Československá pohádka

V letech 1946 až 1971 se v Československu udály dva příběhy, jež se vzájemně prolínaly: ten první je příběh nové filmové vlny – zázračného vzestupu československé kinematografie, který vyvolal ohromný mezinárodní ohlas a výrazně přispěl k vývoji světového autorského filmu. Ten druhý se rozvinul okolo spisovatele a scenáristy Jana Procházky. Československá nová vlna se zrodila na počátku šedesátých let a své základy stavěla na znárodněné kinematografii, jež měla komunistickému režimu sloužit jako nástroj k ideologickým účelům. Nový umělecký proud dal vyniknout mnoha filmařům. Mladí filmoví autoři začali tvořit osobité filmy, ve kterých rozvíjeli vlastní filmový jazyk. Jejich díla překonala izolovanost režimu a zanechala výraznou stopu po celém světě. Během období nové vlny vzniklo na 80 filmů, z nichž se mnohé staly součástí kánonu světové kinematografie. Přes ideologické nátlaky režimu a zásahy cenzury našli tvůrci nové vlny způsob, jak vypovídat o světě kolem sebe. Jejich filmy byly často alegoriemi, absurditami či podobenstvími, jejichž nadsazeným jazykem reflektovali skutečnost. Vedle vzestupu nové vlny prožíval kariérní vzestup i Jan Procházka – mladý vedoucí místního mládežnického výboru, který se díky náhodnému setkání s tehdejším prezidentem chopil šance a začal si budovat své umělecké renomé. V rekordním čase se stal uznávaným spisovatelem, scenáristou, kulturním poradcem či předsedou spisovatelské unie. Do toho období patří i spolupráce na psaní scénářů u deseti filmů režiséra Karla Kachyni. Příběh Jana Procházky se brzy protnul s příběhem nové vlny, která změnila směr jeho umělecké cesty. Jan Procházka, který doposud psal převážně dětské příběhy nebo náměty v duchu socialistického realismu, začal psát příběhy s osobnějším tónem. Využil současně svou spřízněnost s mocí a napomohl vzniknout filmům, které měly klást na diváka nové nároky. Po rychlém uměleckém vzestupu Procházka naplňuje své ambice v politické sféře a silně se angažuje během pražského jara.

Násilné ukončení pražského jara invazí vojsk varšavské smlouvy do Československa znamenalo konec nové tvůrčí energie. Mnozí z autorů nové vlny odešli do exilu, jiní se ocitli na černé listině a nebylo jim umožněno tvořit. Český národ vstupuje do období normalizace – období zmrzačení svobodného ducha. Většina filmů z období nové vlny skončila v trezoru a znovu byla promítána až po sametové revoluci v roce 1989. Jan Procházka byl normalizační diktaturou pošpiněn, jeho jméno dehonestováno.