Sváteční slovo teologa a spisovatele Zdeňka A. Emingera

Návraty do posvátných míst

Zdeněk A. Eminger (*1978)

Křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění. Ve svých odborných i esejistických pojednáních, článcích a promluvách se soustředí na obecně lidské otázky křesťanské etiky, kultury a umění v kontextu současného dění. Vystudoval teologii na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy a doktorát získal na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ve svém snažení a v některých svých pracích (např. Teologie a kultura, Trinitas; Domov (Paměť, přítomnost a zaslíbení), Dauphin) se pokouší o přetlumočení křesťanského světa víry a tradice do jazyka a myšlení člověka dnešních dnů.

Kromě putování městy a krajinou a mimo své odborné zájmy je milovníkem umění a vyznavačem silniční cyklistiky a běhu na dlouhé tratě.

Návraty do posvátných míst

Vracíte se někdy do míst, která jsou pro vás z nějakého důvodu téměr posvátná a o kterých si možná myslíte, že o nich nikdo jiný neví a že jsou vlastně tak trochu vaše? Bývá to obyčejně krásné vyprávění, když se někdo rozpovídá o své lásce k jednomu docela zapomenutému místu, které mu je rájem na zemi a o které dovede pečovat daleko lépe než o cokoliv jiného; často dokonce lépe než sám o sebe. V dnešní době úprků z místa A do místa B je to jedno z tajemství, které ještě člověku zbývá a které si rád hýčká. I když takové místo bývá skoro tiché, nikdy přeci úplně nemlčí. Mluví, našeptává, ptá se, vyzvídá, jakoby od nás chtělo napříště slyšet nějakou odpověď a vidět naši další proměnu. Ptáte se: jakou odpověď a jakou proměnu? Ne, neříkejte to nahlas. Vaše tajemství by se rozplynulo.

Všimli jste si někdy, že při odcházení z místa, které milujete, zaplňuje tento zdánlivě prázdný prostor zase posvátná krása ticha, přírody a zvířat, která vás v hlídání takového místečka střídají, protože oni tam jsou skutečně doma? Jakoby žádné místo na světě nechtělo být jen samo pro sebe. Jistě znáte ten pocit, když přicházíte k tomu svému středobodu světa, že už zdálky nebo zpoza rohu vyhlížíte, jestli tam nebyl kromě vás pozván i někdo jiný, jestli někdo to vaše nádherné místo neobjevil a jestli tam ještě vůbec zbylo něco pro vás.

I zdánlivě prostá a polozapomenutá místa, která leckomu nejsou ničím výjimečná a vzácná, jsou zase pro druhého víc než všechna krása paláců, chrámů a katedrál. Je nesmírně zajímavé, že tyhle naše srdeční kouty přírody a měst, která nás v rozhodujících chvílích života posilují, dávají radost a přináší naději, je zajímavé, že taková místa k nám nikdy nepromlouvají banalitami, prázdnými frázemi, slovy bez významů a hlukem řeči, která spíš unavuje a uspává. Je tomu přesně naopak. Vždyť místa v krajině, o kterých málokdo ví anebo je při svých toulkách míjí, byla v dějinách velkých i malých náboženství zcela rozhodující pro to, co se stane, co se změní a kam se bude nemalá část lidí také ubírat.

Naše každodenní i sváteční návraty do míst, která považujeme za vlastní, jsou moc a moc potřebné. Kdo takové místo ztratí tím, že se ocitne na druhém konci světa, úpěnlivě hledá nějaký ten nový kousek ráje na zemi, uprostřed přírody nebo v samém srdci města. Co vlastně hledá? Místo bezpečí a porozumění? Místo k přemýšlení, k meditacím a modlitbám? Hledá místo ke ztišení, aby zaslechl něco podstatného, co jindy a jinde neslyší? Hledá místo pro odpočinek a klid, nebo naopak místo, které mu nedá ani pokoj ani klid, neboť se ho vyptává a svým zvláštním jazykem s ním vede rozhovor, který by třeba ostatním mohl připadat zbytečný nebo dokonce bláznivý? Co hledá? Co hledáme my?

Až zase navštívíte ta místa, kde je vám dobře a odkud pokaždé odcházíte šťastnější, silnější a moudřejší, vzpomeňte si, že o ty, které máme rádi a milujeme, také obyčejně pečujeme, chráníme je a je-li potřeba, i zápasíme. Všechno na světě, co má skutečnou hodnotu a co dokáže svým vlastním tichem a geniem loci pomáhat, zachraňovat a léčit, by mělo být přístupné těm, kdo jsou pokorní, tiší a umí zachovávat tajemství. Dělit se o to, co je nám vzácné, přeci přináší tu největší radost a uspokojení.

Přehrát video