29. 10. 2017
Masová vražda, pomsta společnosti a vyděděnost mladé dívky jsou hlavními tématy filmového zpracování příběhu poslední popravené ženy v Československu Olgy Hepnarové. Debutový snímek režisérského dua Petr Kazda a Tomáš Weinreb uvedený ve světové premiéře na prestižním festivalu Berlinale, odvysílá v televizní premiéře ČT2 v pátek 3. listopadu ve 21:45 hodin.
V červenci 1973 rozeslala do redakcí Mladého Světa a Svobodného slova dopis, který zakončila větou: „Toto je můj rozsudek: Já, Olga Hepnarová, oběť vaší bestiality, odsuzuji vás k trestu smrti přejetím!“ Krátce nato úmyslně najela vypůjčeným nákladním vozem do skupiny lidí čekající na tramvajové zastávce na Třídě Obránců míru (dnes ul. Milady Horákové). Osm z nich usmrtila a mnoho dalších bylo zraněno. U soudu se ani nepokoušela o obhajobu. Požadovala trest smrti. Ze svého činu vinila společnost, o které tvrdila, že jí už od dětství ubližovala, a které se tímto způsobem chtěla pomstít. Litovala pouze toho, že lidí nezabila víc, a že mezi nimi nebyli i její rodiče.
Životopisné psychologické drama vypráví o životě pravděpodobně nejznámější české masové vražedkyně Olgy Hepnarové, která byla, jako vůbec poslední žena v Československu, za svůj čin odsouzena k trestu smrti a následně popravena oběšením 12. března 1975.
Snímek Já, Olga Hepnarová získal v roce 2016 Českého lva za nejlepší herečku v hlavní roli pro Michalinu Olszańskou i Cenu české filmové kritiky za nejlepší režii. „Naším záměrem bylo natočit drama mladé ženy, příběh osamělého člověka, který stojí mimo společnost. A takovéto osobní, až intimní, zpracování se ukázalo být poměrně aktuálním,“ popisuje snímek režisér Tomáš Weinreb.
Příběh Olgy Hepnarové byl ve filmové podobě zpracován vůbec poprvé. Tvůrci kladli důraz převážně na motivy a psychologické pohnutky hlavní postavy. „Přestože je případ Olgy Hepnarové svázán s Československem, chtěli jsme natočit univerzální příběh, kterému porozumí všichni kdekoliv na světě,“ uzavírá druhý z režisérů snímku Petr Kazda.
hrají: Michalina Olszańská, Marika Šoposká, Martin Pechlát, Klára Melíšková, Ondřej Malý // režie: Tomáš Weinreb a Petr Kazda // dramaturgie: Zdeno Kubina // kamera: Adam Sikora
Karolína Blinková, tisková mluvčí České televize
14. 7. 2025
Koprodukční snímky České televize zaznamenaly na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary několik úspěchů. Hlavní cenu Křišťálový glóbus si odnesl dokument Raději zešílet v divočině. Režisér Miro Remo v něm zachycuje dva neustále se hašteřící bratry-dvojčata žijící podivínským způsobem na zchátralém statku mimo civilizaci. Zvláštní uznání udělila porota Hlavní soutěže Kateřině Falbrové za subtilní herecký výkon ve filmu scenáristy a režiséra Ondřeje Provazníka Sbormistr. Tento film si odnesl i Cenu Europa Cinemas Label, která se uděluje na evropských festivalech.
12. 5. 2025
Loutkový film Život k sežrání režisérky Kristiny Dufkové byl po mnoha úspěších v zahraničí oceněn na tuzemském Mezinárodním festivalu animovaných filmů Anifilm, a to hned dvakrát.
10. 4. 2025
Po více než 30 letech byl vybrán na prestižní světový filmový festival v Cannes český hraný film. Celovečerní debut režisérky a scenáristky Zuzany Kirscherové Karavan, na jehož vzniku se podílela Česká televize, bude mít světovou premiéru v soutěžní sekci Un Certain Regard.
21. 3. 2025
Cenu poroty České soutěže za nejlepší film si z Mezinárodního festivalu o lidských právech Jeden svět odnesl distribuční dokument TA DRUHÁ, který vznikl za podpory České televize. Režisérka Marie-Magdalena Kochová skrze příběh osmnáctileté Johany citlivě přibližuje dlouhodobě opomíjené téma zdravých sourozenců, tzv. skleněných dětí vyrůstajících v rodinách pečujících o děti se speciálními potřebami.
10. 3. 2025
Čtrnáct Českých lvů získaly filmy, na jejichž vzniku se podílela Česká televize. Česká filmová a televizní akademie nejvíce ocenila Vlny režiséra Jiřího Mádla, Amerikánka má na kontě tři sošky. Dvě skleněné trofeje posbíraly dokument Ještě nejsem, kým chci být a animovaný snímek Život k sežrání, jednu pak Zahradníkův rok.
4. 2. 2025
Nejlepším filmem uplynulého roku je podle českých kritiků a kritiček Amerikánka. Snímek režiséra a producenta Viktora Tauše posbíral celkem tři sošky, za nejlepší fil, nejlepší režii a audiovizuální počin. Nejlepším dokumentem roku byl vyhlášen portrét fotografky Libuše Jarcovjákové v režii Kláry Tasovské s názvem Ještě nejsem, kým chci být. Jako nejlepší herec byl oceněn Oldřich Kaiser za roli nemluvného, novým sousedem i úřady zkoušeného protagonisty Zahradníkova roku, jehož režisérem je Jiří Havelka. Všechny tři snímky vznikly za podpora české televize. Celkem bylo oceněno sedm děl v deseti kategoriích.
23. 1. 2025
Audiovizuální ceny Trilobit získalo 5 distribučních koprodukčních snímků České televize. Ocenění si odnesly dva filmy hrané - Amerikánka a Zahradníkův rok a tři dokumenty - Ještě nejsem, kým chci být, Štěstí a dobro všem a Velký finále PSO. Formálně originální dokumentární portrét fotografky Libuše Jarcovjákové získal cenu hlavní. Porota vybírala z celkového počtu 78 snímků.
13. 1. 2025
V prvním kole hlasování akademici hodnotili 93 filmů, televizních seriálů a minisérií, které měly premiéru v minulém roce. O symbolické sošky Českého lva se v závěrečném klání v rámci 24 statutárních kategorií utká 29 titulů. V počtu nominací vedou filmy, které vznikly v koprodukci s Českou televizí - Vlny (14 nominací), Amerikánka (13 nominací) a Mord (10 nominací).
2. 1. 2025
O hlavní cenu pro nejlepší film uplynulého roku se utkají tři snímky. Všechny vznikly v koprodukci s Českou televizí. Amerikánka Viktora Tauše a dokument Kláry Tasovské Ještě nejsem, kým chci být, oba s celkovými pěti nominacemi napříč kategoriemi, a historické drama Vlny Jiřího Mádla, které získalo od kritiků a kritiček tři nominace.
8. 11. 2024
Velký úspěch na MFDF Jihlava znamenaly distribuční dokumenty, na jejichž vzniku se podílela Česká televize. Nejlepším tuzemským dokumentem je Dům bez východu Tomáše Hlaváčka, cenu za nejvýraznější světový dokument si odnesla Prezidentka režiséra Marka Šulíka. Cenu publika si odvezl snímek Dajori režisérského dua Martina Páva a Nicolase Kourka.
