Rozhovor s Igorem Chmelou, představitelem Aleše Podzimka
Koho ve filmu hrajete?
Hraju postavu Aleše Podzimka, který je povoláním výpravčí na nádraží Žatec západ a který ne zcela z vlastního přičinění udržuje milostný vztah s třemi ženami a je nucen se rozhodnout pro jednu z nich. Takový oplácaný, trochu nedomrlý sukničkář, nádražní donchuánek, ani ne moc ambiciózní, v podstatě úplně obyčejný výpravčí, který má problémy s ženskejma, ale v jádru hodný kluk.
Jak jste se k té roli dostal?
Přes casting. Tam mě představili s režisérem Pavlem Göblem, který na mě zprvu působil dost nedůvěryhodně, ale pak z jistých důvodů, které nedokážu úplně objasnit, si získal mé sympatie. Přečetl jsem si scénář, který je fakt úžasný. Výborně napsaný.
Jaký máte pocit z natáčení?
Výborný. Měl jsem strach, je to můj první celovečerní film. Teď po natáčení musím říct, že to bylo fajn. I přesto, že se některé věci měnily na poslední chvíli, občas to byla taková „kaskadérština“. Během natáčení vážně onemocněl jeden z herců, který měl následující den točit, ale natáčecí plán už nešlo změnit. Pavel Göbl zareagoval úžasně pohotově. V noci našel jednoho neherce na hlavním nádraží v Žatci, a ten s námi druhý den natočil jednu scénu, díky které se chybějící herec nemusel objevit v záběru. Uvidíme jestli ve filmu zůstane.
Ve filmu se kombinují úplní neherci s filmovými herci a divadelními, jako jste Vy. Jak to podle Vás funguje?
Nedokážu to posoudit. Párkrát jsem se šel trošku s ostychem a s obavou na sebe podívat na „KOPR“ (kontrolní projekce). Podle mě to nijak trčet nebude, že někdo je herec a někdo neherec. Já se herectvím sice živím, ale nevidím žádnou překážku v tom, proč by nemohl hrát ve filmu někdo, kdo se tím neživí. Naopak může být přirozenější než herec, který se tím živí. Hlavní je abychom tam byli živí, ať už se tím někdo živí, nebo neživí.
Vy už jste předtím v nějakém filmu hrál?
Hrál jsem v jedné scéně filmu Davida Ondříčka Jedna ruka netleská, ale scéna byla z filmu vystřižena, ale zůstala na DVD v bonusech.
Jaký máte vztah k vlakům a k nádražím?
Pro mě je ten film taková nostalgická záležitost, protože jsem vystudoval železniční průmyslovku a dva roky jsem na dráze pracoval. Nádraží je krásné místo a má, jak se taky v tom filmu říká, své genius loci. Pro mě nádraží a hřbitovy jsou krásná místa. Na nádraží můžete potkat téměř každého, bezdomovce i bankéře, ale třeba i ty, kteří vlakem skutečně cestují. Se hřbitovy je to podobné, s tím rozdílem, že tam už je definitivně konečná stanice.
O čem je pro vás tenhle film?
Myslím, že to někde zmiňoval René Levínský, že je to taková antropologická sonda do životů úplně obyčejných lidí, řečeno v nadsázce.