• O pořadu
• Svědkové
• Video
• Fotoarchiv
• Tiskoviny
• Průběh noci
• Příběhy
• Diskuse
• Slovníček
• Tvůrci
• Odkazy

Slovníček

Zde naleznete vysvětlivky dobových pojmů a charakteristiky hlavních aktérů roku 1968.

Přehled klíčových událostí najdete na serveru Totalita.cz.

Pojmy

• Akční program KSČ

  Program přijatý 5. dubna 1968. Obsahoval souhrn kroků, jak řešit problémy, jež se za dvacet let vlády komunistů nakupily v oblasti politiky, společnosti a ekonomiky. Stále zachovával tzv. vedoucí úlohu KSČ, ale sliboval uplatňovat ji nenásilně a více přihlížet k názorům nekomunistické části společnosti.

• Bílá kniha

  Sborník dokumentů, vydaný česky na podzim 1968 v Moskvě, jimiž se sovětské vedení snažilo dokázat, že Československu hrozila kontrarevoluce.

• Cenzura

  Státní kontrola a omezování šíření informací. V Československu fungovala po únoru 1948 předběžná cenzura, kterou vykonávala Hlavní správa tiskového dohledu (od roku 1954, zřízena tajným usnesením vlády z roku 1953). Tiskovým zákonem z října 1966 se dosud tajný cenzurní úřad stal legální součástí státní správy – byla zřízena Ústřední publikační správa pod pravomocí ministra vnitra. Od konce února 1968 byla její činnost pozastavena a úřad sám byl v červnu 1968 zrušen. Předběžná cenzura byla zrušena usnesením předsednictva ÚV KSČ ze 4. března 1968 a v červnu byl tento krok legalizován novelou tiskového zákona. Po invazi v srpnu 1968 byla cenzurní praxe postupně obnovována.

• Dva tisíce slov

  Manifest otištěný 27. června 1968 v Literárních listech, Mladé frontě, Práci a Zemědělských novinách. Jeho autor Ludvík Vaculík v něm vyjádřil obavy společnosti ze zastavení demokratizačního procesu a vyzval občany Československa, aby věc další demokratizace režimu vzali do svých rukou. Pro Sovětský svaz a jeho spojence představoval tento manifest přímý projev tzv. kontrarevoluce.

• Federace lokomotivních čet

  Nezávislá odborová organizace (jediná, která nebyla součástí jednotného Revolučního odborového hnutí). Byla ustavena v dubnu 1968. Zhruba po roce – v dubnu 1969 – byla ministrem vnitra ČSR zamítnuta její žádost o schválení stanov a Federace musela ukončit svou činnost.

• Jednání v Čierné nad Tisou

  Od 29. července do 1. srpna 1968 zde jednala vedení KSSS a KSČ a snažila se překlenout krizi vyvolanou čs. neúčastí na rokování v polovině července ve Varšavě. Sovětská strana usilovala o to, přimět vedení KSČ, aby ukončilo reformní pokus a obnovilo mocenský monopol komunistické strany. O to, zda se to Sovětům podařilo, se názory různí.

• K 231

  Další z významných občanských iniciativ. Tento politický klub sdružoval občany postižené zákonem č. 231/1948 Sb. za podvracení republiky a usiloval o jejich důslednou rehabilitaci. Formoval se od konce března 1968. V září 1968 ukončil své aktivity.

• KAN

  Klub angažovaných nestraníků, jedna z nejvýznamnějších občanských iniciativ roku 1968. Jednalo se o politický klub, který měl sdružovat nečleny politických stran, především nekomunisty, a hájit jejich zájmy. Svou činnost rozvíjel od konce března 1968. V září 1968 ji musel ukončit.

• KGB

  Komitět gosudarstvennoj bezopasnosti – Výbor státní bezpečnosti fungoval v SSSR jako tajná policie. V jeho čele stál v roce 1968 Jurij Andropov (v 80. letech byl krátce generálním tajemníkem ÚV KSSS).

• Konzervativní komunista

  Označení těch, kteří byli přesvědčenými odpůrci jakýchkoli reformních změn v politickém systému. Jinými slovy se jednalo o levici či tzv. zdravé síly.

