22. 4. 2009
Ve čtvrtek 23. dubna 2009 přichází do kin velký koprodukční dokument režiséra Petera Kerekese Jak se vaří dějiny. Film vznikl v mezinárodní koprodukci, do které se zapojilo i Centrum publicistiky a dokumentu brněnského studia České televize. Dokument vypráví o vojenských kuchařích, o tom, jak každodenní potřeby tisíců ozbrojených a hladových žaludků ovlivňovaly vítězství a prohry státníků. Diváky zároveň provází událostmi, které změnily historii i mapu Evropy. Renomovaný slovenský režisér Peter Kerekes se ve filmu Jak se vaří dějiny, podobně jako ve svých předešlých dokumentech (Ladomírské morytáty a legendy, 66 sezón), se opět zaměřuje na dávnou minulost i nedávnou přítomnost. Prostřednictvím všedních i dramatických příběhů vojenských kuchařů, kteří vařili pro vojáky v průběhu mnoha krvavých válečných konfliktů, provází diváky různými zeměmi, dějinnými epochami a událostmi, jež změnily historii i mapu Evropy. Film vlastně vypráví o tom, jak kuchaři a jejich vojenské kuchyně prožívali a třeba i svým dílem ovlivňovali průběh 2. světové války, konflikt na Balkáně, boje o Alžír, sovětskou okupaci Maďarska a Československa a mnohé další válečné operace. Ukazuje válečné konflikty a klíčové dějinné události z neobvyklého a překvapivého úhlu pohledu. Film Jak se vaří dějiny je postavený na dvanácti receptech vojenských kuchařů od druhé světové války až po válku v Čečensku, od Francie přes Balkán, až po Rusko. „Hlavními hrdiny našeho filmu jsou obyčejní lidé v zástěrách navlečených na uniformě, jejichž úkolem je starat se o naplnění obrovského žaludku velkého hladového dítěte – armády,“ uvedl Petr Kerekes. „Kuchaři tak ovlivňují náladu a výkon vojáků a svými vařečkami zasahují do dějin.“ Ve filmu se objevuje například Němec Franz Wienhart, který pekl chléb pro hladové vojáky Wehrmachtu, Žid Liepke Distel, který přežil pobyt v koncentračním táboře, Ruska Klavdia Lobanovová, která vařila v průběhu blokády Leningradu sovětským letcům, srbské kuchařky Branka Mudrenić a Ankica Pavlović, které se netají tím, že „vařily proti Chorvatům“ a mnozí další. Scénář a režie: Peter Kerekes Kamera: Martin Kolár Střih: Marek Šulík Hudba: Marek Piaček Hana Orošová tisková mluvčí ČT TS Brno
12. 5. 2025
Loutkový film Život k sežrání režisérky Kristiny Dufkové byl po mnoha úspěších v zahraničí oceněn na tuzemském Mezinárodním festivalu animovaných filmů Anifilm, a to hned dvakrát.
10. 4. 2025
Po více než 30 letech byl vybrán na prestižní světový filmový festival v Cannes český hraný film. Celovečerní debut režisérky a scenáristky Zuzany Kirscherové Karavan, na jehož vzniku se podílela Česká televize, bude mít světovou premiéru v soutěžní sekci Un Certain Regard.
21. 3. 2025
Cenu poroty České soutěže za nejlepší film si z Mezinárodního festivalu o lidských právech Jeden svět odnesl distribuční dokument TA DRUHÁ, který vznikl za podpory České televize. Režisérka Marie-Magdalena Kochová skrze příběh osmnáctileté Johany citlivě přibližuje dlouhodobě opomíjené téma zdravých sourozenců, tzv. skleněných dětí vyrůstajících v rodinách pečujících o děti se speciálními potřebami.
10. 3. 2025
Čtrnáct Českých lvů získaly filmy, na jejichž vzniku se podílela Česká televize. Česká filmová a televizní akademie nejvíce ocenila Vlny režiséra Jiřího Mádla, Amerikánka má na kontě tři sošky. Dvě skleněné trofeje posbíraly dokument Ještě nejsem, kým chci být a animovaný snímek Život k sežrání, jednu pak Zahradníkův rok.
4. 2. 2025
Nejlepším filmem uplynulého roku je podle českých kritiků a kritiček Amerikánka. Snímek režiséra a producenta Viktora Tauše posbíral celkem tři sošky, za nejlepší fil, nejlepší režii a audiovizuální počin. Nejlepším dokumentem roku byl vyhlášen portrét fotografky Libuše Jarcovjákové v režii Kláry Tasovské s názvem Ještě nejsem, kým chci být. Jako nejlepší herec byl oceněn Oldřich Kaiser za roli nemluvného, novým sousedem i úřady zkoušeného protagonisty Zahradníkova roku, jehož režisérem je Jiří Havelka. Všechny tři snímky vznikly za podpora české televize. Celkem bylo oceněno sedm děl v deseti kategoriích.
23. 1. 2025
Audiovizuální ceny Trilobit získalo 5 distribučních koprodukčních snímků České televize. Ocenění si odnesly dva filmy hrané - Amerikánka a Zahradníkův rok a tři dokumenty - Ještě nejsem, kým chci být, Štěstí a dobro všem a Velký finále PSO. Formálně originální dokumentární portrét fotografky Libuše Jarcovjákové získal cenu hlavní. Porota vybírala z celkového počtu 78 snímků.
13. 1. 2025
V prvním kole hlasování akademici hodnotili 93 filmů, televizních seriálů a minisérií, které měly premiéru v minulém roce. O symbolické sošky Českého lva se v závěrečném klání v rámci 24 statutárních kategorií utká 29 titulů. V počtu nominací vedou filmy, které vznikly v koprodukci s Českou televizí - Vlny (14 nominací), Amerikánka (13 nominací) a Mord (10 nominací).
2. 1. 2025
O hlavní cenu pro nejlepší film uplynulého roku se utkají tři snímky. Všechny vznikly v koprodukci s Českou televizí. Amerikánka Viktora Tauše a dokument Kláry Tasovské Ještě nejsem, kým chci být, oba s celkovými pěti nominacemi napříč kategoriemi, a historické drama Vlny Jiřího Mádla, které získalo od kritiků a kritiček tři nominace.
8. 11. 2024
Velký úspěch na MFDF Jihlava znamenaly distribuční dokumenty, na jejichž vzniku se podílela Česká televize. Nejlepším tuzemským dokumentem je Dům bez východu Tomáše Hlaváčka, cenu za nejvýraznější světový dokument si odnesla Prezidentka režiséra Marka Šulíka. Cenu publika si odvezl snímek Dajori režisérského dua Martina Páva a Nicolase Kourka.
25. 10. 2024
Celovečerní film producentky Nataši Slavíkové a režiséra Petra Slavíka Tancuj, Matyldo, oba se na něm podíleli i jako scenáristé, vyhrál hlavní cenu na na Mezinárodním filmovém festivalu Sante Fe (SFiFF) v Novém Mexiku v USA. Zvítězil v konkurenci 27 filmů a dokumentů americké provenience, z Evropy byl na tento festival vybrán jako jediný snímek.
