Tiskové zprávy, archiv novinek — Televizní studio Ostrava — Česká televize

Situace, která se běžně v České republice nestává. Tento týden uplyne rok od střelby v ostravské nemocnici. Je vše zapomenuto? Jak se s touto tragickou událostí vyrovnali někteří přímí účastníci? Odpovědi na otázky hledala redaktorka Tereza Krumpholzová v dokumentu Rok poté. Diváci pořadu 90' ČT24 jej mohou sledovat již tento čtvrtek 10. prosince ve 20.20 hodin.

„Byla to událost, která zasáhla velmi mnoho lidí. Těžko byste hledali někoho, kdo o ní pak ještě dlouho nepřemýšlel, nešlo to jen tak pustit z hlavy ven,“ říká redaktorka Zpravodajství Tereza Krumpholzová, jež byla onen osudný den na místě jako jedna z prvních. „My jsme to měli v redakci s kolegy podobně, vraceli jsme se k tomu, i když jsme pracovali na úplně jiných reportážích. Postupně tak vznikala myšlenka a potřeba se tématu dále věnovat. Myslím si, že by se nemělo zapomínat, protože nikdy nevíme, kdy a kde se může něco podobného opakovat.“

„Za dobu mé existence na zásahové jednotce, za 27 let, to byl asi nejsložitější zákrok, na kterém jsem byl a kterému jsem velel. A bylo to jak počtem obětí, tak i trestným činem a prostředím, protože tam byla spousta nezúčastněných osob,“ vzpomíná velitel zásahové jednotky.

Co se tenkrát stalo? Poliklinika Fakultní nemocnice Ostrava, úterý 10. prosinec 2019, čekárny se plní pacienty. Po sedmé hodině ranní vchází do budovy muž ozbrojený pistolí. Vybírá si čekárnu traumatologické ambulance ve třetím patře objektu a do čekajících pacientů začíná střílet, z bezprostřední blízkosti cílí rány na hlavu a na hrudník. Sedm mrtvých, dva těžce zranění. Začíná křik, pláč, chaos. Za pár minut tísňová linka přijímá první volání o střelbě, tři minuty nato jsou k zařízení vyslány hlídky z celé Ostravy. Do nemocnice přijíždí zásahová jednotka, policie i záchranáři. Na místě jsou i televizní štáby, mezi prvními zpravodajci ostravského studia, živě předávají divákům ČT aktuální informace. Začíná okamžitá evakuace objektu a složité hledání neznámého útočníka, kterému se ale podařilo z budovy nepozorovaně uniknout. Těsně po desáté policie potvrzuje, že zná identitu údajného pachatele i registrační značku vozu, kterým odjel. Ten nad Ostravou hledají dva vrtulníky. Do půl hodiny nacházejí odstavené auto na osamělém místě. Útočník spáchal sebevraždu.

Postupem času se život vrátil do zajetých kolejí. Každý z přímých i nepřímých účastníků v sobě musel prožité trauma nějakých způsobem zpracovat. Někomu stačily týdny, jinému měsíce, někdo potřebuje psychologickou pomoc ještě dnes. Projevilo se to i při natáčení dokumentu Rok poté.

„S většinou lidí, se kterými jsme natáčeli, jsme tragédii prožívali přímo na místě, 10. prosince 2019. Setkat se s nimi opět s odstupem času a vrátit se k jejich myšlenkám bylo pro mě a celý tým velmi dojemné samo o sobě. Najednou si člověk pospojuje spoustu příběhů a situací, které mu v onen den a v tom všem zmatku a stresu nedošly. A musím říct, že mě překvapily velmi citlivé výpovědi a vzpomínky nejen lékařů, ale i zasahujících policistů,“ říká Tereza Krumpholzová a dodává: „Každý z nich se s tragédií vyrovnával a vyrovnává jinak. Vždycky je těžké a náročné vyvolávat vzpomínky na něco tak nepříjemného, ale musím říct, že všichni, se kterými jsme natáčeli, si přesně pamatovali průběh toho dne, tedy 10. prosince 2019. A všem se vzpomínky občas vrací, v různých situacích, v různých kontextech.“

Jednou z vypovídajících v dokumentu je i lékařka Jana Pometlová, která v den útoku ordinovala v ambulanci traumatologie. „Je těžké vzpomínat, ale došlo mi, kolik lidí by ovlivnilo, kdybych já v pořádku nebyla. Navenek se snažím být stejná, aby malé děti doma, které mám, nepozorovaly nějakou změnu nebo se neptaly, co se děje, proč se to děje a jak to je. Snažím se být vnitřně vděčnější za všechny i drobné úspěchy, které mám. I za to, že hezky svítí sluníčko a jsou teď na podzim krásně zbarvené stromy.“

námět a scénář: Tereza Krumpholzová // režie: Tomáš Vavrečka, Tereza Krumpholzová // hlavní kamera: David Karas // zvuk: Matěj Linhart, Kamil Raběčný // střih: Michal Weislechner // vedoucí projektu: Radek Wiglasz // šéfproducent: Daniel Juřička // šéfredaktor: Michal Klokočník

Taťána Reková