Marie Magdaléna - apoštolka apoštolů

Marie Magdaléna pochází z Magdaly, z vesnice na břehu Galilejského jezera, které bylo známým centrem rybářů. Spolu s ostatními ženami doprovázela Ježíše během jeho veřejného působení. Na rozdíl od učedníků neopustila Krista při jeho ukřižování a byla přítomna i při jeho pohřbu. Našla prázdný hrob, když spolu s ostatními ženami šla v neděli ráno pomazat Ježíšovo mrtvé tělo. V roce 2016 během mimořádného jubilejního Roku milosrdenství papež František povýšil vzpomínku na Marii Magdalénu, která připadá na 22. červenec, na liturgický svátek. Nové liturgické texty mluví o ní jako o ženě, která je příkladem pravé a autentické evangelizátorky, která jako první ohlásila ústřední poselství křesťanství – zmrtvýchvstání Ježíše Krista. V Janově evangeliu je popsáno její setkání se vzkříšeným Pánem, který změnil její slzy na velikonoční radost. Ježíš jí dal příkaz oznámit jeho vzkříšení apoštolům. Dostává se jí tak privilegia, že ještě před apoštoly se setkává se vzkříšeným Kristem. Proto v pozdějším období dostala titul "Apoštolka apoštolů." Přibližně od 4. století se s Marií Magdalénou začaly spojovat některé další evangelijní příběhy. Šlo především o nepřesné propojení její osoby s postavou neznámé ženy, která přišla do domu farizeje Šimona, jak uvádí Lukáš v 7,36-50. Tato žena hlubokým gestem pokory, když slzami myje Ježíšovy nohy a utírá je svými vlasy, projevuje bolest nad svými hříchy a Ježíš jí hříchy odpouští. O dalším životě Marie Magdalské vypravují již jen legendy, které ji zejména od doby Řehoře Velikého (6. století) pravděpodobně spojují se dvěma dalšími ženami z evangelií, totiž s Marií, sestrou Lazarovou, a s ženou – hříšnicí (což bylo běžné označení pro prostitutku), která Ježíšovi umyla nohy u stolu ve farizeově domě a u níž evangelium neuvádí jméno. Tyto tři ženy, které na Východě rozlišovali, byly v západní tradici považovány za tutéž osobu – a to mylně, protože Janovo evangelium je rozlišuje.