Historie

Československá televize

Dějiny televizního vysílání v Československu do roku 1992

Labyrint II

1. část — StB versus ČST — Československá televize do roku 1992 — Historie — Vše o ČT — Česká televize

Státní bezpečnost v 70. a 80. letech věnovala operativní pozornost hromadným sdělovacím prostředkům, zejména pak Československému rozhlasu a Československé televizi. Komunistický režim totiž po Pražském jaru 1968 nevěřil ani vlastní kádrové politice a "specifické" prostředky politické policie využíval i ke kontrole situace ve svém hlavním nástroji politické a kulturní propagandy.

První odbor hlavní správy kontrarozvědky (II. správa) založil na ČST již 26. března 1971 příslušný objektový svazek, který byl v rámci reorganizace aparátu Federálního ministerstva vnitra v roce 1974 předán na 2. oddělení 3. odboru nově vzniklé správy kontrarozvědky pro boj s vnitřním nepřítelem (X. správa). V posledním roce normalizačního režimu tento svazek vedlo 4. oddělení 11. odboru hlavní správy kontrarozvědky (opět II. správa), kde bylo také s největší pravděpodobností jeho patnáct dílů (včetně finančních dokladů) počátkem prosince 1989 zničeno.

Výše uvedené útvary Státní bezpečnosti prováděly tzv. kontrarozvědnou ochranu Československé televize. Co to teoreticky znamenalo, vysvětluje diplomová práce absolventa fakulty StB Vysoké školy SNB kpt. Jána Čikoše z roku 1985/86 Systém opatření a úkoly orgánů StB při kontrarozvědné ochraně hromadných sdělovacích prostředků se zaměřením na Československý rozhlas a televizi.

Státní bezpečnost realizovala kontrolu ČST "objektovým" způsobem. "Jeho výhodou je možnost získání komplexní [znalosti] operativní situace v objektech... Čs. televize, umožňuje soustředit činnost agenturní a důvěrnické sítě na nejdůležitější a nejvíce ohrožené útvary, úseky, hlavní redakce a tím efektivně odhalovat, předcházet, zamezovat podvratnou činnost protivníka a preventivně působit vůči negativním jevům."

Teorie státobezpečnostní činnosti uváděla, že prameny, z nichž orgány StB získávaly informace, byly různé a dělily se na prvotní a druhotné. "Mezi prvotní patří zprávy agentů, důvěrníků, oznámení občanů, poznatky a hlášení pracovníků sledování, zprávy operativně technických prostředků a osob, které bezprostředně pozorují protivníka a vstupují s ním do přímého kontaktu, nebo mají možnost pozorovat události probíhající v jeho prostředí. Mezi druhotné prameny patří materiály informačních a analytických služeb, směrnice..."

Při sledování operativní situace v ČST měli příslušníci StB vycházet z "hluboké" analýzy objektu, tj. organizace a členění "chráněného" objektu, jeho vnitřních a vnějších vazeb, včetně vztahů do zahraničí, z náplně práce jednotlivých článků objektu, znalosti státního, hospodářského a služebního tajemství, z přehledu "zranitelných" míst a jejich zabezpečení. Součástí analýzy byla důkladná znalost "kádrové struktury" objektu ČST, která předpokládala vypracování rozboru sociální a politické struktury zaměstnanců, včetně vízových cizinců a osob bez státní příslušnosti zaměstnaných v objektu, znalost charakteru, postavení a úkolů společenských organizací a jejich vlivu na zaměstnance. Úkolem s jednoznačnou státobezpečnostní povahou pak bylo: "Zjištění osob ohrožujících vnitřní pořádek a bezpečnost státu (tzv. evidované či nepřátelské osoby - pozn. paž), jejich kategorizace, rozmístění, styky a vztahy na nepřátelské prostředí mimo objekt, zjištění osob majících styky do kapitalistických států, zjištění bývalých zaměstnanců, kteří byli propuštěni pro závadovou činnost, nebo emigrovali a jejich spojení do objektu, přehled osob určených pro styk se státním, hospodářským a služebním tajemstvím, zhodnocení předmětu zájmu vnitřního a vnějšího protivníka o objekt a jednotlivé pracovníky."

Politicko-bezpečnostní úloha politické policie při "ochraně" ČST byla dána požadavkem "vytvoření spolehlivé bariéry směrující k předcházení možných záměrů protivníka v obhospodařovaných objektech a na druhé straně pak odhalování, předcházení a zamezování konkrétní podvratné činnosti".

Působení StB uvnitř ČST

Státní bezpečnost působila prostřednictvím administrativních opatření a opatření tzv. operativních. Mezi administrativní patřilo "organizačně právní" ovlivňování činnosti odpovědných vedoucích pracovníků podílejících se na zajištění ochrany objektů. "Orgány StB poskytují vedení objektu odbornou a metodickou pomoc, upozorňují na zjištěné negativní jevy a požadují jejich odstranění." Orgány Státní bezpečnosti měly výhradní postavení ve výběru a prověrce osob určených pro přístup osob k "utajovaným" skutečnostem. Jako preventivně výchovné působení při "zajišťování ochrany objektů" orgány StB organizovaly pracovníkům ČST přednášky, besedy, rozbory příčin a podmínek umožňujících trestnou činnost, které měly vést ke zvýšení jejich politické "bdělosti a ostražitosti". Povinné byly i přednášky a besedy s nositeli utajovaných skutečností, kteří se zúčastňovali jednání s cizinci, či vyjížděli na služební cesty do "kapitalistického" zahraničí. Zásadním úkolem Státní bezpečnosti pak bylo předávání vybraných informací o situaci v objektu stranickým a státním orgánům, ale i vedení ČST "zejména o zjištění závažných nedostatků při zajišťování kontrarozvědné ochrany…"