• Lidové milice

  Ozbrojené jednotky KSČ ustavené v únoru 1948. Jejich úkolem bylo bránit mocenský monopol KSČ. V jejich čele stál první tajemník ÚV KSČ. V roce 1968 se stupňovaly pochybnosti ze strany veřejnosti nad jejich existencí, naopak milicionáři trvali na jejich existenci a požadovali jejich uzákonění.

• Literární noviny

  Týdeník Svazu československých spisovatelů, který fungoval jako jakýsi opoziční list – po IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů byl na podzim 1967 převeden pod pravomoc ministerstva kultury a informací, po lednu 1968 byl vrácen Svazu a 1. března vyšlo první číslo obnoveného týdeníku (pod novým názvem Literární listy). Koncem srpna 1968 byl opět zastaven a teprve v listopadu opět obnoven pod názvem Listy, které vycházely do 15. května 1969.

• Mimořádný sjezd KSČ, Vysočanský sjezd

  Na výzvu městského výboru KSČ v Praze se 22. srpna sešli delegáti mimořádného sjezdu KSČ (svolaného původně na 9. září 1968) v pražských Vysočanech. Přijali několik dokumentů, v nichž odsoudili invazi, požadovali odsun okupačních vojsk a návrat internovaných politiků, a zvolili nový ústřední výbor KSČ. Protože podle moskevského protokolu byl tento sjezd nelegitimní, souhlasili posléze jeho členové s ukončením své činnosti. Část z nich byla poté kooptována do stávajícího ÚV KSČ.

• Moskevský protokol

  Dokument podepsaný 26. srpna 1968 v Moskvě. Čs. politická reprezentace se v něm zavázala postupovat podle pokynů a požadavků sovětského vedení při obnovení mocenského monopolu KSČ – slíbila mj. zavést cenzuru, zrušit tzv. politické kluby a obnovující se sociálně demokratickou stranu, neuznat legitimitu vysočanského sjezdu KSČ a jím zvoleného ÚV KSČ, odvolat řadu představitelů reformního proudu z jejich funkcí. Protokol neurčitě hovořil o odsunu okupačních vojsk z Československa, vázal jej však na normalizaci situace.

• Národní shromáždění

  Parlament ČSSR. Nejvyšší zákonodárný orgán. V jeho čele stál v lednu 1968 Bohuslav Laštovička, v dubnu 1968 byl jeho předsedou zvolen Josef Smrkovský. Na národních úrovních fungovala Slovenská národní rada a od června 1968 Česká národní rada.

• NDR

  Německá demokratická republika. Byla ustavena v roce 1949 z bývalé sovětské okupační zóny v Německu. Intervence proti Československu se její armáda přímo nezúčastnila.

• Normalizace

  Označení procesů, kdy se v Československu postupně obnovil tzv. reálný socialismus, tedy zejména mocenský monopol KSČ se všemi atributy, a označení období, které po tomto „obnovení pořádku“ následovalo. Počátkem normalizace byl podpis moskevského protokolu, výrazný impuls těmto procesům dodalo zvolení G. Husáka prvním tajemníkem ÚV KSČ 17. dubna 1969.

• Obrodné hnutí

  Označení pro snahy KSČ reformovat politický systém.

• Oportunista/oportunismus

  Neurčité označení těch, kteří usilovali o revizi marxismu-leninismu a v roce 1968 vedli Československo k údajnému obnovení kapitalismu a KSČ k proměně ve stranu sociálně demokratického typu.

• Politbyro

  Nejužší vedení ÚV KSSS v čele s prvním tajemníkem.

• Pravice/pravičák

  Označení těch, kteří z pohledu komunistické strany smýšleli a jednali „protisocialisticky“, tedy jinými slovy antikomunistické a antisovětské síly. Podle sovětského hodnocení patřil k pravici každý, kdo se domníval, že marxismus-leninismus a režim na tomto učení založený musí být reformován, či kdo jakýmkoli způsobem kritizoval sovětskou moc, sovětský politický systém, jeho politiku a praxi. Toto velmi neurčité obvinění se týkalo členů KSČ i lidí mimo. Opakem „pravice“ byla „levice“, tedy zdravé, marxisticko-leninské síly.

• Pražské jaro

  Pokus československé společnosti zbavit se totalitního režimu, umožněný spory ve vedení KSČ a uvolněním režimu po nástupu A. Dubčeka do funkce prvního tajemníka ÚV KSČ.

