představte si to!
    -To je ale krásný, to bezčasový!
  • 00:33:42 Jak to letí! Že jo, Báro?
    V květnu 2014...
  • 00:33:46 V květnu 2014, takže loni,
    nám vyšla knížka.
  • 00:33:48 -A teď chystáme další.
    -Další knížku na říjen 2016.
  • 00:33:55 -Může být. Může být.
    -Může být.
  • 00:33:58 Takže vy tak se sejdete,
    píšete knížky a hry a tak.
  • 00:34:01 Čili do Divadla MALÉhRY
    zvete už teď všechny diváky!
  • 00:34:05 Všechny diváky. Na ty komedie,
    které už máme,
  • 00:34:08 na ty 1. řady ty sýraře a tak.
  • 00:34:13 Já se s váma chci rozloučit
    a furt mě k tomu nepustíte!
  • 00:34:17 -Tak já už půjdu!
    -Bára Seidlová!
  • 00:34:35 Mám jít ke kolegyni!
  • 00:34:38 Přátelé, naším dalším hostem
    je zpěvák Matěj Ruppert!
  • 00:34:57 Dobrý večer.
    Já bych nejdřív pozdravil
  • 00:35:00 tady partičku z Hradce Králové,
    který přijeli.
  • 00:35:02 -Ahoj!
    -Ahoj!
  • 00:35:03 My jsme se tady potkali už nahoře.
  • 00:35:05 -Ty přijeli kvůli tobě?
    -Prej říkali, že jo.
  • 00:35:08 -Ale já jim moc nevěřím.
    -Kvůli němu, jo? Matěji...
  • 00:35:15 Vidíte, jak čeká na otázku krásně?
    Čeká na otázku.
  • 00:35:20 My jsme se viděli poměrně nedávno
    a to jsi chodil ještě o berlích.
  • 00:35:26 -Je to tak, já ještě trochu kulhám.
    -Prosím tě, neseidluj mně tady.
  • 00:35:33 Já budu rád, mně jsi to, myslím,
    už říkal, moc si to nepamatuju.
  • 00:35:37 Co se ti stalo,
    že jsi chodil o berlích?
  • 00:35:41 Mně se stala taková zajímavá věc,
  • 00:35:42 mně se v podstatě
    stal pracovní úraz.
  • 00:35:46 Jeviště není úplně nebezpečný,
    pokud nejsi David Copperfield,
  • 00:35:50 tak není
    úplně nebezpečný prostředí.
  • 00:35:52 Ale mně se skutečně podařilo
    zlomit si nohu,
  • 00:35:55 při takový krásný,
    při takovým jevištním triku,
  • 00:35:59 kterej strašně rád používám,
    protože je kontaktní s publikem.
  • 00:36:02 Jmenuje se to stage diving,
    to je, že skočíš takhle do lidí.
  • 00:36:07 Oni tě v tom lepším případě chytěj
    a nesou tě nad sebou, na sobě.
  • 00:36:12 A mně se právě podařilo,
    že mě nechytli.
  • 00:36:16 -Takže já jsem spad na zem...
    -Ty jsi se rozeběh...
  • 00:36:21 -Já jsem se rozeběh...
    -Na skok plavmo do lidí.
  • 00:36:23 -Přesně tak.
    -To dělaj.
  • 00:36:24 Americký zpěváci to dělaj.
  • 00:36:26 Udělal jsem to taky
    dost sebevědomě. To byla 1. chyba.
  • 00:36:30 A jestli teda můžu doporučit,
    kdybys to někdy zkoušel...
  • 00:36:33 Já to nikdy zkoušet nebudu!
  • 00:36:35 Tak, je důležitý,
    aby v tom hloučku,
  • 00:36:37 aby tam těch lidí bylo hodně.
  • 00:36:40 -To je dost podstatný.
    -Aby bylo vyprodáno.
  • 00:36:42 Aby bylo vyprodáno, pokud možno.
  • 00:36:43 A aby v tý skupince,
    na kterou se zaměříš,
  • 00:36:46 aby tam byl aspoň 1,
    nejlíp 2 chlapi.
