Cena za energii

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 0  
Sdílet
| Poslat odkaz

Zamyšlení nad bezohledností člověka vůči přírodě (1990). Režie J. Císařovský

Klikněte pro větší obrázekVzešli jsme z kosmické prahmoty jako galaxie a hvězdy. Galaxii, hvězdě i člověku je v dějinách vesmíru vymezen jen jednou daný čas i energie. Jak zhodnotily čas a energii na této planetě bytosti nadané rozumem a citem?

Za několik desetiletí se podařilo nashromáždit tolik ničivé energie, že můžeme tuto planetu zničit několikanásobně. Přesto jsme nuceni stále hledat nové zdroje energie, neboť jí máme nedostatek. Energetická krize tak dospěla k vrcholu absurdního paradoxu. Energii v dostatečném množství máme pouze pro potřeby ničení a zabíjení.

Snad najdeme vzor u nejmírumilovnějších bytostí této planety. Rostliny, které se živí světlem, jsou s výjimkou atomové energie jediným významným zdrojem energie pro celé lidstvo. Bez rostlin by nevzniklo gigantické soukolí průmyslové civilizace. Pohání ho produkty fotosyntézy. Uhlí, ropa, zemní plyn.

Klikněte pro větší obrázekV počátcích civilizace si lidé s energií mnoho starostí nedělali. Čerpali ji z ostatních organismů přímo či nepřímo nabytých konzervovanou sluneční energií. Také další energetická přilepšení závisela na sluneční energii. Síla tažných zvířat, vodní a větrné mlýny. Všechny tyto zdroje měly svá omezení. Podmínky pro materiální rozkvět civilizace a explozivní růst počtu lidí připravila až průmyslová revoluce.

Dnes žije velká část z více než 5 miliard lidí velmi pohodlně díky spotřebě velkého množství fosilní energie a obludnému drancování přírody. Jak hospodaříme s naším nejdůležitějším energetickým zdrojem?

Už v místě těžby spotřebuje značnou část energie pohon obřích mechanismů. Přeměna uhlí na elektrickou energii i se všemi ztrátami je výsměchem naší technické dovednosti. Na místo vlastní spotřeby se dostane snad jen 5 % obsahu původního energetického zdroje. Co čeká těžce vydobytou energii na konci její cesty?

Klikněte pro větší obrázekVypustí se Pánu Bohu do oken z přetopených bytů s neregulovatelným ústředním topením. Proč rabujeme přírodu, pálíme uhlí, štěpíme uran? Abychom mohli těžkou technikou léčit krajinu zasaženou průmyslovou nemocí? I když nám Slunce zadarmo zasílá cennou energii, zatarasíme se před ní do prostorů, ve kterých pak svítíme žárovkami. Mají účinnost pouhých 5 %.

Sem pak většinou přijíždíme po jednom. Řešení však není chodit pěšky, ale jezdit s malou spotřebou energie. Zbytečně velký proud energie dokážou účinně přiškrtit drobné ruce mikroelektroniky a optoelektroniky. Přitom je ještě stále v módě gigantománie. Být největší, nejvyšší, nejvýkonnější, nejsilnější.

Kolik miliard vylétlo do vzduchu při snaze vtěsnat přírodu do železobetonových šablon? Jak málo energie stačilo našim předkům k vybudování skutečně velkých a hodnotných děl. To je pojetí, ke kterému by se naše civilizace měla vrátit. Jim stačila síla lidského ducha, síla rukou násobená jednoduchými mechanickými prostředky. Možná právě proto jejich díla přetrvají většinu toho, co jsme vybudovali s nasazením nejtěžší techniky.

Klikněte pro větší obrázekKlíčovým problémem vývoje každého živého systému je hospodaření s energií. Rychle se blíží doba, kdy vyčerpáme zásoby fosilních paliv. Jejich hlavní náhrada, kterou je jaderná energetika, může při svém plném rozvoji rozvrátit tepelnou rovnováhu celé planety. Může pozvolna i náhle zvýšit pozadí radioaktivního záření. Najdeme tedy další zdroj energie termonukleární reakcí?