• Progresivní komunista

  Označení těch, kteří usilovali o reformu politického systému v Československu.

• Reformní komunisté

  Proud v KSČ, který usiloval o reformu politického systému. Zahrnoval velmi různorodé představy o podobě této reformy. Většina „reformních komunistů“, včetně A. Dubčeka, usilovala o pouhé zlidštění a liberalizaci systému, aniž by se přitom narušila jeho socialistická podstata, tj. plánování, „společné vlastnictví výrobních prostředků“ a mocenský monopol komunistické strany. Lidštější tvář mělo režimu dodat omezené přiznání občanských práv a svobod. Radikálně reformní komunismus mířil již mimo stávající politický systém, k politické pluralitě. Významným představitelem tohoto proudu byl O. Šik.

• Reportér

  Týdeník Svazu československých novinářů, který se podobně jako Literární listy podílel po lednu 1968 na vytváření nezávislého veřejného mínění. Vycházel od roku 1966, v listopadu 1968 byl dočasně zastaven a 15. května 1969 definitivně skončil.

• Revizionista/revizionismus

  Alternativa stalinského socialismu, vycházející z představ části komunistů, že se socialismus poté, co bude zbaven tzv. deformací, jež do politického systému byly vneseny za Stalina, vrátí k tzv. původnímu socialismus a získá humanistický, demokratický charakter, respektující občanská práva a svobody. Potřeba revize stávajícího politického systému byla zdůvodňována i tím, že nové podmínky společenského vývoje vyžadují nové přístupy.

• Semínkový generál

  Jan Šejna (1927–1997) – tento chráněnec a stoupenec Antonína Novotného v únoru 1968 emigroval, aby se vyhnul vyšetřování svých kriminálních aktivit, spojených se spekulacemi s jetelovým a vojtěškovým osivem. Odhalení tohoto případu bylo jedním z výrazných impulsů pro rozvoj občanských aktivit za Pražského jara.

• Socialismus s lidskou tváří

  Slogan vyjadřující snahy KSČ demokratizovat politický systém, tedy uplatňovat svůj mocenský monopol nenásilně a získávat pro něj podporu výlučně dobrovolně.

• Sovětští jestřábové

  Tvrdá vojenská klika – ničím nepodložené tvrzení, že v sovětském vedení existovali jestřábi a holubice, tedy klika naléhající na vojenské řešení čs. kauzy a klika připouštějící jakési mírné řešení. Ve skutečnosti všichni v sovětském vedení včetně Brežněva a Kosygina stáli jednotně za vojenským řešením.

• SSSR

  Svaz sovětských socialistických republik. První socialistický stát na světě. Stál v čele koalice intervenující v srpnu 1968 proti Československu (spolu s PLR, BLR, MLR a NDR).

• STB

  Státní bezpečnost. Název pro tajnou policii v ČSSR. Byla součástí Sboru národní bezpečnosti a zahrnovala jak rozvědku, tak kontrarozvědku. Ministr vnitra J. Pavel se v roce 1968 neúspěšně snažil tuto organizaci, jednu z významných opor režimu, rozbít a rozdělit na rozvědku a kontrarozvědku.

• Strahovské události

  Demonstrace studentů na kolejích na pražském Strahově 31. října 1967, vyvolaná technickými závadami na tamních kolejích, vedená pod heslem „Chceme více světla!“ a tvrdě potlačená Veřejnou bezpečností.

• Svaz spisovatelů

  Svaz československých spisovatelů – organizace povinně sdružující spisovatele.

• ÚV KSČ

  Orgán, který podle stanov zastupoval komunisty v době mezi sjezdy KSČ. Ve skutečnosti byl podřízen svému předsednictvu. V lednu 1968 měl 110 členů, v srpnu 1968 byl rozšířen o 80 členů.

• Varšavská smlouva

  Vojenský blok v čele se Sovětským svazem, ustavený v roce 1955 s cílem zabezpečit bezpečnost účastnických zemí (Bulharsko, Maďarsko, NDR, Polsko, Rumunsko a Československo), zaměřený proti NATO.

• Zvací dopis

  Dopis, jímž se 3. srpna 1968 obrátilo pět vysokých představitelů KSČ (D. Kolder, A. Indra, Oldřich Švestka, A. Kapek a Vasil Biľak) na sovětské vedení se žádostí o pomoc proti údajné kontrarevoluci v Československu.

