Poslední v diskusi:
Chystáte opakování sériálu Nemocnice na pokraji zkázy?... čtěte

Kamil Halbich: „Nové osudy trefně navazují na původní Nemocnici“

Jaká byla vaše cesta k postavě Vítka Krásného?
Volal mi režisér Viktor Polesný, se kterým se známe asi patnáct let, že je v Nemocnici role přímo pro mě. Říkal, že si v té roli nedokáže představit nikoho jiného a byl by rád, kdybych ji hrál. Samozřejmě jsem byl potěšen. Ještě větší radost jsem měl, když jsem zjistil, že by mou partnerkou měla být Vilma Cibulková, se kterou jsem byl léta v angažmá, a rádi se spolu potkáváme.

Byly pro vás scénáře zárukou kvality?
Ačkoliv má moje role jen čtyři nebo pět obrazů v každém díle, dal jsem si tu práci a přečetl je všechny. Přišlo mi, že nové osudy velmi trefně navazují na původní Dietlovu Nemocnici.

Změnil se během natáčení váš pohled na doktory?
Určitě. Největším zážitkem pro mě byla návštěva na operačním sále před začátkem natáčení. Šli jsme se podívat s Martinem Preissem na operaci kyčelního kloubu jedné babičky. Tyhle situace opravdu nemusím, ani nemám v oblibě krváky. Byl jsem zvědavý, jestli omdlím nebo ne. Dojem byl naprosto opačný. Byl jsem fascinovaný. Pocity se mi ještě dnes těžce popisují. Možná jsem naivní, ale byl bych velmi rád, aby ze seriálu vyšlo najevo, že doktoři jsou skuteční frajeři.

Jak moc jste musel zabrousit v rámci své role do lékařských termínů?
Naštěstí moc ne. Anesteziologové, když zrovna neřeší nějaký malér, to nemají zase tak složité. V podstatě jen kontrolují přístroje. Vzpomínám si, že když se točil příjem na emergency, neměli jsme ve scénáři jediné slovo textu. V tu chvíli jsme museli začít improvizovat a pár lakařských termínů jsme se museli rychle naučit.

Jak se vám ryze kladná postava hrála?
Ještě aniž bych přečetl jedinou řádku scénáře, zjistil jsem, že se postava jmenuje Vítek Krásný. V tu chvíli jsem si řekl, že to bude buď absolutní debil, nebo že to bude postava totálně kladná. Pak jsem s úlevou zjistil, že to bude ta druhá varianta. Nemylte se, že se kladná postava hraje dobře. Člověk musí zůstat naprosto uvěřitelný. Naštěstí jsme u Viktora měli volné pole působnosti a scénáře jsme si mohli drobně upravovat.

Máte s Vítkem Krásným něco společného?
Úplně věřící nejsem, ale myslím si že jako snad každý člověk se snažím v životě hledat nějakou spravedlnost. Stejně jako on mám své hranice. Když je někdo překročí, umím se bránit. Společné máme možná i některé povahové rysy. Jsem introvert, což je zrovna v herectví vlastnost úplně k ničemu (smích).

Objevil se ve vaší roli nějaký moment, který důvěrně znáte ze svého života?
Určitě. Třeba dobývání krásný ženský zná asi každý.

Vítek si navzdory svým schopnostem moc nevěří. Jak to máte vy?
Když si nevěříte třeba v golfu, odehrajete devadesát procent špatné hry. V oboru herectví by s tím nešlo žít asi vůbec. Člověk se snaží občas nedostatek sebedůvěry potlačovat třeba tím, že chodí dobře připravený na zkoušky. Nedokážu si představit herce, který by šel na jeviště a neměl sebedůvěru.

Kdy jste se při natáčení nejvíce pobavil?
Když běžela legendární Dietlova Nemocnice na kraji města, bylo mi nějakých dvanáct let. Už tenkrát se mi seriál strašně líbil. Úžasně zahraná pohádka pro dospělé. Během natáčení jsem se nejvíce bavil o pauzách. V karavanu seděly dámy Jana Štěpánková, Eliška Balzerová, společně s mým profesorem Tomášem Töpferem, mimochodem vynikajícím vypravěčem, a vzpomínali na doby dávno minulé. S Bárou Hrzánovou jsme tam v údivu seděli a poslouchali. Uběhne třicet let a najednou s nimi sedíte a uvědomujete si, že se tahle vzácná chvíle už nikdy nemusí opakovat.

Jaký máte pocity, když se vidíte v televizi?
Popravdě se nemusím vidět vůbec. Tímhle druhem narcisismu určitě netrpím (smích). Když se náhodou zahlídnu v televizi, nejsem schopný sledovat děj jako normální divák a vybavují se mi zážitky a situace z natáčení.

Co se vám honilo hlavou, když jste stál s Vilmou Cibulkovou před oltářem?
No říkal jsem si, jestli bych do toho hergot taky už neměl prásknout (smích).

Jaká byla vaše nejhorší chvilka při natáčení?
Asi když se točily scény příjmu na pohotovosti. Byl to docela velký frmol, na place lítaly dvě kamery, my museli improvizovat a ještě se kontrolovat, abychom nevypustili z pusy nějaký blábol.

Sledujete české seriály?
Sleduji občas ty starší seriály. Jeden mám dokonce nahraný. Seriál Byli jednou dva písaři můžu vidět opravdu kdykoli.

Čím se nové díly Nemocnice liší od komerčních seriálů ostatních stanic?
Nemám s čím srovnávat. Na tyhle seriály se nedívám, protože ve většině případů se na ně nedá dívat.

Netoužíte po rodině a po dětech?
Bylo by divné, kdybych v tomhle věku netoužil. Nějak mi to zatím nevychází. Doufám, že jsem to už neprošvihnul.

Z čeho máte v současnosti největší radost?
Jsem rád, že se mi pomalu vyléčila noha. Od půlky května jsem byl k nepoužití a dva měsíce jsem chodil o berlích. Rodina kolem mně je zdravá a kamarádi fungují. Nejsem moc náročný člověk. Když je venku hezky a já můžu vyrazit na golf, jsem maximálně spokojený.

Jak dlouho hrajete golf?
Přivedl mě k němu kamarád, který krátce před tím dělal zkoušky, vzal mě sebou a mně se to zalíbilo. Ke čtyřicátým narozeninám, což bylo před necelými dvěma lety, jsem dostal od kolegů kompletní golfový back. Máme takovou partičku, se kterou se vždycky domluvíme a strávíme půl dne na nějakém hřišti, kterési vybereme. Golf je pro mě úžasný relax.

 

Obsahy dílů

 

Herecké obsazení

Koho ze známých protagonistů uvidíte v této sérii, kdo do Nemocnice přibyl a kdo ho bude hrát.

Hlavní postavy

Jaké budou nové postavy příběhu a jejich vztahy se starými známými postavami.

Tvůrci

Kdo všechno stojí za novou řadou Nemocnice.

Rozhovory

s Bárou Hrzánovou
s Tomášem Töpferem
s Natalkou Veselou
s Kamilem Halbichem

Další rozhovory

Film o seriálu

Pohled do zákulisí natáčení nové řady Nemocnice.

Soutěžte s Nemocnicí

Telefonická soutěž o 10 tisíc korun
Získejte propagační předměty České televize

 

Hlasujte pro pořad:

Celkem hlasů: 4395