Volgograd - Bitva o Stalingrad - jeden z největších válečných střetů v historii. Spolu s boji o Moskvu a u Kurska patří k nejvýznamnějším událostem druhé světové války na východní frontě. Útok na Stalingrad byl součástí širší ofenzivy s dalekosáhlými plány. Němci ji zahájili koncem června 1942, po sedmi měsících a za obrovských ztrát na životech ale byli nuceni kapitulovat.
Obklíčení Němci u Stalingradu: Hitler nevěřil, že se jeho muži vzdají
Obklíčení Stalingradu spolu s dalšími operacemi na východní frontě mělo za cíl dobýt sovětská ropná pole na Kavkaze a odříznout Rusko od dodávek americké a obecně spojenecké pomoci z Perského zálivu, hlavně z Íránu.
Jenže nepovedlo se. Německo bylo nucené se vzdát. K vítězství Sovětům pomohl také, jak známo, i na Rusko nezvykle silný mráz a nedostatek potravin a léků, jímž německá vojska čelila poté, co zůstala řadu měsíců v ruském obklíčení. Hitlerova vojska dostala porážka u Stalingradu na kolena, poté iniciativu na bojišti převzali Sověti, kteří se nakonec zastavili až v Berlíně.
„Šestá armáda musí plnit svou svatou povinnost“
Německé letectvo nedokázalo pro obklíčené vojáky zajistit zásoby, námraza a nejisté počasí si vyžádaly více obětí než činnost nepřítele. Pro německou armádu znamenalo nedostatečné zásobování pohromu. Vojáci přežívali v krutých podmínkách třicetistupňových mrazů, trpěli nedostatkem potravin a zdravotnického materiálu, chybělo jim zimní oblečení.
Velení wehrmachtu ale marně žádalo Hitlera o povolení k provedení vyprošťovacího manévru. Přišel naopak rozkaz z Berlína udržet město za každou cenu a vytvořit uprostřed obklíčené zóny „pevnost Stalingrad“, jež měla být přechodně zásobována ze vzduchu, a nakonec vysvobozena úderem vedeným zvenčí. Prosincový pokus maršála Ericha von Mansteina o prolomení ruské blokády však ztroskotal.
Navíc Rudá armáda postupnými útoky utahovala smyčku. Počátkem ledna 1943 se příliv zásob zmenšil natolik, že denní dávka jídla pro obklíčené německé vojáky byla 50 gramů chleba. Umírali tak na následky podchlazení, podvyživení, nemocí i zranění.
Sověti vyzvali německého generála Fridricha Pauluse ke kapitulaci už 8. ledna 1943. Slibovali lékařskou pomoc a potraviny, ale Paulus kapitulaci nepřijal. Teprve několik dní před kapitulací požádal Paulus Hitlera o souhlas. Hitler odmítl se slovy: „Šestá armáda musí splnit svou svatou povinnost“. Navíc ještě Pauluse „pro jistotu“ 30. ledna povýšil do hodnosti polního maršála. Proč? Hitler totiž očekával, že Paulus raději spáchá sebevraždu, než aby se vzdal.
Ale to se přepočítal - generál polní maršál Fridrich Paulus nakonec 31. ledna 1943 podepsal kapitulační listinu, která měla ukončit dosavadní boje v jižní části stalingradského kotle. V severní části se ještě bojovalo. Úplnou kapitulaci hitlerovského Německa pak 2. února 1943 podepsal generál pěchoty Karl Strecker, čímž skončila bitva o Stalingrad.
Tomáš Jakl, historik
„Z vojáků zajatých u Stalingradu se vrátilo asi jen pouhých tisíc mužů. Podmínky v sovětských zajateckých táborech byly strašlivé. Vojáci byli transportováni na velké vzdálenosti - pěšky, v zimě, za minimálního zásobování potravinami.“
Do ruského zajetí následně padlo asi 100 tisíc německých vojáků. Nacházeli se v žalostném stavu. Tisíce jich následně zemřely při pochodu do zajateckých táborů, další desetitisíce v důsledku totálního vyčerpání a nemocí v zajateckých táborech v okolí Stalingradu. Tam přežilo pouze 33 tisíc mužů, kteří byli později Sověty transportováni na Ural a na Sibiř, kde pracovali v uhelných a uranových dolech. Do Německa se jich v 50. letech vrátilo pouze šest tisíc.
Podrobnější informace lze nalézt na stránkách německá armáda ve druhé světové válce.
Bitva u Stalingradu si v řadách německé armády a jejích spojenců vyžádala přes 800 tisíc mrtvých, zraněných či zajatých. Obrovské ztráty utrpěla také Rudá armáda; počet mrtvých, zraněných či nezvěstných podle všeho překročil jeden milion. Bitva o Stalingrad patřila spolu s boji o Moskvu a střetem u Kurska k nejvýznamnějším událostem druhé světové války na východní frontě. Po Stalingradu převzali iniciativu na bojišti Sověti, kteří se nakonec zastavili až v Berlíně.
- Dnešní Volgograd se z rozhodnutí městského sněmu dnes, v sobotu 2. února, opět nakrátko stane Stalingradem. Celé Rusko totiž bude slavit 70. výročí porážky německých vojsk u Stalingradu. Město na Volze změnilo název již několikrát. Původně bylo založeno jako pevnost Caricyn, později neslo jméno sovětského diktátora Josifa Stalina, který zde působil za občanské války, a po odhalení Stalinových zločinů se v roce 1961 přejmenovalo na Volgograd.
GALERIE
videogallery_000213196