Stopy vedou k Šejnovi

Od smrti generála Vladimíra Janka uplynuly dva měsíce. Proč se rozhodl zemřít? Jakou úlohu v tom sehrál Jan Šejna? Co prozradily soukromé poznámky generála? K jakým výsledkům dospělo vyšetřování? To je obsah další televizní reportáže redaktora Z. Lavičky, režiséra J. Stehlíka a kameramana P. Mošny

V únoru 1968 požádal český generál Jan Šejna, vedoucí tajemník hlavního výboru KSČ na MNO, na americké ambasádě v Itálii o azyl a ochranu. Byl to šok nejen pro československé vojenské a politické vedení, ale i pro Američany. Historikové jej označují jako „jednoho z nejvýše postavených přeběhlíků na Západ v dějinách“. Šejna prodělal strmou kariéru díky svým stykům a známostem, mimo jiné se synem šéfa strany a státu Antonína Novotného. I když se zřejmě podílel na přípravách neuskutečněného vojenského zásahu na podporu Novotného na počátku roku 1968, hlavním důvodem jeho emigrace byly obavy z odhalení nejrůznějších machinací, včetně prodeje jetelového osiva z armádních zásob zemědělským družstvům, přičemž platby šly do generálovy kapsy. Proto se také Šejnovi říkalo Semínkový generál. Nebylo to však jen jetelové osivo, za které mu hrozilo vyšetřování – šlo také o valutové machinace, korupci, rozkrádání dalších armádních zdrojů a podobně. Jako první byl obviněn Šejnův blízký spolupracovník, podplukovník Moravec. Vyšetřování nabíralo na obrátkách. Šejna měl sice poslaneckou imunitu, ta mu však byla rozhodnutím NS zrušena. Ve chvíli, kdy byl zbaven imunity a vydán k trestnímu stíhání, byl již na cestě ven. Pár dní nikdo nevěděl, kde je, až 26. února se ohlásil v Terstu v Itálii. V březnu spáchal za nejasných okolností sebevraždu generál V. Janko, spojený se Šejnou i Novotným. V dubnu se zastřelil podplukovník J. Počepický, náčelník odboru vyšetřování VB v Praze, který se vyšetřováním Šejny zabýval. Generál Šejna předal USA množství tajných informací o vedení strany, armádě, Varšavské smlouvě i sovětských představitelích, zřejmě převezl i některé přísně tajné dokumenty.

Stopáž43 minut
Rok výroby 1968
 P čb 4:3