  • 00:36:49 Protože ty nikdy nezraděj
    a vždycky tě nějak,
  • 00:36:50 aspoň 1 z nich chytne,
    maximálně spadnete všichni 3 na zem
  • 00:36:54 a ty je použiješ,
    jako takovej výkryt!
  • 00:36:57 Ale já jsem si vybral skupinku
    velice sympatickou,
  • 00:36:59 kde byly jen dámy, dívky,
  • 00:37:01 bylo to na takový velký
    společenský akci, bylo tam narváno,
  • 00:37:05 ale neuvědomil jsem si, že oni jsou
    ve večerních róbách, na jehlách.
  • 00:37:09 Oni se tak jako rozprchli,
    ale to už jsem byl v letu,
  • 00:37:16 takže jsem se tak
    o asi 3 připozastavil
  • 00:37:21 a bohužel nohy pokračovaly,
    já jsem byl ještě bos.
  • 00:37:23 Kdybych nebyl bos, tak si myslím,
    že se mi to nestane.
  • 00:37:25 A zlomil jsem si prostředníček
    na levé noze a nártní kůstku.
  • 00:37:30 -To sis zlomil o nějakou tu babu?
    -Ne, o zem. O podlahu.
  • 00:37:33 Ale musím ti říct jednu věc,
  • 00:37:35 je to krásný zážitek,
    když se to podaří.
  • 00:37:38 -Když tě chytěj.
    -Když mě chytěj.
  • 00:37:40 Ještě tejden předtím jsme měli
    koncert s Monkey Business
  • 00:37:42 v Lucerna baru a tam jsem si na to
    dokonce pořídil i matračku.
  • 00:37:46 Matračku?
  • 00:37:47 My jsme měli kostýmy,
    jako Pobřežní hlídka,
  • 00:37:48 tak jsem měl matračku, plovák
    a dával jsem skok do vody
  • 00:37:52 prostě, jakože záchrana.
  • 00:37:55 A tam ještě jeden takovej problém
    a to je problém šmátrání.
  • 00:38:04 Troufám si tvrdit, drtivá většina,
  • 00:38:06 ať už holek, nebo kluků,
    za to nemůžou.
  • 00:38:08 Oni prostě nastavěj ruku
    a ono to nějak dopadne.
  • 00:38:11 -Ty jim tam něčím padneš.
    -Tak.
  • 00:38:14 Proto to asi taky trošku děláš, ne?
  • 00:38:17 Ne, ne.
  • 00:38:27 To jsi nemusel tak prozrazovat!
  • 00:38:31 Ale zrovna tady v tom Lucerna baru
    se mi stala jedna věc,
  • 00:38:33 že jsem se tak zachytil,
  • 00:38:34 možná za nějakou sponku někde,
    nebo já nevím co.
  • 00:38:38 A měl jsem trenýrky samozřejmě,
    jako že jo...
  • 00:38:41 -A píchnul ses.
    -Ne, to ne.
  • 00:38:43 Ale jelikož ten dav mě vláčel dál
    a ty trenky se zachytily,
  • 00:38:51 byl velkej problém zůstat ještě
  • 00:38:55 aspoň se zbytkama
    nějaký soudnosti.
  • 00:38:59 Oni tě táhli
    a trenky zůstávaly na místě.
  • 00:39:02 -Přesně tak.
    -Jó! Tak je to show!
  • 00:39:08 Jsi měl něco
    pod trenkama ještě, ne?
  • 00:39:10 Měl no. Ne! Něco jo, ale neměl jsem
    nic jinýho pod trenkama.
  • 00:39:19 No dobře, možná by bylo dobrý,
    tím tu kauzu uzavřeme,
  • 00:39:23 to dopředu ohlásit,
    že budeš skákat.
  • 00:39:25 Ale to zase není překvapení.
    Aby věděli, aby neodcházeli!
  • 00:39:29 Aby prostě tě opravdu chytali!
    Dyť to je o úraz!
  • 00:39:32 Taky jsi moh spadnout, Matěji,
    na hlavu.
  • 00:39:35 No to by bylo asi horší.
    Ale já jsem hned 1. koncert,
  • 00:39:38 který jsme měli teď, v novém roce,
    v r. 2015...
  • 00:39:52 A bylo to v Brně, já jsem věděl,
    že to musím hned dát.
