RENÉ LEVÍNSKÝ,
autor divadelní předlohy a spoluscénárista

RENÉ LEVÍNSKÝ, autor divadelní předlohy a spoluscénárista

Vystudoval teoretickou fyziku na ČVUT v Praze. V současnosti se habilituje na Universitě Alberta Ludwiga ve Freiburgu. Zabývá se teorií kooperativních a evolučních her a experimentální ekonomií. Je členem Game Theory Society a zakládajícím členem amatérského divadelního souboru Nejhodnější Medvídci, s nímž je spjata jeho tvorba. Hra Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou (pod pseudonymem Samuel Königgratz) byla úspěšná i na profesionálních divadelních scénách v Praze, Karlových Varech a ve Zlíně. Pod pseudonymem Šimon Olivětín píše pro děti.

divadelní hry

Perníková chaloupka, 1993, premiéra 30.12.1993 Malé divadlo, České Budějovice (pod pseudonymem Šimon Olivětín)
Elena Štěpánová, 1993, premiéra 1994 Nejhodnější medvídci, Divadlo Jesličky, Hradec králové (pod pseudonymem Simon Uli Vetin)
Přehrada, 1994, premiéra 28.4.1995 Nejhodnější medvídci, Dejvické divadlo, Praha (pod pseudonymem René Lewinski)
Kašpárek, četník koločavský, 1997, premiéra 1997 Nejhodnější medvídci, Apart klub, Praha (společně s Davidem Doubkem a pod pseudonymem Matěj Bukovina a Šimon Olivětín)
Artikulátor, 1995, premiéra 15.12.1998 Nejhodnější medvídci, Divadlo Komedie, Praha (pod pseudonymem Arnalt Lionlőwe)
Marbuel a Kratinoha, 1997, premiéra 22.11.2001 Naivní divadlo, Liberec (pod pseudonymem Šimon Olivětín)
Václav, řečený Bajaja,1999, premiéra 24.6.2000 DRAK, Hradec Králové (pod pseudonymem Šimon Olivětín)
Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou, 2000, premiéra 17.1.2001 Divadlo na tahu a Nejhodnější medvídci, Akropole, Praha (pod pseudonymem Samuel Kőniggratz
Kocourkov sobě, 2003, premiéra 7.5.2004 Divadlo Alfa, Pilsen (pod pseudonymem Šimon Olivětín)


rozhovor

Vy jste hru psal vyloženě pro konkrétní soubor nebo...?

My máme takové divadlo, jmenujeme se Nejhodnější medvídci a hrajeme od roku 1988. V souboru jsou dva nebo tři lidi, kteří píšou hry pro tohle divadlo a to je pak hraje, takže to prostě tak nějak funguje. Tohle je asi desátá hra toho divadla.

To téma vám bylo nějak blízké v té době nebo jste zvolil prostředí nádraží?

Chtěl jsem napsat hru. Protože jde o divadlo, tak je dobrý, aby to bylo na jednom místě, protože většinou divadlo nemá peníze, zvlášť to amatérský. Musí se vymyslet něco, co by mohlo nějak z principu fungovat dějově na pár kulisách, aby to byla jednota místa, času a děje, mohli si tam povídat.

A co jste říkal tomu, když jste poprvé slyšel, že by z toho měl vzniknout film?

Že ti lidé, co to chtějí dělat, tomu nerozumí. Ta hra není na první pohled filmová.

Vy jste spolupracoval na filmovém scénáři?

Scénář jsme psali asi tři roky Pavel Göbl a Roman Švejda viděli přímo premiéru toho amatérského představení. Viděli úplně první představení a hned tam řekli, že to chtějí natočit a tak za mnou přijeli. Vzniklo několik verzí scénáře. Vždycky tam něco změnili, já něco změnil, a pak jsme nějakým způsobem prostě konvergovali společně k výsledku, který dospěl k tomu scénáři, který se natočil.

Máte nějaký specifický vztah k vlakům a k nádraží?

Jako k dopravnímu prostředku? Jezdím vlakem, nemám auto. Dobrý je, že tam člověk může sedět a může si psát.