Složky, služby a formáty televizního vysílání

Složky, služby a formáty televizního vysílání
Probuď Déčko!

Slovníček pojmů

AC-3

Audio Coding 3

Metoda pro kompresi zvukového signálu vyvinutá firmou Dolby Labs., která je základem vícekanálového zvukového systému Dolby Digital (DD), používaného mimo jiné i v digitálním vysílání DVB.

ATRAC

Zvuková perceptuální kompresní metoda, která je základem systému Sony MiniDisc. Modifikovaná verze tohoto algoritmu je použita ve vícekanálovém zvukovém systému SDDS (Sony Digital Dynamic Sound) pro kina.

Co je to HD — Obraz s vysokým rozlišením — Technika — Vše o ČT — Česká televize

Technika

Technika

  • Na těchto stránkách najdete technické informace o vysílání, šíření a příjmu signálů ČT, dále články o technické stránce vysílání a službách, které s vysíláním souvisí. Užitečné informace můžete najít i ve slovníčku pojmů a v odpovědích na nejčastější dotazy. Nechybí ani informace o technických službách, které ČT poskytuje.

Co je to HD?

Současné televizní vysílání je šířeno ve standardním rozlišení SD (Standard Definition), které odpovídá evropské analogové soustavě barevné televize PAL s formátem obrazu 4 : 3 a dvěma proloženými půlsnímky, kterých je za vteřinu 50. SD zobrazuje 414 720 obrazových bodů na 576 horizontálních řádcích, na každém je 720 obdélníkových obrazových bodů s poměrem stran 16 : 15. Jde o formát 576i25.

Oproti tomu plné rozlišení HD (High Definition) skládá obraz z 2 073 600 obrazových bodů (1080 řádků o 1920 bodech). Za vysoké rozlišení se považuje i obraz s rozlišením 921 600 bodů (720 × 1280). Oba systémy již mají čtvercový obrazový bod a formát obrazu 16 : 9. Pro přenos tohoto velkého počtu bodů se používá prokládané řádkování se dvěma půlsnímky („i“ jako interlaced) a postupné řádkování s jedním snímkem („p“ jako progressive). V Evropě se standardně využívá snímkový kmitočet 25 nebo 50 Hz s tím, že u prokládaného řádkování se 25 snímků za vteřinu rozdělí na 50 půlsnímků, aby obraz neblikal. V praxi se tak uplatňují dva formáty: 720p50 nebo 1080i25, který Česká televize používá pro pozemní i družicové vysílání v HD.

Až pětinásobně vyšší počet obrazových bodů při rozlišení HD umožňuje zobrazovat podstatně větší obrazové detaily než v případě vysílání v kvalitě SD. Obraz tak může být ostřejší, jasnější a rovněž podání barev je podstatně věrnější. Obraz je proto vhodné sledovat i ze vzdálenosti tří výšek obrazu (3H) oproti 6H u standardního rozlišení.

Divácký zážitek je ovšem vykoupen vyššími náklady na výrobu pořadů. Kromě nové HD techniky na všech úrovních zpracování je zapotřebí také dražší výprava. Všechny kostýmy, líčení herců, vybavení interiérů a cokoliv dalšího, co se má objevit před kamerou, musí být vyhotoveno precizně do nejmenších detailů, aby divák nepoznal, že se jedná o kulisy. Prakticky vyloučené je užití malovaných kulis v náznaku, na hranici je i technika kašírování. V podstatě všechny objekty by měly být reálné, což je pochopitelně finančně náročnější.

…a nativní HD?

Pomyslnou nálepkou „Nativní HD“ se označují audiovizuální díla vytvořená na všech úrovních produkčního řetězce takovými technologiemi, které zpracovávají plné vysoké rozlišení. Od kamery, přes střižnu až po nosiče vše vyhovuje formátu HD. Tím je zachována nejvyšší možná kvalita obrazu.

Zejména starší pořady však byly natočené kamerami a zpracovány ve střižnách operujících ve standardním rozlišení SD (HD jednoduše ještě neexistovalo). Takové snímky se do vysokého rozlišení přepočítávají vyspělým profesionálním zařízením. Z podstaty věci však nemohou dosáhnout takové kvality obrazu, jakou skýtá právě nativní HD rozlišení.