Osobnosti

• Biľak, Vasil (1917)

  V roce 1968 patřil k vůdčím představitelům prosovětských sil v KSČ, vystupujících proti reformnímu Dubčekovu proudu. Podněcoval sovětskou intervenci a po nástupu Gustáva Husáka k moci se významně podílel na likvidaci výdobytků Pražského jara. Během moskevských rozhovorů v srpnu 1968 stále zcela na straně Leonida Brežněva. Od ledna do srpna 1968 byl prvním tajemník ÚV KSS, od listopadu 1968 do prosince 1988 tajemník ÚV KSČ a od dubna 1968 do prosince 1988 člen předsednictva ÚV KSČ.

• Brežněv, Leonid (1906–1982)

  První tajemník ÚV KSSS od roku 1964.

• Císař, Čestmír (1920)

  Od roku 1965 do března 1968 čs. velvyslanec v Rumunsku, od března 1968 tajemník ÚV KSČ pro ideologii. V březnu byl též kandidátem na funkci prezidenta ČSSR. Od června 1968 byl předsedou České národní rady. 31. srpna byl odvolán z funkce tajemníka ÚV KSČ, v roce 1970 byl vyloučen z KSČ.

• Černík, Oldřich (1921–1994)

  V lednu 1968 předseda Státní plánovací komise a člen předsednictva ÚV KSČ. Od dubna 1968 předseda čs. vlády (do ledna 1970). Jeden z významných představitelů reformní politiky, který však po srpnové invazi postupně přecházel na pozice normalizátorů (v září 1969 se postavil proti A. Dubčekovi). Jeho pád to pozdrželo jen o několik měsíců – v roce 1970 byl postupně zbavený všech funkcí a vyloučený z KSČ.

• Červoněnko, Stěpan (1915–2006)

  Sovětský velvyslanec v Československu.

• Dubček Alexander (1921–1992)

  V letech 1962–69 byl členem předsednictva ÚV KSČ, v roce 1963 byl zvolen prvním tajemníkem ÚV KSS. 5. ledna 1968 nahradil Antonína Novotného ve funkci prvního tajemníka ÚV KSČ. Na tuto funkci rezignoval 17. dubna 1969 a přesunul se na funkci předsedy Federálního shromáždění. V září 1969 byl zbaven všech funkcí a v prosinci nastoupil do diplomatických služeb (jako velvyslanec v Turecku – do července 1970). V roce 1970 byl vyloučen z KSČ.

• Dzúr, Martin (1919–1985)

  Od dubna 1968 ministr národní obrany. V noci z 20. na 21. srpna vydal rozkaz, aby čs. armáda zůstala v klidu a nezasahovala proti agresorovi.

• Goldstücker, Eduard (1913–2000)

  V letech 1956–69 byl vedoucím katedry germanistiky Filosofické fakulty UK v Praze. Počátkem roku 1968 (24. ledna) byl zvolen předsedou Svazu čs. spisovatelů. Ve svých veřejných vystoupeních otevíral cestu reformám. V roce 1969 emigroval do Velké Británie.

• Gomulka Wladyslaw (1905–1982)

  Od roku 1956 do prosince 1970 první tajemník ÚV Polské sjednocené dělnické strany.

• Grečko Andrej (1903–1976)

  Ministr obrany SSSR.

• Hájek Jiří (1913–1993)

  V lednu 1968 byl ministrem školství. Od dubna 1968 zastával funkci ministra zahraničních věcí. 24. srpna vystoupil v Radě bezpečnosti OSN s protestem proti invazi. Byl za to vzápětí odvolán z této funkce.

• Hendrych, Jiří (1913–1979)

  V lednu 1968 člen předsednictva ÚV KSČ (druhý muž po A. Novotném) a tajemník ÚV KSČ pro ideologii. Přes překvapivý příklon k reformní politice na sklonku roku 1967 musel v dubnu 1968 odejít z politiky.

• Hoffmann, Karel (1924)

  V lednu 1968 ministr kultury a informací. Pro svoji účast na represivní protikulturní politice (mj. proti spisovatelům) byl z této funkce v dubnu odvolán. V nové Černíkově vládě byl pověřen funkcí ředitele Ústřední správy spojů. V noci z 20. na 21. srpna vydal příkaz vypnout rozhlasové a televizní vysílání.

