30. 10. 2023
Film SVĚTLOPLACHOST, který zobrazuje, jak v útrobách charkovského metra na jaře 2022 vyrůstají děti jako skleníkové květiny, získal hlavní cenu v kategorii Česká radost. Dokument MOJE NOVÁ TVÁŘ si odvezl Cenu publika. Snímek je ojedinělou osobní výpovědí Martiny, která se po brutálním útoku bývalého partnera snaží najít sílu znovu žít. Film CHYBĚNÍ věnovaný konceptuálnímu vizuálnímu umělci Jánu Mančuškovi získal v mezinárodní sekci Opus Bonum Cenu za nejlepší debut.
SVĚTLOPLACHOST: režie Ivan Ostrochovský, Pavol Pekarčík, český producent Cinémotif Films. Porota ocenila, že se autorům snímku podařilo z otřesné reality současné války na Ukrajině vykřesat poetickou a filmově působivou vizi světa dětství, navíc i odvahu natáčet v tak náročných podmínkách. Univerzální rozměr filmu odhaluje nejen obrazy války na Ukrajině. Podle poroty připomíná škálu obrovských lidských tragédií poznamenaných válečnými konflikty.
Film sleduje podoby dětství prostřednictvím dvou ukrajinských dětí, ukrývajících se s rodinami před bombardováním v metru zdevastovaného Charkova. Jedno chladné únorové ráno přijíždí dvanáctiletý Niki a jeho rodina na charkovskou stanici metra, aby se zde ukryli před děsivou válkou, která zuří v ulicích jejich města. Pro Nikiho rodinu se denní světlo stává synonymem smrtelného nebezpečí. Chlapec nesmí opustit prostory stanice, kde žije spolu se stovkami dalších lidí, pod neustálou září neonových světel. Niki se bezcílně toulá po opuštěných vagónech a nástupištích, a když potká Viku, otevře se před ním zcela nový svět. Děti se postupně sbližují a společně nacházejí odvahu opět pocítit na svých tvářích paprsky slunce.
CHYBĚNÍ: režie Štěpán Pech, producent Mannschaft. Porota ocenila, že film vytváří komplexní portrét výtvarníka, v němž se podařilo ztvárnit intenzitu a rozmanitost jeho tvorby, šok z umělcovy předčasné smrti a její dopad na pozůstalé.
Biografická sonda do života a díla československého konceptuálního umělce Jana Mančušky, který se významně prosadil v kontextu současného světového umění. Pozpátku vyprávěný příběh umělcova života jej exponuje v mnoha polohách ukazující jak uměleckou brilanci, tak filosofický rozměr jeho práce, ale také lidskou vřelost, humor i noblesu.
MOJE NOVÁ TVÁŘ: režie Jarmila Štuková, producent Barletta. Dokument si odvezl cenu publika festivalu, je nyní v kinech.
Je to příběh mladé ženy, která následkem kyselinového útoku málem přišla o život. Nakonec přežila. Kyselina jí ale připravila o zrak, poleptala obličej a zanechala jizvy. Zažila sociální smrt a nebylo jisté, zda bude schopna začít žít znovu. Martina to nakonec zvládla, každý den se ale musí potýkat s úzkostnými stavy, novými výzvami, které skýtá svět nevidomých a s tím, jak obstát ve světě, který je čím dál tím víc zaměřený na fyzickou krásu.
12. 5. 2025
Loutkový film Život k sežrání režisérky Kristiny Dufkové byl po mnoha úspěších v zahraničí oceněn na tuzemském Mezinárodním festivalu animovaných filmů Anifilm, a to hned dvakrát.
10. 4. 2025
Po více než 30 letech byl vybrán na prestižní světový filmový festival v Cannes český hraný film. Celovečerní debut režisérky a scenáristky Zuzany Kirscherové Karavan, na jehož vzniku se podílela Česká televize, bude mít světovou premiéru v soutěžní sekci Un Certain Regard.
