Natáčení zvukových filmů — Počátky zpravodajství — Martin Glas — Vzpomínky pamětníků — Historie — Vše o ČT — Česká televize

16 mm filmové šoty vlastní výroby byly dlouho němé. První 16 mm filmový zvukový šot vlastní výroby jsme vysílali 8.prosince 1958 a byla to reportáž z divadelní komedie Jaroslava Dietla "Nepokojné hody svaté Kateřiny", kterou v divadle S.K.Neumanna v Libni natočil kameraman Josef Robek kamerou Caméflex, na kterou podle jeho návrhu technici kamerového oddělení pánové Beneš & Novák namontovali magnetofonovou snímací hlavu a technik Kacl z technické laboratoře vyrobil předzesilovač. Jako surovina se použila filmová inverze se stranovým magnetickým polevem - tedy film později označovaný jako COMMAG (COMOPT byl kombinovaný optický záznam a SEPMAG separátní magnetický záznam, tedy dvoupás - ten se ovšem zpočátku nesprávně programovou hantýrkou označoval jako TRC /telerecording/, protože touto technikou se natáčel u telerecordingu zvuk). Kombinovaný magnetický záznam nebylo možné stříhat, protože obraz a zvuk byl na tomtéž nosiči a bylo nutné tomuto handikepu natáčení přizpůsobit. Touto technikou pak natočil Josef Robek ještě v témže roce pro štědrovečerní Televizní noviny rozhovor Jaroslava Bouze s Terezii Brzkovou, filmovou Babičkou.

Pak jsme dostali zvukovou techniku pilotonu s magnetofonem Mayhak. To byl magnetofon na péro s těžkým setrvačníkem. Magnetofon vážil dvacet kilo a když se zdvihl, tak zůstal i s rukou ležet na zemi. Zvuk se natáčel na normální úzký pásek, na který se současně zaznamenávala pilotovací frekvence, kterou generovala filmová kamera, s níž byl Mayhak spojený kabelem. Zpočátku chvíli trvalo, než se zařadilo do provozních předpisů ustanovení, kdo má vlastně vozit tento kabel, zda kameraman nebo zvukař a tak se něko likrát stalo, že jsme přijeli na natáčení a kabel nebyl.

Po natáčení se zvuk přepsal z Mayhaku na 16 mm magnetickou perforovanou surovinu a film se pak sestříhal jako dvoupás (SEPMAG). Tehdy byly zřízeny i první míchačky se zvukovou hlasatelnou. Ovšem když se spíkr při natáčení komentáře spletl (nebo zvukař při míchačkách) krátce před koncem dílu, bylo nutné natáčet (nebo míchat) celý díl znovu, protože elektronický vpis ještě neexistoval. Ten přišel až v době, kdy jsem už ve zpravodajství a v Besedě nepracoval a o jeho výhodách jen slyšel a mohl snít. Ovšem práci s optickým záznamem 35 mm filmu jsem předtím ještě zažil a tu si už dnes někdo těžko dovede představit.

Sestřih zvuku si vyžádal profesionální stříhací stoly. Ty dosavadní totiž byly amatérsky vyrobené, s přibližnou promítací rychlostí a bez snímání zvuku. K lepení filmu se používaly běžné amatérské filmové lepičky.

Martin Glas
31.3.2003