  • 00:39:58 Jinak bych se toho pak bál
    a už bych to nikdy neudělal.
  • 00:40:02 A bylo to 1. den, kdy jsem si moh
    od pana dr. sundat tu sádru.
  • 00:40:06 Já jsem neměl sádru,
    já jsem měl takovou ortézu.
  • 00:40:09 Odhodil jsem berle.
  • 00:40:11 Já jsem si to tentokrát
    vyšperkoval tak,
  • 00:40:13 že jsem jim řek celou tu příhodu
    a oni už teda věděli,
  • 00:40:16 že by bylo fakt blbý mě pustit.
  • 00:40:18 -Jsem se tam spoleh na ně.
    -Tím sis to posichroval.
  • 00:40:22 Trošku jsem si to posichroval.
  • 00:40:24 Ty jsi tady byl mým hostem,
    ale už je to nějakých 5, 6 let.
  • 00:40:29 Ten čas strašně běží.
  • 00:40:31 Mezitím se v tvým životě,
    v tvý kariéře,
  • 00:40:34 je to ošklivý slovo,
    ale jinak to nedokážu říct,
  • 00:40:36 odehrála spousta věcí.
  • 00:40:38 Mně jsi několikrát za tu dobu
    opravdu překvapil.
  • 00:40:41 Např. jsi mě překvapil,
  • 00:40:42 tak se traduje, že muzikanti
    neuměj tancovat,
  • 00:40:45 nebo že nechtěj tancovat.
  • 00:40:46 A ty jsi vlítnul
    do tý taneční soutěže,
  • 00:40:49 Star dance se to jmenuje.
  • 00:40:50 Docela jsi byl úspěšnej, myslím,
    že ses dostal dost daleko.
  • 00:40:54 Ty jsi na to nějakej fanda,
    na to tancování?
  • 00:40:56 Ty jsi chodil do tanečních,
    jako mladej?
  • 00:40:58 No vůbec. Vůbec ne.
  • 00:41:00 Já mám dokonce s tanečníma
    velkej psychickej ouraz.
  • 00:41:03 Já jsem nikdy netrpěl
    s momomojí vejškou.
  • 00:41:13 To fakt ne!
  • 00:41:16 Ale mám jeden psychickej úraz
    z tanečních,
  • 00:41:18 já jsem samozřejmě,
    rodiče mě přihlásili do tanečních,
  • 00:41:21 to mně bylo 14, 15 let,
    nebo kdy se chodí do tanečních.
  • 00:41:24 Maminka ? kostýmerka,
    tak ta mě vyštafírovala.
  • 00:41:27 -Bílý rukavičky, lakýrky z Itálie.
    -Všechno z fundusu.
  • 00:41:30 Všechno z fundusu ČT,
    ale vypadalo to pěkně!
  • 00:41:37 Motýlek, všechno.
  • 00:41:38 Teď já jsem tam přišel,
    nikoho jsem tam neznal,
  • 00:41:40 byl jsem tam sám,
    to byla taky chyba.
  • 00:41:43 A tam byl ten taneční mistr,
    který říkal, tady v tý 1. hodině
  • 00:41:46 dochází k tomu, že ty lidi
    se teprv poznávaj,
  • 00:41:48 tak abysme to trochu rozproudili,
  • 00:41:50 tak pánové se postaví
    do jedný řady
  • 00:41:52 a naproti se postaví dámy
    do 2. řady.
  • 00:41:55 Tancovala se mazurka,
    což je poměrně snadnej tanec.
  • 00:41:59 A to spárování mělo bejt tak,
  • 00:42:01 že se ti pánové rozejdou
    proti dámám a dámy proti pánům.
  • 00:42:05 A kdo na koho natrefí,
    tak s tím tancuje.
  • 00:42:08 Já jsem natrefil na tanečnici,
    která měla tak 2 m 20.
  • 00:42:20 Teď ještě v tý mazurce
    tanečník je za zády tanečnice.
  • 00:42:26 Takže chudák holka, měla málem
    vykloubený ramena samozřejmě.
  • 00:42:31 -Na tebe jiná nezbyla?
    -No ne, já jsem tam...
  • 00:42:35 On tam tehdy to nikdo neřešil.
