Tiskové zprávy, archiv novinek — Televizní studio Ostrava — Česká televize

Události roku 1968 obrátily život zlaté slavice naruby. Jak žila její tehdejší fanynka, která se s ní nechala vyfotografovat a později pracovala ve stejném divadle? Jak dopadlo jejich setkání po téměř 40 letech? Dvě ženy, dva osudy. Nedávná historie v paralelním portrétu režiséra Martina Dolenského. Účinkují M. Kubišová, V. Bruderová, J. Bruder, M. Hein, V. Neckář, L. Hejdánek a další . Sledujte ve čtvrtek 11. září 2008 na ČT2 ve 20:00 hodin.

Dokument má v podtitulu slogan "jeden den, dva osudy". Tentokrát vychází z fotografie, na které je zachycena skupina lidí na autogramiádě Marty Kubišové v březnu 1969, ktrátce poté, co obdržela Zlatého slavíka za r.1968. V tu dobu začal fungovat její fanklub, byl to druhý fanklub (klub přátel), který u nás vznikl (první měl W.Matuška).

Tato tradice tenkrát u nás neexistovala, socialistický režim vnímal jakékoliv spolčování, které neměl pod přímou kontrolou, jako nebezpečené. Ve fanklubu se angažovala mladá žena, která krátce předtím nastoupila jako kostymérka do Divadla Rokoko, kde působila i MK. Na fotografii stojí nad M.Kubišovou a čeká na podpis.

Na samém konci dokumentu se tyto dvě ženy znovu po tolika letech znovu setkají a naše kamera je u toho, ale před tímto posledním záběrem shrneme všechno, co obě dvě zažily v posledních čtyřiceti letech. "Historie nezasahuje jen do života slavných, zasahuje do života nás všech," říká se k úvodním komentáři, a tak stavíme vedle sebe v chronologickém sledu klíčové události ze života M.Kubišové poté, co se rozloučila s pop music, a stejné období v životě Vladěny, která se v divadelním světě seznámila s hercem Jiřím Bruderem a stala se jeho ženou.

Ve srovnání s Martou Kubišovou má člověk pocit, že paní Vlaďka Bruderová by dokázala žít svůj klidný, nekonfliktní život kdykoli a za všech okolností. Možná absolvovala jakési malé soukromé revolty, ale rozhodně o nich nemluví, změny po roce 1989 přivítala především jako příležitost k cestám do zahraničí.

Kolik je takových, kteří by mohli také vyprávět o tom, jak jsme splývali s davem, jak jsme nechávali v popředí ty své obdivované ikony a populární obličeje, aby riskovaly slávu i existenci. Jak jsme samozřejmě přijímali to, že se někteří z nich stávali mluvčími odporu vůči totalitě a v bezpečném pohodlí jsme jim drželi palce, když jejich jména ve výčtu podpisů pod Chartou 77 oznamovali na Hlasu Ameriky. Přicházejí v úvahu i dotazy, jak velmi vnímá ten či onen společenskou změnu pro r. 1989, zda si všichni uvědomujeme význam návratu k demokracii, případně svou vlastní odpovědnost.

Návrat Marty Kubišové na koncertní pódia po letech odmlčení nebyl snadný,postupně ale nacházela další příležitosti, etablovala se v televizi, má své divadelní představení a zase je o ní slyšet - ať už jde o ochranu zvířat nebo prosazování uměleckých projektů. Dívka ze společné fotografie se dnes věnuje své rodině a vnoučatům.

Jsme přesvědčení (ostatně už vloni to dokázal podobě laděný dokument Polibek Alexandra Dubčeka), že "obyčejný osud" může zaujmout a odzrcadlit společenský vývoj. Reflexe diváků se při tom zřejmě promítá i do vlastních postojů a zážitků, které se jim vzájemně srovnávají srozumitelněji.

Vyrobilo Centrum Publicistiky a dokumentu Televizního studia Ostrava v dramaturgii Vladimíra Štvrtní a v režii Martina Dolenského.

Jolanda Pilařová
koordinace vysílání a komunikace
Televizního studia Ostrava