Divoké husy

Martin Horálek

Sváteční slovo mysliveckého hospodáře Martina HorálkaMgr. Martin Horálek se narodil 4. ledna 1974 v Čáslavi. Nyní žije v Praze. Studoval na 3. lékařské fakultě UK v Praze, Cyrilometodějské teologické fakultě UP v Olomouci, Moravan College, PA, U.S.A. a nyní se věnuje doktorandskému studiu na Husitské teologické fakultě v Praze. Pracoval jako učitel, zahraniční redaktor ČBK, mluvčí Tiskového střediska ČBK, České biskupské konference, KDU-ČSL, tajemník a mluvčí Senátorského klubu, ředitel oddělení komunikace a analýz KDU-ČSL, šéfredaktor měsíčníku Nový hlas, dále v Tiskovém oddělení Ministerstva pro místní rozvoj, jako externí analytik AGE Communications, a.s., externí PR manažer Českomoravské myslivecké jednoty. Jeho velkou láskou je myslivost. Je členem Českomoravské myslivecké jednoty a Řádu svatého Huberta.

Divoké husy

Sváteční slovo mysliveckého hospodáře Martina HorálkaPřiznám se vám bez mučení, mám rád přírodu. Trávím v ní každou volnou chvilku, kterou se snažím najít několikrát za týden. Ten pocit, když z přeplněného města vyrazíte do polí nebo lesů, ten se nedá zprostředkovat. To se musí zažít. K přírodě jsem našel cestu už jako kluk. A jako správný zálesák jsem se ji naučil důkladně pozorovat. Už jsem ale odrostl, jak se říká, dětským střevíčkům a z pouhého pozorovatele se ze mě stal její obdivovatel. V přírodě hledám nejen inspiraci, to by bylo málo, ale i poučení. A když dovolíte, chci se s vámi o jeden zážitek podělit.

Viděli jste už někdy, jak táhnou divoké husy? A také Vás při tom pohledu napadalo, jak daleko asi letí a proč je hejno seřazeno v onom charakteristickém tvaru písmene V? Tyto otázky Vám samozřejmě nekladu náhodou a nezůstanu Vám na ně dlužný odpovědi.

Je všeobecně známo, že divoké husy jsou poměrně dlouhověcí tvorové. Žijí monogamním způsobem života a páry si většinou zůstávají věrné po celý život. Husa je velmi ostražité a bystré zvíře. A i když máme přísloví o hloupé huse, tak opak je ve skutečnosti pravdou. Je to zvíře s vynikající pamětí, schopné přizpůsobit se změněným podmínkám a obdivuhodně účelně komunikovat s ostatními jedinci svého druhu. Důkazem mohou být třeba zkušenosti z chráněných oblastí, kde byl zakázán lov vodního ptactva. Jakmile husy zjistí, že jim na některém rybníku nebo jezeře nehrozí žádné nebezpečí, během krátké doby se zde několikanásobně zvýší jejich stavy a zahnízdí zde populace ze širokého okolí.

Dalším důkazem husí inteligence je již zmíněné VÉČKO, ve kterém husy absolvují své dálkové přelety. Husy totiž máváním svých křídel vytváří zvedající vzdušný proud, který usnadňuje let dalším husám v řadě. Někdy se udává, že díky tomuto aerodynamickému útvaru jsou husy schopné zvládnout až o dvě třetiny delší cestu, než by zvládl osamocený jedinec. Husy se v čele své letové formace pravidelně střídají. A stejně jako třeba cyklisté v časovce družstev se husa z čela vždy zařadí na konec VÉČKA, aby tu opět načerpala síly. Někteří fyzici sice zmíněný aerodynamický efekt u ptačích formací zpochybňovali a tvrdili, že funguje pouze u letadel, nikoliv u živočichů, kteří mávají křídly. Podrobná měření fyziologických údajů však potvrdila, jak velké množství energie husy tímto způsobem uspoří. Neméně zajímavé je, jak se divoké husy zachovají, pokud je některá z hejna zraněná nebo jí dojdou síly. V takovém případě se s ní oddělí další dva jedinci, aby jí poskytli potřebnou ochranu. Zraněnou husu neopustí do té doby, než je opět schopna letu nebo uhyne. Když se úspěšně zotaví, buď se na své cestě připojí k jinému hejnu, nebo se společně pokouší dohnat své původní družky. A jakou vzdálenost musí husy překonat, aby dorazily do svých zimovišť? Tak třeba husy hnízdící na našem území většinou odlétají do jižního Španělska nebo do severní Afriky, především pak do Tuniska a do Alžíru. Takže každý, kdo trávil v těchto destinacích dovolenou, si umí představit, jaký kus cesty ty naše štěbetalky třeba od Novomlýnských nádrží každoročně urazí.

Sváteční slovo mysliveckého hospodáře Martina HorálkaAsi už tušíte, proč o těchto opeřených krasavicích mluvím. Fascinuje mě, jak tato němá tvář dokáže to, o co se my lidé často klopotně snažíme, jak dokonale umí spolupracovat, aby společně překonaly tisíce kilometrů strastiplné cesty. Žádná nešetří své síly na úkor ostatních, nevyžaduje speciální zacházení nebo husí imunitu, díky které by nemusela absolvovat únavné hodiny v čele formace. A co teprve ona husí solidarita, která velí riskovat život, ztratit své hejno, ale nenechat nemocnou nebo zraněnou kamarádku tak říkajíc ve štychu? Připočteme-li k tomu už zmíněnou věrnost husích párů, která je nezřídka doslova věrností na život a na smrt, zjistíme, kolik inspirace můžeme nalézt jen u „obyčejné“ husy.

A co z toho všeho vyplývá? Inspirujme se v přírodě, poučujme se řádem, který v ní panuje. Pozorujme dílo Stvořitele, které se nikdy neokouká. Nezapomeňme ale, co je úkolem každého člověka bez výjimky. Být jejími správci a dobrými hospodáři.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2012
 P ZJ ST