Jak žil a tvořil rakouský symfonik a varhaník, který byl Wagnerovým obdivovatelem a Beethovenovým pokračovatelem?
Anton Bruckner - neuznaný génius

Umělecký dokument o rakouském skladateli a varhaníkovi Antonu Brucknerovi (1824–1896), mj. inauguroval varhany v pražském Rudolfinu, přibližuje jeho neokázalý život a především jeho četnou symfonickou (autor 11 symfonií, z toho devíti číslovaných), vokální a komorní tvorbu, které jsou dodnes neodmyslitelnou součástí koncertního repertoáru.

Až na samém konci života se dočkal ocenění i ve Vídni, jejíž univerzita mu udělila čestný doktorát. Bruckner jako stoupenec cecilianismu komponoval v palestrinovském stylu latinská moteta, hymny, žalmy a mše. V melodice se opíral o gregoriánský chorál. Brucknerovým vrcholným duchovním dílem je Žalm 150 a strhující Te Deum, o němž se v jednom ze svých dopisů vyjádřil, že je věnoval Bohu „k díkuvzdání za mnohá přestálá utrpení ve Vídni“, která mu v bohaté míře uštědřoval kritik a estetik Eduard Hanslick. Proto také režisér a autor životopisného dokumentu o Brucknerovi, muzikolog Reiner Moritz použil v podtitulu „neuznaný génius“ (das verkannte Genie).

Anton Bruckner, který byl současníkem našeho Bedřicha Smetany, ve svých symfoniích hudebně navazuje na Josepha Haydna, Ludwiga van Beethovena a Franze Schuberta. Ve své skladatelské tvorbě neopouští model klasické, čistě hudební symfonie, i kdy ji naplňuje romantickým hudebním výrazem. Bruckner je hluboce svázán s hornorakouskou, dolnorakouskou předalpskou krajinou, s krajinou oblých kopců a to se podle hudebních znalců odráží v celém jeho díle.

Napište nám