Dekády: 80. léta
Autor: Petr Hrabalik
Ten největší postih se týkal redakce Melodie. Měsíčník Melodie byl tehdy jediným periodikem, kde se, jak říká hudební publicista Jiří Černý, „nepsalo o tehdejším umění z Británie a Ameriky s pěnou u úst“, takže časopis byl stále sledován ideologickou sekcí Ministerstva kultury a kdoví kým ještě. Bylo to vcelku pochopitelné, vždyť jeho náklad činil bezmála sto tisíc.
Takže někteří redaktoři byli z Melodie vyhozeni, ti ostatní se zachovali kolegiálně a téměř všichni odešli, přičemž do měsíčníku až do roku 1988 (kdy nastala opět poněkud liberálnější doba) nikdo z nich nenapsal ani řádku. Zděšení čtenářů po přečtení čísla 1 z roku 1984 bylo více než zřejmé. „Ještě prosincové číslo roku 1983 bylo normální,“ říká Ondřej Konrád, „ale ledové číslo roku 1984, to byla katastrofa. Byly tam prázdný neotištěný stránky a nějaký články přetištěný ze sovětskejch novin. Prostě tragédie.“ Začala doba temna, kdy se v médiích a časopisech objevovaly tehdejší neproblémoví disco umělci a neproblémové skupiny. A samozřejmě se hodně psalo o hudebních klanech, soustředěných kolem svých bossů Janečka, Štaidla a Hanniga, nikoli jako o chobotnicích, které svými chapadly dusí a ždímou českou pop music, ale jako o souborech, které dávají šanci mladým umělcům. Měsíčník Melodie se začal zlepšovat až někdy kolem roku 1987 a o rok později se vrátil na svou kvalitativní úroveň, kterou míval před rokem 1984.
Co se týče kapel, přežily jen ty, které se buď krátce před napsáním článku odmlčely a nebo se momentálně nacházely ve stádiu přestavby (Abraxas, Garáž), ty, které se přejmenovaly (Jasná Páka - Hudba Praha, Letadlo - Jižní pól) nebo ty, jež začaly režimu poklonkovat, jako třeba OK Band (účast na politické písni Sokolov, „vysvětlující“ články šéfa skupiny Kočandrleho v MS a proměněné bolševické Melodii). Zbytek, jak píše Vlček „zahynul rozpačitostí zřizovatelů, kteří se měli za své soubory postavit, na neinformovanosti kulturních pracovníků a pořadatelů a i na zklamané iluze, že pro český rock začíná konečně doba hojnosti.“
„V tý chvíli jsem zkrátka zjistil, že jsme politický figury,“ říká v seriálu Bigbít Josef Vondrášek, „a to bylo to, o co jsme se vůbec nesnažili. Takže jsme změnili název z Letadla na Jižní pól a téměř ve stejný sestavě pokračovali dál.“ Michal Ambrož postupoval s Jasnou Pákou podobně: „Bylo jasný, že musíme trochu zamíst stopy. Takže jsme změnili název, zřizovatele, protože vono to těm fízlům vždycky chvíli trvalo, než zjistili, kam který lidi patřej a jak to vlastně je.“
Jak jsme již poznamenali, článek měl zcela kontraproduktivní účinek. Tribuna už nikdy v 80.letech nezažila takovou prodejnost jako u tohoto čísla. Díky rozšíření článku se o skupinách jako Pražský výběr a Jasná Páka dozvěděli i ti mladí posluchači, kteří nesledovali rockovou hudbu vůbec a nebo jen velmi málo. Mnoho mladých samozřejmě začalo zakládat kapely a nebo se intenzivně se zajímat o rockovou hudbu. Počet nových kapel, které vznikly v letech 1983-4 by se dal přirovnat k boomu, který česká rocková historie pamatuje pouze v polovině 60.letech, kdy počet nově vzniklých kapel bezprostředně ovlivnila existence The Beatles.
Nicméně onen boom nových kapel z let 1983-4 establishment natolik vyděsil, že byl nucen dát rocku „zelenou“, a aby opět získal jakous takous kontrolu nad vzniklým chaosem, rozhodl se pomocí SSM dostat všechny možné kapely takříkajíc „pod jednu střechu“. Proto byl v roce 1986 uspořádán tzv. ROCKFEST,kde si vedle sebe opět po dlouhých letech mohli zahrát jak profesionálové tak i amatéři. Ale to už je jiná kapitola.
