Filmový deník z ruky samotného krále francouzského šansonu. Kameru, kterou obdržel od Edith Piaf, už nikdy neodložil a vytvořil tak unikátní svědectví o svém životě a své tvorbě.

V roce 1948 dostává Charles Aznavour darem od Edith Piaf svou první kameru značky Paillard. Už ji nepustí z ruky. Až do roku 1982 s ní natočí hodiny a hodiny materiálu, který se stane základem pro jeho filmový deník. Aznavour filmuje život a žije to, co filmuje. Kamera ho doprovází, ať jde kamkoli. Natáčí na ni všechno. Životní peripetie, místa, kudy projíždí, přátele, lásky, problémy. Několik měsíců před svou smrtí začíná spolu s Marcem di Domenicem vybírat vhodné záběry. Chce z nich udělat film. Svůj film.

Dokument je na jedné straně velmi intimní, na druhé vidíme velkou náruč otevřenou celému světu, tak jak se kdysi celý svět otevřel malému emigrantovi z Arménie. Potkává se slavnými osobnostmi své doby, zůstává svůj, věrný kořenům, lásce a životu. Vidíme, z čeho se zrodily jeho nejkrásnější, mnohdy tak bolestné šansony – přímo z jeho života. Aznavour a jeho svět je, řečeno současnou mluvou, jedna velká emoční, kulturní, tolerantní a především upřímná jízda naplněným životem.

Napište nám