  • 00:42:37 A já jsem tehdy, mně bylo trapný
    říct, hele, to asi je blbý.
  • 00:42:40 Že si půjdu sednout
    a počkám na jinou tanečnici.
  • 00:42:42 -Tak jsi jí vodil.
    -Ona spíš vodila mě.
  • 00:42:46 Já jsem byl takovej baťůžek
    hodně neskladnej.
  • 00:42:49 A od tý doby jsem
    společenský tance vůbec netancoval.
  • 00:42:52 Tím jsi skončil,
    tou jednou hodinou?
  • 00:42:54 -V těch tanečních?
    -Tím jsem skončil.
  • 00:42:55 Už jsem tam nikdy nešel
    do těch tanečních,
  • 00:42:57 protože to mě opravdu
    vvvvvvyplašilo a...
  • 00:43:10 A musím i říct, že když jsem třeba
  • 00:43:12 někde v televizi viděl
    ty soutěžní tance,
  • 00:43:14 tak jsem si říkal, speciálně chlapi
    u toho vypadaj dost divně.
  • 00:43:17 To si přiznejme,
    že to je takový zvláštní.
  • 00:43:20 Vypadá to trohu jinak,
    než třeba dřevorubeckej sport.
  • 00:43:25 Což je teď, poslední dobou,
    můj oblíbenej.
  • 00:43:28 Ale musím říct, že Star dance
    se mi strašně líbilo
  • 00:43:31 a přišla nabídka a já jsem vlastně
    ani chvilku,
  • 00:43:34 jediný, co jsem řešil,
  • 00:43:36 abysme mohli s Monkey Business
    normálně fungovat,
  • 00:43:37 protože 8 víkendů je tím
    trochu poznamenanejch.
  • 00:43:41 A strašně mě to chytlo.
    Strašně se mi to líbilo.
  • 00:43:43 Je to teda nesmírně
    fyzicky náročný, to jsem jako...
  • 00:43:47 První měsíc tréninku
    jsem studoval smlouvu,
  • 00:43:51 jestli se od toho
    nedá nějak odstoupit.
  • 00:43:52 Od celýho. To už nešlo.
  • 00:43:55 Ale, když se pak člověk
    trochu do toho dostane fyzicky,
  • 00:43:59 zesílí, pak už je o dobrý,
    pak už jsem si to i užíval.
  • 00:44:02 Matěji, já jsem tě taky viděl,
  • 00:44:04 a to je další věc,
    kterou jsi mě překvapil.
  • 00:44:07 No tak dobře, že zpíváš, já vím,
    zpíváš výborně, mně se to líbí.
  • 00:44:12 Ale, že jseš taky herec!
  • 00:44:14 Já jsem tě viděl hrát,
    to byla povídka, nebo co,
  • 00:44:17 kde jsi hrál automechanika.
  • 00:44:19 Tys byl tak věrohodnej,
    že jsem si říkal,
  • 00:44:21 není on vyučenej automechanik?
  • 00:44:24 Žes to tak dělal dobře!
  • 00:44:26 Čili ty jseš napůl zpěvák,
    napůl herec?
  • 00:44:28 No ne, já jsem spíš zpěvák,
    za herce se nepokládm.
  • 00:44:31 Občas, většinou kamarádi mi dají
    nějakou příležitost.
  • 00:44:35 -Ne, že chodíš na castingy.
    -Na castingy nechodím.
  • 00:44:38 -Někdo ti dá roli rovnou na tebe.
    -Já na castingy nechodím.
  • 00:44:45 Dobře, ale ty herecký nabídky
    pořád choděj, ne?
  • 00:44:49 -No, nevím. Moc ne. Ne.
    -Nepřišlo dlouho nic?
  • 00:44:53 -Dlouho nic.
    -A hraješ rád. To bys měl říct.
  • 00:44:56 Akorát teď budu hrát v divadle.
    Já jsem dostal nabídku.
  • 00:45:01 Ale vlastně nebudu hráít,
    budu zpívat.
  • 00:45:02 Budu zpívat v opeře,
    na Nové scéně ND.
  • 00:45:07 -Nějaká parodie?
    -Je to trochu parodie.
  • 00:45:10 Bude se to jmenovat Krvavá Mary.