• Husák, Gustáv (1913–1991)

  Po své rehabilitaci v roce 1963 pracoval jako vědecký pracovník Ústavu štátu a práva SAV. Po lednu 1968 se ihned zapojil do reformního hnutí. V dubnu 1968 se stal místopředsedou vlády ČSSR. Zodpovídal za přípravu čs. federace. Po invazi byl zvolen prvním tajemníkem ÚV KSS a členem předsednictva ÚV KSČ a 17. dubna 1969 prvním tajemníkem ÚV KSČ (od roku 1971 generálním tajemníkem). Od roku 1975 zastával i funkci prezidenta ČSSR. Byl jedním z hlavních představitelů tzv. normalizace.

• Indra, Alois (1921–1990)

  V lednu 1968 ministr dopravy. Od dubna 1968 tajemník ÚV KSČ. Patřil k tzv. zvatelům. V roce 1971 byl zvolen předsedou Federálního shromáždění.

• Jakeš, Miloš (1922)

  V lednu 1968 náměstek ministra vnitra pro civilně správní úsek. Od března 1968 byl předsedou Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ. Patřil k prosovětské agentuře ve vedení KSČ.

• Kádár, János (1912–1989)

  Od roku 1956 první tajemník ÚV Maďarské sjednocené dělnické strany.

• Kapek, Antonín (1922–1990)

  V letech 1962–1968 (duben) byl kandidátem předsednictva ÚV KSČ. Pracoval jako generální ředitel ČKD Praha (1965–1968). Patřil k tzv. zvatelům. Na podzim 1968 se podílel na aktivitách ultrakonzervativní skupiny Čechie. V prosinci 1969 byl zvolen vedoucím tajemníkem městského výboru KSČ v Praze.

• Klíma, Jaroslav (1921–2003)

  V roce 1968 náměstkem ministra vnitra (do 31. května 1968). Patřil do skupiny, která připravovala invazi vojsk Varšavské smlouvy.

• Kolder, Drahomír (1925–1972)

  V letech 1962–1968 člen předsednictva ÚV KSČ a tajemník ÚV KSČ pro ekonomiku. Stál v čele komise připravující Akční program KSČ. Patřil mezi tzv. zvatele a po srpnu 1968 byl zbaven svých stranických funkcí a přesunut do diplomatických služeb.

• Kosygin, Alexej (1904–1980)

  Předseda Rady ministrů SSSR, člen politbyra ÚV KSSS.

• Kriegel, František (1908–1979)

  Lékař, v letech 1966–69 člen ÚV KSČ, od dubna do srpna 1968 člen předsednictva ÚV KSČ a předseda ÚV Národní fronty. Sovětským vedením byl označen za jednoho z čelných představitelů tzv. druhého centra v KSČ. Jako jediný z čs. politiků přítomných po 21. srpnu v Moskvě nepodepsal moskevský protokol. V květnu 1969 byl vyloučen z KSČ.

• Lenárt, Jozef (1923–2004)

  Od roku 1963 do dubna 1968 předseda čs. vlády a člen předsednictva ÚV KSČ, poté jeho kandidát a tajemník ÚV KSČ pro mezinárodní záležitosti. V letech 1970–89 byl prvním tajemníkem ÚV KSS.

• Mlynář, Zdeněk (1930–1997)

  Jeden z autorů politické reformy, obsažené v Akčním programu KSČ. Od června 1968 byl tajemníkem ÚV KSČ, od srpna 1968 členem předsednictva ÚV KSČ (byl zároveň kooptován do stávajícího ÚV KSČ). V listopadu 1968 rezignoval na stranické funkce. V září 1969 byl vyloučen z ÚV KSČ.

• Novotný, Antonín (1904–1975)

  Od roku 1953 do 5. ledna 1968 první tajemník ÚV KSČ (z tohoto titulu byl od roku 1959 předsedou ÚV Národní fronty) od roku 1957 také prezident ČSSR (na tuto funkci rezignoval 22. března 1968).

• Pavel, Josef (1908–1973)

  Od dubna do srpna 1968 ministr vnitra. Usiloval o omezení nadměrné moci tohoto ministerstva, zejména Státní bezpečnosti. Patřil proto k čs. politikům nejsilněji kritizovaných sovětským vedením.

