Cesty víry

Věřím

Jak vypadá víra v situaci, kdy schematické poučky selhávají?

Příběh rodiny, která narazila na několik životních omezení. Martina s Josefem mají dvě děti a čekají třetí. Dosud pěkný, leč celkem běžný příběh. Jenomže tento příběh se pohybuje na několika vědomých etických hranách. Od dospívání s nepochopitelným postižením a otázkami „Proč? Jaký to má smysl? Co se životem?“, přes drogovou závislost, život svobodné matky, úzkostnou touhu po svobodě pozdějšího manžela a otce, až po současné uspořádané manželství. Má to dobrý konec. Otevřený konec.

Jan Hanák
dokumentarista

Očekávaný Štěpán bude totiž možná trpět Downovým syndromem. Na pozadí tradiční křesťanské morálky se žije příběh, v němž ale rozhodují konkrétní lidé. Příliš jednoduché rady jsou k ničemu. V příběhu je přítomno téma víry v různých vrstvách, ale nejvíc snad ve své přirozené poloze – věřím ti a jsem ti věrná/ý. Což je cosi přesažného. Mnohé autority z úřadu, včetně kněží, mnohdy hlásají etické pravdy, aniž by měly potřebu odpovídat na otázky, kde k tomu berou oprávnění. Tak to přeci automaticky je, ne? No právě, že není. Martina a Josef říkají, co si opravdu myslí, a žijí i mnohé těžkosti, pro jiné nadmíru významné, s určitým nadhledem. O to víc působí Martinina slova, že Bohu nemůže nevěřit, pro to, co se v jejím životě stalo a děje.

Přehrát video