Stopáž6 minut
Rok výroby 1995
 4:3

Když roce 1957 natáčel výtvarník a režisér Studia Bratři v triku Zdeněk Miler vyprávění o tom, „Jak krtek ke kalhotkám přišel“, netušil že se pod jeho rukama rodí jeden z nejslavnějších hrdinů českého animovaného filmu. Krtek si rázem získal srdce malých i velkých diváků. A co víc, okouzlil i vážné členy festivalových porot. Z filmového festivalu v Benátkách si přivezl hned dvě hlavní ceny a brzy k nim přidal i velkou cenu festivalu v Montevideu.

„Byl jsem požádán, abych nakreslil na zakázku příběh o výrobě plátna, to jsou samé stroje a nebylo to vůbec pro děti, tak tam musí být nějaká figurka, která bude celý děj provázet, a tak jsem začal přemýšlet. Chtěl jsem udělat nějakou novou figurku, kterou ještě nikdo nedělá. A vůbec mě to nešlo. Říkal jsem si, že se půjdu projít do lesa a buď na něco přijdu nebo to vzdám. Šel jsem do lesa a na nic jsem nepřišel. Byl jsem zničený a když jsem vylezl na louku, tak jsem zakopnul a byla to krtina. Tak jsem si řekl: jé to je nápad, krtek!“, vzpomínal autor na vznik prvního filmu s krtečkem Jak krtek ke kalhotkám přišel (1956).

Po šesti letech přibylo k prvnímu vyprávění vyprávění další (Krtek a autíčko). A to už se zcela jasně prokázalo, že udivený pohled, kterým krtek pozoruje svět, je vděčnou metodou pro rozvíjení filmového příběhu. Krtek se líbil malým, i dospělým. Ostatně nejeden táta v té době podobně jako krtek snil o vlastním automobilu. Po delším váhání se Zdeněk Miler k oblíbené postavičce začal vracet. Filmový příběh získával sevřenější tvar. Už druhý díl rozhodl, že film bude bez komentáře. Vždyť krtkovo udivené „jů“, šťastné zatleskání rukama či veselý smích, dokázaly vyjádřit víc než celá kupa slov. Zdeněk Miler nátáčel příběhy o krtkovi podle vlastních námětů i podle námětů renomovaných autorů – jedním z nich byl i spisovatel Ivan Klíma.