(někdy také KILASHICA BAND, INVALID či KROKODÝLOVA SKUPINA)
(1979 – 1989) (Uničov - Libina)
Členům téhle androšské party byl název vždycky šumafuk. Občas si podle hospody u Brixů v Libině, kam vždycky chodili a kde kapelu založili, nechávali říkat Brix Bar Band. Jeho počátky sahají někam na konec 70. let.
Sestava se začala stabilizovat až s přistěhováním Zdeňka Dudky někdy v roce 1982 a sestava byla Jiří Zuška (ds), Jaroslav Klíč ( alt sax), Tonda z Třemešku (tenor sax), Ivoš Ocetek (g), Ivan „Piňos“ Petřík (bg). Zd. Dudka („Krokodýl“ se mu začalo říkat až později) předtím hrál v Hořicích v zábavové skupině Obelisk, poté v domácí akustické partě HK Botulin Band a po příchodu do Uničova v kapele Josef Novák, což bylo cosi obdobného jako Knížákův Aktuál. Sám hrál na jakýsi podivný nástroj domácí výroby – místo kláves měl zvonková tlačítka a Dudka mu říkal minifon. Také dotvrzoval muziku formace hraním na druhou baskytaru, zpíval a hlavně – skládal. Napsal všechny partitury od a i většinu textů.
Zkoušky probíhaly ve sklepě u Zušků, přičemž první koncert mohl proběhnout někdy tak v roce 1983.
Hudebně se jednalo o „plastikovský underground“ – tedy víceméně temně, ponuré skladby s deklamovaným zpěvem a s výraznou podporou saxofonů (jednou dokonce i ty na cover verze Plastiků došlo – na koncertě, uspořádaném ku příležitost svatby Janka Soldána – pozdějšího frontmana). Občas si soubor ale střihl i tzv. „kainarovská“ blues, to když Dudka doprovázel kapelu na tahací harmoniku.
Od ostatních kapel se členové Brix Bar Band odlišovali tím, že hráli z not. Tuto zajímavou skutečnost lze vysvětlit snadno – mezi oblíbence Z. Dudky nepatřili jen undergroundové skupiny jako třeba DG 307 a alternativní party hnutí Rock In Opposition, ale i rockoví progresivisté Frank Zappa, ELP či SBB a byla také velkým příznivcem vážné hudby od Janáčka až po Pendereckiho.
Ve své nejplodnější éře skupina nacvičila dva programy. První z nich nebyl zatím nějakým uceleným pásmem – skladby byly kratší, s vlastními texty a převzatou poezií. Druhý program tvořila jedna jediná, velmi dlouhá skladba na text z umělé řeči. Měla název „Kilashi lashica“ a kapela ji připravovala a zkoušela skoro rok aby nakonec odehrála pouze jednou. Kvůli skladbě se kapela dočasně přejmenovala na Kilashica Band, a tehdy s ní jako hosté vystoupili Ladislav „Pospa“ Pospíšil (vln), Miroslav Sedlář (voc), Lída Sedlářová (voc), Marta (voc).
Skupina vystupovala zásadně na podzemních akcích hlavně v okolí svého působiště (Libina, Obědná, Mostkov, Třemešek, Uničov), snad jen jednou vyjela mimo region - do Valašska. Dudka, jemuž se začalo říkat „Krokodýl“ se pak (1986) odstěhoval do Jičína, kde vymyslel projekt Pokojíček (několik nepříliš zdařilých pokusů o nahrávky).
Po Krokodýlově odchodu se skupina poněkud zredukovala - tvořili jí Jiří Zuška (ds), Jaroslav Klíč (sax), Ivo Ocetek (g) a někdy v r. 1987 přišel na zpěv Janek Soldán. Janek po odchodu z BBB pak založil skupiny Bílkovy myši (ještě v ní byli Jura „Čunín“ Žák, Aleš Velčovský, Česťa ze Zábřehu – tp), a pak dělal vlastní pokusy s přednatočenejma páskama („elektronickej bugr“).
Kapela v různých sestavách existovala po celá devadesátá léta a existuje vlastně dodnes.
Co se zachovalo do roku 1989 (včetně):
Fotografie
Audio:
„Uničov 85“ (1985, záznam z akce v Třemešku, Skupina je na ní uvedena jako Invalid)