21. 3. 2025
Cenu poroty České soutěže za nejlepší film si z Mezinárodního festivalu o lidských právech Jeden svět odnesl distribuční dokument TA DRUHÁ, který vznikl za podpory České televize. Režisérka Marie-Magdalena Kochová skrze příběh osmnáctileté Johany citlivě přibližuje dlouhodobě opomíjené téma zdravých sourozenců, tzv. skleněných dětí vyrůstajících v rodinách pečujících o děti se speciálními potřebami.
10. 3. 2025
Čtrnáct Českých lvů získaly filmy, na jejichž vzniku se podílela Česká televize. Česká filmová a televizní akademie nejvíce ocenila Vlny režiséra Jiřího Mádla, Amerikánka má na kontě tři sošky. Dvě skleněné trofeje posbíraly dokument Ještě nejsem, kým chci být a animovaný snímek Život k sežrání, jednu pak Zahradníkův rok.
4. 2. 2025
Nejlepším filmem uplynulého roku je podle českých kritiků a kritiček Amerikánka. Snímek režiséra a producenta Viktora Tauše posbíral celkem tři sošky, za nejlepší fil, nejlepší režii a audiovizuální počin. Nejlepším dokumentem roku byl vyhlášen portrét fotografky Libuše Jarcovjákové v režii Kláry Tasovské s názvem Ještě nejsem, kým chci být. Jako nejlepší herec byl oceněn Oldřich Kaiser za roli nemluvného, novým sousedem i úřady zkoušeného protagonisty Zahradníkova roku, jehož režisérem je Jiří Havelka. Všechny tři snímky vznikly za podpora české televize. Celkem bylo oceněno sedm děl v deseti kategoriích.
23. 1. 2025
Audiovizuální ceny Trilobit získalo 5 distribučních koprodukčních snímků České televize. Ocenění si odnesly dva filmy hrané - Amerikánka a Zahradníkův rok a tři dokumenty - Ještě nejsem, kým chci být, Štěstí a dobro všem a Velký finále PSO. Formálně originální dokumentární portrét fotografky Libuše Jarcovjákové získal cenu hlavní. Porota vybírala z celkového počtu 78 snímků.
13. 1. 2025
V prvním kole hlasování akademici hodnotili 93 filmů, televizních seriálů a minisérií, které měly premiéru v minulém roce. O symbolické sošky Českého lva se v závěrečném klání v rámci 24 statutárních kategorií utká 29 titulů. V počtu nominací vedou filmy, které vznikly v koprodukci s Českou televizí - Vlny (14 nominací), Amerikánka (13 nominací) a Mord (10 nominací).
2. 1. 2025
O hlavní cenu pro nejlepší film uplynulého roku se utkají tři snímky. Všechny vznikly v koprodukci s Českou televizí. Amerikánka Viktora Tauše a dokument Kláry Tasovské Ještě nejsem, kým chci být, oba s celkovými pěti nominacemi napříč kategoriemi, a historické drama Vlny Jiřího Mádla, které získalo od kritiků a kritiček tři nominace.
8. 11. 2024
Velký úspěch na MFDF Jihlava znamenaly distribuční dokumenty, na jejichž vzniku se podílela Česká televize. Nejlepším tuzemským dokumentem je Dům bez východu Tomáše Hlaváčka, cenu za nejvýraznější světový dokument si odnesla Prezidentka režiséra Marka Šulíka. Cenu publika si odvezl snímek Dajori režisérského dua Martina Páva a Nicolase Kourka.
25. 10. 2024
Celovečerní film producentky Nataši Slavíkové a režiséra Petra Slavíka Tancuj, Matyldo, oba se na něm podíleli i jako scenáristé, vyhrál hlavní cenu na na Mezinárodním filmovém festivalu Sante Fe (SFiFF) v Novém Mexiku v USA. Zvítězil v konkurenci 27 filmů a dokumentů americké provenience, z Evropy byl na tento festival vybrán jako jediný snímek.
