(1988 - 1991) Kladno
Středočeské „ocelové město“ Kladno vhodilo do punkového banku druhé pol. 80. let jedinou kapelu, která se nazvala celkem příznačně – Fabrika. Skupinu založila parta místních punkerů, kteří byli známi hlavně svými „papíry na hlavu“, tehdy jedinou známou obranou před policejní represí. Takže ve spisech mladých výrostků se to jen hemžilo pojmy jako „porucha osobnosti“, „psychopatie“, „plíživá schizofrenie“, „neuróza“ a „deprese“ (včetně dvou basákových pokusů o sebevraždu), což je na tříčlenný soubor celkem slušný výčet psychických poruch.
Před založením Fabriky působili dva její pozdější členové Pinďa a Smích v HC-bandu VH-Systém (Vypitá Hlava Systém), přičemž první z nich hrál kytaru a druhý tloukl bicí. Pinďa potom narukoval na vojnu, ale díky výše zmíněné sbírce psychóz se ihned pakoval zpět do civilu. V touze založit nový band se oba kamarádi posléze spojili s bubeníkem Susym, takže Smích musel přesedlat od bicích k „tlustým drátům“, tedy baskytaře. A tak tehdy, v červenci 1988 vznikla skupina Fabrika.
Pro upřesnění ještě uveďme osazenstvo formace plnými jmény: Miloslav „Pinďa“ Čermák (g, voc), Petr „Smích“ Směšný (bg, voc) a Petr „Susy“ Suchel (ds). Od počátku své existence působila Fabrika výhradně na neoficiálních, undergroundových akcích, cizí jí byla jakákoli nadměrná publicita nebo snad nedej bože popularita (z poslední položky v té době mládenci ale strach mít nemuseli). V knize Punk not dead její členové tvrdí: „Raději hrajem po hospodách, tam to lidi prožívaj víc než v klubech. Nejhorší je pro nás přiject na koncert, odehrát a odject. Raději máme tyhlety pivní zábavy, kde je větší kontakt s lidma, společnost, kde se ožerem, pobavíme se, přespíme… Snad možná, až budem mít lidem co říct, a to zejména textově, tak budem chtít třeba dokázat víc. Zatím si nejsme sami sebou moc jistí.“
Skupina produkovala klasický punk, vycházející ze stylu 77 (Clash), s příměsí vlivů těch kapel, které členové Fabriky měli rádi – Bauhaus, Black Flag, Siouxie & The Banshees, Joy Division atd. Hudební publicista Eduard Svítivý ve výše zmíněné knize označil jejich sound jako „post-punkový kytarový psychedelismus“: „Rychlé, svižné, a přitom melodicky rozpoznatelné vypalovačky, netrvající zpravidla déle než tři minuty, jsou přímočaře tažené kupředu zběsilým tempem bicích. Na nich je vystavená basa a zejména hutně hřmotná kytara. Pro skupinu tolik hymnickou aranž vytvářejí především oba zpěváci – tedy kytarista a basista. O zpěv se nejen střídají, ale zároveň se i navzájem doplňují, ´vokalizují´. Zejména však rádi podbarvují textová slova hlasovou kulisou – temně hutným bojovým chorálem. Celkově tak vzniká nervně nátlakový dynamický sound s určitou záměrnou monotónností, připomínající jak super polskou desku skupiny Siekera (odmysleme si syntezátor), tak teplické Už jsme doma (odmysleme si dechy).“
Texty se tématicky zaobíraly povětšinou lidskou blbostí, nesmyslností armády, nenávistí k fašismu a též komentováním kladenského sociálního prostředí (skvělý, depresivní text „Fabrika“). Zajímavé je také to, že členům Fabriky bylo blízké hnutí Hare Krišna. V punk magazínu Sračka (1989) basista Smích řekl: „Neberem muziku tak vážně jako ostatní kapely. Je nám blbě z těch keců kolem punku a androuše. Tak vylez, vyřvi to, co tě sere, a je to. Já osobně český punkový kapely nenávidím, o skinech nemluvě. Jak loutkový divadlo, doprdele, všichni chtěj něco změnit, ale chovaj se k sobě jako prasata…“ Půl roku nato skutečně k určité politické změně došlo, ale došlo i ke změnám v uvažování subskupin mládeže, takže vzájemně opovržlivé vztahy mezi punky a skiny se od té doby změnily v otevřenou nenávist…
V devadesátých letech o skupině Fabrika nebylo žádných zpráv.
Co se zachovalo do r. 1989:
- Audio:
Fabrika: "Live Kladno" (1989 nebo 1990)
