Žijeme v prvních letech nového tisíciletí a pop kultura i se svou muzikou je tu s námi cca padesát let (je to stejně jako kupříkladu restaurace Mc Donald´s). To je fakticky celkem dlouhá doba, během níž se spousta onoho původního, originálního a báječného postupně vyčerpá a roztříští. Tak už to prostě chodí. Bráno z obecného hlediska: styly a trendy populární hudby pomalu pozbývají své výjimečnosti, své síly a tudíž i své – důležitosti. Ona tu s námi pop (a rock) music samozřejmě ještě nějaký ten pátek pobude, ale její kulturní význam postupně klesá. Je to dáno i tím, že jsme ji přímo zahlceni; proměnila se ve fast food stejně jako ten karbanátek z výše zmíněné firmy, který ani nemáme čas dojíst. Stala se všední výbavou našich životů.Bývaly doby, kdy byla hnací silou kulturně-sociálních změn a generačním ukazatelem, dnes zůstala už jen pouhým módním doplňkem. A zbyly po ní jen mýty.
Pojďme si vytvořit takový prosťoučký rozbor toho, co v pop music za ono půlstoletí proběhlo:
1) Měli jsme tu 50. léta a pionýry rocku (rhythm&blues a rock´n´rollu) - tedy první náznaky toho, že se něco děje.
2) Měli jsme tu 60. léta, kdy přišla hudební revoluce a vzpoura mládí proti předchozím generacím. Hlavními znaky této generační vzpoury byly elektrická kytara a dlouhé háro. Šedesátky se staly motorem kulturních a sociálních změn.
3) Pak jsme tu měli 70. léta, která onen potenciál sixties dále zdokonalovala, cizelovala, až to v půlce dekády spoustu lidí dožralo a tak přišla další vzpoura - namířená tentokrát proti bývalým „revolucionářům“ z 60. let. Elektrická kytara zůstala, háro nikoliv – vystřídal ho barevný ježour.
4) Nu a pak přišla 80. léta a ta si to všechno koupila.
5) 90. léta se naštvala na osmdesátky a svým vysokým tempem a určitou chaotičností se je snažila jak eliminovat tak i využít. Za svou hlavní zbraň zvolila nové technologie (počítač). Při své obraně vystřílela spoustu slov ale zase si dobře zatančila. Za další generační vzpouru to však až na ten kytarový ostrůvek zvaný Seattle nemožno považovat.
6. Nu a doba po milleniu (alespoň jak to tak vypadá) si vzpomněla na osmdesátky a po jejich vzoru si devadesátky taky koupila. A nejen je.
Myslíte si, že ještě přijde nějaká doba, která nebude jen kupovat ale bude taky něco dávat? Zlaté oči, milé děti.