Opera Leoše Janáčka Z mrtvého domu v osobitém spojení se scénickou podobou Glagolské mše.
Z mrtvého domu/Glagolská mše

Vězni žijící v krutých podmínkách sibiřské věznice a za každým jménem se skrývá strastiplný lidský osud, neštěstí, zlo i jiskra naděje. Kousek po kousku, v malých útržcích vypráví jejich příběhy Leoš Janáček ve svém posledním a jedinečném díle. I přes tíživý konec stojí na počátku partitury Z mrtvého domu Janáčkem vepsáno: V každém tvoru jiskra boží! A to je myšlenka spojující jeho poslední operu s dílem stejně unikátním – mší na staroslověnský text. Vznik Glagolské mše se částečně prolíná s prací na poslední opeře a je strhujícím vyznáním. Scénická podoba Glagolské mše jako pokračování opery Z mrtvého domu pak dává oběma dílům novou výpověď o síle víry v člověka.

Nad tímto unikátním operním projektem se sešel režisér Jiří Heřman s dirigentem Jakubem Hrůšou. Spolu s vynikajícím orchestrem a sborem Janáčkovy opery NDB se rolí ujali jak členové souboru – Roman Hoza, Jan Šťáva, Petr Levíček, Jana Hrochová, Tadeáš Hoza ad., tak hostující umělci Gianluca Zampieri, Pavol Kubáň, Peter Berger, Eduard Martynyuk, Jarmila Balážová, Kateřina Kněžíková, Josef Škarka ad. Působivá scéna Tomáše Rusína, kostýmy Zuzany Štefunkové umocňují dojem z Janáčkovy expresívní hudby.

Napište nám