Vzkaz pro Pavla

Nedávno jsem si povídal se svým známým Pavlem. Studuje dálkově dějiny umění a jedním z předmětů, kterými se musí prokousat, je religionistika, tedy věda o náboženství. Musí přece vědět, proč je holubice symbolem Ducha svatého a o čem pojednává scéna ukřižování.

V rozhovoru s Pavlem mi došlo, že většina lidí u nás netuší, o co v křesťanství jde. V čem tkví jeho podstata a co jsou pouze podružnosti. Pavel se ptal třeba na to, zda mají kněží v kostele předepsáno, jak mají používat kadidelnici. Ale když jsem se mu snažil vysvětlit dění v kostele, bylo mi jasné, že se to s Pavlem míjí. Na druhou stranu měl zase spoustu otázek. Zajímalo ho třeba, zda jako věřící musím věřit na zázraky.

Začal jsem přemýšlet nad tím, jak bych Pavlovi vysvětlil, co tvoří podstatu křesťanství. Dokázal bych to řekněme během tří minut tak, aby mě nepřestal poslouchat a aby to bylo pro něho srozumitelné? Tak schválně.

Bůh je projektant světa, člověka i celého Vesmíru. Jak tohle všechno vzniklo, se neví, ale zkoumají to vědci, ale projekt je Boží. Svět byl stvořen dokonale, krásně a s láskou. Vrcholem stvoření je člověk. Na něm se ukázala Boží láska a Boží tvůrčí energie nejvíc. Proto je také schopen stavět mosty, skládat symfonie, a také milovat, protože jedině člověk je schopen lásky. Bohužel umí také bořit, ničit
a zabíjet. A přece je jeho cílem to dobré, ne to zlé. A aby Bůh ukázal, jak může člověk vypadat, poslal na svět v lidské podobě svého syna, Ježíše zvaného Kristus. Ten Boží lásku k člověku dokázal tím, že za lidi položil život. To je jádro, těžiště křesťanství. Kristus jako vyslanec Boží lásky umírá za člověka. Na kříži na sebe bere všechno zlo všech lidí a přináší za ně sebe jako oběť.

Pak je tu další vrchol. Tři dny po popravě a jeho pohřbu se jeho následovníci s Kristem znovu setkali. Jak je to možné? Bible zde používá podivné slovo vzkříšení. Tím okamžikem začalo další dějství lidských dějin. Dějství, ve kterém se Kristovi následovníci pokoušeli uskutečnit jeho program života lásky. Na prvním místě nemá být sobectví, honba za majetkem a slávou, ale život s druhými a pro druhé. Je to program, který navzdory všem zločinům a selháním církve je tak atraktivní, že se ke Kristu už 2000 let hlásí stále noví a noví lidé, ze všech národů a prostředí. A jestli Krista uctívají s kadidlem a nějakými obřady v krásném kostele, nebo tajně v domácnosti kdesi v Číně, to už není tak důležité.

Ale je tu ještě něco. Podle Bible lidské dějiny směřují ke svému završení. Tím nebude zánik vesmíru a věčná nicota, ale setkání s Bohem. Kristus svým učedníkům totiž slíbil, že se ještě jednou vrátí. Tím jim i nám řekl: "Každý se se mnou ještě setkáte." A tohle je zdroj křesťanské naděje. Život má smysl, svět má smysl. Každé úsilí o spravedlnost, pravdu, lásku a krásu má smysl. Navzdory válkám a genocidám na světě nemají a nebudou mít poslední slovo lumpové, zloději a diktátoři. Působí zde totiž Boží duch a ten je na straně každého člověka usilujícího o dobro a spravedlnost. Symbolem tohoto ducha je holubice. Snad proto, že je tichý a nikomu se nevnucuje. Těch několik vymezených minut uplynulo.

Nevím, zda by to Pavel pochopil. Navíc jsem zapomněl odpovědět na otázku, zda věřím na zázraky? Asi moc ne. Ale jednomu věřím, že má smysl zápas o podobu tohoto světa i mého vlastního života vést, protože pravda, láska a naděje jsou to nejdůležitější.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2018
 P ZJ ST HD