    Maruška tady asi obchází.
  • 00:45:16 -To je regulérní opera opravdu?
    -To je regulérní avantgardní opera.
  • 00:45:19 Já tam teda budu mít
    1, 2 výstupy jenom.
  • 00:45:22 Ale abysme měli komplet
    ty komunistický pohlaváry,
  • 00:45:25 budu v podstatě hrát Stalina.
  • 00:45:29 -Lenin, Brežněv, Stalin.
    -Ty budeš hrát v opeře Stalina?
  • 00:45:32 Staliňáka.
    Ta postava se jmenuje Staliňák!
  • 00:45:35 Ale miluje Stalina, tak se do něho
    nějak stilizuje atd.
  • 00:45:38 Jo takhle! Ty jseš,
    ty máš vystudovanou,
  • 00:45:41 co ty to máš?
  • 00:45:42 -Střední pedagogickou školu.
    -Pedagogickou školu!
  • 00:45:45 Čili ty jsi o nějakým umění
    nepřemejšlel!
  • 00:45:47 -Ty jsi chtěl učit?
    -Nechtěl.
  • 00:45:50 Nechtěl. Já jsem chtěl,
  • 00:45:52 abych se nedotknul lidí,
    který vystudovali, stejně jako já,
  • 00:45:54 střední pedagogickou školu.
  • 00:45:56 Mně to trochu bylo, já jsem dostal
    takovou radu,
  • 00:45:58 ať jdu na tuhle školu,
  • 00:45:59 že je taková snazší,
    než třeba gymnázium.
  • 00:46:01 -Já jsem nikdy nebyl učební typ.
    -Ale dodělals to!
  • 00:46:04 To jsem dodělal,
  • 00:46:05 pak jsem na chvilku taky chodil
    na konzervatoř.
  • 00:46:08 -Počkej, neučil jsi nikdy?
    -Já jsem učil akorát o praxích.
  • 00:46:12 A to v mateřský škole.
  • 00:46:13 Já jsem vlastně byl předškolní,
    mimoškolní pedagogika.
  • 00:46:15 Já jsem se do školy ani nedostal.
    Jenom do družiny asi na tejden.
  • 00:46:20 Čili ty jsi byl vychovatelka
    v mateřský školce?
  • 00:46:22 Já jsem byl vychovatelka
    v mateřský školce. Přesně tak.
  • 00:46:25 Hele, člověče,
  • 00:46:26 i tam se občas našel někdo,
    kdo byl vyšší, než já.
  • 00:46:37 Ty jsi říkal,
    nějakou tu konzervatoř?
  • 00:46:39 Tam jsem potom byl,
    jenže to už přišla kapela...
  • 00:46:42 Kolik let ty jseš
    v Monkey Business?
  • 00:46:44 -To už je nějakých?
    -15 let.
  • 00:46:45 -15 let.
    -Teď máme právě výročí.
  • 00:46:49 Tak co chystáte?
    V tomto roce chystáte...
  • 00:46:52 V r. 2015 máme 15tileté výročí
    se skupinou Monkey Business,
  • 00:46:58 který oslavíme velkým koncertem
    22. května, května r. 2015,
  • 00:47:05 kde budeme mít řadu hostí,
  • 00:47:06 který s náma spolupracovali
    za těch 15 let.
  • 00:47:10 Budeme vydávat desku,
    v dubnu 2015.
  • 00:47:15 -Zase v angličtině?
    -Zase v angličtině.
  • 00:47:17 Bude se jmenovat
    Sex and sport never.
  • 00:47:21 -To i já umím přeložit.
    -Sex a sport nikdy.
  • 00:47:27 Na tý desce už teď je jasný,
    že máme 2,
  • 00:47:30 pro mě naprosto zázračný hosty,
    Martu Kubišovou,
  • 00:47:33 která zpívá právě v písničce
    Sex and sport never.
  • 00:47:36 A Wabi Daněk bude s náma zpívat.
    Ten ted zpívá česky.
  • 00:47:39 -Kde to bude?
    -Bude to venku.
  • 00:47:41 Pravděpodobně ve Žlutých lázních
    v Praze.
  • 00:47:43 Ve Žlutých lázních,
    čili pod širým nebem.