Zatím nejlepší odpovědí bude odstranit nesmyslné plýtvání energií. Naučit se s ní rozumně hospodařit, bude pro lidstvo nezbytný úkol. Kam až dospěl tragický rozpor mezi vědecko-technickou revolucí a naší vlastní existencí. Nezabloudila snad naše civilizace?A nebylo to snad naší pýchou?

Proč bestiální sklony lidské povahy slaví v tomto století tak perverzní triumfy?Apokalypsy moderní historie zdokonaluje se stále větší vědeckou precizností člověk. Přitom za primitivní označuje naše věda praoceánské buňky, které již před miliony let obdarovaly tuto planetu fotosyntézou a dopomohly tak k rozkvětu a vzestupu celé živé říše. Včetně nás samých.

Klikněte pro větší obrázekNehospodárné řízení energeticky náročných procesů diletantskými zásahy je dalším neomluvitelným plýtváním. Co se stalo s touto zemí, ve které lidé po staletí starostlivě pečovali o kulturní krajinu. Jakoby našemu domovu vyhřezla střeva. Všude viditelný zažívací trakt našeho hospodářství nám zohyzdil zemi v odpudivou spoušť. Všude se šíří plevel, odpadky, prach, jedy, špína a rez. I když podle ústavy tato zem patřila nám všem, díky našemu mlčení ztratila hospodáře. Ale čas anonymních rozhodování skončil. Za bezohledný vztah k vlastnímu domovu jsme zaplatili nejen zdevastovaným kulturním prostředím, ale i nenávratně zničenými přírodními hodnotami. I rozhodující valutou života. Ztracenou energií.

Přivykli jsme pohodlnému životnímu komfortu a odvykli každodennosti drobných odříkání. Neochota přinášet oběti sevřela moderního konzumenta do jedovatých čelistí. Proto se nám během několika málo desítek let podařilo promrhat energii, kterou nám minulé generace předaly nejen jako kulturní a duchovní odkaz.

Můžeme však pátrat stále dál. Dělit a rozbíjet hmotu na kousíčky. Naše věda a technika je pro kořistění dobře uzpůsobena. Možná by stačilo lépe se zaposlouchat do překřičeného hlasu tajemství našeho vlastního bytí. Náš organismus obsahuje 150 miliard buněk. Je to mnohonásobně víc, než kdy hostila tato planeta lidí. Přesto se nikdy nepostaví jedna proti druhé. Naopak spolupracují na jednom úkolu, na jediném cíli. Na tom, jak co nejhospodárněji využít naši životní energii. Výsledek této podivuhodné harmonie většinou nesmyslně proplýtváme.

Klikněte pro větší obrázekČas každého přírodního systému je vymezen hvězdě i člověku. Každou sekundou nám utíká kosmický čas. Tolik potřebný čas pro řešení problému hladu, míru, zachování zdravého životního prostředí. A my zatím ztrácíme tolik cenné síly ve zbrojení, nenávisti, zabíjení. Za energii jsme si dokonce dovolili platit tím nejcennějším.

Historie kosmu dokazuje, jak rychle z vesmírné scény mizí supernovy, které marnotratně nakládají se svou energií. V naší Galaxii jsme nalezli takových příkladů několik set. Pouze na jediném místě jsou známi inteligentní pozorovatelé. Jsme to my sami. Tato skutečnost není vůbec samozřejmá, ale nečekaně výjimečná. Kdyby se třeba i o 1 změnily hodnoty základních fyzikálních konstant, vesmír by sice mohl vzniknout, ale nikdy by v něm nebyl stvořen život.

Jakou tedy hrajeme roli v bezedných hlubinách kosmu? Co vůbec znamenáme v gigantickém koloběhu vesmírných sil? Jaké je naše postavení v podivuhodné architektuře universa? Kdo a proč tak neuvěřitelně jemně vyladil harmonii hodnot, které umožnily naši existenci? Bude odpovědí na tuto otázku pouze 1 jediné slovo? Nedostali jsme snad na této planetě jedinečnou šanci?

Tento pořad nelze na internetu přehrát.

Stopáž: 15 minut – Rok výroby: 1989 – ST  4:3
Žánr: Publicistika
Vysílání pořadu

Tento pořad v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.