Cílem operativních opatření orgánů StB bylo utajovanou formou spolupůsobit právě při kontrarozvědné ochraně ČST "vůči podvratné činnosti" vnitřního a vnějšího protivníka. "Utajovaná kontrola ochrany a bezpečnosti... je prováděna za pomocí sítě tajných spolupracovníků a dalších operativních prostředků, je zjišťován a kontrolován stav ochrany objektů, zejména míst vzniku mimořádných událostí, možností zneužití vysílání rozhlasu a televize k protispolečenskému vystoupení, úniku utajovaných skutečností, vzniku negativních jevů a situací, zajištění rozmnožovacích strojů před zneužitím... Orgánové StB působí prostřednictvím tajných spolupracovníků na osoby, které se dopouštějí protispolečenského jednání. Uplatňují se zejména tam, kde není žádoucí využívat veřejné formy prevence."

Prostřednictvím agenturní sítě měla být také věnována soustavná pozornost "specialistům, osobám, které jsou nositeli utajovaných skutečností tvořících předmět státní tajemství, rozhlasovým a televizním hlasatelům, redaktorům, režisérům a kameramanům, zejména před akcemi speciálních služeb imperialistických států, emigrantských a ideodiverzních center protivníka". Kromě případných příprav k emigraci měly být zjišťovány jejich "podezřelé" styky, "názory na současnou politickou a ekonomickou situaci doma i v zahraničí, rodinné a majetkové poměry, životní styl... Při skupinových služebních cestách pracovníků a umělců do kap. zahraničí, například... početnějších štábů ČST, je vhodné zařazovat spolehlivé a zkušené agenty, ale využívat i možnosti zařadit mezi ně orgány StB, kteří mohou bezprostředně zabránit emigraci a účinně působit vůči nepřátelským akcím vnějšího protivníka".

Dalším úkolem příslušníků StB mělo být odhalování "možné agentury nepřátelských rozvědek" v ČST a dále i "protisocialistických elementů, zejména osob, které svůj kladný vztah k socialistickému zřízení předstírají", a předcházet či zamezovat tak "podvratné činnosti, vzniku negativních jevů a působení vnitřního a vnějšího protivníka v oblasti ideologické diverze na názory a nálady pracovníků rozhlasu a televize na jejich světový názor a prostřednictvím vědomí na politické a mravní konání". Dokonalé zadání pro politickou policii!

Slovy státobezpečnostního newspeaku: "Za pomoci agentů a důvěrníků zjišťujeme pracovní zařazení a činnost osob, které udržují hlášené i utajované styky s cizinci kapitalistických států, usilují o vystěhování nebo emigraci do zahraničí, byli odsouzeni za protistátní činnost, navrátilce, kteří usilují o zaměstnání... Dále zjišťovat osoby, které jsou lehce manipulovatelné k nepřátelské činnosti ohrožující vnitřní pořádek a bezpečnost státu, zjišťovat jejich politické názory, prověřovat stykovou základnu, návštěvy v místě bydliště, dojíždění na zastupitelské úřady kapitalistických států v ČSSR, kontakty na zpravodajsky zajímavé čs. občany mimo objekty, na nositele utajovaných skutečností s cílem zjištění příznaků spojení nebo příslušnosti k speciálním službám imperialistických států. Při státobezpečnostní prověrce zkoumáme také osobní dokumenty zájmových osob, jejich pravost a pravdivost údajů v dotaznících a životopisech..."

Státní bezpečnost preferovala shromažďování a získávání informací o možných "protisocialistických" projevech v ČST, konkrétně to znamenalo věnovat operativní pozornost "osobám, které se v krizových letech 1968-1969 aktivně podílely na antisocialistických, antisovětských vystoupeních a byly členy nátlakových organizací a nebyly stranicky řešeny, udržovaly nebo udržují kontakt na signatáře Charty 77 a zařazovat je do první až třetí garnitury. Zjišťování a zkoumání negativních jevů a mimořádných událostí... v ČST s cílem vyhledávat závažnou protistátní a negativní činnost. Operativní pozorování míst, kde jsou možnosti zneužití rozmnožovací techniky, vysílací techniky, ale i místa poslechu štvavých vysílačů RSE, Hlas Ameriky, BBC a Radio Vatikán."

Kontrarozvědné útvary StB si daly za úkol zabránit návštěvám televize "kádrovým rozvědčíkům, vízovým cizincům a dalším osobám podezřelým ze spolupráce nebo příslušnosti k západním speciálním službám". Ještě důležitější úkol byl směrován proti "vnitřnímu" nepříteli: "Zamezení přijetí do pracovního poměru v... ČST osobám, ke kterým byly zjištěny negativní poznatky StB charakteru, osobám, u kterých byly zjištěny styky na signatáře Charty 77, VONSu a další pravicově orientované osoby nebo skupiny... Zamezovat zájmovým osobám v přístupu k utajovaným skutečnostem a vycestování do kapitalistických států. Jde o zamezování a předcházení stykům na ochraňované objekty, osobám ke kterým byly v minulosti získány negativní poznatky StB charakteru."