• Procházka, Jan (1929–1971)

  Český spisovatel. Po svém vystoupení na IV. sjezdu čs. spisovatelů byl v září 1967 zbaven funkce kandidáta ÚV KSČ a vedení KSČ nedovolilo, aby byl zvolen předsedou Svazu čs. spisovatelů, a to ani po lednu 1968. Mohl být zvolen jen jeho místopředsedou.

• Sádovský, Štefan (1928–1984)

  V roce 1968 byl tajemníkem ÚV KSČ a členem předsednictva ÚV KSČ. 21. srpna 1968 krátce po půlnoci podpořil protiokupační provolání předsednictva ÚV KSČ. V roce 1970 byl za své postoje z KSČ vyloučen.

• Smrkovský, Josef (1911–1974)

  V letech 1965–68 člen čs. vlády (odpovědný za lesní a vodní hospodářství). Od března 1968 do dubna 1969 byl členem předsednictva ÚV KSČ. Od dubna 1968 byl předsedou Národního shromáždění. Koncem ledna 1969 byl zvolen předsedou Sněmovny lidu (do října 1969). V září 1969 byl vyloučen z ÚV KSČ a v následujícím roce z KSČ.

• Svoboda, Ludvík (1895–1979)

  Od 30. března 1968 prezident ČSSR (do roku 1975). Od srpna 1968 člen ÚV KSČ a jeho předsednictva.

• Šalgovič, Viliam (1919–1990)

  V lednu 1968 byl předsedou Ústřední kontrolní a revizní komise KSS. V červnu 1968 byl jmenován náměstkem ministra vnitra, odpovědným za úsek Státní bezpečnosti (do srpna 1968). Významně se podílel na přípravě a provedení srpnové invaze.

• Šik, Ota (1919–2004)

  Autor ekonomické reformy, v letech 1961–69 byl ředitelem Ekonomického ústavu ČSAV. Od dubna do počátku září 1968 byl místopředsedou vlády pro otázky ekonomické reformy. Patřil k těm, kteří požadovali radikálnější změny v politickém systému, než předpokládal Akční program KSČ. Po srpnové invazi působil ve Švýcarsku. V květnu 1969 byl vyloučen z ÚV KSČ.

• Šimon, Bohumil (1920–2003)

  V lednu 1968 byl vedoucím ekonomického oddělení ÚV KSČ. V dubnu 1968 byl zvolen vedoucím tajemníkem městského výboru KSČ v Praze (později spojovaného s tzv. druhým centrem v KSČ). Z titulu této funkce se stal v červnu 1968 kandidátem předsednictva ÚV KSČ a od srpna 1968 (do 17. dubna 1969) jeho členem.

• Špaček, Josef (1927–2004)

  V lednu 1968 se stal členem předsednictva ÚV KSČ (současně působil jako vedoucí tajemník Jihomoravského krajského výboru KSČ). Patřil mezi významné stoupence reformy politického systému. V květnu 1969 byl zbaven svých stranických funkcí.

• Štrougal, Lubomír (1924)

  Od dubna do prosince 1968 byl místopředsedou vlády. V srpnu 1968 zaujal odmítavý postoj k okupaci. Postupně však přešel na platformu normalizačních sil a stal se významným představitelem Husákova stranického a státního vedení země v 70. a 80. letech.

• Švestka, Oldřich (1922–1983)

  V roce 1968 patřil k představitelům konzervativních sil v KSČ. Byl šéfredaktorem komunistického deníku Rudé právo. Za svou kolaborantskou činnost byl však 21. srpna 1968 této funkce zbaven.

• Ulbricht, Walter (1893–1973)

  Od roku 1950 do 1971 první tajemník ÚV Sjednocené socialistické strany Německa (SED).

• Vaculík, Ludvík (1926)

  Český spisovatel. V letech 1965–69 byl redaktorem Literárních novin (Literárních listů a Listů). Na IV. sjezdu čs. spisovatelů vystoupil se zásadním projevem, silně kritickým vůči politické moci. V září 1967 byl za něj vyloučen z KSČ (spolu s I. Klímou a A. J. Liehmem). Byl autorem manifestu Dva tisíce slov. Podepsal petici Deset bodů.