  • 00:47:46 A tam pozvete spoustu lidí,
    nejen diváků myslím.
  • 00:47:50 Když tam přijde spousta lidí,
  • 00:47:52 tak budu skákat z pódia do lidí,
    to je jasný.
  • 00:47:55 Ještě se tě chci zeptat
    na jednu věc.
  • 00:47:58 Ty ses nedávno,
    já jsem to jen letmo zaregistroval,
  • 00:48:02 tak jako v tom veřejným prostoru
    blejsknul tím,
  • 00:48:05 že snad ovládáš
    několik světových jazyků
  • 00:48:09 a já jsem tomu moc nevěřil.
  • 00:48:10 Někdo mně to říkal,
    hele, ten umí 5 nebo 6 jazyků.
  • 00:48:15 To opravdu anebo ne?
  • 00:48:19 Já umím perfektně minimálně
    4 světový jazyky.
  • 00:48:22 Má to háček, že lidi, který jsou
    rodilými mluvčími těch jazyků,
  • 00:48:27 tak mi nikdy nikdo nerozumí.
  • 00:48:31 Já jsem si myslel, že to bude
    nějakej fígl! Že umíš tu intonaci!
  • 00:48:34 Je to tak. Já umím napodobit
    danej jazyk.
  • 00:48:42 (Matěj Ruppert předvádí němčinu
    s použitím německých slov,
  • 00:48:45 ale bez souvislosti,
  • 00:49:13 totéž následně předvádí
    s francouzštinou.)
  • 00:49:40 Prosím tě, zkusil ses někdy
    přimíchat
  • 00:49:44 do hloučku nějakejch cizinců
    a spustil tohle?
  • 00:49:48 -Zkusil, zkusil.
    -No to čuměli teda, ne?
  • 00:49:52 Já jsem to plánovaně,
  • 00:49:54 v 1. řadě přiznám se
    k takový nepěkný věci.
  • 00:49:59 Já jsem toho jednou využil,
    využil jsem italštinu,
  • 00:50:02 ne, francouzštinu právě,
    na revizora v tramvaji.
  • 00:50:06 Já jsem si říkal,
  • 00:50:07 když budu mluvit anglicky,
    to bude rozumět, to by moh,
  • 00:50:10 německy taky, ale francouzštinu,
  • 00:50:13 těch revizorů moc nebude,
    který budou umět francouzsky.
  • 00:50:17 Takže on ukázal nějakou placku
    a já:
  • 00:50:21 (opět francouzština
    v podání Matěje Rupperta)
  • 00:50:28 A on: Láďo, to je nějakej Frantík!
  • 00:50:40 Tak mě nechali bejt. A pak,
    nebyla to rodilá mluvčí,
  • 00:50:45 ale teta mýho
    velice dobrýho kamaráda,
  • 00:50:47 žije dlouhou dobu v Německu.
  • 00:50:50 A já jsem se s ní měl
    poprvé vidět a ten říkal,
  • 00:50:52 mluv na ni tou němčinou svojí!
  • 00:50:56 Takže já jsem na ni spustil
    tou němčinou,
  • 00:50:58 ona chvilku tak poslouchala,
  • 00:50:59 pak na mě promluvila
    pár větma německy,
  • 00:51:01 já jsem se jen chytnul
    nějakých intonací a řeči těla,
  • 00:51:06 tak jsem jí nějak odpovídal,
  • 00:51:07 ona se mnou normálně
    chvilku mluvila.
  • 00:51:10 A pak říkala, tyhle mladý,
    tyhle mladý,
  • 00:51:13 on mluví hrozně rychle,
    já jim už vůbec nerozumím.
  • 00:51:21 Matěj Ruppert!
  • 00:51:37 Přátelé, pro dnešek je to všechno,
  • 00:51:41 já vám děkuju, tady v divadle,
    za vaši pozornost
  • 00:51:44 i vám doma u televizorů.
  • 00:51:45 A děkuju samozřejmě
    dnešním hostům.
  • 00:51:48 Panu Kurtu Gebauerovi,
    Báře Seidlové, Matěj Ruppert!
  • 00:51:56 Děkujem!
  • 00:51:57 Skryté titulky
    Eva Svobodová

Související