F.O.K.

F.O.K.

(1974 - 1979) Praha

Alexandr „Lesik“ Hajdovský byl zvláštní karlínský mladík, pocházející z ukrajinských kořenů a hudebně založené rodiny (jeho předkem byl mj. i předválečný operní pěvec Ervin Blass). Měl rád folkové písně, jezdil na Portu ale poslouchal třeba i Franka Zappu. Sám hrál na akustickou kytaru a zpíval. Mihnul se také v jedné z prvních sestav Extempore (1973).

Už v roce 1969 založil se svou sestrou-dvojčetem Kateřinou (voc, perc, mtf), Ladislavem "von" Braierem (voc) a Bedřichem Šváchou (voc, ex-The Kixes Group) bezejmennou skupinu, která v podstatě fungovala jako "studiová", což znamenalo, že všechny písničky a jejich pásma (operetky) vznikaly, hrály se a byly nahrávány v bytě jeho rodičů v Karlíně. "Lesík za pomocí svých kamarádů Bedřicha Šváchy a Ladislava Braiera natáčel v primitivních podmínkách doma jedno ´album´ za druhým. Byly to defakto koláže prapodivných zvuků, scének, básniček, fiktivních reportáží, starých odrhovaček i vlastních písní." (Petr Slabý, kniha Svět jiné hudby). Z operetek jmenujme např. "Smrt Taťány", "Zlý továrník" anebo "Tasemnice Elisabeth".

Skupina se etablovala až někdy v roce 1974 příchodem Lesíkovy manželky Mirky (voc, perc), a kytaristy Miroslava "Miki" Jelínka. Jelínek byl mladý folkař, který předtím zhudebňoval básně A. Bloka, S. Jesenina, F. Halase, B. Reynka či K. H. Máchy a mj. byl i jedním ze zakladatelů pražského Divadla na okraji, kde působil profesionálně jakožto autor scénické hudby, kytarista, zpěvák a herec. Tato formace se nazvala F.O.K. Název si dnes vysvětlujeme všelijak - interpretací je opravdu mnoho, např. Folkové ozdoby Karlína, Folk O.K., Fádrs of konvenšn - parafráze na Zappovu skupinu Mothers Of Invention, či kotlíkáře zesměšňující Fuj ohavným kovbojům. V roce 1974 skupina odehrála svůj první veřejný koncert.

Kapelu ještě pochopitelně doplňovali showmani Bedřich Švácha a Ladislav "von" Braier, přičemž někdy v roce 1975 se v souboru objevili také Ivan Rynda a dva bývalí spoluhráči z experimentálního bandu Stehlík baskytarista Luboš Fidler a perkusista a kytarista Petr Křečan. V té době se F.O.K. představovala jako poněkud podivná folková skupina s velmi kvalitními, baladickými ale většinou hodně ulítlými texty (nejvíce je psala Kateřina). Soubor vytvářel recesistická pásma písniček, doplněná absurdními scénkami, v nichž se objevovala pantomima, masky a fiktivní rozhlasové reportáže - z čehož je vidět, že se prostě pokračovalo v tom samém, co se produkovalo v dřevních dobách.

Prví dochovanou nahrávkou je pořad "Karlínský viadukt", na kterém jsou znát hlavně vlivy světového folk rocku a v některých pasážích také art rocku. Texty, které pocházejí z pera Lesíkovy sestry Kateřiny (jak jinak), jsou poetickou vzpomínkou na dětství a dospívání, které probíhalo v ulicích "ohavně" krásného Karlína.

Na přelomu let 1976-77 se skupina částečně elektrifikovala, začala spolupracovat s členem Elektrobusu a Stehlíku Pavlem Richterem, s kterým realizovala pořad „Srzomabra“ (natočen v Teplicích), což byla hororová operetka na libreto členů souboru o uměle stvořené příšeře, kterou nepřátelští Žižkováci pošlou karlínským tunelem na obyvatele Karlína. Ta skutečně požírá všechny karlínské umělce, a když je posléze vydáví, zjistí, že jí svírá hlad po umění. Karlíňákům se jí zželí a promění netvora v Inspiraci. F.O.K. tento pořad nahráli v sestavě: Lesík Hajdovský (g, acg, voc), Václav Jelínek (acg, voc), Mirka Hajdovská (perc, voc), Ladislav von Braier (voc, show), Pavel Richter (lg, voc).

Později přišli další hudebníci, s kterými byl v roce 1978 uskutečněn pořad „Sny zdravého dítěte v krizi“. V té době v F.O.K. působili: L. Hajdovský, V. Jelínek, P. Richter, dále Kateřina Hajdovská (mfn, perc, voc), Michal Dittrich (bg - v 80. letech basista Abraxasu), Milada Šantrochová (ds), Petr Hudec (12-sg, voc). V tomto dílku se hudebně proplétá a prolíná vše, čím Lesík doposud prošel. Pasáže minimalistické či art rockově prokomponované se zde střídají s veselými kuplety, ironickými popěvky ale i s oduševnělými šansony.

Ke konci 70. let se i díky Lesikovu působení v alternativních kapelách proměnil sound kapely v normální rockové burácení (v roce 1979 byla její sestava zaměnitelná se skupinou Švehlík - s ženskými to byli F.O.K., bez nich Švehlík). Hudební inspirací jí byly v tomto období soubory progresivní angloamerické scény - Zappa, King Crimson, Residents. Toto období je pak zachycené na nahrávce z live koncertu v rámci 8.PJD v květnu 1979.

F.O.K. skončili někdy v roce 1979. Lesík chtěl tehdy emigrovat, bylo okolo toho spousta zmatků, skončil i s hraním ve Švehlíku. Později, v polovině roku 1981 se do něj vrátil, ale to už byla "švehlíkovská" labutí" píseň. Během následujícího roku Lesík s Pavlem Richterem pracoval na novém materiálu pro soubor, jehož obsazení bylo stejné jako u Švehlíku, jenom název měl jiný - Marno Union. I tato kapela tak nějak vyšuměla do ztracena, navíc Lesík měl v hlavě svůj nový projekt Manželé, který reagoval na z undergroundu na povrch se pomalu deroucí americký rap.

Co se zachovalo do r. 1989:

- Audio:
F.O.K.: „Karlínský viadukt“ (1977)
F.O.K.: „Srzomabra“ (1977)
F.O.K.: „Sny zdravého dítěte v krizi“ (1978)
F.O.K.: „Live na 8.PJD“ (1979)

- v seriálu BIGBÍT: písně
„Halí belí“ (1977)
„Nemocnice“ (1976)