Kubiš: Hrdina v pouhých 29 letech

Praha - Bylo mu jen 28 let a jeho jméno v protektorátu Čechy a Morava znal snad každý. Rotmistr Jan Kubiš, který spolu se slovenským rotmistrem Jozefem Gabčíkem zabil v roce 1942 „kata českého národa“, zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Kubiš, který se narodil před 100 lety, zahynul s dalšími parašutisty v červnu 1942 v pravoslavném chrámu Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici. Do devětadvacátých narozenin mu tehdy scházelo jen šest dní.

Narodil se 24. června 1913 v Dolních Vilémovicích, kousek od Třebíče, do chudé rodiny. Matka mu zemřela právě, když šel do školy. A tehdy si jej vzali k sobě příbuzní Mitiskovi z nedalekého Ptáčova. „Když se chystal nastoupit do školy jako prvňáček, tak mu umírá maminka, umírá mu novorozená sestra a tatínek v tu chvíli se už není schopen o rodinu postarat,“ přibližuje krušné Kubišovo dětství vojenský historik Eduard Stehlík. „Jan se ocitá u své tety a strýce, kde žije sedm let bez svého otce, který mezitím vlastně zakládá novou rodinu,“ dodává Stehlík pro Český rozhlas. Kubiš už ve čtrnácti letech odešel za prací, živil se jako čeledín, kočí v lese či jako topič v cihelně.  

  • Eduard Stehlík, vojenský historik: "Přestože vyrůstal ve složité situaci, vyrostl z něj muž, velký vlastenec, který byl schopen provést čin, který vstoupil do dějin..." 

Jako voják z povolání prožil Mnichov. S protektorátními poměry se ale smířit nedokázal, a tak tři měsíce po okupaci odešel ilegálně do Polska, kde se přihlásil do československé vojenské jednotky. Zde se poprvé setkal s Jozefem Gabčíkem. 

„Nezapomenu nikdy toho dne, neb jsem přecházel přes lesy od rána 4 hodin do 3 hodin odpoledne. Byla to dost nebezpečná cesta, neb již v tom čase hranice mezi Polskem a námi byly hustě hlídány německými financi a lidmi Němci tam nastrčenými.“ – z válečného deníku Jana Kubiše. 

Ilustrační foto
Zdroj: ČT24

Po přesunu do Francie sloužil s Gabčíkem v Cizinecké legii v Alžírsku, již od září 1939 se ale stali příslušníky čs. armády ve Francii. Účastnili se bojů ve Francii a po pádu Francie odpluli na lodi Rod El Farag do Anglie. Do Liverpoolu dorazili 12. července 1940, na poslední lodi, která připlula z poražené Francie. 

V létě 1941 se s Gabčíkem účastnil speciálního výcviku, určeného pro nasazení v nepřátelském týlu. Kubiš byl hodnocen jako „pomalejší, ale svědomitý, ukázněný, rozvážný, dbalý zevnějšku. Solidní, oblíbený, národnostně velmi uvědomělý. Má snahu po vzdělání. Prokázal velitelské schopnosti, vědomosti, schopen velet pěší i kulometné četě“. 

Od listopadu 1941 oba čekali na nasazení do akce. Té se nakonec dočkali v noci z 28. na 29. prosince 1941, kdy byli vysazeni na území protektorátu v rámci výsadku Anthropoid. Místo u Ejpovic u Plzně ale přistáli poblíž Nehvizd u Čelákovic. Gabčíkovi s Kubišem se posléze podařilo nalézt úkryty v Praze a začali plánovat atentát na Heydricha. 

Ilustrační foto
Zdroj: ČT24

Kubiš s Gabčíkem se pak rozhodli, že na Heydricha zaútočí při jeho cestě z Panenských Břežan do Prahy v zatáčce pod Vychovatelnou. Vše si dobře obhlédli, 12 dní jezdili na kolech do Břežan. Při atentátu 27. května 1942, který trval asi 20 sekund, se Kubiš zachoval duchapřítomně: poté, co z Gabčíkova samopalu nevyšla rána, vrhl na Heydrichův vůz granát. 

Okamžitě po atentátu bylo vyhlášeno stanné právo a začaly popravy. Do chrámu v Resslově ulici přišel Kubiš 29. května, Gabčík 1. června. Gabčík těžce nesl, že jeho zbraň selhala. Po zradě výsadkáře Karla Čurdy přepadlo kostel 18. června gestapo; Gabčík spáchal v bezvýchodné situaci sebevraždu, těžce raněný Kubiš, který spolu s Adolfem Opálkou a Josefem Bublíkem bojoval na kůru, vykrvácel po zranění v lazaretu SS v Podolí. 

Z Kubišovy široké rodiny bylo postupně zatčeno 250 lidí, nejbližší rodina byla odeslána do koncentračního tábora Mauthausen, kde byla 24. října 1942 popravena společně se spolupracovníky parašutistů a rodinou parašutisty Valčíka. Je po něm pojmenována ulice v Praze 8 či ulice v Třebíči a Pardubicích, byl několikrát posmrtně vyznamenán. Letos se při rekonstrukci jeho rodného domu v Dolních Vilémovicích našly jeho dopisy, části vojenského stejnokroje i fotografie jeho přátel.